"Ajta! Jaroslav jak orel letě: tvrdú ocel na mohúcech prsech pod ocelí chrabrosť, udatenstvie, pod helmicú velebyster věhlas; jarota mu z žhavú zrakú pláše. Rozkacen hna, jako lev drážlivý, když mu teplú krev sě udá zřieti, tehdy nastřelen za lovcem žene: tako vluti sě, vz-Tatary trči; Češie za niem, jako krupobitie. Vrazi kruto na Kublajevica, i by pótka ovšem velelutá: srazista sě oba oščepoma, zlomista je oba velím praskem. Jaroslav, ves ve krvi s ořem sbrocen, mečem Kublajevica zachváti, ot ramene šúrem kyčlu protče; takož spade bezduch mezi mrchy, zarachoce nad niem túlec s lukem." -
Za své udatenství obdržel J. od krále hojných odměn na statcích pozemských. Dle starého podání, připomenutého již v XIV. stol. u Pulkavy, byl prý J. člen staročeského rodu Šternberského. Podle domnění bratří Jirečkův (Die Echtheit der Königinhofer Handschrift, Prag 1862, str. 172-175), pravdě velmi podobného, jest tento J. tatáž osoba co Jaroš z Poděhus (Poděús) a ze Slivna (v. ze Slivna). -
Strana 193:
Jaroš, jméno mužské, skrác. Jaroslav. - J. ze Slivna a z Poděhus v. ze Slivna pánové.
Knihovna Akademie věd ČR