Osobnosti rkp. sporu

OSVĚTA
listy pro rozhled v umění, vědě a politice
Redaktor a vydavatel: Vácslav Vlček
Praha 1886.
Tiskem Františka Šimáčka.

Osvěta 1886 Ročník XVI. Číslo 3. Strana 286 až 288:
O potřebě dalších zkoušek
rukopisů Královédvorského a Zelenohorského

vydal p. profesor dr. J. Gebauer v Athenaeu, vyšlém k 15. únoru t.r., rozpravu, ve kteréž potřebu v nadpise naznačenou odůvodňuje a dokazuje jednak tím, že povědomému nálezci rukopisu Královédvorského mínění dosti zobecnělé přičítá autorství několika dokázaných a nepochybných falsifikátů, jednak pak dlouhou řadou odchylek jazykových, jimiž RK i RZ zdají se lišiti od jiných památek staré literatury české. Tyto zvláštnosti jazykové byly p. Gebaurovi již dříve povědomy, jakož vím z ústních o tom s ním rozmluv a jakož i veřejně pověděl v poznámce v loňském spise svém, kteráž byla letos v lednovém čísle Athenaea reprodukována v tato slova: "Z rkp. Zel. a Král. dokladů neuvozuji. Jazyk jejich, namnoze do dialektu ukazující a odchylný od staré češtiny normální, hodlám rozebrati spolu s jinými jich stránkami ve spise zvláštním, asi tím spůsobem, jako jsem to učinil s Evangeliem sv.-Janským." Ježto p. prof. Gebauer poslední svou rozpravou, jakž v ní sám i jinak objasňuje, krom nadání zvolil sobě jiný způsob postupování, soudí se z toho tu a tam, jako by po RK i RZ bylo již veta a zbývalo toliko starati se o jich pohřeb. To jest mínění mylné.

Určité výklady a výslovné protestace páně Gebauerovy obsahují to v sobě zřetelně, že on sám nevyslovil posledního slova svého o těch rukopisích, ano že jest ochoten s námitkami svými podrobiti se, jestliže požadované od něho zkoušky paleognostická a chemická dokáží starobylosť jejich. Co se pak jiných osob k souzení té věci povolaných dotýče, mohu jmenovati nyní hned tři, se kterými v posledních dnech o tom jsem rozmlouval a které jako já výtkami p. Gebeuerovými nikterak nejsou zviklány ve svém přesvědčení, že ony rukopisy jsou staré a nepodvržené; jsou to p. rektor V. V. Tomek, jemuž v praktické známosti rukopisů málo lidí se vyrovná, p. bibliothekář A. J. Vrťátko, jenž mnoho zabýval se rukopisem Královédvorským za příčinou vydání fotografického i jiného zkoumání, a p. A. Patera, jenž pouhým paleografickým vyšetřením rozeznal v Mater Verborum glossy pravé od podvržených (viz Musejník 1877) a odhalil podvrženost dvou kusů žalmů (tamže 1879, 536). Přesvědčení o pravosti nedá se zvrátiti žádnými ochylkami linguistickými, neboť ty jsou sice kriteriem k vyšetření věku a místa, kdy a kde text byl skládán, psán nebo opisován, ale nedostatečným důkazem podvrženosti. Přesvědčení moje poddalo by se tehdy, kdyby někdo dokázal, že písmo rukopisů není staré, asi tak jako se to dokázalo o Milostné písni krále Vácslava a ostatních falsifikátech, - ale o RK a RZ dosud nikdo takových důkazů nepřednesl. Důvody pravosti vykládati a obranu psáti budou jiní; já podávám tuto jen několik poznámek, v prvním dojmu na spěch načrtnutých.

Podle mého zdání, co ve výtkách jazykových páně Gebauerových je nového, záleží hlavně v tom, že se tu ukazuje na souhlas, jaký jest mezi odchylkami RK a RZ od obyčejného jazyka v památkách staročeských, a mezi jazykovými zvláštnostmi nepochybných falsifikátů i mylnými náhledy, jež Hanka před rokem 1817 o jazyce staročeském měl a ve svých úvodech a vysvětlivkách ku prvnímu dvěma svazečkům Starobylých skládání projevil. Pan prof. Gebauer sám této shodě připisuje největší váhu i nazývá ji přitěžující okolností, skrze kterouž "kterýkoli jiný sám sebou slabý důvod dostává váhy a důležitosti, i pouhý snad jen stín podezřelosti béře na sebe povahu veliké pravděpodobnosti" (Ath. str. 159). Kdyby RK a RZ byly udělány od Hanky, ovšem by v nich měla býti vtělena pravidla ta a taková, jaká Hanka tehdáž mluvě staročeské přisuzoval. Připadla mi otázka, zdali tomu jest tak všude, totiž také při těch pravidlech a náhledech Hankových, o kterých se p. Gebauer nezmiňuje. Vzav do ruky první dva svazečky Starobylých Skládání, po zběžném prohlednutí shledal jsem některé neshody mezi výklady Hankovými a rukopisem Královédvorským, zejmena:

1. V prvním svazečku na str. XXV. Hanka dotýká se onoho jednoduchého času minulého, jejž nyní obyčejně jmenují imperfektem; píšeť: "V druhé a třetí osobě byly také opětovací formy: iše, ieše, áše, biše, seděše, honieše, stáše." Z výrazu "opětovací formy" - ač by bylo lépe říci: trvací a opětovací formy - jest viděti, že Hanka dost dobře rozeznával úkon imperfekta od úkonu náležejícího aoristu. Ale v RK i RZ přicházejí imperfekta někdy na takových místech, kde bychom očekávali aorist (p. Gebauer píše o té odchylce na str. 156 č. 10). Tu teda je patrná neshoda mezi Hankovou theorií a oněmi rukopisy.

2. V témž svazečku str. XXIII. píše Hanka: "Tak jako jeho (ejus) a jich (eorum) jakožto přivlastňovací se neskloňuje, tak také se neskloňovalo jejie (ejus f.) v ženském pohlaví." Proti tomuto pravidlu čte se v RZ: (sestra sprosi kněžnu) pognati bratry jeja oba; a v RK o Ludiši: i po jejej bielej šíji vlasi zlatostvúcí vějú.

3. Ve druhém svazečku str. XVII. Hanka mezi adjektivy nezakončenými (neurčitými, substantivného sklonění) uvádí slovo proknic. Že tato nestvůra není chybou tiskovou, toho plný důkaz máme v prvním svazečku; tam ve vysvětlení slov stojí "proknic=každý, quivis"; i odkazuje se k textu O bohatci, kdež Hanka str. 116 vytiskl verš: "proknic jemu řieká pane." Dle Paterova vydání Hradeckého rukopisu str. 418 psáno je v tom verši "proknyy". Hanka patrně to slovo nedobře četl, a ze špatného čtení smyslil sobě formu neexistující, kterou hned zařadil mezi neurčitá přídavná jmena. Avšak v RK ani v RZ nevyskytá se tento Hankovi tehdáž jistě milý vynález "proknic", nýbrž v těch obou rukopisích stojí několikrát psáno "prokni", což jest zjevně určité přídavné jmeno sklonění smíšeného. Jungmann ve Slovníku píše to slovo vždy diplomaticky dle rukopisu na znamení, že netroufal si rozhodnouti, je-li v něm koncovka měkká nebo tvrdá; avšak z jednoho citátu Jungmannova (proknyeho) a z legendy o sv. Kateřině 1253 (služba proknie) jest nyní jisto, že slyšelo se zakončení měkké: prokní. O tom Hanka roku 1817 patrně při svém "proknic" nevěděl, ale naše rukopisy mají to slovo několikrát, a sice napsané nezávadně. Můželiž to v nich býti od Hanky? Ještě dlužno všimnouti si toho, že mezi falešnými glossami v Mater Verborum je slovo "prok=residuus" (Musejník 1877, 505), což falsátor nepochybně vzal z církevního jazyka slovanského, kdež bylo prok=reliquus, proč(6) i proč(6)n(6), ale žádné "prokní".

Nepochybuji, že by takových a jiných neshod mezi staročeskými vědomostmi Hankovými do r. 1817 a mezi našimi rukopisy našlo se mnohem více, kdyby někdo na jich vyhledání a vyložení obětoval tolik píle, důvtipu a času, kolik vynaložil p. prof. Gebauer na sebrání a sestavení svého materiálu k odůvodnění žádosti své za další zkoušky paleografické a chemické.

Co se této žádosti dotýče, tu pokládám za místnou a spravedlivou, ano i mnozí jiní, a já s nimi, dávno přáli sobě, aby ty rukopisy ze všelikých stránek co nejbedlivěji se zkoumaly, tak aby, možno-li, učinil se jednou konec pochybnostem. Jakožto člen správního výboru Musea Českého míním přimlouvati se za to, aby podniklo se vše, seč věda jest, ke zjištění věku našich vzácných památek, vyjma toliko takové procedury, kterými by ty rukopisy se zničily; neboť kdyby nebylo zde originálů, protivníci jich měli by pak teprv pole volné k jich zavrhování. Jest potřebí srovnávati RZ a RK s jinými starými rukopisy z Čech i zemí okolních. Snad i mikroskopem vynašly by se nějaké rozdíly ve struktuře inkoustu nebo vláken pergamenových pod ním podle toho, je-li písmo zánovní nebo staré. Co se však týče ohledání chemického, dlužno připomenouti, že úkol, v nějž se má uvázati komise p. Gebauerem žádaná, jest již s valnou čásť vykonán od komise rasurové roku 1881. Ona komise netoliko (dne 1. dubna) našla, že železitá povaha inkoustu v RK je dosti pravdě podobna (jakž praví protokol v Musejníku 1881, 146), nýbrž také (dne 11. dubna) uživši tinktury Giobertiovy, obdržela důkaz nezvratný, že inkoust skutečně je železitý (tamže tištěno str. 147). Kromě toho prostředky chemické k ohledání četných resur užité byly by musely odkryti písmo spodní, kdyby to byl palimpsest, jako originál Milostné písně krále Vácslava.

V Praze 19. února 1886. Dr. J. Kalousek.