PRAVDA O RUKOPISECH
ZELENOHORSKÉM
A KRÁLOVÉDVORSKÉM.
Jak se jeví z dokumentárních fotografií a z poznámek
k nim připojených, vydaných Prof. V. Vojtěchem s podporou
tří vědeckých tříd České Akademie roku 1930 nákladem "Unie".
Sepsal Dr. F. Mareš,
profesor Karlovy University v. v.
V Praze 1931. 
O B S A H.

   Proslov
-  Popis Rukopisu Zelenohorského
-  Fotografie a písmenný přepis RZ
-  Přepis RZ nynějším pravopisem
-  Popis Rukopisu Královédvorského
-  Fotografie a písmenný přepis RK
-  Přepis RK nynějším pravopisem

  Ú v o d
   I. 
      Jak byla Milostná píseň krále Václava ("Jelen") usvědčena
      jako moderní falsum - s úmyslem podvodu
  II. Romantická věda o původu Milostné písně kr. Václava.
 III. Zmatek s písni pod Vyšehradem
  IV. Rukopis Zelenohorský
      1. Rukopis Zelenohorský a glosy v Evangeliu sv. Jana
      2. Palaeografická zvláštnost R. Zelenohorského
      3. Kryptogram "V. Hanka fecit"
   V. Rukopis Královédvorský
      1. Důkaz proužkový
      2. Palaeografické zkoušky RK
         A. Píčův odkaz
         B. Pamět Přibyslavská
         C. Odmítnuti odkazu Píčova
         D. Rehabilitace autority české palaeografie
      3. Rasury a opravy v Rukopise Královédvorském
      4. Chemické zkoušky Rukopisu Královédvorského
  VI. Přepis a Poznámky k Rukopisům
 VII. Jaké jsou filologické důkazy podvrženosti Rukopisů?
      1. Paralle1y
      2. Nedoložená a nemožná slova v Rukopisech
         a) Nedoložená a nemožná jména osob v Rukopisech
         b) Nemožné poměry a jména místní
         c) Nedoložená ano i nemožná slovíčka
      3. Mluvnické odchylky v Rukopisech od "normální
         staročeské gramatiky"
         a) Odchylky hláskoslovné
         b) Odchylky ve skloňování jmen
         c) Odchylné tvary přídavných jmen a příslovcí na -o
         d) Odchylky v časování
      4. Vojenské nemožnosti vytýkané Rukopisům
      5. Bozi, zákony, soudy
      6. Forma básní Rukopisů
VIII. Motivy a způsoby boje proti Rukopisům
      1. Gebauerův důkaz podvržení RK od Hanky z koincidence
         mluvnických chyb
      2. Autorita
      3. Zmatek v důkazech podvrženosti Rukopisů
      4. Motivy odporu proti Rukopisům
      5. Mocné prostředky boje proti Rukopisům
      6. Rehabilitace básní Rukopisů a jejich básníci
Doslov
Seznam věcný
Seznam obrázků a opravy
Seznam autorů
Literatura o Rukopisech
 
P r o s l o v.

Pravda o Rukopisech, prohlašovaných za padělané a za skvrnu našeho národního obrození, stala se tím předně věcí české národní cti, otázkou mravní. A tím právě také otázkou politickou. Neboť básně Rukopisů, poukazující na vysokou duchovní kulturu starých Čechů, budily v národu sebevědomí a snahy po svéprávnosti, podporované rozvojem národního umění, jehož vrcholem bylo Národní divadlo a jeho otevření Smetanovou "Libuší" r. 1881.
Usvědčit Rukopisy jako novodobé podvrhy, ponížit tím český národ a utlumit jeho snahy politické, na tom záleželo předně těm, komu tyto snahy překážely a kdo nad českým národem vládli. Ale ani cizí vládě nebylo možno Rukopisy zakázat a zničit; neboť již byly vzbudily pozornost a i obdiv všeho kulturního světa. Proto, hned po r. 1848, nastoupena cesta vědeckého dokazování, že tyto básně i Rukopisy samy jsou podvodné padělky zhotovené součinností několika "vlastenců" před r. 1817. Vědecký zájem na otázce pravosti či podvrženosti Rukopisů nebyl by sám o sobě tak palčivý, jako je zájem mravní a politický. Obmezoval by se na úzký kruh "odborníků", kteří by se mohli přít i o to, možno-li vůbec mluvit o napodobeném padělku, kde není vzoru: Ale vysoká básnická hodnota Rukopisů, budící v národu tvůrčí síly, povýšila je nad úzké obzory vědeckých odborníků. A tak vznešena i otázka, neplýtvá-li se tu kulturními silami na tvoření vlastního malého, marného a i falešného kulturního života národa, jenž přece již pozvolna splýval s kulturním životem národa velkého? I hlásáno, to že by sloužilo národu ke cti, kdyby uznal takovéto pravdy, a kdyby sám odhalil pravdu falešnosti Rukopisů.
A tak pojato napřed podezření a stupňováno v tvrzení, že naše Rukopisy jsou falešné; a potom teprve shledávány pro to vědecké důkazy. Věda měla tu sloužit zvláštnímu účelu. Ano, tak může již hotová věda sloužit; ale nemůže a nesmí se tak věda teprve tvořit. Věda má zjistit určité skutečnosti, beze všeho předpojetí, a zvláště beze všeho zřetele k jejich mravnímu významu, neřku-li k politickému cíli.
Vědecké zkoumání skutečností, které směřuje k důkazu napřed pojaté these, pozbývá objektivné průkaznosti; a stává se vědecky nemožným, nedbá-li skutečností, které odporují thesi, již chce dokázat. Neboť tu potom rozhoduje vůle o platnosti důkazů, přesvědčení povyšuje se na vědění, tu přestává věda a nastupuje víra. Každá věda v posledu se zakládá na víře. A to platí zvláště ve vědách o dávno minulých skutečnostech a jejich původu. A tak je téměř nemožno zjistit vědecky i původ a původce našich Rukopisů. Proto trvají ti, kdo vědecky dokazují jejich podvrženost, na svém "vědeckém přesvědčení", a utvrzují je neustálým rozhodným opakováním; a pohrdáním těmi, kdo ještě v Rukopisy "věří". Podobně tomu s původem a původcem života na zemi: kdo ještě věří v tvůrce a tvůrčí sílu, když věda "zjistila" mechanický původ života?
Úcta k vědě vede školsky vzdělané lidi k tomu, že věří i ve vědecké theorie, ano i pouhé hypothese, jakoby vědecky zjištěnou skutečnost, a že je mají dokonce i za pravdu. Tak je tomu s našimi Rukopisy: věda dokázala jejich podvržení od Hanky. Ale žádný Čech, jemuž záleží na národní cti, nesmí ani tu přestat na pouhé "víře ve vědu" a vymlouvat se, že této čistě vědecké otázce nerozumí a že musí věřit odborníkům. Ano, odborníci jsou nepostradatelni ve zjišťování skutečností, neboť k tomu třeba zvláštních zařízení a vědomostí i dovedností. Ale ani věda nepřestává na pouhých skutečnostech, zvláště minulých; neboť má vypátrat jejich souvislost s přítomnými skutečnostmi a z toho předvídat možné skutečnosti další. Taková je tu skutečnost Rukopisů, ježto jsou zde; i nastává otázka jejich původců a doby jejich původu. A to není otázka jen pro odborníky, a snad jen odborníky úzce obmezeného obzoru. To jest otázka povznášející se nad četnými vědnými odbory, kde záleží mnohem více na logice a kritice poznávání, na methodě spojování skutečností z různých oborů, kde platí nejvíce obecná lidská soudnost. A tou teprve povznáší se pravda nad rozmanité skutečnosti.
Otázka pravdy o Rukopisech se vztahuje předně na dobu jejich vyhotovení, ale hlavně na původ jejich básní. Tyto dvě skutečnosti, Rukopisy jako hmotné objekty a jejich básně jako výtvory ducha, vyšly na jevo r. 1817. Že by byly bývaly známými již v dávné minulosti, toho není nikde žádné stopy. Nejsou zachovány staré rukopisy, které by měly s těmito písmo zcela shodné, a žádné staročeské básně, které by se rovnaly těmto básním, formou i duchem. Odpůrce má tu volnou cestu k dohadu, že básně Rukopisů nejsou starší nez jejich objevení r. 1817; ale dohad, že v téže době byly Rukopisy také vyhotoveny napodobením písma rukopisů starých, není již tak lehký. Objektivní, hmotná stránka Rukopisů nabývá tu pro poznání pravdy neméně důležitého významu, jako jejich stránka duchová, spolu s jazykovou. Avšak ani básně nejsou bez svědectví ze starých dob, na něž poukazuje písmo a i jazyk Rukopisů. Romance "Jelen" v RK psaném písmem 14. stol., jeví se opisem téže básně psané písmem 13. stol., nalezené r. 1819 na témž listu pergamenu s "Milostnou písní krále Václava". Proto odpůrci hleděli odstraniti tento dokument, jako taktéž podvržený, a to zkouškou hmotnou, která však selhala, jak tuto ukáži.
Počal jsem se zabývat otázkou pravdy o Rukopisech r. 1918 z podnětu vnějšíbo, zcela zvláštního, jejž jsem naznačil již v dřívějších svých rozpravách o této otázce. Užasl jsem tu nejprvé nad klamem s kryptogramem "V. Hanka fecit"; prohlédl jsem dále klamy o chemických zkouškách Rukopisů, zejména i klam s berlinskou modří v RK. Podivil jsem se potlačování palaegrafických posudků, které opatřil Píč, i nad osudem, který mu za to byl připraven. Viděl jsem, že methody důkazů podvrženosti Rukopisů jsou logicky pochybené, jestliže v důkazu již předpokládají, co chtějí teprve dokázat. Uznal jsem, s vůdcem odpůrců, že jazykové odchylky v Rukopisech by měly samy o sobě málo váhy a třebas i žádnou; ale neuznal jsem důkaznost koincidence těchto chyb s chybami "notorického falsatora" před objevením Rukopisů, ježto tato důkaznost předpokládá, že Rukopisů neměl dříve, než je objevil. Poznal jsem, že všechny důkazy podvrženosti Rukopisů jsou nevývratné jen proto, že nemají pevného základu. Ano, že vubec ani není možno dokázat nevývratně podvrženost Rukopisů, poněvadž tu chybějí fakta, skutečnosti minulé. A padělání básní, jaké jsou v Rukopisech, nehledíc ani k duchu doby před r. 1817, je vůbec pojem odporující sobě samému.
Dokumentární výzkumné fotografie Rukopisů prof. V. Vojtěcha, a k nim připojený Přepis s Poznámkami, které redigoval V. Flajšhans, byly vydány od grafické Společnosti Unie v únoru 1930, s podporou tří vědeckých tříd České akademie. Od výzkumných fotografií Rukopisů očekávalo se, že snad vynesou na jevo známky, podle kterých by bylo možno rozhodnout otázku jejich padělanosti. Ale tyto fotografie neukázaly žádné takové známky; nezjistily ani, že by RZ byl palimpsest. Naproti tomu potvrdily výsledky chemických zkoušek, že totiž RZ je psán železitým inkoustem chovajícím měď, kdežto hmota zlatožlutého písma RK chová jen železo; ukázaly klamnost kryptogramu "V. Hanka fecit" i klamnost "důkazu proužkového", ježto "proužky" naopak svědčí pro pravost RK. Zvláště však přispěly reprodukcí písma básně "Jelen" z 13. stol. ku přezkoumání důkazů podvrženosti "Milostné písně krále Václava", totiž právě tohoto původního zápisu básně "Jelen", z něhož opsána do RK.
Naproti čisté objektivnosti dokumentárních fotografií Vojtěchových, v Přepisu a v Poznámkách k nim připojených jsou sebrány všechny důkazy, které kdy byly podniknuty proti pravosti Rukopisů; tím je velice ulehčeno přezkoumávání těchto důkazů, k němuž také tento soubor přímo vyzývá tím, že téměř úplně opomíjí, jak byly tyto důkazy vyvraceny a mnohé také vyvráceny. To samo již zeslabuje objektivnou průkaznost takových důkazů. "Poznámky" jsou také jednostranně filologické, pomíjejí mlčením zvláště chemické a i palaeografické zkoušky Rukopisů, ač jejich potřeba byla uznána, při málo závažných námitkách jazykových.
Cítil jsem se povinen, předně sám sobě, k tomuto přezkoumání důkazů, k němuž "Poznámky" přímo vybízejí; neboť popírají nepřímo, co jsem dovodil ve svých rozpravách, zvláště ve spise "Klamnost důkazů podvrženosti Rukopisů" r. 1928. Bylo mi nutnou potřebou přesvědčit se, zdali jsem se sám neklamal, neuznav z jakéhosi předpojetí za nutné důkazy, které by skutečně nutily k uznání; na př. důkaz z koincidencí chyb jazykových, nebo důkaz nicotnosti chemických zkoušek rukopisů. Nejsem nijak předpojat; byl jsem osobně vzdálen otázky Rukopisů; ale naučen vědecké přesnosti v rozsáhlém vědním oboru. Ano, chyboval jsem v jednotlivostech, maje na př. tvar stáše m. stojieše za obdobný tvaru vstáše m. vstanieše. Ale přezkoumav nyní vše znovu, přesvědčil jsem se, že v celku jsem se nemýlil: není žádného nutného důkazu podvržení Rukopisů od Hanky r. 1817; vše jsou pouhé dohady, fysicky, materiálně nesouhlasné se skutečností těchto Rukopisů, a zvláště duchovně, co se týče básní samých, pravdě nepodobné; a duchovní pravděnepodobnost znamená nemožnost nade všechny fysické nemožnosti.
Nemyslil jsem na vydání tohoto spisu za svého života; sepsal jsem jej především pro sebe sama, k vlastnímu přesvědčení podle svědomí logického i mravního. Ale obeznámil jsem některé přátele Rukopisů s obsahem a způsobem tohoto spisu, aby bylo známo, že je sepsán. Avšak tito přátelé pravdy o Rukopisech usoudili, že třeba spis vydat ještě za mého života; i postarali se o to. Tak zvláště p. dr. Václav Perek, prof. dr. V. Rubeška, MPh. Gotthard, z. r. dr K. Kettner, paní L. Jeřábková. Tak vypraven spis Husníkovými fotografiemi RZK z r. 1886, které byly vydány s Alšovými ilustracemi od firmy Wiesnerovy, a které propůjčil k tomuto vydání p. Al. Wiesner. Chybějící z RK s. 5 a s. 18 doplněny snímky prvních fotografií Rokosových z r. 1861. K fotografickým snímkům připojen písmenný přepis, podle něhož každý přečte i rukopis. V textu jsou snímky fotografií "Jelena" písmem 13. stol., Písně pod Vyšehradem, a některé jiné snímky ke srovnání zvláště významných míst v Rukopisech. Konečně připojen přepis nynějším pravopisem, odchylný v některých částech od přepisů dosavadních, zvláště od Přepisů, které se drží Hankova přepisu jakožto authentického.
Pokolení převychovaná realismem neuznají pravdy povznešené nad skutečnostmi; zvláště ne pravdy národního idealismu. Ale prapor této pravdy nutno držeti vzhůru pro pokolení mladá.
V Praze, 25. března 1931.

Fr. Mareš.
PRAVDA O RUKOPISECH ZELENOHORSKÉM A KRÁLOVÉDVORSKÉM.
Jak se jeví z dokumentárních fotografií a z poznámek k nim připojených, vydaných Prof. V. Vojtěchem s podporou tří vědeckých tříd České Akademie roku 1930 nákladem "Unie". Snímky fotografií Rukopisů od J. Husníka z r. 1886, z části od J. Rokosa z r. 1861, s písmennými a novými přepisy. Sepsal Dr. F. Mareš, profesor Karlovy University v.v. V Praze 1931. Nákladem vlastním. Formát 26 x 18 cm. Stran 397 (LXXIII + 324).
©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná