Báseň epická w desíti zpěwích
od
Adolfa Jos. Wlčka
(V Praze tiskem a w komisi u Jar. Pospíšila 1850)
Kdo své zvěční slavným skutkem jméno,
To potomstvem ve vlasti je ctěno.
Proslov
Zpěv první
Vytýčení předmětu. Nářek lidu. Bůh na žádost Synovu vysílá anděla ku
králi českému. Anděl u krále Václava na hradě Týřově nabádá ho k boji s
Tatary. Václav povolá povolá Ojíře dvořenína k sobě a jemu to zjeví. Velí
na sněm rytířů českých obeslati. Ojíř to učiní. Král odjede do Prahy a je
slavně uvítán. Čechové ho prosí o ochranu, a král slíbuje, že je to jeho
vůle. Napomíná Čechy se rodu jeho ujmouti, a Češi přísahají věrnost.
Rozchod Pražanů z hradu. Král dává hrady upevňovati a královna je smutná.
Ctibor ji polekal. Král to Ctiborovi předhazuje. Ctibor mluví o velké síle
Tatarů, dobytí Kipčaku, a radí králi, by vůkolní knížata vyzval ku pomoci.
Král to učiní.
Zpěv druhý
Shromáždění se rytířů na Vyšehradě. Král se trůnu mluví o pádu Ruska,
plenění Polska a nesnází Čechům hrozící, a je zove s sebou do boje táhnouti.
Jaroslav to vykonati slibuje, načež mu král rozkazy dává, a v Kladsku mu
dlíti velí. Rozchod rytířů z hradu. Václavova činnost. Večer. Noc. Burácení
v hradě. Probošt praví, že to Drahomíra působí. Král tomu přítrž činiti
káže. Jaroslav jde s kněžími za Vyšehrad k otvoru, odkud Drahomíra
vyletěla. Drahomíra přijede, a Jaroslav ji zastaví, ona se rozhněvá a
všechno zlé Čechům předpovídá. Jaroslav se rozpálí, tne po ní, a ona se do
země propadne. Král dává otvor zasypati. Rozchod lidu od otvoru.
Zpěv třetí
Shromáždění se vojska v Praze. Král je přehlíží a nabádá k povinnosti.
Vojsko mu skládá přísahu. Král pasuje svého a Ctiborova syna na rytířstvo.
Stanoví Otakara na čas za vládce vlasti. Mluví o postoupení Tatarů. Dává
opět rozkazy Jaroslavovi. Rozchod vojínů v tábor. Král odjede na Vyšehrad.
Jde ku královně, ana truchlí. Král ji těší. Dává naučky Otakarovi. Noc.
Ráno. S králem vojsko z Prahy pryč táhne. Král se staví v staré
Boleslavi v chrámu. Koná pobožnost svou, a vzývá svatého Václava. Svatý
Václav jede s nebe do Blaníka, a tam zove rytíře Čechům ku pomoci dle
příčiny. Rytířové s ním vyjdou s hory, a předstíhnou Čechy táhnoucí k
Žitavě. Vypočítání vojska pod králem za Žitavou a pod Jaroslavem na
Kladsku.
Zpěv čtvrtý
Po zboření Krakova Paidar myslí, kam nyní táhnouti, a svůj úmysl Ordovi
zjeví. Mluví o dceře chánské Kublajevně a jejím zahynutí, pak co vše dobyti
míní. Jeví příčinu a hrozí veškerému světu. Orda to schvaluje. Paidar praví,
že velkochán nad vším bude vládnouti. Povolá do stanu čarodějů a všech
hadačů, by oni mu o budoucnosti věštili, ti po mnohých posunkách dle obřadu
blahou budoucnost předpovídají, a Paidar potěšen dává rozkazy na druhý den.
Večer. Způsoby Tatarů.
Zpěv pátý
Tataři do Slezska táhnou. Nad Ratiboří jdou přes Oderu. Měčislav Opolský
je zaskočí, musí však ustoupiti. Spíchá do Lehnice s Jindřichem pobožným se
spojiti. Tataři táhnou k Vratislavi. Jaroslav postup slídí. Tataři ve
Vratislavi. Pokouší se o hrad. Táhnou k Lehnici. Bitva u Lehnice. Vojsko
slezsko-polské poraženo. Jindřich zahynul. Král Václav o tom zpraven
pospíchá v tu stranu. Peklo v sněmu. Vysílá Drahomíru Tatarům to oznámiti.
Tataři ač drážděni Drahomírou přec před Čechy utíkají. Václav spojí přední
voj s Jaroslavem. Tataři u Otmuchova. Udeří na Jaroslava, on je ale odrazí.
Tataři nemohouce vraziti do Čech, rozbijí tábor na moravských hranicích.
Zpěv šestý
Strach pojal Moravu. Král Václav vysílá Jaroslava v ochranu ji vzíti, a
on přes Jihlavu se tam béře. Přijímá pod správu Moravany, a zanechaje v Brně
posádku spíchá do Holomouce. Tataři se hnou od pomezí. Křesťané do lesů a na
hory utíkají. Tataři pleněním měst a vesnic přitrhnou k Hostýnu. Rozptylují
se po honu zvěři. Dívka v rukou jednoho vraha. Křesťané jdou na Tatary.
Bitva pod Hostýnem. Křesťané musí na horu utíkati. S hory se brání. Noc boji
přítrž činí. Vladislav s Vneslavem v radě. Ráno. Tataři silně na Hostýn
doráží. Křesťané se statečně brání. Vneslav zahyne. Tataři křesťanů odporem
a nocí vrací se v tábor rozbitý kolem Hostýna.
Zpěv sedmý
Horko zem praží a na Hostýnu studánka vysýchá. Křesťané naříkají a chtí
Tatary o milost prositi. Vestoň to schvaluje. Vladislav to haní, a radí o
ochranu Boha prositi. To se stane. Bůh vyslyšev prosbu, vyšle anjela
křesťany uchovati. Blýskání a hromobití. Déšť. Noc. Tataři se děsí bouře.
Kouzedlník činí předházky Paidarovi, on však rozdrážděn zpupně mluví. Tataři
chválí Čengischána. Paidar víc a víc popuzen proklíná živly. Velí
kouzedlníku zaklínat duchy. On to učiní. Duchové přijdou, a radí Paidarovi
pryč odjíti. On nechce poslechnouti. Odchod duchů. Křesťané jdou z rybníka
vodu vypustiti. Bojí se duchů, najdouce ale srdnatost vypustí vodu.
Tatarský tábor zaplaven. Útěk Tatarů, kde se jich mnoho potopí. Ženou se k
Přerovu, zboří mšsto, a táborem se u Holic položí.
Zpěv osmý
Jaroslav o příchodu Tatarů zpraven, dá náčelníky na radnici svolati.
Dává jim rozkazy, a oni je přijmou. Poselství od Paidara před Jaroslavem.
Poslové mluví o chánech a o vzdání města. Jaroslav se rozhněvá, a jim
odmlová, a když oni ho víc dráždí, je rozsekati chce. Vítek mu v tom brání.
Jaroslav vyžene posly. Poslové zjeví všechno Paidarovi, a on rozpálen dá k
útoku troubiti. Tataři na město údeří, jsou ale posádkou odraženi. Tataři
se vzdálí, by za sebou Čechy vyvábili, než to se nestane. Tataři se vrátí a
klášter hradišťský zapálí. Zavraždí řeholníky, a ukazuje jich hlavy městu.
Jaroslav se nedá ven vyvábiti. Paidar s ordou se radí co dělati, Orda praví
příhodný čas vyčkati. Zůstane na tom. Jdou do táboru k Holicům. Jaroslav dá
hradby silně strážiti, a myslí, by mu přišel král na pomoc.
Zpěv devátý
Jaroslav přehlíží pluky. Čechové stráží stále hradby. Tataři se opět o
město pokouší, musí ale ustoupiti. Paidar se Čechům vysmívá a je haní. Velí
Ordovi Brno dobývati, načež Orda k Brnu táhne. Činnost Jaroslavova. Orda
udeří na Brno, je ale Hartlibem odražen. Orda jde k Bejhradu a všechno mečem
a ohněm hubí. Král Václav o tom zpraven, postupuje níže pomezím, Orda se
však k Brnu obrátí, a táborem se tam položí. Paidar též si klidně spočívá.
Křesťané stále k Bohu volají, a Bůh vyšle anjela k Jaroslavovi. Anjel mu
praví co má konati. Jde ku králi, a o příštích Tatarech jakož i o jejich
pádu předpovídá. Václav potěšen vstane a jde od hor níže. V Holomouci
je lid nedočkavý boje, než Jaroslav ho stále zdržuje.
Zpěv desátý
Jaroslav dá náčelníky na radnici svolati. Dojemně mluví a plán svůj
vyzradí. Vítek ho chválí. Rozchod vůdců. Plán zjeven vojínům, a radost je
mezi nimi. Vojíni se jeden s druhým loučí. Odpoledne. Nešpor. Půlnoc. Jedna
hodina. Jaroslav pluky přehlíží a k udatnosti nabádá. Druhá hodina.
V táboře tatarském ticho. Čechové jdou do boje, padnou na Tatary, a
hrozné krveprolití počne. Jaroslav v souboji s Paidarem. Duchové mu přijdou
na pomoc, jsou ale svatým Václavem poraženi. Jaroslav zabije Paidara. Tataři
se naň oboří, on je ale poráží, v čemž mu druzí vůdcové nápomocni jsou.
Tataři na hlavu poraženi pryč prchají. Čechové a všichni bojovníci se vrací
vítězně do Holomouce. Jsou slavně uvítáni. Tataři se vrátí na bojiště, a
odnesou Paidara. Jaroslavova odměna a sláva.