Proti sofismatům
sborník odpovědí na nejnovější protirukopisové kampaně
Čsl. společnost rukopisná v Praze 1937.
František Mareš
O D P O V Ě Ď
na osm listů prof. F. M. Bartoše,
adresovaných prof. F. Marešovi o RKZ
(Nár. Osv. 28. VII. až 10. VIII. 1937),
ale adresátu nezaslaných.

I. 28.VII. Rozsudek pronesený filologií a historií není úplný a nevývratný, když tyto Rukopisy existují jako materiálné objekty, takže nálezy fysiky a chemie na nich mohou být kdykoli přezkoumány a mají tudíž všeobecnou objektivní platnost.
Il. 29.VII. V básni o Libušině soudu v RZ Ratibor, prohlásiv, že "nechvalno nám v Němciech iskati pravdu, u nás pravda po zákonu svatu", neodůvodňuje to pak výkladem patriarchálních řádů slovanských. - Název "Dobroslavsk Chlumek" v LS nepraví, že Dobroslav založil Hradec nad Labem; jméno Dobroslav si nevymyslil kronikář Hájek roku 1541, ježto to jméno je staročeské, i polské a srbské a jest i ves Dobroslavice. Hájkův "výmysl", že Dobroslav postavil na soutoku Orlice s Labem hrad z cihel, bude usvědčen, až se zjistí, kdo skutečně byl zakladatelem toho hradu. Ratibor od hor Krkonoší, ideže Trut pogubi saň lutu, jméno Trutnov poukazuje na Truta, jméno Trautenberger na Trautenau; osada byla původně česká. Slovo Trut souvisí s doloženým staročeským zatrutit - zabít; Trut jest obr v slovinských pohádkách.
III. 3.VIII. Rukopisy a Palacký. Nezažehnávám kruté pro mne závěry moderního historického rozboru autoritou Palackého a nepohoršuji se nad tím, že jej F. M. B. kritisuje, nýbrž pohoršuji se nad soustrastným posměchem F. M. B. z Palackého, že si Hanky nevážil a přece vyvstal několikrát na obranu jeho podvrhů: "jak se smál Hanka do hrsti", ano "mohl se smát i po smrti skvělému zadostiučinění od Palackého, jenž o Hankově slavném pohřbu šel v čele předních mužů národa vedle rakve W. W. Hanky". - F. M. B. praví, že tak kritisoval Palackého: i veliký P. J. Šafařík, vytýkaje mu nezvykle prudce povrchnost v obraně RZ i jiných padělků, které oba vydali r. 1840. Šafařík neměl RZ za padělek, ani Ev. sv. Jana, třebas i tomuto vytkl hrubé jazykové chyby: ale prudce vyčítal Palackému, že chtěl r. 1849 bránit Libušino Proroctví a zlomky Bočkovy. - F. M. B. lituje, že dílo obou "Älteste Denkmäler" r. 1840 vyplýtvalo tolik vzácné energie na marnou obranu Hankových fals. Nebyla marna, ježto vyvrátili 33 důkazy Dobrovského proti RZ, třebas i F. M. B. vytýká, že jim zmizely dva důvody: 1. že slovo vojevodí v RZ sotva může být tak staré u srovnání s RK, kde Olomúc vévodí. Důvod slabý, ot své čeledi vojevodí v RZ a Olomúc vévodí v RK se ovšem nesrovnává. 2. Že zakladatel Hradce Kr. Dobroslav je výtvor Hájkův, F. M. B. má za vtipnou odpověď Dobrovského: byly tedy básníku osmého století známy již výmysly Hájkovy? Možno odvětit otázkou: byl Dobrovskému znám zakladatel Hradce Králové? Dobrovský nešetřil sarkasmy na své ctitele, nemám vůči němu napravit žádnou hrubou křivdu.
F. M. B. načrtl vývoj historických pověstí o Jaroslavovi: Pulkava asi r. 1370 zasadil seménko, že jakýsi Šternberk, velitel v Olomouci, zabil tatarského vůdce, začež byl odměněn Moravským Sternberkem (nebyl tedy před tím vítězstvím "ze Sternberka"). Seménko se ujalo, praví F. M. B., Hájek dal hrdinovi jméno Jaroslav, Balbín přenesl bitvu na horu Hostýn. "Od té chvíle je Jaroslav hrdinou světových dějin, Sternberkové se domáhají pro jeho zásluhy o křesťanstvo povýšení do stavu říšských hrabat." - Touto větou utvořeno nové falsum; je-li falsum vítězství Jaroslava nad Tatary u Olomouce! Rod Sternberků dosáhl toho titulu císařským rozhodnutím, v němž jsou jistě uvedeny jeho důvody. Prozkoumal F. M. B. archiv rodu Sternberkého? A praví-li, že báseň ta vznikla na jeho počest: viděl falsátor před r. 1817, že Sternberkové budou míti velký vliv a mocné slovo v Národním Museu od r. 1818?
F. M. B. mi vytýká troufalost tvrdit, že Jaroslava napsal účastník bitvy u Olomouce, když, jak tvrdí, ji vylíčil podle obrazu Balbínova z r. 1665. Ale básník sám praví, že jest účasten srážky Čechů s Tatary u Olomúce, a podle jazyka jest Moravan. Tvrdí-li F. M. B., že vylíčil bitvu podle obrazu Balbínova z r. 1665, tedy ji vylíčil docela jinak, jestliže Balbín přenesl bitvu u Olomúce na horu Hostýn, neboť básník přesně rozlišuje, místem i časem, boj Moravanů na Chlumku před Hostýnem, jehož hrdinou jest Vneslav; s těmito Moravany snad se potom hrnul k Olomúcu, kde Jaroslav s Čechy pomáhá Moravanům porazit Tatary. F. M. B. tvrdě, že bitva s Tatary je vylíčena podle Balbínova obrazu z r. 1665, ignoruje, co proti výmyslům o "Hostýnském zázraku" bylo doloženo. F. M. B. vytýká Palackému, že v Dějinách vylíčil boje s Tatary na Moravě podle RK a že užil i fals Bočkových o dobytí a paboření četných měst na Moravě od Tatarů, omlouvá ho, že neměl ani tušení o nehistoričnosti Jaroslava ze Šternberka, jak je nám jasná dnes.
IV. 3.VIII. Rukopisy a vědy exaktní. F. M. B. vytýká mi, že se rozhodně obracím proti tvrzení, že chemikové Ant. Bělohoubek a V. Šafařík r. 1886 vyklidili bojiště tím, že Bělohoubek zmařil vydání zprávy o chemickém zkoumání RK do němčiny, a že Šafařík odmítl diskusi o své práci vůbec. Uznává pravdivost mé opravy, ale přece viní Bělohoubka, že nehnul prstem, aby jeho práce se dostala na forum mezinárooní, a že neodpověděl ani Wislicenovi ani Gebauerovi, ač to výslovně slíbil. Avšak Bělohoubek odpověděl Gebauerovi i Wislicenovi velmi důrazně v Osvětě r. 1887 s. 374-383; r. 1888 s. 466-475, a s. 638-645. K tomu třeba přičíst Zprávu musejní komise o chemických zkouškách RK také v Osvětě r. 1889 s. 316-479. Chemikové Bělohoubek a Šafařík nevyklidili tedy bojiště způsobem vědců nedůstojným jakmile došlo do tuhého, jak tvrdí F. M. B. Za to chemičtí rádcové Gebauerovi ani na přímé vyzvání se nepřihlásili, kromě jediného Diviše ("Strach" s. 16).
F. M. B. namítá proti mému tvrzení, že chemické zkoušky RK r. 1886 podaly přímý důkaz, že nebyl psán v letech 1780 až 1820, methodami, jakých přesnějších by neužila chemie ani dnes, podle soudu našich odborníků: dovolte, praví, kdo jsou ti odborníci, jejichž autoritě mám obětovat jasné poznání své vědy o RKZ? Je to snad inž. Andrlík, jehož sofismaty... atd. Odpovídám: oni naši odborníci jsou ti, jichž se dotázala komise zřízená na filosofické fakultě české university, která měla připravit obranu důkazů padělanosti RKZ... - A ta sofismata: železito-duběnkový inkoust, jímž byly Rukopisy psány, se rozložil v kovové součásti, u RK v železitou rez barvy žlutohnědé, která tu byla již při nálezu r. 1817 a od té doby se nezměnila. F. M. B. namítá: i vám je bezpečným východiskem zcela nedoložené domnění, že písmo RK bylo od počátku rezavé? - Ne od počátku, nýbrž již při nalezeni r. 1817. Není to nedoložené domnění, poněvadž u RZ, jejž přece odpůrci pravosti spojují v jedno s RK jako Hankův padělek, byla zelenavá barva písma zjištěna hned při nálezu r. 1817. Hanka podal o svém nálezu ihned zprávu, že RK je psán velmi drobným písmem, ale opominul označit jeho barvu. Zpráva v Musejníku r. 1852, na níž F. M. B. poukazuje, praví, že původní barva RK se ztratila a je nyní rezavě přižloutlá. Ale původní barva písma psaného inkoustem železito-duběnkovým byla černá: ta se ztratila, jaká byla r. 1817 se v té zprávě nepraví; r. 1852 byla rezavě přižloutlá; r. 1860 Vrťátko popsal ji jako zlatou, jak jest i dnes ku podivu krásná, takže byla zvláště nápadná italskému paleografu Rattimu r. 1911. RK pozorovali mnozí, Palacký, Vrťátko, po čas svého dlouhého života, a nikdo nezpozoroval nějaké změny na barvě jeho písma. Sofismata jsou logické klamy, tu však jde o věcné smyslové vněmy.
Z chemických nálezů na RK vybral si F. M. B. "důkaz pro každého", že totiž r. 1880 pod rasurou slova cíe se objevilo vyškrabané co. Míní, že nyní uznávám, aspoň nepřímo, že tento důkaz nevydržel jeho kritiky, a vytýká mi, že jsem pomlčel o tom, čím jej vyvrací, a táže se: nač to uhýbání? - Neuhýbám. F. M. B. ve své knížce "Rukopisy" s. 123 uznal ten důkaz za skutečně názorný, že však je založen na víře v Hanku, usvědčeného z falšování: jakmile nemůžeme Hankovi věřit, hroutí se hlavní pilíř Marešova "důkazu pro každého". Domnívá-li se F. M. B., že Hanka mohl provést to vyškrábnutí a dotáhnutí krátce před r. 1858, tedy jen 22 leta před chemickou zkouškou, a že tedy jeho přetáhnutí bylo staré jen 22 leta a ne 63, jako inkoust, kterým psal RK roku 1817, tedy přehlíží, že tu nejde jen o smytí onoho jeho přetáhnutí, nýbrž o to, že na tom místě vystoupilo původní zpola vyškrabané co, jakož i o to, že ono Hankovo cíe dokazuje, že neznal duktu písma RK, jejž měl falšovat celý. F. M. B. praví, že se bude zabývat i jiným "důkazem pro každého", zde jest: inkoust proniká hluboko do pergamenu a slučuje se pevně s jeho vlákny, tím hlouběji, čím je písmo starší; zmizí-li škrabáním nebo stářím hmota písma s povrchu pergamenu, zůstanou přece jeho zbytky hluboko v pergamenu, oku neviditelné. Ale fluorescenční fotografie vidí takořka i do nitra pergamenu, jak zvláště je zřejmé na fluorescenčních fotografiích Vojtěchových celého RZ. Žádným uměním, žádnou filtrací nebo difusí nelze vpravit tyto zbytky písma do nitra pergamenu - s obou stran listu. Důkaz je naprosto bezpečný, neboť ho užívá policie k zjišťování falešných pasů.
Posléze odmítá F. M. B. mé vyzvání ("Strach" s. 50): Je-li tak snadno padělat starý rukopis: udělej to, uvidíš a poznáš. Myslí, že jsem tak vyzval jej; jak pak bych se mohl opovážit tykat mu? To vybídnutí platí odpůrcům pravosti RKZ vůbec; mohli by k tomu pozvat nejlepší básníky, grafiky a chemiky, mohli by mít všecky moderní technické pomůcky i finanční prostředky. Obstojí-li jejich výtvor při všech zkouškách tak, jako obstály RKZ, potom teprve by jejich pravda zvítězila. Ale i kdyhy má výzva platila na F. M. B., jenž také jest musejní pracovník: nebyl V. Hanka tehdy v každém potřebném směru na tom mnohem hůře, než F. M. B.? A - Musea neměl!
V. 4.VIII. Tři Sloupy Palackého, jimiž r. 1880 bránil RK, rozebral F. M. B., jak míní, tak, že dnes leží docela v ssutinách, i diví se mé smělosti, jaké se tu odvažuji, pravím-li, že ty tři sloupy stojí stále pevně. Ano, vždyť i odpůrci již úznávají, že 1. Beneš Hermanóv pobil Sasíky r. 1205 a ne r. 1280, jak mínil V. A. Svotboda, Hankův společník; 2. že r. 1004 Jarmír vstane nad vší zemí opět, o čemž nevěděl Kosmas, a 3. že tatarská princezna byla zavražděna v Slezsku. Zcela jiná otázka však jest, zdali Palacký těmito třemi sloupy hájil Hanku, míně, že těchto tří fakt r. 1817 znáti nemohl. F. M. B. soudí, že je mohl znáti z Paprockého a Beckovského, nebo z poučení od Dobrovského. Ale není důkazu, že je znal; jeho pátrání v kronikách bylo by na př. pro báseň samu jalové, pro jediný verš: vstane Jarmír nad vší zemí opět. Pro RK je naprosto lhostejné, jaké byly Hankovy znalosti a nepravosti: Nechte Hanku stranou!, velel Jagič; a na tomto falešném základě ztroskotávají všecky důkazy padělanosti RKZ.
F. M. B. mi vytýká, že opakuji pokus o obranu RK se stanoviska historického, ač před ním důrazně varoval, pokus "smělosti těžko uvěřitelné, ale drahé obráncům." To jest objev třetí brány pražského hradu. F. M. B. vyvrací tento pokus smělosti těžko uvěřitelné takto: (Oldřichovo) české vojsko stane časně z rána na Petříně a zahledí se na Prahu: Vltava sě kúří, za Prahou se promodrují vrchy, za vrchy projasňuje se východ. Každý vidí, praví F. M. B., že Prahou je básníkovi Staré město, jehož r. 1004 ještě nebylo, Prahou byl jedině hrad. - Báseň RK však líčí místo jinak: sedm vladyk s udatnými sbory a Výhoň Dub se svou chasou sešli se v černém lese, Oldřich je vede proti Polanům rozvaleným ve sně (na hradě). Zastavili se na vrše po kraji lesa: aj vša Praha mlčí v jitřním spaní... atd. F. M. B. však zavedl Oldřichovo vojsko na Petřín, tehdy zalesněný, odkud, z lesa, vidí k východu - Staré město. S Petřína jest ovsem hrad k severu. Báseň však žádá jiný výklad: Oldřich vedl vojsko od Břevnova ku Praze-hradu; cesta vedla od kláštera lesem. Kraj lesa na vrchu jest u Strahova, odtud leží hrad na východ a za hradem se projasňuje východ na severovýchod, za libeňskými vrchy. Na Petřín jest od Strahova hezký kus do kopce a k jihovýchodu. S hóry dolóv s Petřína znamenalo by na Újezd; vojsko však sestupovalo od Strahova "hlubokou cestou" úvozem, přímo pod hrad, k jeho třetí bráně přes Vltavu. S Petřína na Staré město této brány F. M. B. ovšem nepotřebuje, celá situace je mu tedy dokonale jasná, zbavil se snadno toho kamenného svědka, a smí mluvit o "těžko uvěřitelné smělosti"!
VI. 6. VIII. Rukopisy a Hanka. F. M. B. vypočítává, co vše Hanka padělal: překlad žalmů, francouzskou bibli opatřil letopočtem a jmény, v Rukopise Arn. z Pardubic vymazal obraz anděla a vepsal jména, doplnil Leg. o sv. Prokopu, měl kuchyni na inkousty! A nevyjmenoval ani všechny jeho falsifikáty; jenomže takovéto falsifikáty nedokazují způsobilost k výrobě z brusu nových básnických rukopisů. Hanka nadělal mnoho nepravého, čímž zavinil spor o RKZ; ale bránit starobylost RKZ, to není bránit Hanku. Pro RKZ samy je naprosto lhostejno, že odpůrci jejich starobylosti založili své domněnky na osobě Hankově. Obráncům RKZ to nevadí, jelikož taková methoda vede přímo do absurdna.
F. M. B. praví, že se pokouším Hankuv padělek 30 veršů, kterými "z vlastního" doplnil své vydání staročeské legendy o sv. Prokopu, popřít tím, že pro to není jiného důkazu, nežli že Hanka byl notorický falsátor. Ale F. M. B. tvrdí, že jsem jeho doklady toho umlčel. Není dokladu, že těch 30 staročeských veršů sám složil; slova stáše, dáše, vezdy, která jsou také v RK, nemohou být jedno druhému důkazem falsa, a jsou také v Evangeliáři Olomouckém a v Otčenáši. F. M. B. praví, že nerozumí dobře mé otázce, jak je to tedy s tou slavnou cyrilo-metodějskou školou na Vyšehradě kol r. 1000? Odkazuje mne na svůj rozbor Prokopských legend a soudí, že ta škola jest ovšem výmysl pozdějších legend. Tak by byla tedy i celá staročeská legenda o sv. Prokopu falsum, výmysl pozdějších legend. Ale její předlohou byla legenda latinská, která praví, že "na Vyšehradě tehdy slavné studium slovanského jazyka kvetlo." Či snad by to byl výmysl jesuitů? Balbína? Český jesuita r. 1763 oslavuje tou školou sv. Prokopa.
F. M. B. píše, že pronikavé studium našeho obrození vyložilo vznik Rukopisů jako organickou součást doby buditelů. Orrganism znamená celek, jenž určuje části; podle toho i to naše národní obrození vzniklo jako padělek, což právě chtě1a dokázat Vídeň. Čin sám je prokázán, praví F. M. B., jak jen možná; obojí památky nemohly vzniknout než počátkem XIX. stol., kdy RK byl "nalezen" usvědčeným padělatelem Hankou a RZ zaslán do Nár. Musea "světla se štítícím" anonymem. Podivuhodná zdařilost obou fals, praví F. M. B., vysvětluje se tím, že oba jejich původci, Hanka a Linda, byli vynikající žáci Dobrovského, jehož díla jim byla vodítkem. F. M. B. uznává tedy theorii, že staročeský jazyk RKZ jest dokonalý, podle vymyšlené gramatiky Dobrovského. Tak tedy také "staročeský" jazyk Lindovy "Záře nad pohanstvem?" - Posléze F. M. B., jediný ze všech odpůrců pravosti RKZ, se dotýká otázky, jak byly Rukopisy složeny a vyrobeny. Ale i jemu je tato otázka záhadou; nikdo rozumný, praví, nebude žádat jednomyslnost u výkladu o tom, pátrání počalo až 60 let po činu; do té doby pamětníci vymřeli, a bylo dost času, aby vzalo za své vše, co by mohlo kompromitovat. A přece se pokusil o rekonstrukci činu, totiž zhotovení padělku tak mistrovského, že bylo třeba 70 let, než se vybojovalo poznání, že RK jest podvrh. Nabízí výklad jednoduchý: RK byl složen za bezděčného vedení Dobrovského. Snad tedy přece Dobrovský sám? Hanka, praví F. M. B., dal Lindovým skladbám staročeské roucho a napsal vše starým písmem (totiž inkoustem) na starý pergamen. Takový pokus o výklad vzniku RKZ jest vědou z intuice, jasnovidnou, která se omylně zove realismem, ježto je romantická a mysteriosní; a F. M. B. mi namítá: nezdá se vám, že žádáte nemožnosti, žádáte-li více? - Pravda: nemožnosti jsou to. F. M. B. mi radí zeptat se právníka, co by řekl našemu případu: že by se mi usmál a řekl, že pro soudce stejně jako pro historika platí: co není v aktech, není na světě. A Hanka měl 40 let času na to aby uklidil všecka akta; po Lindovi zůstalo jen několik listů. - Soudce, není-li aktů, nesoudí; ale historik si nahradí akta fantasií: napsal vše starým inkoustem na staré pergameny.
VII. 7.VlII. Boje o Rukopisy jsou krásným bojem o pravdu proti pobloudilé lásce k národu, o pravdu vyšší než národ, praví F. M. B., naproti tomu já že stavím pojetí svoje, že boj proti Rukopisům byl podnícen geniem lži a zlé vášně. F. M. B. zhrozil se této věty, ježto páše tak hrubou křivdu na tolika vzácných mužích našeho národa. Naproti tomu pravím: jelikož RKZ jsou starobylé, byla tím bojem spáchána hrubá křivda nejen na tolika vzácných mužích našeho národa, kteří jich hájili, nýbrž na celém národě.
F. M. B. praví, že dobře vím, že vlastním původcem boje proti Hankovým padělkům je Jos. Dobrovský, že jej zahájil prudkým odmítnutím RZ, nelekaje se veřejné hrozby, že hude žalován pro urážku na cti; ve skvělém rozboru paqělku a jeho předloh; další bojovníci že rozšířili útok i na RK (jejž Dobrovský přijal s nadšením). Byl snad vznešený patriarcha našeho obrození podnícen k tomu boji geniem lži a zlé vášně? táže se mne F. M. B. - Genius lži působil tu na Dobrovského skrze Kopitara, nenávistníka ohavných Čechů, podle svědectví velikého P. J. Šafaříka: "Že pak Dobrovský proti těm památkám tak se vzpíral, toť ovšem návodem a přičiněním Kopitara; ti, kterým sloužil, neměli nic proti tomu, aby se o věcech slovanských psalo, ale mělo to zůstat mrtvou učeností a nemělo vnikati v národ, budit a křisit jej." (Takový byl též Dobrovský.) Po Kopitarovi sloužili tak Miklosič a Jagič, vůacové boje proti RKZ. A. V. Šembera, jak uvedl M. Hýsek v Časopisu Matice moravské 1909, s. 160, nebyl vědec, jenž dá za své mínění, jež odporuje veřejnosti, za poznanou pravdu vše, nelze než se skepsí se dívat na jeho rukopisny boj; tázal se Miklosiče, zda skutečně je přesvědčen o padělanosti Rukopisů, a ten mu odpověděl: rozumí se, určitě, mé přesvědčení jest pevné. Potom tedy i Šembera vystoupil proti Rukopisům. Gebauer byl chráněncem Miklosičovým a Jagičovým; dobře připomněl F. M. B. bohaté doklady Rodinných vzpomínek M. Gebauerové. Jagič v Berlíně byl vůdcem v boji proti Rukopisům, ale marně varoval: nechte Hanku stranou, padělanost musí být dokázána u Rukopisů samých. V Jagičově Archivu bylo mezinárodní bojiště proti našim Rukopisům, nepřístupné jejich obráncům, kterýžto nevědecký způsob zachovávají i vědecké listy české, nemluvíc o N. O. Nemohli poslechnout Jagiče a nechat Hanku stranou, jelikož jejich důkazy padělanosti RKZ by tím pozbyly všeho základu. Celý boj proti RKZ se zakládá na předpokladu falešnosti, proto právě byl podnícen od genia lži - v politice staré monarchie, usvědčeného jejím rozvratem.
VIII. 10. VIII. Případ prof. Mareše. F. M. B. pokouší se vysvětliti, jak se mohl vědec toho jména i charakteru ocitnouti na frontě, kde zbyli již jen dilettanti a agitátoři, při čemž, jak myslí, se varuje jakéhokoli výkladu pohnutkami ne zcela čistými, a míní, že vystihuje patrně hodně správně složitou skutečnost. Z mého pokárání, že v brožuře užil svědectví Hajšmanova podle podání L. Kunteho (že totiž boj za starobylost RKZ byl podnícen z Vídně proti hlavě českého zahraničního odhoje - obrovskými penězi), se F. M. B. vymlouvá, že se dlouho sháněl po mé odpovědi Kuntemu, "pochované v Národní Výzvě", že musil přestat na opravě, kterou mým jménem podal Kunteovi Vrzalík, že mne prosil, abych odstranil patrný rozpor mezi podáním svým a Vrzalíkovým, ale že to nepokládám za vhodné ani v tom rozsahu, v jakém jsem jemu, F. M. B., v soukromém dopise vypsal, že je to škoda, že historik bude mít jednou pernou práci, jak srovnat různá ta svědectví; a tak přestává F. M. B. na "mém" tvrzení... To znamená, že F. M. B. mému tvrzení nevěří, ví, že peníze na ten účel vynaložené nepřinesly užitek. Vkročil tu na půdu jemu nebezpečnou. Historik nemá tu co srovnávat různá svědectví, to jest věcí řádného soudu, a ten již ta svědectví srovnal; jsou v aktech. Mohla by být srovnána znovu, kdyby si F. M. B. toho přál. - A je tu ještě jedna verse, jak bývá ve výzkumech vyzvědačů. Memorandum p. Hajšmana s. 12-14 uvádí toto: Vídeň chtěla rozrušit naši frontu malichernými rozepřemi o Rukopisy. Přátelé Habsburků užívali k šíření zmatků agentů... Když jsem byl na poukaz dra Rašína u prof. Mareše informovat jej, on naivně mi sdělil, že agent se velmi živě zajímá o chemické zkoušky Rukopisů a že nabídl prof. Marešovi předsednictví v komisi... Smluvili jsme s prof. Marešem, že on hnde zkoumání prodlužovati do nemožna a já že budu působiti na tisk, aby nebyl pro ani proti. Skutečně jsme také jakoukoli diskussi udusili. S druhé strany zainteresováni do věci členové české šlechty, podporovali akci pro Rukopisy, jenže, bohužel či bohudík, prof. Mareš, který měl v rukou postup prací, byl tuze tvrdý a neolblomný.
F. M. B. však mne oslovuje dále: je tomu právě deset let, co jste začal svůj boj; napsal jste 7 spisů na obranu RKZ, ale řekněte si upřímně, co se změnilo v "otázce rukopisné" za těch 10 let? - Změnilo se velmi mnoho, útočníci odraženi těmi spisy, "vyklidili bojiště" a nastoupili noví se starými zbraněmi. F. M. B. uznává: ano, dobyl jste jistého úspěchu, zase se začalo psát o Rukopisech a rozvinula se tu a tam menší diskuse; ale co to znamená proti novým a novým důkazům padělanosti, které vyšly na jevo z popudu diskuse? A co to váží proti tolika temným stínům vašich úspěchů? - Zvláštní důraz na těch nových a nových důkazech: tábor, hostýnský zázrak, a genius, který zavedl Oldřichovo vojsko na Petřín. Objevili odpůrci za ten kryptogram nový důkaz ve Vojtěchových výzkumných fotografiích? Tolik je temných stínů z mých úspěchů!
Posléze oslavuje mne F. M. B. takto: těch 10 let byla léta velmi významná v životě našeho mladého státu, bojovalo se nejvíc o upevnění národní i státní kázně. Vaše spisy učinily vás slavným a drahým - našemu fašismu a živlum národního i státního rozvratu; stal jste se prorokem těm, kdož vedou národ i stát v rozklad i rozvrat a zaplavili naše kraje vlnou nenávisti, lži a zlých vášní. Jak hroznou cenou jste to vše zaplatil! Není vám úzko z takových konců filosofa Mareše? - Mohlo by mi být úzko, kdyby toto udání mne postavilo před zákon na ochranu republiky. Ale pravda o RKZ nerozvrací národ ani stát vlnou nenávisti, lži a zlé vášně: vždyť přece náš národ je klidný a stát v nejlepším pořádku, ku podivu celé Evropy. Ale genius lži je plný nenávisti a zlé vášně.
Přes to vše F. M. B. mi děkuje za příležitost k akademické diskusi, nemožné s kýmkoli jiným z obránců, a zasloužit si snad ještě jednou mého uznání. "Nedejte se zmýlit," píše mi, "nejedním snad tvrdým slovem, uvěříte mi, že mi nebylo nadiktováno duchem lži, nýbrž ryzí úctou k vám a obavami o vás; to, čím hrozíte nám, předpokladatelům falsa, stržení vašeho jména i vaší památky v hanbu a potupu, hrozí zajisté vám, neboť není možno bojovat do nekonečna proti jasné pravdě a na frontě lži a zlé vášně." Ty obavy, ujišťuje mne F. M. B., ho vedly nikoli naposledy, mohlť si říci jako tolik jiných: nač mařit čas i síly? "Vždyť každý ví, že v okamžiku, kdy dožijete, zanikne "otázka rukopisná" ubohostí obránců." - Bylo by tedy moudré nemařit sil spojováním tak příkrých protikladů, a vyčkat toho okamžiku, tak blízkého. Ale strach z pravdy Rukopisů roste v hrůzu před národním i státním rozvratem - jako za staré monarchie. Ale snad je to vše také pobožné vybízení k pokání, dokud jest ještě čas.

Hluboká n/Vlt., 16. srpna 1937.

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná