Dokumenty rkp. sporu

Dr. Hermenegild Jireček
Rozsudek v saudu pana Hanky proti p. D. Kuhovi
1859

SVĚTOZOR Číslo 17. (1.9.1859), strana 324 a 325:

Dne 26. aug. dálo se v Praze u c. kr. krajinského saudu závěrečné přelíčení v příčině žaloby p. bibliotekáře Vácsl. Hanky proti redaktorovi D. Kuhovi o uražení na cti. Známoť obecenstvu našemu, že ku konci lonského roku podány byly v časopise pražském "Tagesbote aus Böhmen" články o starších památkách písemnictví českého, kde se drzým způsobem najíždělo na věci i na osoby, tak že se p. Hanka cítil nucena zadati žalobu o uražení na cti. Zástupcem žalobníka byl zemský advokát dr. Frič. Obžalovaný zastával se dílem sám, dílem skrze dra. Federsella.

Výsledek saudu jest následující:

Pře skončena 27. aug. po 5 hodinách při c. k. zemském soudu co soudu trestním prohlášením rozsudku, jenž zněl takto: "David Kuh, redaktor Tagesbotu", jest přečinu proti bezpečnosti cti, v §488 trest. zák. naznačeného, tiskopisem spáchaného, vinen, a dle §493 a §251 s ohledem na §264 a b c, a užitím §260 b a §266 trest. zák. odsuzuje se k vězení dvou měsíců s postem prvnío a třetího pátku každého měsíce po čas trestu, ku ztrátě sto zlatých r. č. z kauce a krom toho k náhradě výloh trestním řízením způsobených.

Rozsudek tento odůvodněn jest, jak následuje:

Články v "Tagesbotu" pod nadpisem "Handschriftliche Lügen und paleographische Wahrheiten", č. 276, 285, 289, 292 a 299 ročníku 1858 uveřejněné, jsou nerozlučitelně mezi sebou spojeny společným nadpisem, římskými po sobě jdoucími čísly a obsahem. Přihlíží-li se k této souvislosti, obsahují řečené články smyšlené příběhy, které Hanku mohou v mínění veřejném snížiti a povržlivým učiniti. V článcích těchto přivádí se pověstný padělatel Simonides s domnělým padělatelem českých rukopisů ve spojení, a praví se, že Hanka na sobě nechal hanu literárního podvodníka. Toto místo nelze jinak vykládati, nežli že na Hankovi hana literárního podvodníka tak dlouho lpěti bude, pokud zkouškou rukopisů z ní nebude očištěn; poněvadž se ale zkouška tato posud neučinila, následuje, že ona hana posud trvá. Dále praví se v jmenovaných článcích, že Hanka vybledlé písmo Kralodvorského rukopisu novou barvou potřel a mohl prý to učiniti jen proto, poněvadž prý věděl, že "pouze nové obnovuje". Na slovích těchto zakládá se zjevné obvinění, že Hanka věděl, že obnovený rukopis jest stvůrou doby novější, a že tedy vědomě obecenstvo oklamal, vydávaje jej za starší. Obvinění takové ale jest smyšlené; Hanka jest znám co nálezce Kralodvorského rukopisu; místo, čas a okolnosti, v jakých rukopis nalezl, určitě uvedl a seznání své přísahou stvrdil. Seznání jeho jest mimo to potvrzeno dvěma pod přísahou vzatýni svědky, pomocným Šoferem a kostelníkem Trnkou. Hanka se před obecenstvem nikdy za více nevydával, nežli za nálezce rukopisu. Ve věci, o kterou se jedná, jest zcela lhostejné, je-li Kralodvorský rukopis původní, neb podvržený. Ano i kdyby podvržený byl, nesmí Hanka jmenován býti padělatelem, poněvadž dokázal, že rukopis nalezl a kterak jej nalezl. Kuh jest, jak seznal, odpovědným redaktorem "Tagesbote aus Böhmen", řečené články obdržel a v listu svém uveřejnil. Tvrdí sice, že Hanku nijak neurazil a že ho urazit nechtěl; poněvadž ale onen článek nepřipouští jiného výkladu, nežli urážlivý, a poněvadž uveřejnění urážky o sobě již úmysl, uraziti, v sobě obsahuje; jest v tomto případu přečin a tedy i vina obžalovaného dokázána. Obžalovaný sice k ospravedlnění svému uvádí, že článek řečený vzat jest z části z jiných děl, např. Dobrovského, Palackého a j.; to však před soudem nerozhoduje. Dle zákona jest vždy trestu hoden, nechť se uveřejnění překroucených neb smýšlených udání zakládá na vlastním neb na cizím tvrzení. Na uražení cti, spáchané tiskopisem ukládá §493 trest. zák. trest vězení šesti měsíců až do jednoho roku a ztrátu 100 až 500 zl. z kauce. Přihlížeje k tomu, že proti obžalovanému nesvědčí okolnosti stěžovací, ovšem ale polehčovací, že Kuh posud byl dobře zacovalý (§264 b) a od jiných k přečinu sveden jest (§264 c), a odvolávaje se na §260 b, že totiž Kuh jest otec rodiny a že by delším trestem na svobodě živnost jeho do nepořádku přijíti mohla, šel soud pod nejmenší zákonem ustanovený trest a vyměřil trest vězením na dva měsíce; za to ale musel jej zase dle §253 doplniti vězením s postem. Ztráta kauce zakládá se na §251 tr. z. Poněvadž soukromý žalobník na základě §493 žádal, aby vyřčený nález na útraty odsouzeného tiskem se uveřejnil, učiní se, čehož k tomu zapotřebí jest, jakmile nález právní moci nabude.

Když byl předseda soudu obžalovaného upozornil na právo, že může podati odvolání, požádal pan Kuh ihned o opis rozsudku.

SVĚTOZOR List pro zábavu a literaturu.
Příloha ke Slovenským novinám. Ve Vídni 1859. Redaktor: Daniel Lichard. Spolupracovník: Dr. Hermenegild Jireček.