R U D É P R Á V O
Ústřední orgán Komunistické strany Československa
číslo 44. (po konfiskaci druhé opravené vydání)
Ve čtvrtek 21. února 1935.
Strana 4:
Soudně ověřená počestnost bude soudně ověřovat Rukopisy.
Sovětské důkazy o Hankově falsifikátorství.
Nemusíte se obávat, že by se snad někdy našla hloupost a nepravda, která
by se zdála fašismu všech směrů, ras a jazyků příliš lživou a hloupou,
hodí-li se k jeho cílům. A proto dokud budou míti možnost psát a
tisknout, budou čeští vlastenci ohřívat staré královédvorské a zelenohorské
rukopisy, zhotovené Hankou, který tímto, mohlo by se říci provokačním
způsobem chtěl napomoci národně uvědomovacím snahám a dokázati, že Češi byli
vysocekulturním národem o několik set roků dříve než se do jeho doby
předpokládalo. Čeští vlastenci předávali si Hankovo dědictví, generace po
generaci, až to zdědilo národní sjednocení, kterému se podařilo sorganisovat
takový tanec kolem habsburských insignií. Kdyby se tak dokázalo, že rukopisy
jsou pravé - už vzhledem k tomu, že všichni rozumní lidé jsou přesvědčeni,
že jde o třebas dobře míněný falsifikát? Bylo by to skvělé fašistické
vítězství nad zdravým lidským rozumem! Napsal tedy jeden, ne sice už tak
mladý, ale z nejmladších přece jen borců rukopisných, profesor Jan Vrzalík,
knížku "Poučení o nepadělaných rukopisech", kterou uvítal ve "Venkově"
Jaroslav Hilbert slovy, že "jde nové vlastenectví našimi dny a kniha je jeho
plod". Na Hilbertův článek reagoval A. M. Píša v "Právu Lidu",
který napsal, že Hilbertovi je vítána každá stupidita, jen když je
vlastenecká a Vrzalíka, jak jinak to nejde, nazval obhájcem rukopisných
falsifikátů. Jak oznamuje list třetího ve při, Jiřího Stříbrného, v neděli,
"na radu svých přátel", patrně těch kteří si nechávají svou čest soudně
ověřovat aspoň jednou ročně, podal prof. Vrzalík na Píšu žalobu, a sice
žaluje to, že byl nazván obhájcem falsifikátů. Aby tuhle žalobu vyhrál,
musel by ovšem dokázat, že rukopisy falsifikáty nejsou. A to mají ověřit
soudní znalci. Ověří to či neověří? To je jedno - ale český fašismus bude
mít tučnou pastvu. Bude - připustí-li česká pokroková veřejnost, aby se
mlčky přešlo přes důkazy Hankova falsifikátorství ze sovětských pramenů. V
novém čísle "Literaturnoje naslědstvo", moskevského časopisu, v němž jsou
uveřejňovány dosud neznámé úryvky a díla ruských a jiných spisovatelů, bude
uveřejněna korespondence Hankova s profesorem Srezněvským, dosud neznámá,
ježto byla ve vlastnictví syna Srezněvského. Tato korespondence vnese jasno
do rukopisného sporu a přispěje k definitivnímu vysvětlení falsifikátorské
úlohy Hankovy. Hanka se ve své ruské korespondenci k falsifikátorství přímo
doznává. Nepůjde tedy ani o prvotřídní vědeckou sensaci v tom smyslu, jak se
na ni těší "Nedělní list", půjde o to, demaskovat lež, z níž bylo leta živo
tolik politických šarlatanů.
(nepodepsáno)
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná