Z P R Á V Y
ČESKOSLOVENSKÉ
SPOLEČNOSTI
R U K O P I S N É
Číslo 8.
V Praze, 25. února 1937.
Strana 2 až 4:
František Mareš
Poznámky k článku doc. Jindř. Šebánka:
"Rukopisy" po stránce paleografické.
Věda, která hledá důkazy pro předpojatou thesi, přirozeně si vybírá
skutečnosti, které se jí hodí a odsunuje skutečnosti odporující. Takový
vědecký duch se projevil hned v prvním článku "Rukopisy po stránce
paleografické" od J. Šebánka. Praví, že z literatury, kterou vyvolala v
posledních letech v život touha po rehabilitaci Rukopisů, především
Královédvorského a Zelenohorského (Šebánek, jak slušno, nevytýká "politické
účely"), z které čtenář míní se poučit o Rukopisech po stránce
paleografické, postřehne, že se tyto práce znovu a znovu vracejí k některým
otázkám, které náležejí v soubor daného thematu (totiž paleografie), na př.
k otázce, na jakém pergamenu jsou Rukopisy psány, jaké jsou iniciálky v
nich, obstojí-li t. zv. proužkový důkaz proti RK, k domnělému Hanka
fecit v RZ i k rasurám v obou Rukopisech, že však se práce ty velmi málo
zabývají tím, co je nejvlastnějším úkolem paleografie, totiž studiem písma
Rukopisů. Všímají si tak otázek víc technického rázu, z nichž se jedny
týkají jednotlivostí a druhé stojí na samých hranicích poznání
paleografického, tam totiž, kde se stýká paleografie s vědami jinými, tak s
dějinami umění, filologií a především s chemií a vědeckou fotografií. Zjev
ten je aspoň z části vysvětlitelný, protože práce, o které jde, jsou do
značné míry pod vlivem výzkumů, jimž se stanoviska dokumentární fotografie
podrobil Rukopisy před několika lety prof. V. Vojtěch. Šebánek,
maje úkol vyložiti neodbornému čtenáři "stručně, ale přesně" důvody, které
tyto pseudopamátky usvědčily z podvodu po stránce paleografické, měl by se
také vyjádřit o těchto výzkumech: o proužkovém důkazu,
o Hanka fecit, o rasurách, které stojí na samých hranicích poznání
paleografického, ale sotva se toho dotkl. Vytýká, že přece dokonalé
reprodukce Rukopisů v publikaci Vojtěchově vybízejí k tomu, aby obhájci
Rukopisů podrobně zkoumali jejich písmo. Vojtěchovy fotografie byly přece
uskutečněny z podnětu odpůrců, měli by tedy tento úkol především provést
sami a ne jen stále ukládat úkoly obráncům. Ti již po materielní stránce
uvedli tolik důkazů starobylosti RKZ, čerpaných právě z písma jejich (mezi
jiným to, co nejvíc bije do očí, že na fluorescenčních fotografiích RZ
vychází písmo z obou stran listu), že Šebánek jako odborník by je měl znát,
zařadit je a zhodnotit.
Šebánek praví, že paleografie, založena jsouc na methodě srovnávací,
pokročila dnes již tak daleko, aby sama odpověděla, zda ta či ona
památka je tím, zač se chce vydávati. Ale proti RZ dovolává se Dobrovského,
jenž již r. 1824 pronesl svůj klasický soud o písmu RZ: "Kdo zná staré
spisy z několika století, zavrhne tu mazanici na první pohled, jako
nepravou." - Písmo RZ hájili Palacký, Šafařík, Brandl, Emler, ale Šebánek
míní, že to, co o písmu RZ zjistili, samo o sobě již znamená vážné námitky
proti jeho pravosti. Vytýká mi, že se opírám o starý článek Brandlův a
postihne mne tu v chybě: na s. 48 že píši, že takový tvar a jako v RZ
se vyskytuje ojediněle na konci XII. stol. a teprve v XIII. stol.
nabývá většího rozšíření; ale na s. 49 že jsem napsal: třebas i tvar
písmene a se vyskytoval až ve XII. stol. - I vytýká Šebánek: Jen o
stránku výše Mareš dobře ještě ví, že tento tvar podle Emlera, jehož se tu
dovolává, je doložen o sto let později! - Velká nouze o chyby,
děkuji.
Palacký, Tomek i paleograf Emler, píše Šebánek, neshledávají písmo RK
podezřelým (ani Dobrovský ne). Heslo, že RK na mezinárodním soudě paleografů
skvěle obstál, které i dnes slýcháme, praví Šebánek, je založeno na
posudcích, které opatřil r. 1911 od několika paleografů, francouzských
a italských nešťastný prof. L. Píč. Ve skutečnosti, praví Šebánek,
jsou ony posudky tak neurčité, ba zdrženlivé, že je vskutku odvážné z nich
cokoliv ve prospěch RK odvozovati. - Šebánek snad připustí, že z nich lze
odvozovati aspoň to, že nezavrhly RK jako padělek na první pohled.
Neštěstím jest J. L. Píč pro odpůrce RK.
Šebánek za to uznává, že prof. J. Friedrich uveřejnil velmi
cenné články o písmu Rukopisů v Nár. Listech 1914 a 1927: ve stručné formě
jsou tu shrnuty proti písmu obou památek námitky vskutku neobyčejně závažné.
- Tak zvláště, že RZ je psán zelenou barvou, proti zvyklostem
středověkým; jinak se osvědčil Friedrich na Paměti Přibyslavské.
Nyní však přijde zlatý hřeb - ultima necat - článku Šebánkova:
nejpodrobnějším rozborem Rukopisů, který shrnuje námitky starší, zejména
Friedrichovy, a přináší množství nových velmi jemných poznatků podrobně
doložených, je práce V. Hrubého v ČČH r. 1917: Psal Hanka
RK? Hrubý nezůstává jen při studiu písma oněch dvou nebo lépe tří
nejpopulárnějších památek, o jejichž rehabilitaci novotným obráncům Rukopisů
především jde, totiž RK, RZ a Milostné písně krále Václava (PMil - Šebánek
vytýká tu v poznámce Marešovi omyl, jehož objasnění ke konci), nýbrž Hrubý
pojímá ve svůj rozbor i oněch 5 dalších kusů, které se vynořily v
objevitelských letech a o nichž ani obránci mlčky nebo výslovně nepochybují,
že jsou moderní padělky. Jsou to: Zlomek překladu evangelia sv. Jana
(JE), padělané glossy v Mater verborum (MV), překlad žalmu 109 a začátku
žalmu 145 (Ž), Píseň na Vyšehrad (PV), a Libušino proroctví (LP).
Srovnávacím studiem písma všech těch kusů dochází Hrubý k úsudku, že jsou
psány všechny jednou rukou moderního falsátora; srovnávají pak s písmem
padělků písmo Hankovo, nachází mezi obojím písmem několik shod, které jej
vedou k závěru: všechny padělky, o které jde, napsal Václav Hanka. -
Tak soudil také grafolog Saudek v přednášce před Českou akademií. Jenom že
staré přísloví praví: Kdo chce dokázat příliš mnoho najednou, nedokáže nic.
A tak i Šebánek opatrně zmírňuje rozběh: "není ovšem možné v rámci této
stati ukázati čtenáři krok za krokem, jak Hrubý k svému úsudku došel. Je to
už osud všech analytických prací a zvláště tak drobnohledných, jakou je
právě práce Hrubého, že se jejich důkazová stavba nedá shrnouti do několika
řádek. Všimněme si však aspoň hlavního myšlenkového postupu práce. Hrubý
vychází od EJ, MV a Ž. Všem těm kusům, hlásícím se na prvý pohled do X. a
XIII. stol., je společné to, že to jsou pouhé meziřádkové vpisy do
staré latinské předlohy, která byla, aspoň JE a MV, původcem vpisků graficky
napodobena. Hrubý však shledal doklady toho, že se ony vpisky v JE a MV od
svých předloh přec jen graficky uchylují a že některé takové
charakteristické úchylky se tak v obou falsech zase opakují. Odtud mu
vyplynul první závěr: vpisky do JE a MV jsou dílem jedné osoby: tytéž
písmenné znaky (na př. nápadně vlevo nakloněné a, jehož bříško bývá nahoře
nebo dole otevřené, b a i obyčejně tupě nasazené a ohnuté dole náhle vpravo,
podobně tak i l) shledal dále v Ž a usoudil, že jeho český text
pochází proto od téhož falsátora. Povšechně zjistil Hrubý a příklady doložil
ve všech třech padělcích zcela neobvyklou nejistotu vedení pera, duktu
písma. Písmena nejsou psána, nýbrž kreslena, v detailech se od sebe liší
táž písmena, i když stojí blízko sebe; tak na př. v EJ písmeno e je psáno
osmerým způsobem."
"Poněkud jiné povahy," píše Šebánek, "Je zbývajících 5 kusů," totiž RK,
PMil, PV a LP. "Nevznikly totiž podle nějakého nám známého grafického vzoru.
Na prvý pohled se zdá zajisté nemožným, zachytiti v nich stopu toho, že by
snad mohly být dílem jedné ruky. Nelze však zapomínati, že jejich
paleografická tvář zase musí být různá už proto, že jde o kusy, které
se svým písmem chtějí patrně hlásiti do různých dob. Tak RZ snad
ještě do stol. IX., PMil do stol. XIII., RZ do stol. XIV.
Pravím patrně, protože ve skutečnosti ani jediný z těchto kusů není
psán písmem, které by bylo pro určitou dobu typickým. Každý z nich
přestavuje vlastně směs tvarů písmem dob různých. Jen tak se vysvětlí velké
rozdíly v odhadech paleografů, kteří se pokusili tyto kusy datovati...
A dále: mají-li snad padělky společného původce, musilo mu přece jít
především o to, aby se neprozradil totožností písma v nich."
Šebánek uzavírá podrobný výklad o výzkumech V. Hrubého takto: "Jak
patrno, podařilo se, Hrubému shromážditi dosti indicií k
podpoře jeho závěru, že všechny kusy, kterými se zabýval, byly napsány
jednou osobou moderního falsátora. Pokusil se pak i o to, hledati tytéž
charakteristické znaky písemné, s kterými se setkával v padělcích, v písmu
toho, na nějž především padá podezření, že je původcem oněch padělků, totiž
V. Hanky. Ani tu Hrubý nevyšel naprázdno a upozornil na několik
pozoruhodných detailů. Než s touto věcí nemíním se tu již blíže obírati a to
proto, že důkaz, který Hrubý podává, nemůže, domnívám se, být
ještě označen za úplný a dokonale přesvědčující. Bude tu ještě třeba
další svízelné práce, bude tu třeba zkusiti i novější methodu, která
se v paleografii nyní uplatňuje, totiž sledování tak zv. úhlu písma
(Schriftwinkeltheorie)." - (Zdůrazněné ode mne. F. M.)
To jest slabý výsledek Hrubého jemné, hlavní, stěžejní práce. Šebánek
vytkl mi, že ač jsem věděl o této práci Hrubého z r. 1917, že
polemisuji jen s mladší prací tohoto autora z r. 1919 "RK, padělek
Hankův". Že neznaje nebo nechtěje znát příslušné doklady prostě je
ironisuji, že bojuji pouhými slovy, nikoli důvody. Šebánek sám ironisuje ty
"doklady" jejich výsledkem, kterým jsou pouhé indicie, takže bude
třeba ještě další svízelné práce. Tu vykonat náleží tomu, kdo
dokazuje, že všechny ty pseudopamátky psal Václav Hanka. Hledal jsem
několikrát ČČH z r. 1917, vždy byl v ruce někoho, jenž mi tím ušetřil
marnou práci.
Šebánek se táže: zda se podařilo něco z námitek, o nichž jsme právě
slyšeli, vyvrátiti obráncům pravosti Rukopisů? Praví, že v podstatě vše, co
bylo o písmu Rukopisů od obránců řečeno, najdeme již v hlavním spise vůdce
obrany prof. Mareše z r. 1931. Nebojoval jsem proti nálezům
Hrubého jen slovy, nýbrž také důvody a doklady. Šebánek sám praví
(s. 124), že Hrubý také doložil, že ten, kdo psal RK na s. 12-23
chtěje napsati ř, zapomněl celkem sedmkrát, že je zpravidla píše rs, a proto
přepsal po r následující písmeno, které již začal psáti, na s. Na jiných
stránkách Rukopisu, praví Šebánek, našel Hrubý sice také případy toho, že
písař na s po r zapomněl, že oprava je tu však provedena jiným způsobem:
písař prostě chybějící s mezi r a následující písmeno připsal. Šebánek
soudí: i středověký písař se mohl sice mýliti a vynechati nějaké písmeno;
sotva však se mohl tak nápadně mýliti právě při psaní ř (rs), když byl
zvyklý takto psáti. Nápadné mýlky jsou za to vysvětlitelné snadno u
falsátora moderního, který byl zvyklý psát ř prostě jako r s háčkem.
(Z toho potom šířena pověst, že v RK se píše ř s háčkem.) Šebánek
zamlčel, že v Marešově "Pravdě o Rukopisech" s. 94-95 je tento klam, z
něhož Hrubý dovozoval, že "proužky" byly psány naposled, důkladně vyvrácen.
Způsob psaní rs je v celém RK stejný. Šebánek jen poznamenal, že "snad je
poněkud upřílišněna domněnka, kterou z toho chce Hrubý vyvozovati, že ten,
kdo RK psal, napsal nejdřív stránky, kde je první způsob opravy, a pak
teprve stránky před tím jdoucí a následující, ale že jeho pozorování je přec
jen cenné". - Ano, velmi cenné pro obránce Rukopisů, jako jiné klamy
odpůrců: proužkový důkaz, Hanka fecit, berlínská modř pod starým zlatem.
Šebánek, pravě, že bude tu třeba zkusiti i novější methodu, která se v
paleografii nyní uplatňuje, totiž sledování t. zv. úhlu písma,
přehlédl, že v Marešově knize "Pravda..." na s. 101 jest již této
methody užito. Tu jest fotografický doklad, že Hanka r. 1817 nedovedl
napodobit sklon písma RK, ač jej před tím krátce měl sám celý napsat. Na
rasuře vepsal místo co - cíe, ale virguli na í, která v celém RK má velký
sklon, napsal téměř kolmo; a nedovedl napsat písmeno e, ač měl vzory (ie)
těsně v řádce nad tím. Hrubý ani Šebánek nedbají rozdílu v písmě PMil a RK;
tam se neoznačuje i puntíkem ani virgulí, která je tak význačná pro RK.
Šebánek si ani nevšiml, co jest o tom psáno na s. 20 Marešovy
"Pravdy...".
Za to vytkl mi Šebánek omyl v příčině PMil. Poznamenal (s. 118), že
této písně se dnes ujímá také Mareš, hlavně ovšem proto, že na témž listě a
týmž písmem je opsána jedna báseň z RK (Jelen). Svůj důkaz pravosti
PMil zakládá Mareš na odmítnutí posudku komise z roku 1857, která shledala,
že na pergamenovém listě, na němž je tato píseň napsána, jsou patrny stopy
vyškrabaného písma, které náleží do XV. stol. - Odmítl jsem onen
posudek komise na základě jejích vlastních protokolů: její nejurčitější
nález zní: vystoupily najevo zřetelně písmeny písma pod nynějším textem,
nemohly však býti čteny. Tedy žádný důkaz latinského písma z XV. stol.
v řádkách textu, čímž měla býti podvodnost českého textu dokázána. Výslovně
jsem uvedl (s. 17), že PMil a Jelen, písmem XIII. stol., není
žádný palimpsest, a poukázal na palimpsestové fotografie, které neukázaly
ani stopy po vyškrabaném písmu.
Ale Šebánek píše: "ať už soudíme o odmítnutí Marešově jakkoliv (nesmí se
soudit jakkoliv), jedno je jisto: Mareš sám připouští, že PMil je psána na
pergameně, z něhož bylo písmo, jímž byl původně popsán, vyškrabáno. Jde tedy
o t. zv. palimpsest. Ale můžeme si představiti u nás palimpsest v
XIII. stol.?" - Kde vyzkoumal Šebánek to "jedno jisté": Mareš sám
připouští, že PMil je palimpsest? V "Marnosti" s. 190 stojí: v
řádkách textu Jelena a PMil nejsou zjištěny žádné zřetelné písmeny
latinského textu. A kdyby i to byly palimpsesty, není tím dokázán
jejich novodobý původ. A to pochopil Šebánek, jako bych připouštěl
palimpsesty. Nesmí se soudit jakkoliv!
Šebánek dále píše: "Mareš chce také dokázati, že báseň Jelen na témž
listě jako PMil psaná, není opisem této básně RK, nýbrž že poměr je opačný.
Charakteristická je tu jedna podrobnost: Mareš opětovně tvrdí, že na
ř. 13 v Jelenu (PMil) je psáno "uderi tyezkim mlatem", v RK že však na
témž místě je chyba "tyeznim", tedy místo těžkým. Ale tvrzení Marešovo
spočívá na omylu." - Mýlí se Šebánek; nedal si práci, aby pochopil
souvislost důvodů, vyložených na s. 18-21 "Pravdy ...". Vrahy uderi
tyeznim mlatem v prsi, jak je psáno v RK, jest jazyková chyba třebas i
filologové ji přehlížejí a vykládají slovem obtížný. Těžný mlat jest, kterým
se něco vytěží, na př. Mlat v stodole, jímž těhaři těží polní úrodu
(Štítný). Tato chyba dostala se do RK patrně nedbalým opisováním a to snad
právě z foliantu pergamentového z kterého byla PMil s Jelenem
vystřižena. Tvrdí-li Šebánek nyní, že v Jelenu PMil je již tato
filologická nesprávnost, pak jenom tím dotvrzuje mé mínění, že RK je opisem
Jelena PMil. Ostatně ukázal jsem v Pravdě a Marnosti, že opis Jelena v RK
zatížen je i novými chybami proti správným tvarům v Jelenu PMil: zevzněchu
mutno žalostiví lesi, RK žalostní lesi; - i by v každé děvě po žalniem
srdečce, - RK po žalním; těmito důvody se již Šebánek ovšem nezabýval.
Pruh pergamenu, na němž je napsána PMil a Jelen písmem XIII. stol.,
je vystřižen z folia popsaného aspoň na třech sloupcích. Zbytky
písma jsou patrné nahoře a po obou stranách toho pruhu; to jest proužkový
důkaz pravosti. Šebánek jako paleograf měl si toho především všimnout.
Ale takto první článek v časopise "Věda a život", který měl stručně, ale
přesně vyložit neodbornému čtenáři důvody, které tyto pseudopamátky
usvědčily z podvodu, vydal svědectví pravdě proti pseudovědě. Obránci
Rukopisů mohou tedy v naději očekávat články další.
ZPRÁVY ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI RUKOPISNÉ
Vydává Čsl. společnost rukopisná. Řídí redakční kruh. Vychází nejméně čtyřikrát
do roka. Příspěvky adresujte Společnosti, Praha I., Konviktská 5.
Cena jednoho čísla Kč 1,- (pro členy Společnosti zdarma).
Formát 30 x 22 cm.
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná