"Plesej slavný Dvore Králové,
     Zaleskni se opět dávným leskem,
     Neboť nejsi, nejsi nejmenší
     Mezi městy ve království Českém!

     Tys byl někdy dvorem králové,
     Sídlem lesku, sídlem České slávy,
     Tobě knížata se kořili,
     Paprsku tvé hvězdy jsouce ždavi.

     Ve tvých zdech se někdy ozýval
     Nejen břinkot zbraní na turnaji,
     Než i hlahol písní milostných,
     Rozléhaje se už v "černém háji".

     Avšak nejen písně milostné,
     Také zpěvy "o půtkách a bojích"
     Zaznívaly v hlučných besedách,
     Slavný Dvore, někdy ve zdech tvojích

     Přišla ale doba nešťastná,
     Přehnala se přes vlast bouře divá,
     A jak kroupy všechno zničila,
     Že až posud mnohá spousta zívá.

     A ty zpěvy, jako ptáčkové
     Rozplašení, pryč se rozletěly,
     Mnohé navždy, navždy umlkly,
     Pochovány mezi kruté střely.

     Jenom některé se ukryly
     Ve tvém lůně, Dvore staroslavný,
     Aby někdy světu hlásaly
     Země České slávu a lesk dávný.

     Nuže, plesej Dvore Králové,
     Zaleskni se opět dávným leskem,
     Neboť nejsi, nejsi poslední
     Mezi městy ve království Českém!

     Tys nám zacoval tu nejdražší
     Perlu z dávné České slávy,
     Jíž se nyní opět Čechů vlast
     Právem honosí a těší, baví.

     Jako někdy slavný otec vlasti,
     Karel, našel v lesích živé vody,
     Ježto nyní poskytují světu
     Trpícímu spásonosné hody;

     Tak i věrný vlasti České syn,
     Václav Hanka našel, Dvore, v tobě
     Živý pramen zpěvů minulých,
     Pochovaný v dlouhém, tmavém hrobě.

     A ty zpěvy, jako fénix jasný,
     Rozlétly se zvukem po vší vlasti,
     Budí dřímající, sílí bdící,
     Opojují vše svou jarou slastí.

     Proto plesej, Dvore Králové,
     Zaleskni se opět novým leskem,
     Neboť z tvého lůna skrytého
     Vzešlo světlo po království Českém!

     Kralodvorské písně ozařují
     Českou zemi jako hvězdy jasné,
     A jich zvučný hlahol, a lesk jasný,
     Neumlkne nikdy, neuhasne.

     "Zpěvu duchové se vznesli z hrobu,
     Aby zapudili živých mdlobu -
     Postavy to pominulých věků,
     Hlásající činy dávných reků:"

     Oldřicha a Duba Výhoně,
     Jižto Prahu, matku staroslavnou,
     Vyprostivše "od zlých Polanů",
     Navrátili zemi slávu dávnou;

     Statného Beneše Hermanova,
     Jenž se ujal vlasti osiřelé,
     Pobil Sasíky u Hrubé Skály,
     Vedravší se pro kořisti směle;

     Jaroslava, ježto na Hostejně
     Potřev Tataříny na hlavu,
     Sprostil Evropu od zlého jarma,
     Získal zbrani České oslavu;

     Činy šlechetného Záboje,
     Jenžto vida zkázu "na vše strany",
     "Zamútil se," zalkál v srdci svém,
     Sezval k spáse vlasti "ves lid branný",
     A uchopiv "zvučné varyto,
     Zapěl píseň z srdce bratrského",
     Že, jak Lumír někdy Vyšehrad,
     Tak on pohnul Čechy, bratra svého;
     A "vzňal k boji udatnosti křídla,
     Za bohy a za domácí sídla"
     Proti cizím krutým násilníkům,
     Proti cizích vrahů nájemníkům,
     A "jak lev udatný" bojoval,
     Až vlast vysvobodil, zachoval.

     Plesej slavný Dvore Králové,
     Nové slávy paprsky tě zlatí,
     Neboť bude ten rek nad reky,
     Slavný Záboj ve tvém středu státi.

     Díky "mužům srdcí bratrských",
     Jižto činy reka ocenili
     A ku slávě Dvora Králové
     Sochu Záboje tu postavili.

     Tím si jistě paměť nehynoucí,
     V vděčných srdcích navždy získali,
     Jež se nikdy, co Dvůr Dvorem bude,
     A Čech Čechem, ničím nezkalí.

     Záboj bude mezi námi státi
     Jako udatný rek z dávných dob,
     On nás bude učit o vlast dbáti,
     Bude sílit slabé, budit z mdlob;
     Bude nám i našim potomkům
     Zpívat "písně srdce bratrského",
     Bude učit hájit vlast a čest
     Proti všem nájezdům vraha zlého,
     Aby zkvétl v zemi České máj,
     By se ztracený zas vrátil ráj!

     Plesej slavný Dvore Králové,
     Zaleskni se novou slávou svojí,
     Neboť šlechetný rek z dávných dob,
     Slavný Záboj mezi námi stojí!