Osobnosti rkp. sporu

Z P R Á V Y
ČESKOSLOVENSKÉ
SPOLEČNOSTI
R U K O P I S N É
Číslo 1.
V Praze, 15. června 1935.

Strana 2 a 3:
Resumé přednášky univ. prof. Fr. Mareše ze dne 22. ledna 1933:
Důležitost objektivních nálezů na RKZ.

Chemické a fotochemické zkoumání dokázalo, že RKZ nebyly psány r. 1817, nýbrž mnohem dříve. Poněvadž jde o nálezy věd exaktních, stávají se veškeré dohady o jejich podezřelém původu bezvýznamnými.

Při zkoušení rukopisů je se nutno seznámiti především s hmotou písma. Odedávna používalo se ku psaní jednak barev a jednak inkoustů.

Barvy (saze, rumělka, minium a pod.) jsou barevné prášky, které nutno předem rozmíchat s vhodným pojidlem (klovatinou, klihem). Při psaní barvou zůstávají mikroskopicky malé částečky barvy přilepeny na podkladu (pergamenu nebo papíru), s vlákny pergamenu se nepojí, do hloubky podkladu nepronikají a pravidelně se stářím barevně ani chemicky nemění. Barvou kresleny bývají nejčastěji na př. iniciálky.

Inkousty jsou roztoky připravené z tříslovin (taninu) a soli železnaté neb měďnaté nebo jejich směsi. Podstatou inkoustu je tanát železnatý, zahuštěný klovatinou a okyselený minerální kyselinou, aby se inkoust nesrážel. Inkousty nejsou látky chemicky stabilní, neboť písmo inkoustem napsané podléhá stárnutím chemickým i barevným změnám. Sledujeme-li chemické změny písma psaného inkoustem, můžeme je stručně vyjádřiti takto: Působením vzdušného kyslíku mění se tanát železnatý v černý tanát železitý. Dalším okysličováním mění se tanát železitý v hydroxyd železitý, který je světle rezavý. Proto písmo původně černé postupem času hnědne; velmi staré rukopisy jsou světle rezavé, neboť u nich byla přeměna tanátu železitého v rez již ukončena.

Exaktní vědy poskytují nám naprosto přesné výsledky. Proto klade se na ně také takový důraz v praktickém životě na př. v soudnictví, kde často chemický nález rozhoduje i o životě. Zvláště chemie kovů, o které právě jde u inkoustů, je tak přesná, že omyl není možný.

Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský byly podrobeny nejpodrobnějšímu chemickému zkoumání koncem minulého století prof. techn. Ant. Bělohoubkem a univ. prof. Vojt. Šafaříkem.

Zkoušením hmoty písma RK zjistili oba chemici, že jest psáno inkoustem železitým. Aby vyšetřil stáří písma, vypracoval prof. Bělohoubek k tomu metodu. Vyluhoval písmo kyselinou solnou a pak destilovanou vodou. Hydroxyd železitý rozpustil se na chlorid železitý, který byl odsát a písmo zmizelo. Na to zkoušelo se reagenciemi, zda mezi vlákny pergamenu nezůstaly ještě stopy železa. Písmo RK vystoupilo jasně. Bělohoubek neomezil se jenom na zkoumání RK. K srovnávacím zkouškám použil řady rukopisů od století XIV. Rukopisy z let 1780 až 1820 a mladší naznačené reakce neposkytly, reakce rukopisů starých souhlasily však dokonale s výsledky u RK. Prof. Bělohoubek přistupoval ke zkoumání Rukopisů nijak neovlivněn. Byl spíš odpůrcem jejich pravosti. Po provedených zkouškách stal se však pevným jejich přívržencem. Jeho závěr zněl, že RK se chová tak jako rukopisy nepochybně starobylé.

Rukopis Zelenohorský je pravzorem toho, co dokáže chemická analysa. Písmo jeho bylo původně černé. Když je nálezce Kovář přetřel houbou, písmo zezelenalo. Podobné písmo nacházíme v mnoha jiných rukopisech, na př. Missale Vetustissimum a Opera divi Augusti (XIII. stol.), které byly původně také černé, jak na některých místech můžeme dosud viděti. Tam, kde však se černá šupina sloupla, objevilo se písmo zelené. Totéž se jeví v rajhradském Martyrologiu. Již Aug. Corda r. 1840 tušil v zelené hmotě písma měď. Ale teprve V. Šafařík zjistil r. 1886 ji mikrochemicky, za pomoci ferrokyanidu draselného. Tento nález potvrzen byl v nové době fotografickými výzkumy prof. V. Vojtěcha pomocí paprsků Roentgenových. Tyto krátkovlnné paprsky jsou totiž pohlcovány těžkými kovy. Železo jich nepohlcuje, měď ale již částečně. Na roentgenogramech RK, který je psán inkoustem železitým nevidíme proto žádného písma, roentgenogramy RZ ukazují nám však písmo jako stíny. Písmo RZ tedy skutečně obsahuje měď. Nerosty, z nichž se síran železnatý vyráběl, obsahovaly často sloučeniny měďnaté a tak se do inkoustu RZ dostal také síran měďnatý.

Při fotografování RZ ultrafialovými paprsky cestou nepřímo tzv. fluorescenční ukázal se na snímcích vedle obrazu písma strany jedné také zrcadlový obraz písma strany zadní. Hmota písma pronikla tedy tak hluboko do pergamenu, že se již projevuje i na fluorogramech strany druhé.

Oba Rukopisy jsou tedy psány inkoustem. Rukopis Královédvorský inkoustem železitým, rukopis Zelenohorský inkoustem železitým s přísadou mědi.

Uvážíme-li, že písmo jejich bylo již při nálezu zlatě rezavé resp. zelenavé a že barva tato se od nálezu ani v nejmenším nezměnila, je naprosto jisto, že nemohly být psány v době nálezu, nýbrž daleko dřív. Umělé stárnutí inkoustového písma nelze provést bez znatelného poškození pergamenu, které by se při zkoumání muselo prozradit.

Víc nepotřebujeme. Odpůrci ovšem mají o chemii názory poněkud - filologické.

ZPRÁVY ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI RUKOPISNÉ
Vydává Čsl. společnost rukopisná. Řídí redakční kruh. Vychází nejméně čtyřikrát do roka. Příspěvky adresujte Společnosti, Praha I., Konviktská 5. Cena jednoho čísla Kč 1,- (pro členy Společnosti zdarma). Formát 30 x 22 cm.