"Vaší hraběcí Milosti milostivé vlastnoručné psaní od 6. běžícího měsíce jsem já náležitě z pošty obdržel, takové ale z důležitých následujících příčin tak dlouho zodpovídati nemohl: Přišlo mně z Vídně (1) poučení, abych já ty těla Jaroslava z Šternbergku a Marie Jozefy hraběnky z Šternbergku slavné paměti, jenž první u sv. Anišky, (2) poslední ale u bejvalých duchovních otců Paulánů (3) odpočívati má, vyzdvihl a spolu i s tím hrobním kamenem Jaroslava z Šternbergku do kláštera Zásmuckého převezl. Nicméně přes všecku vynaloženou naši práci, kopání, hledání, doptávání dosaváde jsme jedno ani druhé tělo nevynalezli a dle mého oumyslu malou a snad žádnou naději vícej nemáme něco k naleznutí z příčiny, že Jaroslav již roku 1277 podle historického popsání v kostele u sv. Anišky pohřben býti měl, od kterého času předešlý kostel skrze Husity celý zbořen a jinde zase vystaven byl."

"Co se však dotýče nebožky hraběnky Marie Jozefy, paní máteře pana dědečka, poněvadž ona dle její poslední vůle do kruchty Trautmannsdorfské pochována býti měla (která kruchta ta jediná byla, do které se všichni bratři toho řádu sv. Františka pochovávali) a lonskýho roku skrze tu velikou vodu všechny ty těla, jednu měděnou truhlu jistého hraběte z Valdštejna vyjímaje, na svatý pole do Volšan vyvežené byly, že ona tím způsobem také sebou vyvežena byla a tam mezi jinými odpočívá."

"Pro větší jistotu jsme sobě dali otevřít tu tam se vynacházející Šterbergskou kruchtu. Tam jsme ale nic jiného než tři hrabata aneb svobodný pány z Šternbergku, mezi kterými jistý Jan Rudolf starší svobodný pán z Šternbergku dle nápisu hrobního kamene a jedna cejnová truhla od 3 neb 4 centýřů se vynachází, jsme vynašli, o kterých a zůstatních okolostojičnostech já dnes mou zprávu (4) do Vídně dáti neopominu.

V Praze dne 23. července 1785 roku.

Vaší hraběcí Milosti
nejponíženější a nejposlušnější pacholek
Martin Vrba."

Knihovna Národního muzea