Osobnosti rkp. sporu

Proti sofismatům
sborník odpovědí na nejnovější protirukopisové kampaně
Čsl. společnost rukopisná v Praze 1937.

František Mareš Poznámky k článku doc. Jindř. Šebánka
"Rukopisy" po stránce paleografické.

Věda, která hledá důkazy pro předpojatou thesi, přirozeně si vybírá skutečnosti, které se jí hodí a odsunuje skutečnosti odporující. Takový vědecký duch se projevil hned v prvním článku "Rukopisy po stránce paleografické" od J. Šebánka. Praví, že z literatury, kterou vyvolala v posledních letech v život touha po rehabilitaci Rukopisů, předvším Královédvorského a Zelenohorského (Šebánek, jak slušno, nevytýká "politické účely"), z které čtenář míní se poučit o Rukopisech po stránce paleografické, potřehne, že se tyto práce znovu a znovu vracejí k některým otázkám, které náležejí v soubor daného thematu (totiž paleografie), na př. k otázce, na jakém pergamenu jsou Rukopisy psány, jaké jsou iniciálky v nich, obstojí-li tzv. proužkový důkaz proti RK, k domnělému Hanka fecit v RZ i k rasurám v obou Rukopisech, že však se "práce ty velmi málo zabývají tím, co je nejvlastnějším úkolem paleografie, totiž studiem písma Rukopisů. Všímají si tak otázek víc technického rázu, z nichž se jedny týkají jednotlivostí a druhé stojí na samých hranicích poznání paleografického, tam totiž, kde se stýká paleografie s vědami jinými, tak s dějinami umění, filologií a především s chemií a vědeckou fotografií. Zjev ten je aspoň z části vysvětlitelný, protože práce, o které jde, jsou do značné míry pod vlivem výzkumů, jimž se stanoviska dokumentární fotografie podrobil Rukopisy před několika lety prof. V. Vojtěch. Šebánek, maje úkol vyložiti neodbornému čtenáři "stručně, ale přesně" důvody, které tyto pseudopamátky usvědčily z podvodu po stránce paleografické, měl by se také vyjádřit o těchto výzkumech: o proužkovém důkazu, o Hanka fecit, o rasurách, které stojí na samých hranicích poznání paleografického, ale sotva se toho dotkl. Vytýká, že přece dokonalé reprodukce Rukopisů v publikaci Vojtěchově vybízejí k tomu, aby obhájci Rukopisů podrobně zkoumali jejich písmo. Vojtěchovy fotografie byly přece uskutečněny z podnětu odpůrců, měli by tedy tento úkol především provést sami a ne jen stále ukládat úkoly obráncům. Ti již po materielní stránce uvedli tolik důkazů starobylosti RKZ, čerpaných právě z písma jejich (mezi jiným to, co nejvíc bije do očí, že na fluorescenčních fotografiích RZ vychází písmo z obou stran listu), že Šebánek jako odborník by je měl znát, zařadit je a zhodnotit.

Šebánek praví, že paleografie, založena jsouc na methodě srovnávací, pokročila dnes již tak daleko, aby sama odpověděla; zda ta či ona památka je tím, zač se chce vydávati. Ale proti RZ dovolává se Dobrovského, jenž již r. 1824 pronesl svůj klasický soud o písmu RZ: "Kdo zná staré spisy z několika století, zavrhne tu mazanici na první pohled, jako nepravou." - Písmo RZ hájili Palacký, Šafařík, Brandl, Emler, ale Šebánek míní, že to, co o písmu RZ zjistili, samo o sobě již znamená vážné námitky proti jeho pravosti. Vytýká mi, že se opírám o starý článek Brandlův a postihne mne tu v chybě: na s. 48 že píši, že takový tvar a jako v RZ se vyskytuje ojediněle na konci XII. stol. a teprve v XIII. stol. nabývá většího rozšíření; ale na s. 49 že jsem napsal: třebas i tvar písmene a se vyskytoval až ve XII. stol. - I vytýká Šebánek: Jen o stránku výše Mareš dobře ještě ví, že tento tvar podle Emlera, jehož se tu dovolává, je doložen o sto let později! - Velká nouze o chyby, děkuji.

Palacký, Tomek i paleograf Emler, píše Šebánek, neshledávají písmo RK podezřelým (ani Dobrowký ne). Heslo, že RK na mezinárodním soudě paleografů skvěle obstál, které i dnes ještě slýcháme, praví Šebánek, je založeno na posudcích, které opatřil r. 1911 od několika paleografů francouzských a italských nešťastný prof. L. Píč. Ve skutečnosti, praví Šebánek, jsou ony posudky tak neurčité, ba zdrženlivé, že je vskutku odvážné z nich cokoliv ve prospěch RK odvozovati. - Šebánek snad připustí, že z nich lze odvozovati aspoň to, že nezavrhly RK jako padělek na první pohled. Neštěstím jest J. L. Píč pro odpůrce RK.

Šebánek za to uznává, že prof. J. Friedrich uveřejnil velmi cenné články o písmu Rukopisů v Nár. Listech 1914 a 1927: ve stručné formě jsou tu shrnuty proti písmu obou památek námitky vskutku neobyčejně závažné. - Tak zvláště, že RZ je psán zelenou barvou, proti zvyklostem středověkým; jinak se osvědčil Friedrich na Paměti Přibyslavské.

Nyní však přijde zlatý hřeb - ultima necat - článku Šebánkova: nejpodrobnějším rozborem Rukopisů, který shrnuje námitky starší, zejména Friedrichovy, a přináší množství nových velmi jemných poznatků podrobně doložených, je práce V. Hrubého v ČČH r. 1917: Psal Hanka RK? Hrubý nezůstává jen při studiu písma oněch dvou nebo lépe tří nejpopulárnějších památek, o jejichž rehabilitaci novým obráncům Rukopisů především šlo, totiž RK, RZ a Milostné písně krále Václava (PMil - Šebánek vytýká tu v poznámce Marešovi omyl, jehož objasnění ke konci), nýbrž Hrubý pojímá ve svůj rozbor i oněch 5 dalších kusů, které se vynořily v objevitelských letech a o nichž ani obránci mlčky nebo výslovně nepochybovali, že jsou moderní padělky. Jsou to: Zlomek překladu evangelia sv. Jana (EJ), padělané glosy v Mater verborum (MV), překlad žalmu 109 a začátku žalmu 145 (Ž), Píseň na Vyšehrad (PV), a Libušino proroctví (LP). Srovnávacím studiem písma všech těch kusů dochází Hrubý k úsudku, že jsou psány všechny jednou rukou moderního falsátora; srovnávaje pak s písmem padělků písmo Hankovo, nachází mezi obojím písmem několik shod, které jej vedou k závěru: všechny padělky, o které jde, napsal Václav Hanka. - Tak soudil také grafolog Sandek v přednášce před Českou akademií. Jenom že staré přísloví praví: Kdo chce dokázat příliš mnoho najednou, nedokáže nic.

A tak i Šebánek opatruě zmírňuje rozběh: "není ovšem možné v rámci této stati ukázati čtenáři krok za krokem, jak Hrubý k svému úsudku došel. Je to už osud všech analytických prací a zvláště tak drobnohledných, jakou je právě práce Hrubého, že se jejich důkazová stavba nedá shrnouti do několika řádek. Všimněme si však aspoň hlavního myšlenkového postupu práoe. Hrubý vychází od EJ, MV a Ž. Všem těm kusům, hlásícím se na prvý pohled do X. a XIII. stol., je společné to, že to jsou pouhé meziřádkové vpisy do staré latinské předlohy, která byla, aspoň EJ a MV, původcem vpisků graficky napodobena. Hrubý však shledal doklady toho, že se ony vpisky v EJ a MV od svých předloh přec jen graficky uchylují a že některé takové charakteristické úchylky se tak v obou falsech zase opakují. Odtud mu vyplynul první závěr: vpisky do EJ a MV jsou dílem jedné osoby: tytéž písmenné znaky (na př. nápadně vlevo nakloněné a, jehož bříško bývá nahoře nebo dole otevřené, b a i obyčejně tupě nasazené, a ohnuté dole náhle vpravo, podobne tak i l) shledal dale v Ž a usoudil, že jeho český text pochází proto od téhož falsátora. Povšechně zjistil Hrubý a příklady doložil ve všech třech padělcích zcela neobvyklou nejistotu vedení pera, duktu písma. Písmena nejsou psána, nýbrž kreslena, v detailech se od sebe liší táž písmena, i když stojí blízko sebe; tak na př. v EJ písmeno e je psáno osmerým způsobem."

"Poněkud jiné povahy," píše Šebánek, "je zbývajících 5 kusů," totiž RK, RZ, PMil, PV a LP. "Nevznikly totiž podle nějakého nám známého grafického vzoru. Na prvý pohled se zdá zajisté nemožným, zachytiti v nich stopu toho, že by snad mohly být dílem jedné ruky. Nelze však zapomínati, že jejich paleografická tvář zase musí být různá už proto, že jde o kusy, které se svým písmem chtějí patrně hlásiti do různých dob. Tak RZ snad ještě do stol. IX., PMil do stol. XIII.; RK do stol. XIV. Pravím patrně, protože ve skutečnosti ani jediný z těchto kusů není psán písmem, které by bylo pro určitou dobu typickým. Každý z nich představuje vlastně směs tvarů písmen dob různých. Jen tak se vysvětlí velké rozdíly v odhadech paleografů, kteří se pokusili tyto kusy datovati... A dále: mají-li snad padělky společného původce, musilo mu přece jít především o to, aby se neprozradil totožností písma v nich."

Šebánek uzavírá podrobný výklad o výzkumech V. Hrubého takto: "Jak patrno, podařilo se Hrubému shromážditi dosti indicií k podpoře jeho závěru, že všechny kusy, kterými se zabýval, byly napsány jednou osobou moderního falsátora. Pokusil se pak i o to, hledati tytéž charakteristické znaky písemné, s kterými se setkával v padělcíeh, v písmu toho, na nějž především padá podezření, že je původcem oněch padělků, totiž V. Hanky. Ani tu Hrubý nevyšel naprázdno a upozornil na několik pozoruhodných detailů. Než s touto věcí nemíním se tu již blíže obírati a to proto, že důkaz, který Hrubý podává, nemůže, domnívám se, být ještě označen za úplný a dokonale přesvědčující. Bude tu ještě třeba další svízelné práce, bude tu třeba zkusiti i novější methodu, která se v paleografii nyní uplatňuje, totiž sledování tak zv. úhlu písma (Schriftwinkeltheorie)." - (Zdůrazněné ode mne. F. M.)

To jest slabý výsledek Hrubého jemné, hlavní, stěžejní práce. Šebánek vytkl mi, že ač jeem věděl o této práci Hrubého z r. 1917, že polemisuji jen s mladší prací tohoto autora z r. 19l9 "RK, padělek Hankův". Že neznaje nebo nechtěje znát příslušné doklady prostě je ironisuji, že bojuji pouhými slovy, nikoli důvody. Šebánek sám ironisuje ty "doklady" jejich výsledkem, kterým jsou pouhé indicie, takže bude třeba ještě další svízelné práce. Tu vykonat náleží tomu, kdo dokazuje, že všechny ty pseudopamátky psal Václav Hanka. Hledal jsem několikrát ČČH z r. 1917, vždy byl v ruce někoho, jenž mi tím ušetřil marnou práci.

Šebánek se táže: zda se podařilo něco z námitek; o nichž jsme právě slyšeli, vyvrátiti obráncům pravosti Rukopisů? Praví, že v podstatě vše, co bylo o písmu Rukopisů od obránců řečeno, najdeme již v hlavním spise vůdce obrany prof. Mareše z r. 1931. Nebojoval jsem proti nálezům Hrubého jen slovy, nýbrž také důvody a doklady. Šebánek sám praví (s. 124), že Hrubý také doložil, že ten, kdo psal RK na s. 12-23 chtěje napsati ř, zapomněl celkem sedmkrát, že je zpravidla píše rs, a proto přepsal po r následující písmeno, které již začal psáti, na s. Na jiných stránkách Rukopisu, praví Šebánek, našel Hrubý sice také případy toho, že písař na s po r zapomněl, že oprava je tu však provedena jiným způsobem: písař prostě chybějící s mezi r a následující písmeno připsal. Šebánek soudí: i středověký písař se mohl sice mýliti a vynechati nějaké písmeno; sotva však se mohl tak nápadně mýliti právě při psaní ř (rs), když byl zvyklý takto psáti. Nápadné mýlky jsou za to vysvětlitelné snadno u falsátora moderního, který byl zvyklý psát ř prostě jako r s háčkem. (Z toho potom šířena pověst, že v RK se píše ř s háčkem.) Šebánek zamlčel, že v Marešově "Pravdě o Rukopisech" s. 94-95 je tento klam, z něhož Hrubý dovozoval, že "proužky" byly psány naposled, důkladně vyvrácen. Způsob psaní rs je v celém RK stejný. Šebánek jen poznamenal, že "snad je poněkud upřílišněna domněnka, kterou z toho chce Hrubý vyvozovati, že ten, kdo RK psal, napsal nejdřív stránky, kde je první způsob opravy, a pak teprve stránky před tím jdoucí a následující, ale že jeho pozorování je přec jen cenné". - Ano, velmi cenné pro obránce Rukopisů, jako jiné klamy odpůrců: proužkový důkaz, Hanka fecit, berlínská modř pod starým zlatem.

Šebánek, pravě, že bude tu třeba zkusiti i novější methodu, která se v paleografii nyní uplatňuje, totiž sledování t. zv. úhlu písma, přehlédl, že v Marešově knize "Pravda..." na s. 101 jest již této methody užito. Tu jest fotografický doklad, že Hanka r. 1817 nedovedl napodobit sklon písma RK, ač jej před tím krátce měl sám celý napsat. Na rasuře vepsal místo co - cíe, ale virguli na í, která v celém RK má velký sklon, napsal téměř kolmo; a nedovedl napsat pismeno e, ač měl vzory (ie) těsně v řádce nad tím. Hrubý ani Šebánek nedbají rozdílu v písmě PMil a RK; tam se neoznačuje i puntíkem ani virgulí, která je tak význačná pro RK. Šebanek si ani nevšiml, co jest o tom psáno na s. 20 Marešovy "Pravdy...".

Za to vytkl mi Šebánek omyl v příčině PMil. Poznamenal (s. 118), že této písně se dnes ujímá také Mareš, hlavně ovšem proto, že na témž listě a týmž písmem je opsána jedna báseň z RK (Jelen). Svůj důkaz pravosti PMil zakládá Mareš na odmítnutí posudku komise z roku 1857, která shledala, že na pergamenovém listě, na němž je tato píseň napsána, jsou patrny stopy vyškrabaného písma, které náleží do XV. stol. - Odmítl jsem onen posudek komise na základě jejích vlastních protokolů: její nejurčitější nález zní: vystoupily na jevo zřetelně písmeny písma pod nynějším textem, nemohly však býti čteny. Tedy žádný důkaz latinského písma z XV. stol. v řádkách textu, čímž měla býti podvodnost českého textu dokázána. Výslovně jsem uvedl (s. 17), že PMil a Jelen, písmem XIII. stol., není žádný palimpsest, a poukázal na palimpsestové fotografie, které neukázaly ani stopy po vyškrabaném písmu.

Ale Šebánek píše: "ať už soudíme o odmítnutí Marešově jakkoliv (nesmí se soudit jakkoliv), jedno je jisto: Mareš sám připouští, že PMil je psána na pergameně, z něhož bylo písmo, jímž byl původně popsán, vyškrabáno. Jde tedy o t. zv. palimpsest. Ale můžeme si představiti u nás palimpsest v XIII. stol.?" - Kde vyzkoumal Šebánek to "jedno jisté": Mareš sám připouští, že PMil je palimpsest? V "Marnosti" s. 190 stojí: v řádkách textu Jelena a PMil nejsou zjištěny žádné zřetelné písmeny latinského textu. A kdyby i to byly palimpsesty, není tím dokázán jejich novodobý původ. A to pochopil Šebánek, jako bych připouštěl palimpsesty. Nesmí se soudit jakkoliv!

Pruh pergamenu, na němž je napsána PMil a Jelen písmem XIII. stol., vypadá jako vystřižen z folia popsaného aspoň na třech sloupcích. Šebánek jako paleograf měl si toho především všimnout. Ale takto první článek v časopise "Věda a život", který měl stručně, ale přesně vyložit neodbornému čtenáři důvody, které tyto pseudopamátky usvědčily z podvodu, vydal svědectví pravdě proti pseudovědě. Obránci Rukopisů mohou tedy v naději očekávat články další.