KLAMNOST DŮKAZŮ PODVRŽENÍ
RUKOPISŮ KRÁLOVÉDVORSKÉHO A ZELENOHORSKÉHO
Z Gebauerova Poučení o padělaných Rukopisích z r. 1888
dovodil Dr. F. MAREŠ, profesor university Karlovy v. v.
V PRAZE 1928.
Zemědělské knihkupectví A. Neubert 
O B S A H:

   Proslov
1. Osudy Rukopisů
2. Jak hájil Rukopisů Hattala.
3. Gebauerovy důkazy podvržení Rukopisů.
   a) Důkaz proužkový
   b) Berlinská modř
   c) Bělohoubkovy chemické a mikroskopické zkoušky Rukopisu Královédvorského
   d) Filologická svědectví proti Rukopisům.
      I.  Skupina: původce Rukopisů nebyl Staročech
      II. Skupina: Mnohé z jazykových chyb a zvlaštností v RKZ
          jsou původu pozdějšího nebo novočeského, původcem jejich
          byl Novočech z doby okolo r. 1817
   e) Jak "rozřešiti výpovědi"?
   f) Rozhodný moment: "Koincidence"
   g) Důkaz, že Hanka je spolupůvodcem RKZ.
   h) Zhroucení důkazu z "Koincidencí"
   i) Parallely
4. Kdo zvítězil?
5. Česká Akademie pro vědy, slovesnost a umění o Rukopisech
6. Hromadné projevy proti Rukopisům.
7. Autority.
   Závěr
 
PROSLOV.

Boj proti Rukopisům, Královédvorskému a Zelenohorskému (RKZ), byl pozdvižen s naprostou rozhodností v českém národu samém r. 1886 pod heslem realismu, kážícího poznávati jádro věci a odmítajícího všeliké iluse a také ideály, zejména národně vlastenecké. Za takovou ilusi prohlášeny předně oba Rukopisy; i shledávány rozmanité důkazy jejich podvrženosti, v zájmu "vědecké pravdy". Tehdy hájili Rukopisů proti tomuto domácímu útoku, přední naši filologové a historikové; a jejich obrana byla úspěšná, jak uvidíme. Zejména též obrana vyplývající z chemických a mikroskopických zkoušek RK, ve které se osvědčil tak jako jiné rukopisy z doby, do které se klade. Ale chemik nalezl tu v iniciálce N(eklan) stopy berlinské modři, objevené teprve r. 1704; to zdálo se materialným důkazem proti starobylosti celého RK. A později, r. 1899; objeven prý v RZ skrytý zápis (kryprtogram): "V. Hanka fecit". To zviklalo u mnohých víru v pravost obou Rukopisů. A když staří obránci Rukopisů vymírali, noví nepřicházeli. A tak se národ mlčky vzdával svých Rukopisů, a dnes snad jeho většina i věří, že podvržení Rukopisů je skvrnou našeho národního probuzení a našich národních buditelů.
Prožil jsem první útoky proti Rukopisům; filologické důkazy jejich podvrženosti mne nepřesvědčovaly pro svou negativnost, že totiž v Rukopisech se vyskytují slovní tvary, kterých není v jiných spisech skutečně staročeských. Ale "berlinská modř" a "V. Hanka fecit" představovaly se jako důkazy positivné, tak že jsem ztrácel víru v pravost Rukopisů, jako mnozí jiní. Nepovzbudil mne ke zkoumání té otázky ani tragický osud Píčův se svědectvími pro pravost RK od cizích věhlasných palaeografů, jimž byl dva listy z něho ku prozkoumání předložil r. 1911. O současném odhalení klamu s kryptogramem "Hanka fecit" od Žunkoviče jsem ani nezvěděl. Teprve r. 1918, když mi byl tento klam na RZ samém a na lithografické reprodukci jeho z roku 1836 demonstrován, a když jsem byl upozorněn na druhý klam s berlinskou modří, tu teprve zaujala mne otázka Rukopisů, i jal jsem se přezkoumávat i jiné, zvláště filologické a historické "důkazy" jejich podvrženosti, ale také obrany, kterými byly tyto důkazy hned r. 1886 vyvraceny. Přezkoumával jsem předně vědecké methody a zvláště též logiku obou stran, přijímaje jejich obapolná data jako fakta, předpokládaje, že obě strany přezkoumávaly si navzájem tato data dostatečně. Ale později přezkoumával jsem i tato data sám; i došel jsem k nenadálým výsledkům, které uvedu na příslušných místech.
Na otázku Rukopisů přivedl mne tedy předně zájem vědecký, a to zvláště zájem o vědeckou methodu a logiku. Nejsem-li "odborníkem" v příslušných filologických a literárních faktech, nejsem neodborníkem v posuzování toho, jak se s fakty zachází, totiž v theorii vědeckého poznávání. Vědecké methody "realismu" vypučely ve všelijaké zelené květy. Tak na př. v "Národních Listech", pokud jsou převychovány "realismem", podal mi mladší universitní profesor dějin české literatury tento květ: venkovské báby rády mluví do mediciny, proč by tedy profesor medicinské fakulty nemluvil do filologie? Jsem doktorem mediciny asi tak, jako jsou mnozí z odpůrců Rukopisů doktory filosofie. Nejsem profesorem medicíny, nýbrž fysiologie, která není jen medicinskoru vědou; je zřejmě na škodu všeobecné kultury u nás, že se pěstuje na našich universitách jen na medicinské fakultě. Až onen profesor dějin české literatury dospěje přes romány k naší vědecké literatuře, snad v ní nalezne též něco o fysiologii. Fysiologie je věda širokých obzorů, jak ukázal již Purkyně. Zasahuje do věd přírodních, ale i do psychologie a theorie poznávání a dokonce i do samy filologie. A otázka Rukopisů není otázkou výlučně filologickou a literárně-historickou; má v ní slovo i fysika a chemie, a hlavně všeobecná lidská soudnost. Ostatně v programu "realismu" nebylo obmezené odbornictví; uvidíme, jak v otázce Rukopisů filolog kritisoval chemika.
Avšak otázka Rukopisů nebudí jen zájem vědecký, nýbrž má velký význam umělecký a národní, a to nejen pro národ český, nýbrž pro všechno Slovanstvo; ano má význam i pro všelidskou kulturu. V takové otázce nezáleží jen na "vědecké pravdě", nýbrž na pravdě národního života. Rukopisy byly a stále jsou pramenem živé vody, kterou ožil náš národní duch, kterou se napájelo naše národní umění; a tím je předně živ národ. Proto má právo i povinnost mluviti do otázky Rukopisů každý sebevědomý člen národa, má-li říci co podstatného.
Důkazy podvržení Rukopisů musily by být opravdu nevývratné, naprosto exaktné, tak, že by z nich vycházelo vědění, které by musil každý uznati. Tu nestačí žádné tvrzení, nestačí ani "vědecké přesvědčení", které je vlastně doznáním, že tu není skutečného vědění. Neboť otázka pravosti Rukopisů znamená, zda nové Češství jest uměle a podvodně uděláno (Schmerling: das gemachte Tschechentum), bez slouvislosti s Češstvím starým, tak že bylo třeba souvislost tu teprve navazovati. Znamená, zda naši buditelé byli podvodníci nebo podvedení nevědomci. A konečně, zda naši předkové byli surový a zotročený lid beze vší vzdělanosti, která jim byla vštípena teprve germansko-latinským panováním.
Žádný sebevědomý národ nedopustí, aby byl haněn jeho původ a zvláště ne od vlastních synů, i kdyby byl původ ten bájí nesouhlasnou se skutečností. Tuto skutečnost mohou odhalovat jeho nepřátelé. Národ má svou pravdu jako ideál. Máme před sebou příklad sebevědomého a silného národa, jenž nepřipustí na sobě viny, třebas i celý svět byl přesvědčen o její skutečnosti. Národ nemůže ani být vinen sám před sebou. Kdo sama sebe viní, jak jej mají ctít jiní?
Na otázku Rukopisů nepřivedly mne tedy žádné "obmysly" proti nějakým osobám, jak mne obmyslně podezřívají, kdo sami hledí jen k osobám. Nemám žádných obmyslů proti osobám; pozemské osoby již málo znamenají pro mou vlastní, ježto se blíží k svému konci a nic více zde neočekává ani nechce, kromě toho, aby duch národa nebyl udušen a žil. Vážím si osob podle jejich mravní hodnoty, která je mi nezávislou na jejich "vědeckém přesvědčení". Budou-li v tomto spise jména, tedy jen jako signatury mínění a tvrzení, jak tomu ve vědeckých spisech.
Veřejně vyslovil jsem se o otázce Rukopisů v přednášce "Vědecké methody realismu zvláště v otázce Rukopisů", k žádosti Mladé Generacre Čsl. Nár. Demokracie, která tuto přednášku, upravenou k tisku, také vydala v květnu 1927. V tomto spise poukázal jsem povšechně na omylnost ano klamnost vědeckých method, kterými byla podvrženost Rukopisů dokazována. Jako základní vadu těchto method jsem vytkl, že se v nich předpokládá, co se chce dokázati. Této methody užívá se v mathematice, ovšem v opačném smyslu, totiž má-li se předpoklad přivésti ad absurdum. Tak se předpokládá v důkazech podvržení Rukopisů falsátor, z čehož se dovozuje jejich podvrženost. I v obecném životě musí být napřed zjištěn podvod, potom teprve se hledá a usvědčuje podvodník; každý uzná, že by bylo absurdní dokazovati podvod tím, že věc prošla rukama podvodníka. Tato vědecky nepřípustná chyba, zvaná petitio principii, je význačná pro důkazy podvrženosti Rukopisů, zaráží přímo v některých protirukopisných spisech novějších, jak bude doloženo.
Důkazů filologických jsem ovšem v prvním svém spise nerozebíral. Vytkl jsem jen povšechně, že se zakládají na slovech a mluvnických tvarech v Rukopisech, jakých někteří filologové nenalezli ve spisech nepochybně staročeských a které proto uznali za odchylné ano i za chybné a ve staré češtině nemožné. Namítl jsem, že mnohé z těchto mluvnických tvarů jiní filologové v staročeských spisech nalezli. I vytkl jsem za chybu ve vědecké methodě nepřípustnou zakládati na negativních nálezech positivná tvrzení. Uvedl jsem též, že zvláště filologie nemůže dokázati nemožnost nějakého mluvnického tvaru v staré češtině a zvláště v živém jazyku staročeském, poněvadž lidská mluva je svobodný psycho-fysiologický výkon, nevázaný nijakým, nezměnitelným zákonem, jako jsou vázány a nutny děje nerostné, nýbrž že se mluva stále přizpůsobuje životním potřebám, jako každý jiný životní výkon. Proto mění se jazyk stále, proto vyvinuly se též rozmanité jazyky. Filologie tedy, jako žádná věda o životních výkonech vůbec, nemůže stanoviti zákony mluvy, nýbrž jen pravidla plná výjimek.
Zcela pochybené jsou důkazy podvržení Rukopisů, založené na charakteru, úmyslech a zvláště také na schopnostech předpokládaných falsátorů. Zvláště když tito domnělí falsátoři toho nejen sami nedoznali, nýbrž až do smrti, i přísežně před soudem takové obvinění od sebe odmítali. Byli-li schopni takového díla a jak je utvořili, to byla by otázka teprve tehdy oprávněná, kdyby již byli objektivními důkazy usvědčeni. Jinak je rozbírání této otázky, oblíbené zvláště u epigonů původních odpůrců Rukopisů, docela plané.
Objektivné, exaktné, nevývratné důkazy podvrženosti Rukopisů, nehledíc k anticipacím mluvnickým a historickým, kterých v nich není, mohly by býti podány jen na základě jejich hmoty, která podléhá změnám podle fysikálních a chlemických zákonů. Ale chemické a mikroskopické zkoušky obou Rukopisů a zvláště RK, ukázaly, že hmota jejich písma je právě taková, jako u rukopisů středověkých, na rozdíl od rukopisů novějších z let 1780-1820. Důkazy s berlinskou modří v RK a s kryptogramem "V. Hanka fecit" v RZ byly usvědčeny jako klamy.
Tak seznal jsem, že podvrženost Rukopisů není vědecky dokázána, přes to vše, že jejich odpůrci stále tvrdí a neustále opakují, že podvrženost ta byla dokázána nevyvrácenými ano nevývratnými vědeckými důkazy; že to hlásají jako vědeckou pravdu, které musejí ustoupiti všechny jiné sebe vyšší zřetele; a že zlehčují ty, kdo neuznávají jejich vědecké pravdy, což právě ji činí tím pochybnější. Mluví stále o nevývratných důkazech, ale odmítají jakékoli jejich přezkoumávání jako hřích proti vědě, čímž se stává tato věda tím podezřelejší; neboť i nejexaktnější věda jest ochotna kdykoliv k novéwu přezkoumání.
Po vydání mého prvního spisu v květnu 1927 vystouli 33 vědcové s veřejným projevem v denních listech (18. června), v němž hlásají a ztvrzují svými podpisy: "Odmítajíce nesprávná pozorování a nesprávné závěry, jimiž je brožura prof. Mareše naplněna a jež dokazují, že se prof. Mareš neseznámil dostatečně s vědeckou prací vykonanou v otázce Rukipisů, přihlašujeme se znovu se vším důrazem k prohlášení ze dne 31. prosince 1911 v plném jeho rozsahu."
A o něco dříve vydala Česká akademie věd, také v denních listech, úřední projev, podepsaný jejím presidentem a generálním tajemníkem, že pokládá otázku pravosti Rukopisů za věc s hlediska vědeckého již dávno rozřešenou, že vidí v nových dokladech pro pravost Rukopisů materiál úplně nicotný a že hájení Rukopisů je naprosto beznadějné a české kulturní prestiži k nemalé úhoně. - Také tento veřejný projev se vztahuje i na mne, ač v něm nejsem jmenován; neboť kritika důkazů podvrženosti Rukopisů je také jejich hájením.
Na takováto vyzvání prohlášená verejně se vším důrazem a kárající s tak povýšeného místa takořka úředně i mé počínání jako beznadějné a k nemalé úhoně naší kulturní prestiži, nemohl jsem zoufale umlknouti, ač vím, že moje počínání je beznadějné před odpůrci Rukopisů, jižto nemohou jinak než vytrvati ve svém odporu až do - konce. Proto musil jsem ukázati tímto spisem, zda jsem se seznámil dostatečně s vědeckou prací vykonanou v otázce Rukopisů; a tu vyjde též na jevo, co je tu opravdu k nemalé úhone naší vědecké prestiži.
Seznámit se úplně s celou vědeckou prací v otázce Rukopisů mohl by snad ten, kdo by tomu věnoval celý život; ale seznámil jsem se s prací tou dostatečně tak, že mohu ukázati, že ji znám lépe, než mnozí z těch, kdo podepsali ony povýšené projevy. Neboť odpůrci Rukopisů jsou si tak jisti svou věcí, že si jí již ani nevšímají.
Obmezil jsem své přezkoumávání vědeckých prací v otázce Rukopisů na Gebauerovo "Poučení o padělaných Rukopisích Královédvorském a Zelenohorském" z roku 1888 ve kterém jsou pro širší kruhy inteligence české vyloženy jeho důkazy proti Rukopisům. V tomto spise Gebauer podal jaksi výsledek svého boje proti Rukopisům, jejž počal r. 1886. Ukáže se, měl-li při tom jaký zřetel k námitkám, které proti jeho důkazům uvedli obhájci Rukopisů již r. 1886. Ukáže se též, jak tyto důkazy obstály při pozdějším přezkoumání; a ukáže se zvláště, logická hodnota hlavního důkazu ze shod v mluvnických chybách, které dělal Hanka před objevením Rukopisů a které se potom objevily v Rukopisech.
Hlavní základ tohoto spisu položil jsem hned po kritice mé první brožury v "Naší řeči", v srpnu a září 1927 v Hluboké nad Vltavou. Pozdější jsou některé dodatky a doklady. Avšak vydání tohoto spisu potkávalo se s předvídanými obtížemi, které pochopitelně tlačily na odklad. Ale odpůrci Rukopisů neustále při každé příležitosti opakují a rozhlašují svou "vědeckou pravdu o falešných Rukopisích" a stíhají posměchem každého, kdo by o jejich pravdě pochyboval. A tak věřící v tuto pravdu vyznávají i takovou moudrost, že pravý národní cit nepřipouští okrasy falešnými perlami poesie.

Proto rozhodl jsem se opatřiti hned vydání tohoto spisu.

V PRAZE, dne 19. února 1928.

KLAMNOST DŮKAZŮ PODVRŽENÍ RUKOPISŮ KRÁLOVÉDVORSKÉHO A ZELENOHORSKÉHO
Z Gebauerova Poučení o padělaných Rukopisích z r. 1888 dovodil Dr. F. Mareš, profesor university Karlovy v.v. V Praze 1928. Zemědělské knihkupectví A. Neubert. Formát 23 x 15,5 cm. Počet stran 124.

Knihovna České společnosti rukopisné v Praze.  [sign. 60c]

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná