Osobnosti rkp. sporu

Proti sofismatům
sborník odpovědí na nejnovější protirukopisové kampaně
Čsl. společnost rukopisná v Praze 1937.

List p. prof. F. M. Bartošovi.

Na Hluboké, dne 31. července 1937

Vážený pane profesore,

děkuji za věnování výtisku rektorské řeči Husovy z r. 1409, doufám, že Vaše paní choť se zotavila na horách a brzy se úplně pozdraví.

Píšete mi, že právě odevzdáváte do N. O. referát o mém strachu z pravdy, očekávaje, že svou uctivostí mne neraní; jistě ne, jsem přesvědčen, že je psán - optima fide. Ale již vzbudil nejistotu v některých čtenářích, zda snad sám nepochybuji o své pravdě? Zaslali mi to číslo N. O. ze dne 25. t. m. - Byla-li to intence Vašeho referátu, měla úspěch. Píšete mi, že se nemůžete vzdáti svého přesvědčení o padělanosti RKZ a že se vynasnažíte toto přesvědčení lépe odůvodnit, než ve své knížce. Očekávám tedy, že mi to lepší odůvodnění také předložíte, k mému poučení, abych se zachránil před kapitulací, je-li to ještě možné. Neboť čtu k závěru Vašeho referátu: "Nejsou-li RKZ než padělky (a to je jisté), nezbývá obráncům nic menšího než kapitulace."

Avšak než se vzdám, ohradím se silnou pevností, podle směrnic Vašeho referátu. Kritika filosofie Descartesovy ukázala, že jistota i přesvědčení jsou subjektivní stavy mysli, které sluší víře; a že těchto stavů mysli nelze vydávat za objektivní pravdu, která nutně musí platit pro všechny stejně. O RKZ máme objektivní pravdu dokázanou: víme, že jsou velmi staré a nemohou být nové. Podmínka kapitulace Gebauerovy je splněna. Neuznává-li kdo této objektivní pravdy, že mu nejsou evidentní její důkazy, a staví - proti ní jistotu svého přesvědčení, nezmění tím nic na objektivní pravdě, vyhoví jen své mysli.

Kromě toho však důvody vědeckého přesvědčení, že RKZ jsou Hankovy padělky, byly většinou objektivními nepravdami: Hanka notorický falsátor třebas neusvědčený, důkaz proužkový, upěti - spěti, filologova kritika chemických zkoušek, berlínská modř pod starým zlatem, V. Hanka fecit, atd. Nejhorší nepravda jest, že nová obrana RKZ byla počata z podnětů vídeňské vlády, ale že pro rychlý spád událostí peníze na to vynaložené nepřinesly užitek. A konečně, není-liž i nadpis Vašeho referátu "Prof. Mareše strach z pravdy" objektivní nepravdou. Sám se z ní usvědčujete slovy: "Když proti nadání povstaly nové vzdory Marešově pravdě, přichází Strach z pravdy. Stařičkého bojovníka nové vzdory nezmatou..." Jak by tedy měl strach ze své pravdy? Ano, byl mu od počátku naháněn strach z odhalení pravdy o RKZ, všelikými skutky, i osobní úcta mu vypovídána. Ano, brzy dožiji se osmdesátky a mohu se nadít referátů "rázu jubilejního" - tohoto druhu. Takto, i jinak a již dávno, jsem "svou při fakticky prohrál"; neboť lidská fakta bývají výrazem moci a málokdy pravdy. Nikdo nemůže očekávat uznání od pokolení, kterému dokazuje, že po půl století zavrhovalo klamně drahocenný kulturní statek národa jako bídný padělek. Vaše bolest nad tragikou mého životního osudu je právě z mé obrany toho statku.

Ve svém referátu nerozebíráte můj strach z pravdy, ale vybíráte si z té knížky doklady, že mám pochybnosti o tom, neocitl-li jsem se na scestí. Dokládáte to tím, že proti odpůrcům se dovolávám anglického přísloví "ať pravé nebo nepravé, má vlast!" myslíte, že je to psáno nejspíše asi také na uklidnění vlastního svědomí. Takové jsou důvody Vašeho přesvědčení "nejspíše asi také". Uvedl jsem to přísloví (s. 85) k uznání zásadního významu rukopisného boje, který není ještě definitivně vyřízený, jak uznal K. Čapek. Ten tu vytýká odpůrcům, že neměli své pochybnosti a třebas i své vědecké přesvědčení povyšovat na důkazy padělanosti této drahocenné kulturní památky. Nelze uklidnit svého svědomí přenášením vlastního neklidu do svědomí druhého. Ani Vaše bolest nad tragikou mého životního osudu mne nebolí. Přál bych Vám, aby ta kapitulace nepostihla Vás, jenž přece nejste původním účastníkem toho podniku. Dal Jste si práci vyhledat autora výroku citovaného v "Strachu" s. 79: nekážu ho, výrok měl zůstat anonymní proto, že vyjádřil mínění velké většiny české inteligence, pročež je v tomto smyslu pravdivý. Byl byste tedy mohl ještě snadněji vyšetřit, čím můj "Strach z pravdy" nesmírně vyniká nad dnešní obrannou literaturu, což, jak myslíte arci neznamená mnoho, ježto tu běží skoro vesměs o plody úrovně zcela ubohé. Snad nemyslíte výzkumy Vojtěchovy? Nebo otázku Paměti Přibyslavské? Máte-li na mysli literaturu, která rozbírá plody odpůrců v školních učebnicích a i v naučných slovnících, máte pravdu, ježto tyto plody jsou opravdu ubohé, hřeší na Boží milosrdenství.

V dopise ze dne 21. VII. 1937 oznámil Jste mi, že lépe odůvodníte své přesvědčení a že se nebudete ostýchat opravit, v čemkoli byste byl pochybil. Snad tedy opravíte aspoň nadpis svého referátu "Prof. F. Mareše strach z pravdy". Nemám strachu z pravdy o RKZ, ale bojím se, aby snad v českém národě přec jen nepůsobil Hebbelův "genius lži". Husa odsoudila katolická církev ne dle svědomí jeho, nýbrž dle falešných svědectví jeho českých přátel, kteří potom plakali, že se nenadáli takových konců.

F. M a r e š.