Njezapomnička na row
Václava Hanki (1863)
Wjelespytany a wjeleslawny,
sy so swjecil jako wótčinc nam,
stajnje jako Slowjan zjawny
sy so wšudze wuznal k Slowjanam,
a tež serbstwa njejsy nihdy zapomnil,
sy tež Serbam swoje mocy poswjecil.
Hač tež zawisc skradzna, jědowata
na tebje so hrózbnje měrješe,
hač tež njepřecelnosc njewustata
kosydla za tebje kladzeše:
Před ničim so njejsy ženje postróžil,
z wójnu sprawnej sy wšo njepřecelstwo zbil.
Twojej wobstajnosce přiklad krasny
procowanje naše posylni,
twojej dzělawosce blyšc pak jasny
naše woči w dzělach rozjasni:
A duž tak tež Serbow mala črjódzička
w Lužicach na tebje dzaknje spomina.
|
Pomněnka na hrob
Václava Hanky
Veleučený a veleslavný,
vlastenecky nám ses věnoval,
veřejně co Slovan správný
ke Slovanům všude jsi se znal,
nezapomínals na Srby Lužické,
zasvětil jsi také Srbům síly své.
Třeba na tě zbraně namířila
závist zákeřná a zbabělá,
třeba zášti neúnavné síla
úklady ti v cestu stavěla:
Ničeho ses nikdy z toho nelekal,
nepřízeň jsi čestným bojem překonal.
Naše snažení teď posiluje
krásný příklad tvojí stálosti,
naše zraky v práci rozjasňuje
jasná záře tvojí pilnosti.
Tak i malá hrstka Srbů v Lužicích
vděčně tebe chová ve vzpomínkách svých.
|