Jaroslav, vítěz nad Tatary před Olomoucí, byl prý od krále Václava I. r. 1241 poslán na Moravu s 8000 Čechy, a sebrav branné Moravany osadil pevná města moravská, sám pak se 12.000 muži zavřel se v Olomouci. Odrážev dlouho útoky Tatarův uzřel konečně vhodnou dobu k výpadu a porazil v kruté seči vojsko tatarské, vlastní rukou zabiv jakéhos kralevice tatarského. Za své udatenství obdržel J. od krále hojných odměn na statcích pozemských. J. slaven jest v známé básni rukopisu Kralodvorského. Dle starého podání, připomenutého již ve XIV. století u Pulkavy, byl prý J. člen staročeského rodu Šternberského. Podle domnění bratří Jirečkův (Die Echtheit der Königinhofer Handschrift), pravdě velmi podobného, jest tento J. tatáž osoba co Jaroš z Poděhus a ze Slivna.
Jaroš, zkrácené jmeno Jaroslav.
1) J. ze Slivna a z Poděhus v. ze Slivna.
ze Slivna, pánové, připomínají se v XIII. století, a sice bratří
Rudolf a Albrecht, kteréhožto posledního syn Jaroš ze S. a z Poděhus
byl 1239-48 král. truksasem a 1253-64 nejvyšším purkrabím. O tomto Jarošovi
dokazují bratří Jirečkové (ve spise Die Echtheit der Königinhofer
Handschrift) velmi důmyslně, že on nebyl nikdo jiný než Jaroslav, slavný
vítěz nad Tatary u Olomouce. Od r. 1237, kde ponejprv se jmenuje, až do
smrti krále Václava (1253), byl Jaroš ze S. stále po jeho boku, a
sice r. 1237 v Chotěšově, 1240 v Brně, 1241 (v říjnu)
v Králové Hradci, 1248 v Brně, 1249 v Litoměřicích, 1252
v Praze a 1253 v Týřově, kde král zemřel. Pohřešuje se ale v jeho
společnosti právě v době obležení Olomouce od Tatarů, když totiž několik
neděl po bitvě Lehnické král 7. kv. 1241 na hradě Königsteině
meškal; i lze se z toho domnívati, že Jaroš byl jedním z vůdců,
kteří veleli vojsku českému, vypravenému z Lužice do Moravy, a po zapuzení
Tatarů s králem dále do Rakous táhli. Potom jsa nejvyšším purkrabím Pražským
velel r. 1260 středu českého vojska v bitvě u Kressenbrunnu, kdež Uhři
byli poraženi. Současně s Jarošem připomínají se bratr jeho Eppo a ještě
více jiných osob s názvem ze S. Není pochybnosti, že rod toho jmena
byl větví rodu Šternberského, kterýžto poslední vyskytuje se pod tímto
jmenem teprv r. 1242.
Olomouc ......
Nejpamátnější děj starší O-e jest obležení od Mongolů r. 1241,
kteří zde od Jaroslava ze Slivna na hlavu poraženi byli.
Tataři zváni jsou od starých Čechů Mongolové, kteří v XIII. století do Evropy vpadše u Olomouce citelnou porážku utrpěli.
Knihovna Akademie věd ČR