R U D É   P R Á V O
Ústřední orgán Komunistické strany Československa
číslo 44.  (po konfiskaci druhé opravené vydání)
Ve čtvrtek 21. února 1935.

Strana 4:
Soudně ověřená počestnost bude soudně ověřovat Rukopisy.
Sovětské důkazy o Hankově falsifikátorství.

Nemusíte se obávat, že by se snad někdy našla hloupost a nepravda, která by se zdála fašismu všech směrů, ras a jazyků příliš lživou a hloupou, hodí-li se k jeho cílům. A proto dokud budou míti možnost psát a tisknout, budou čeští vlastenci ohřívat staré královédvorské a zelenohorské rukopisy, zhotovené Hankou, který tímto, mohlo by se říci provokačním způsobem chtěl napomoci národně uvědomovacím snahám a dokázati, že Češi byli vysocekulturním národem o několik set roků dříve než se do jeho doby předpokládalo. Čeští vlastenci předávali si Hankovo dědictví, generace po generaci, až to zdědilo národní sjednocení, kterému se podařilo sorganisovat takový tanec kolem habsburských insignií. Kdyby se tak dokázalo, že rukopisy jsou pravé - už vzhledem k tomu, že všichni rozumní lidé jsou přesvědčeni, že jde o třebas dobře míněný falsifikát? Bylo by to skvělé fašistické vítězství nad zdravým lidským rozumem! Napsal tedy jeden, ne sice už tak mladý, ale z nejmladších přece jen borců rukopisných, profesor Jan Vrzalík, knížku "Poučení o nepadělaných rukopisech", kterou uvítal ve "Venkově" Jaroslav Hilbert slovy, že "jde nové vlastenectví našimi dny a kniha je jeho plod". Na Hilbertův článek reagoval A. M. Píša v "Právu Lidu", který napsal, že Hilbertovi je vítána každá stupidita, jen když je vlastenecká a Vrzalíka, jak jinak to nejde, nazval obhájcem rukopisných falsifikátů. Jak oznamuje list třetího ve při, Jiřího Stříbrného, v neděli, "na radu svých přátel", patrně těch kteří si nechávají svou čest soudně ověřovat aspoň jednou ročně, podal prof. Vrzalík na Píšu žalobu, a sice žaluje to, že byl nazván obhájcem falsifikátů. Aby tuhle žalobu vyhrál, musel by ovšem dokázat, že rukopisy falsifikáty nejsou. A to mají ověřit soudní znalci. Ověří to či neověří? To je jedno - ale český fašismus bude mít tučnou pastvu. Bude - připustí-li česká pokroková veřejnost, aby se mlčky přešlo přes důkazy Hankova falsifikátorství ze sovětských pramenů. V novém čísle "Literaturnoje naslědstvo", moskevského časopisu, v němž jsou uveřejňovány dosud neznámé úryvky a díla ruských a jiných spisovatelů, bude uveřejněna korespondence Hankova s profesorem Srezněvským, dosud neznámá, ježto byla ve vlastnictví syna Srezněvského. Tato korespondence vnese jasno do rukopisného sporu a přispěje k definitivnímu vysvětlení falsifikátorské úlohy Hankovy. Hanka se ve své ruské korespondenci k falsifikátorství přímo doznává. Nepůjde tedy ani o prvotřídní vědeckou sensaci v tom smyslu, jak se na ni těší "Nedělní list", půjde o to, demaskovat lež, z níž bylo leta živo tolik politických šarlatanů.

(nepodepsáno)

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná