Dokumenty rkp. sporu

Umrtí V. Hanky

Blahověst ročník XI., číslo 3 (25.1.1861)
strana 44 a 45:

Vlasti naší odumřel opět jeden z těch synův, na něž český národ, čím více se povznese j novému životu, pohlížeti bude vždy s větší vděčností a chloubou. - Každý z milých čtenářův našich snadno uhodne, na koho bijeme: - jest to náš oslavený nebožtík, Váceslav Hanka. Po delší chorobě, které, pokud lze bylo, vzdoroval, uleh dne 1. ledna, skonal dne 12. ledna, s příkladnou nábožností přijav svátosti z rukou dávného přítele svého, v. d. kanov. p. Karla Vinařického. Pohřební jeho průvod dne 15. ledna, z českého národního musea pohybuje se na Vyšehrad, podobal se pohřbům dávných vévodův našich a, jak se nám zdá, od věkův již Praha neviděla takového. Nejdůst. p. biskup Petr Krejčí, v českém museum vykonav posvátné obřady nad mrtvolou drahého nebožtíka, provázel rakev až na Vyšehrad. Nepřehledné zástupy valily se za rakví, valily se ulicemi, kterými ubíral se průvod. Přední výtečníci národu našeho: Palacký, Purkyně, Fryč, Wenzig, Rieger, Taxis, Tomek, Brauner kráčeli podle vozu, za ním ubírali se J. Excel. p. náměstník hr. Forgách, representanti duchovenstva, šlechty, vysokých škol, a na sta - na tisíce přátel a ctitelův v Pánu zesnulého, milovníkův literatury a národnosti české. - Asi 500 planoucích pochodní, nešených vlasteneckou mládeží naší, vyznačovalo žalostnou cestu: četný zpěvácký sbor pod správou bvýtečného p. Lukesa, ubíral se s průvodem tolikéž až na Vyšehrad, kdež sobě byl v Pánu zesnulý oslavenec za živa vyžádal hrob. A tu na Vyšehradě přijal jej vys. důst. p. Vojtěch Ruffer, probošt starobylé kapituly Vyšehradské, provázený vys. d. p. děkanem i druhými kanovníky řečené kapituly. Nad rakví, složenou nejprvé v památném chrámu Páně, pronešeno několik slov, a zapělo se "Salve Regina". Odtud nesla se mrtvola k novému rovu, kdež vys. důst. p. probošt, vykropiv otevřený hrob, vykonal poslední obřady a s pohnutým davem modlil se za duši drahého našeho "Váceslava". - -

Tak položen k otcům v posvátné zemi na staroslavném Vyšehradě muž - kmet, důstojný nevadlých věncův, jež vinou vděční národové svým bohatýrům a zasloužilým starostům. A takovým starostou byl oslavený nebožtík. Po čtyřicet rokův jsa strážcem knihovny a literárních památek našeho národního musea, s nestárnoucí, ovšem ale vřdy s jarou láskou sloužil národu, jemuž hned z mládi zasvětil život a zachoval - na světlo vynesl poklad nad mnohé jiné dražší a vzácnější - Rukopis Kralodvorský. Za let jinošských s nadšenou myslí přihlásiv se k práporu české národnosti, před 80 lety odsouzené a mořené na smrt a však křísené a hájené hrstkou nepatrnou věrných vlastencův, od korouhve té nikdy neodstoupil ani na krok, nébrž bojuje pod ní neohroženě a věrně, množil a tužil pod ní mladší "bratříky". Jakých zásluh si dobyl v dotčeném právě oboru, jak platně napomáhal tomu, aby druzí Slované věděli o našem národě, o svých pobratřencích na západě, kterak usiloval, aby se nám zachovala i užila každá památka duchovního života z věkův minulých, kterými spisy a díly přispěl k obohacení naší české literatury, jak ochotně s každým milovníkem slovesnosti, s každým dělníkem na národu poli dědičné sdílel se ve všem, což měl a znal sám, které učené společnosti jej povolaly k účastenství v prácech svých vědeckých a vyznačily uznáním a oslavou: - o tom náležitě a chvalně mluveno i psáno v jiných časopisech. A však o jedné stránce zmíniti se náleží nám: a tudíž s radostí plníme svou povinost, podotýkajíce, zesnulý oslavenec že byl jeden z těch učencův, kteří se věrně přiznávají ke Kristu. Mámeť v literatuře naší knížečku modlitební, vydanou od Václava Hanky. A drahý náš nebožtík podávaje jiným rukověť k modlení, bedlivě hleděl dávati Bohu, což jest Božího. Vídaliť jsme ho v neděli a ve svátek na službách Božích, nejednou potkali jsme se s ním ve chrámu Páně, an po přirozeném citu svého srdce s knížkou modlitební v ruce, Bohu se kořil. Ano, při času velikonočním nebýval-liž to za mladších i kmetských let V. Hanka, jenž beze vší okázalosti blahověrně přisyupoval, přiklekal k stolu páně? - Drahý náš nebožtík Váceslav byl jak známo jeden z nejvřelejších ctitelův sv. Cyrila i Methodia, úcta pak, s jakou se nesl k dotčeným dvěma osvětitelům našim, nebyla toliko pouhou poctivostí, vzdávanou původcům písma i písemnictví slovanského: náš "Váceslav" ctil svaté bratry s vděčností synovskou co drahé apoštoly víry Kristovy, a víra ta byla drahým pokladem jeho srdce, pravidlem jeho života. - Vlast splácí věrnému synu, statečnému bojovníku, neunavenému dělníku mzdu zaslouženou životem, věnovaným národu; národovci po širé zemi české shromažďují se ve chrámech, a modlitbami k Bohu za duši svého starosty vděčí se v Pánu zesnulému oslavenci. Doufejme, že Bůh mu dá, čeho my mu dáti nemůžem, - nevadlý věnec ve slávě nebeské; dá mu orodovati za národ náš se svatým vévodou, ku kterému volával, byv mezi námi, ku kterému voláme my dosavad: "Nedej zahynouti nám ni budoucím!" Nic nepochybujem, že co nevidět hrob Hankův na Vyšehradě oslaven bude pomníkem, který mu vzdělá vděčnosť synův země české. Rovněž tak doufáme, že Bůh vzbudí muže, způsobylé vyplnit mezeru, nastalou úmrtím řečeného oslavence a uvázati se v dílo, kterému odumřel na zemi "náš Hanka!"

Blahověst
Katolické hlasy Čechův, Moravanův, Slezákův, Slovákův. Vyadavatel a odpovědný redaktor: Václav Štulc. Spoluredaktor: Fr. Srdínko. Tisk a papír Karla Bellmanna v Praze. Expedice u B. Stýbla na Sv. Václavském naáměstí č. 786. Vychází 5., 15., 25. každého měsíce.