Osobnosti rkp. sporu

Miloslav Matoušek
Fysiolog František Mareš
a jeho idealistická filosofie
Acta Universitatis Palackianae Olomucensis
Praha 1960.

Z knihy prof. Matouška plné zášti a nenávisti k prof. Marešovi jsem vybral jen pasáž týkající se Rukopisů.

Strana 108 a 109:

Po roce 1927 do popředí činnosti Františka Mareše dostal se nejprve jeho boj za pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, boj, který mezi odborníky byl už předtím, nežli ho František Mareš rozpoutal, rozhodnut. Marešova účast na tomto boji měla politické aspekty. Tento boj byl součástí politického boje mezi dvěma skupinami naší buržoasie tehdejší doby, mezi tzv. skupinou hradu, v jejímž čele stál T. G. Masaryk a mezi pravou skupinou naší buržoasie klonící se už k fašismu. František Mareš začal se svým bojem za pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského jako straník oněch reakčních kruhů naší buržoasie.

Na rok 1917 připadlo stoleté výročí tzv. objevení rukopisů Královédvorského a Zelenohorského Václavem Hankou. Tato příležitost stala se reakčním a šovinistickým kruhům veřícím v pravost rukopisů podnětem k tomu, aby bylo přistoupeno k novým zkouškám Rukopisů. Tehdy se František Mareš začal poprvé obírati otázkou pravosti obou Rukopisů a stal se záhy stoupencem pravosti Rukopisů. Když v první polovině roku 1918, tedy na samém konci první světové války stoupenci pravosti Rukopisů odhodlali se k tomu, aby byla utvořena komise, která by přistoupila ke zkoumání Rukopisů fotografickou cestou, byl František Mareš navržen na funkci předsedy této komise. K této volbě Mareše za předsedu komise došlo se strany obhájců pravosti Rukopisů hlavně pro jeho reakční filosofické a politické názory. A reakčně zaměřenému Marešovi byli obránci Rukopisů zase naopak neobyčejně blízcí.

V téže době projevila také vídeňská vláda a to zejména rakouské ministerstvo zahraničních věcí zájem o rozpoutání rukopisného boje v Čechách a to proto, že doufala v něm najít argument proti československému zahraničnímu odboji a zejména proti T. G. Masarykovi. Je zajímavé, že František Mareš nikdy neudal osoby, které ho získaly pro účast na nových zkouškách pravosti Rukopisů. *) Funkci předsedy komise přijal, ale později se jí vzdal, když bylo naň naléháno z kruhů, které byly už protirakousky zaměřeny. Zdá se, že František Mareš patřil ještě v první polovině roku 1918 k oné části české buržoasie, která kolísala mezi prorakouským a protirakouským postojem.

Jak se později ukázalo, tato krátká rukopisná Marešova episoda z roku 1918 našla po několika letech své pokračování a když Mareš odešel v roce 1927 na odpočinek jako universitní profesor, věnoval se boji za pravost Rukopisů s houževnatostí hodnou lepších věcí. Ale v Marešově vývoji boj za pravost Rukopisů zřejmě byl přechodem k další jeho činnosti v táboře buržoasní reakce. Tento boj znamenal v Marešově vývoji přiblížení se Mareše k fašismu.

V roce 1927 vystoupil František Mareš na veřejnost se spisem "Vědecké metody realismu zvláště v otázce rukopisné." Tímto spisem, který byl textem přednesené Marešovy přednášky, zahájil František Mareš svůj několikaletý boj za pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Během tohoto boje napsal o věci dalších 8 publikací věnovaných výhradně otázce uznání pravosti Rukopisů. **)

Do merita stanoviska Františka Mareše v otázce pravosti Královédvorského a Zelenohorského rukopisu není tu třeba zacházeti. Marešovo stanovisko vyjádřené v této věci se stalo předmětem kritiky, která opakovaně ukázala slabiny Marešových argumentů a neudržitelnost jeho stanoviska. Když Mareš nemohl odpovědět na pádné protidůvody, vytasil se nakonec se svou filosofií, hlásající, že pravda jest nad každou skutečností a že jeho pravda o Rukopisech pramení z jeho neomylného citu. Zde sice končila pro každého vědecká diskuse, ale František Mareš přesto pokračoval ve svém marném a ztraceném boji, který měl nakonec jediný cíl: opakovanými útoky zvětšovat zmatenost lidí, kteří měli být získáni pro podporu nejtemnější reakce, na podporu fašismu.

A nyní po vylíčení Marešovy účasti na rukopisném boji je třeba se vrátiti k jeho politickému působení a to k politickému působení po roce 1927, které bylo v úzké souvislosti s Marešovou účastí na rukopisném boji. Toto politické působení Františka Mareše v posledním období jeho života navazovalo ovšem i na působení Františka Mareše na mládež, o kterém jsme už také pojednali.

V předcházejících výkladech jsme se zmínili o tom, že po roce 1918 působil František Mareš ve straně národních demokratů a že patřil k jejímu nejpravějšímu křídlu. Nebylo divu, že odtud, z těchto politických posic nebylo pro Františka Mareše daleko k fašismu. Kromě toho třeba znovu připomenout, že také mnoho z jeho filosofických názorů vedlo vlastně nakonec k fašismu. A Mareš se také nakonec k fašismu dostal.

atd. atd.

Poznámky:
*) Tak v roce 1926 v klerikálním "Pražském večerníku" z 26. května uveřejnil Mareš z podnětu tehdy známého a vlivného pražského lékaře Dr. Karla Kettnera prohlášení o své účasti na zkoumání pravosti Rukopisů. V něm napsal: "V květnu 1918 byl jsem vyzván s několika stran, abych převzal dozor nad zkouškami Rukopisů..." O konci svého zkoumání Mareš lakonicky napsal: "... upustili jsme v souhlase s celou naší komisí od dalšího zkoumání, majíce na zřeteli tehdejší poměry." Mělo-li toto prohlášení něco vysvětlit, pak neosvětlilo nic.
**) Byly to spisy: Klamnost důkazů podvržení Rukopisů. Praha 1928. - Boj o Rukopisy. Praha 1929. - Pravda o rukopisech Královédvorském a Zelenohorském. Praha 1931. - Marnost bojů proti Rukopisům. Praha 1933. - Poslední vzdory pravdě o Rukopisech. Praha 1933. - Strach z pravdy. Praha 1937. - Nepravdivé legendy o Rukopisech. Praha 1938.

	Předmluva	5-6
I.	Vývoj filosofie v buržoasní společnosti 19. století a jeho odraz v lékařských a přírodních vědách	7-19
II.	Filosofická orientace v našem lékařství a přírodních vědách v 70. a 80. letech 19. století	20-25
III.	Cesta Františka Mareše k fysiologii	26-34
IV.	Začátky bojů Františka Mareše v časopisu Živa	35-49
V.	Idealism a realism v přírodní vědě	50-55
VI.	Ohlas Marešovy knihy "Idealism a realism v přírodní vědě"	56-64
VII.	Boj a zápasy Františka Mareše v letech 1901-1914	65-82
VIII.	Další Marešovy výboje v šíření idealistických názorů	83-91
IX.	Politické názory Františka Mareše	92-100
X.	Konce ideologického vývoje Františka Mareše	101-118
	Literatura	119-121
	Jmenný rejstřík	123-124
	Obsah	125

Prof. MUDr. Miloslav Matoušek: Fysiolog František Mareš a jeho idealistická filosofie
Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Supplementum VII. Vydala Palackého universita v Olomouci ve Státním pedagogickém nakladatelství. Praha 1960. Vydání 1. Náklad 500 výtisků. Formát 24 x 17 cm. Počet stran 127

Knihovna Akademie věd v Praze [sign. B 2569/suppl. 7]