KLAMNOST DŮKAZŮ PODVRŽENÍ
RUKOPISŮ KRÁLOVÉDVORSKÉHO A ZELENOHORSKÉHO
Z Gebauerova Poučení o padělaných Rukopisích z r. 1888
dovodil Dr. F. MAREŠ, profesor university Karlovy v. v.
V PRAZE 1928.
Zemědělské knihkupectví A. Neubert
O B S A H:
Proslov
1. Osudy Rukopisů
2. Jak hájil Rukopisů Hattala.
3. Gebauerovy důkazy podvržení Rukopisů.
a) Důkaz proužkový
b) Berlinská modř
c) Bělohoubkovy chemické a mikroskopické zkoušky Rukopisu Královédvorského
d) Filologická svědectví proti Rukopisům.
I. Skupina: původce Rukopisů nebyl Staročech
II. Skupina: Mnohé z jazykových chyb a zvlaštností v RKZ
jsou původu pozdějšího nebo novočeského, původcem jejich
byl Novočech z doby okolo r. 1817
e) Jak "rozřešiti výpovědi"?
f) Rozhodný moment: "Koincidence"
g) Důkaz, že Hanka je spolupůvodcem RKZ.
h) Zhroucení důkazu z "Koincidencí"
i) Parallely
4. Kdo zvítězil?
5. Česká Akademie pro vědy, slovesnost a umění o Rukopisech
6. Hromadné projevy proti Rukopisům.
7. Autority.
Závěr
PROSLOV.
Boj proti Rukopisům, Královédvorskému a Zelenohorskému (RKZ), byl
pozdvižen s naprostou rozhodností v českém národu samém r. 1886 pod
heslem realismu, kážícího poznávati jádro věci a odmítajícího
všeliké iluse a také ideály, zejména národně vlastenecké. Za takovou
ilusi prohlášeny předně oba Rukopisy; i shledávány rozmanité důkazy
jejich podvrženosti, v zájmu "vědecké pravdy". Tehdy hájili Rukopisů
proti tomuto domácímu útoku, přední naši filologové a historikové; a jejich
obrana byla úspěšná, jak uvidíme. Zejména též obrana vyplývající z
chemických a mikroskopických zkoušek RK, ve které se osvědčil tak jako jiné
rukopisy z doby, do které se klade. Ale chemik nalezl tu v iniciálce
N(eklan) stopy berlinské modři, objevené teprve r. 1704; to
zdálo se materialným důkazem proti starobylosti celého RK.
A později, r. 1899; objeven prý v RZ skrytý zápis
(kryprtogram): "V. Hanka fecit". To zviklalo u mnohých víru v pravost
obou Rukopisů. A když staří obránci Rukopisů vymírali, noví
nepřicházeli. A tak se národ mlčky vzdával svých Rukopisů, a dnes snad
jeho většina i věří, že podvržení Rukopisů je skvrnou našeho národního
probuzení a našich národních buditelů.
Prožil jsem první útoky proti Rukopisům; filologické důkazy jejich
podvrženosti mne nepřesvědčovaly pro svou negativnost, že totiž v
Rukopisech se vyskytují slovní tvary, kterých není v jiných spisech
skutečně staročeských. Ale "berlinská modř" a "V. Hanka fecit"
představovaly se jako důkazy positivné, tak že jsem ztrácel víru v
pravost Rukopisů, jako mnozí jiní. Nepovzbudil mne ke zkoumání té otázky ani
tragický osud Píčův se svědectvími pro pravost RK od cizích věhlasných
palaeografů, jimž byl dva listy z něho ku prozkoumání předložil
r. 1911. O současném odhalení klamu s kryptogramem "Hanka
fecit" od Žunkoviče jsem ani nezvěděl. Teprve r. 1918, když mi byl
tento klam na RZ samém a na lithografické reprodukci jeho z roku 1836
demonstrován, a když jsem byl upozorněn na druhý klam s
berlinskou modří, tu teprve zaujala mne otázka Rukopisů, i jal jsem se
přezkoumávat i jiné, zvláště filologické a historické "důkazy" jejich
podvrženosti, ale také obrany, kterými byly tyto důkazy hned
r. 1886 vyvraceny. Přezkoumával jsem předně vědecké methody a
zvláště též logiku obou stran, přijímaje jejich obapolná data jako
fakta, předpokládaje, že obě strany přezkoumávaly si navzájem tato
data dostatečně. Ale později přezkoumával jsem i tato data sám; i došel jsem
k nenadálým výsledkům, které uvedu na příslušných místech.
Na otázku Rukopisů přivedl mne tedy předně zájem vědecký, a to zvláště
zájem o vědeckou methodu a logiku. Nejsem-li "odborníkem" v příslušných
filologických a literárních faktech, nejsem neodborníkem v posuzování toho,
jak se s fakty zachází, totiž v theorii vědeckého poznávání. Vědecké methody
"realismu" vypučely ve všelijaké zelené květy. Tak na př. v "Národních
Listech", pokud jsou převychovány "realismem", podal mi mladší universitní
profesor dějin české literatury tento květ: venkovské báby rády mluví do
mediciny, proč by tedy profesor medicinské fakulty nemluvil do filologie?
Jsem doktorem mediciny asi tak, jako jsou mnozí z odpůrců Rukopisů doktory
filosofie. Nejsem profesorem medicíny, nýbrž fysiologie, která není jen
medicinskoru vědou; je zřejmě na škodu všeobecné kultury u nás, že se
pěstuje na našich universitách jen na medicinské fakultě. Až onen profesor
dějin české literatury dospěje přes romány k naší vědecké literatuře, snad v
ní nalezne též něco o fysiologii. Fysiologie je věda širokých obzorů, jak
ukázal již Purkyně. Zasahuje do věd přírodních, ale i do psychologie a
theorie poznávání a dokonce i do samy filologie. A otázka Rukopisů není
otázkou výlučně filologickou a literárně-historickou; má v ní slovo i fysika
a chemie, a hlavně všeobecná lidská soudnost. Ostatně v programu "realismu"
nebylo obmezené odbornictví; uvidíme, jak v otázce Rukopisů filolog
kritisoval chemika.
Avšak otázka Rukopisů nebudí jen zájem vědecký, nýbrž má velký význam
umělecký a národní, a to nejen pro národ český, nýbrž pro všechno
Slovanstvo; ano má význam i pro všelidskou kulturu. V takové otázce
nezáleží jen na "vědecké pravdě", nýbrž na pravdě národního života. Rukopisy
byly a stále jsou pramenem živé vody, kterou ožil náš národní duch, kterou
se napájelo naše národní umění; a tím je předně živ národ. Proto má právo i
povinnost mluviti do otázky Rukopisů každý sebevědomý člen národa, má-li
říci co podstatného.
Důkazy podvržení Rukopisů musily by být opravdu nevývratné, naprosto
exaktné, tak, že by z nich vycházelo vědění, které by musil
každý uznati. Tu nestačí žádné tvrzení, nestačí ani "vědecké
přesvědčení", které je vlastně doznáním, že tu není skutečného
vědění. Neboť otázka pravosti Rukopisů znamená, zda nové Češství jest
uměle a podvodně uděláno (Schmerling: das gemachte Tschechentum), bez
slouvislosti s Češstvím starým, tak že bylo třeba souvislost tu teprve
navazovati. Znamená, zda naši buditelé byli podvodníci nebo podvedení
nevědomci. A konečně, zda naši předkové byli surový a zotročený lid
beze vší vzdělanosti, která jim byla vštípena teprve germansko-latinským
panováním.
Žádný sebevědomý národ nedopustí, aby byl haněn jeho původ a zvláště ne
od vlastních synů, i kdyby byl původ ten bájí nesouhlasnou se skutečností.
Tuto skutečnost mohou odhalovat jeho nepřátelé. Národ má svou pravdu jako
ideál. Máme před sebou příklad sebevědomého a silného národa, jenž
nepřipustí na sobě viny, třebas i celý svět byl přesvědčen o její
skutečnosti. Národ nemůže ani být vinen sám před sebou. Kdo sama sebe viní,
jak jej mají ctít jiní?
Na otázku Rukopisů nepřivedly mne tedy žádné "obmysly" proti nějakým
osobám, jak mne obmyslně podezřívají, kdo sami hledí jen k osobám. Nemám
žádných obmyslů proti osobám; pozemské osoby již málo znamenají pro mou
vlastní, ježto se blíží k svému konci a nic více zde neočekává ani nechce,
kromě toho, aby duch národa nebyl udušen a žil. Vážím si osob podle jejich
mravní hodnoty, která je mi nezávislou na jejich "vědeckém přesvědčení".
Budou-li v tomto spise jména, tedy jen jako signatury mínění a tvrzení, jak
tomu ve vědeckých spisech.
Veřejně vyslovil jsem se o otázce Rukopisů v přednášce "Vědecké methody
realismu zvláště v otázce Rukopisů", k žádosti Mladé Generacre Čsl. Nár.
Demokracie, která tuto přednášku, upravenou k tisku, také vydala v květnu
1927. V tomto spise poukázal jsem povšechně na omylnost ano klamnost
vědeckých method, kterými byla podvrženost Rukopisů dokazována. Jako
základní vadu těchto method jsem vytkl, že se v nich předpokládá, co se chce
dokázati. Této methody užívá se v mathematice, ovšem v opačném smyslu, totiž
má-li se předpoklad přivésti ad absurdum. Tak se předpokládá v důkazech
podvržení Rukopisů falsátor, z čehož se dovozuje jejich podvrženost.
I v obecném životě musí být napřed zjištěn podvod, potom teprve se
hledá a usvědčuje podvodník; každý uzná, že by bylo absurdní dokazovati
podvod tím, že věc prošla rukama podvodníka. Tato vědecky nepřípustná chyba,
zvaná petitio principii, je význačná pro důkazy podvrženosti Rukopisů,
zaráží přímo v některých protirukopisných spisech novějších, jak bude
doloženo.
Důkazů filologických jsem ovšem v prvním svém spise nerozebíral. Vytkl
jsem jen povšechně, že se zakládají na slovech a mluvnických tvarech v
Rukopisech, jakých někteří filologové nenalezli ve spisech nepochybně
staročeských a které proto uznali za odchylné ano i za chybné a ve staré
češtině nemožné. Namítl jsem, že mnohé z těchto mluvnických tvarů jiní
filologové v staročeských spisech nalezli. I vytkl jsem za chybu ve
vědecké methodě nepřípustnou zakládati na negativních nálezech positivná
tvrzení. Uvedl jsem též, že zvláště filologie nemůže dokázati nemožnost
nějakého mluvnického tvaru v staré češtině a zvláště v živém jazyku
staročeském, poněvadž lidská mluva je svobodný psycho-fysiologický výkon,
nevázaný nijakým, nezměnitelným zákonem, jako jsou vázány a nutny děje
nerostné, nýbrž že se mluva stále přizpůsobuje životním potřebám, jako každý
jiný životní výkon. Proto mění se jazyk stále, proto vyvinuly se též
rozmanité jazyky. Filologie tedy, jako žádná věda o životních výkonech
vůbec, nemůže stanoviti zákony mluvy, nýbrž jen pravidla plná výjimek.
Zcela pochybené jsou důkazy podvržení Rukopisů, založené na charakteru,
úmyslech a zvláště také na schopnostech předpokládaných falsátorů. Zvláště
když tito domnělí falsátoři toho nejen sami nedoznali, nýbrž až do smrti, i
přísežně před soudem takové obvinění od sebe odmítali. Byli-li schopni
takového díla a jak je utvořili, to byla by otázka teprve tehdy oprávněná,
kdyby již byli objektivními důkazy usvědčeni. Jinak je rozbírání této
otázky, oblíbené zvláště u epigonů původních odpůrců Rukopisů, docela plané.
Objektivné, exaktné, nevývratné důkazy podvrženosti Rukopisů, nehledíc k
anticipacím mluvnickým a historickým, kterých v nich není, mohly by býti
podány jen na základě jejich hmoty, která podléhá změnám podle fysikálních a
chlemických zákonů. Ale chemické a mikroskopické zkoušky obou Rukopisů a
zvláště RK, ukázaly, že hmota jejich písma je právě taková, jako u rukopisů
středověkých, na rozdíl od rukopisů novějších z let 1780-1820. Důkazy s
berlinskou modří v RK a s kryptogramem "V. Hanka fecit" v RZ byly
usvědčeny jako klamy.
Tak seznal jsem, že podvrženost Rukopisů není vědecky dokázána, přes to
vše, že jejich odpůrci stále tvrdí a neustále opakují, že podvrženost ta
byla dokázána nevyvrácenými ano nevývratnými vědeckými důkazy; že to
hlásají jako vědeckou pravdu, které musejí ustoupiti všechny jiné sebe vyšší
zřetele; a že zlehčují ty, kdo neuznávají jejich vědecké pravdy, což právě
ji činí tím pochybnější. Mluví stále o nevývratných důkazech, ale odmítají
jakékoli jejich přezkoumávání jako hřích proti vědě, čímž se stává tato věda
tím podezřelejší; neboť i nejexaktnější věda jest ochotna kdykoliv k novéwu
přezkoumání.
Po vydání mého prvního spisu v květnu 1927 vystouli 33 vědcové s
veřejným projevem v denních listech (18. června), v němž
hlásají a ztvrzují svými podpisy: "Odmítajíce nesprávná pozorování a
nesprávné závěry, jimiž je brožura prof. Mareše naplněna a jež
dokazují, že se prof. Mareš neseznámil dostatečně s vědeckou prací
vykonanou v otázce Rukipisů, přihlašujeme se znovu se vším důrazem k
prohlášení ze dne 31. prosince 1911 v plném jeho rozsahu."
A o něco dříve vydala Česká akademie věd, také v denních listech, úřední
projev, podepsaný jejím presidentem a generálním tajemníkem, že pokládá
otázku pravosti Rukopisů za věc s hlediska vědeckého již dávno rozřešenou,
že vidí v nových dokladech pro pravost Rukopisů materiál úplně nicotný a že
hájení Rukopisů je naprosto beznadějné a české kulturní prestiži k nemalé
úhoně. - Také tento veřejný projev se vztahuje i na mne, ač v něm nejsem
jmenován; neboť kritika důkazů podvrženosti Rukopisů je také jejich hájením.
Na takováto vyzvání prohlášená verejně se vším důrazem a kárající s tak
povýšeného místa takořka úředně i mé počínání jako beznadějné a k nemalé
úhoně naší kulturní prestiži, nemohl jsem zoufale umlknouti, ač vím, že moje
počínání je beznadějné před odpůrci Rukopisů, jižto nemohou jinak než
vytrvati ve svém odporu až do - konce. Proto musil jsem ukázati tímto
spisem, zda jsem se seznámil dostatečně s vědeckou prací vykonanou v otázce
Rukopisů; a tu vyjde též na jevo, co je tu opravdu k nemalé úhone naší
vědecké prestiži.
Seznámit se úplně s celou vědeckou prací v otázce Rukopisů mohl by snad
ten, kdo by tomu věnoval celý život; ale seznámil jsem se s prací tou
dostatečně tak, že mohu ukázati, že ji znám lépe, než mnozí z těch, kdo
podepsali ony povýšené projevy. Neboť odpůrci Rukopisů jsou si tak jisti
svou věcí, že si jí již ani nevšímají.
Obmezil jsem své přezkoumávání vědeckých prací v otázce Rukopisů na
Gebauerovo "Poučení o padělaných Rukopisích Královédvorském a Zelenohorském"
z roku 1888 ve kterém jsou pro širší kruhy inteligence české vyloženy jeho
důkazy proti Rukopisům. V tomto spise Gebauer podal jaksi výsledek
svého boje proti Rukopisům, jejž počal r. 1886. Ukáže se, měl-li při
tom jaký zřetel k námitkám, které proti jeho důkazům uvedli obhájci
Rukopisů již r. 1886. Ukáže se též, jak tyto důkazy obstály při
pozdějším přezkoumání; a ukáže se zvláště, logická hodnota hlavního důkazu
ze shod v mluvnických chybách, které dělal Hanka před objevením
Rukopisů a které se potom objevily v Rukopisech.
Hlavní základ tohoto spisu položil jsem hned po kritice mé první brožury
v "Naší řeči", v srpnu a září 1927 v Hluboké nad Vltavou. Pozdější jsou
některé dodatky a doklady. Avšak vydání tohoto spisu potkávalo se s
předvídanými obtížemi, které pochopitelně tlačily na odklad. Ale odpůrci
Rukopisů neustále při každé příležitosti opakují a rozhlašují svou "vědeckou
pravdu o falešných Rukopisích" a stíhají posměchem každého, kdo by o
jejich pravdě pochyboval. A tak věřící v tuto pravdu vyznávají i
takovou moudrost, že pravý národní cit nepřipouští okrasy falešnými perlami
poesie.
Proto rozhodl jsem se opatřiti hned vydání tohoto spisu.
V PRAZE, dne 19. února 1928.
KLAMNOST DŮKAZŮ PODVRŽENÍ RUKOPISŮ KRÁLOVÉDVORSKÉHO
A ZELENOHORSKÉHO
Z Gebauerova Poučení o padělaných Rukopisích z r. 1888 dovodil
Dr. F. Mareš, profesor university Karlovy v.v. V Praze
1928. Zemědělské knihkupectví A. Neubert.
Formát 23 x 15,5 cm. Počet stran 124.
Knihovna České společnosti rukopisné v Praze. [sign. 60c]
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná