Osobnosti rkp. sporu

Z P R Á V Y
ČESKOSLOVENSKÉ
SPOLEČNOSTI
R U K O P I S N É
Číslo 9.-10.
V Praze, 10. dubna 1937.

Strana 14: Svaz Národního Osvobození - cyklus přednášek.

Svaz Nár. osvobození ohlásil konání cyklu přednášek s podivným názvem "Naše dnešní věda o otázce starých Rukopisů" s těmito referenty: 7.III. t.r. prof. V. Vojtíšek (paleogr.) a doc. F. Oberpfalcer (filol.), 14.III. prof. F. M. Bartoš (hist.) a J. Slavík (sociol.), 21.IlI. doc. J. B. Čapek (lit.-hist.) a prof. Z. Nejedlý (hist. sporu) vždy v 8 h. na fil. fak. Karl. univ. Ze seznamu spolupořádajících korporací, ba i přednášejících, jest bohužel patrno, že na podniku tomto si přihřívají svou polívčičku mnohé živly, které s bezpředsudnou vědou nemají nic společného.

SNO zprvu ohlásil, že přednášky se konají na podnět vědeckých kruhů Karlovy university. Rozuměti bychom jimi v první řadě Jednotu filologů, Klub moderních filologů a Historický klub - v seznmu korporací však tyto vědecké spolky chybí.

Na první večer se dostavilo hojně mládeže středoškolské v počtu aspoň 250. Oba referenti nejdříve podali stručný povšechný úvod svých disciplin (prof. Vojtíšek jej doprovodil pro srovnání světelnými obrazy středověkých rukopisů různých dob.) Oba výmluvně pomlčeli o svém názoru na poměr svých věd ke kladným výsledkům materielního zkoušení RKZ. Předsednictvo (schůzi řídil dr. Jan Slavík) ignorovalo dotaz, proč mezi přednášející nezařadilo také odborníka v těchto otázkách.

Prof. Vojtíšek vytkl, že na RZ lze nalézti prvky písma tvarově staršího i mladšího; nemile ovšem působilo, když odborník vytýkal "majuskulní" N uprostřed většinou polounciálního RZ, ač všichni viděli na jím předvedené jiné ukázce, že polounc. písmo má rovněž N vzaté z písma majuskulního římského. Hlavní důraz položil na dvojbříškové a: "v celé literatuře světa před XlI. stol. tohoto tvaru nenajdete!" prohlásil v debatě na výslovný dotaz L. Matouškovi. Týž se zavázal za pochopitelného vzrušení obecenstva, že takový doklad dá do určité lhůty veřejně k disposici. Činí tak touto restou, čerpaje z díla významného italského paleografa Adriana Capelliho. Dizionario di Abbreviature 1929, s. 343, 218, 4: Na připojeném obr. 1. je tento tvar ze stol. VIII., na obr. 2. ze stol. X., na obr. 3. ze stol. XI. Tím samozřejmě všechny doklady vyčerpány nejsou. - Na RK vytkl prof. V. mezi jiným točené s sahající pod basi. V obr. 4. je předkládíme z XIII. stol. (Capelli 219). Podobné tvary s jsou také v rukopisech XII. a XIII. stol. v archivu ital. města Parmy. V RK i v RZ se dále vyskytuje p, jehož bříško končí zvláštním tahem doprava (padělatel tu prý nepochopil lomený tvar gotický). Viz náš obr. 5 (Capelli 261) z XIII. st., u Capelliho 250 však stejný rys doložen již z VIII. století. Zobec u e RK jest podle prof. V. rysem až XV. stol., ale Capelli 118 má tento tvar již v XIII. stol. a str. 37 z XlI. stol. (zde obr. 6). - Podle V. nikdy se nepsalo nad rámcovou horní linku, jako v RKZ - ale můžeme odpověděti poukazem na anglický rukopis bajek o zvířatech z XII. st. (Cambridge: srv. Hecht-Schücking, Die engl. Lit. i. M., 1927, 57). Zdá se, že vědečtí odpůrci se zálibou vymýšlejí námitky, které se dají vyvrátit během 24 hodin po jich vyslovení, ale na druhé straně bezstarostně ignorují vážné poznatky podávané z výsledků věd exaktních. Chceme sice věřit, že se jim ne nedostává dobré vůle; ale ta by znamenala nejen zhanění RKZ, ale také vyzdvižení toho, co mají kladného. Prof. V. na př. neupozornil své mladistvé posluchače na to, že RK se shoduje se středověkými rukopisy i do tak podrobných detailů, jako jsou mikrografy iniciálek (pod barvou!), které nalezl Bělohoubek; snad se toho ani nikdy prof. V. nedozvěděl, protože se patrně domníval, že Bělohoubkova "Zpráva o chemickém ohledání některých rukopisů musejních" obsahuje jen věci chemické a k těm on podle vlastního doznání jako paleograf chová odpor; dále neupozornil na vpichy na okrajích listů, sloužící středověkému písaři za linkování. K světelným obrazům také nutno říci, že výběr jich se nedál objektivně. U RZ ovšem srovnávací materiál chybí, avšak právě tato okolnost silně zeslabuje všechny námitky. U RK mělo se upozornit na to, že jsou též rukopisy, jež se mu formátem a vzhledem značně blíží (Leg. Umuč. Jiří), některé dokonce i barvou! Prof. Vojtíška známe jako skromného, ale vážného a a zasloužilého vědeckého pracovníka a jest nemyslitelno hledat u něho zlé úmysly. Obránci ukázali dostatek dobré vůle. Měl by jim ji oplatit.

Doc. Oberpfalcer podal nejdříve vývoj našeho jazyka a vzrůst jeho literatury od ojedinělých slov přes náboženské texty k vlastní jednotné literatuře, kde zdůraznil, že tato nevykazuje nářečních rozdílů; vše bylo psáno nářečím kmene Čechů, jež se stalo literární koiné a jazykem spisovným. Tvůrci literatury jsou nejdříve duchovní a za Lucemburků už i laické vrstvy. Tehdy vznikají liter. skvosty evropské úrovně (Leg. Kateř.), čeština vniká i do úředních zápisů. To vše nám umožňuje říci, co v staročeském jazyku bylo a co tam být nemohlo. Jazyk se ovšem mění, ale ne libovolně - víme, kdy se jisté změny staly. Podle povšechných znaků zařadil doc. O. jazyk RZ do X.-XI. stol. (falsátor ovšem přearchaisoval slovem poganěnie, kde g nikdy nebylo, neboť přejato prý z něm. hôn - odkazujeme na článek Marešův v tomto čísle Zpráv). RK se hlásí zhruba do XIV. stol., jsou tam ovšem odchylky v tvoření tvarů a slov i v lexiku, které O. probral po gebaurovsku jako chyby. Při tom za neslýchané vyhlásil paleoslavismy jeko ložice, srdice (jak věděl Hanka, že srd- je pův. i-kmen?) a ohlasy bible jako tvrdost nebes (prý otrocký překlad lat. firma-mentum; f. ovšem v Hankově prameni Alexandreidě zůstalo nepřeloženo a pro zajímavost uvádíme, že stč. texty Písma mají: Pror. Telč. Dan. 3, 56 "v skladě nebeském" ("na hvězdném nebi"), Varš. Genes. 1, 26, "pod stvrzením nebeským", a pouhé "tvrdost" má Leg. Kat., Erb. v. 1378). - Že se vytýká užívání imperfekta za aorist, ač se vyskytuje už v Passionale (na př. 364 zapřieše) a v překladech bible (Seit. Luk. 2. 34 blahoslavieše benedixit proti csl. blagoslovi), pouze charakterisuje všecky gebaurovce, kteří dovedli umlčet cennou odbornou studii Seykorovu. Tak se vysvětlí zarputilost, s níž O. stál na tom, že wsie- RK musí znamenat jen vsě-, nikoli už vše-, poněvadž -še- tu bývá psáno -se- a -síe- značívá -sě-. Učený referent ve vytýkacím zápalu zapomněl, že by pak RK nemohl vůbec naznačit kombinaci všě-. I v tomto měl pravdu před 45 lety Seykora: nutno číst podle smyslu. Proto také jsme v O. vylíčení jazyka RKZ nedočkali zmínky o shodách se staročeštinou (v stč. jen okénce, rózno, jen tak v RKZ); dodržování zákona o le, lé (objevil až Gebauer 1878) i v tvarech t. zv. chybných na -ie m. -í IV. tř.: valé, nikoli valie, což zato se vyskytlo opravdu v padělané Písni pod Vyšehradem; viz o tom více v čl. Marešově těchto Zpráv; obliba deminutiva a mnoho j. v. Skutečné objektivity se asi nedočkáme nikdy; proto také nikdy žádný odpůrce neuznú neshody originálů s Hankovými vydáními RKZ, jichž není málo a většina významných; špatné Hankovo čtení ilustruje ad oculos, že s t. zv. paděláním neměl co činit (nehledíc vůbec k jasným důkazům materielním, o nichž pořadatelstvo přednášku raději neohlásilo). A co teprv, kdyby měl O. řešit RKZ jako památky dialektické; neučinil by toho ovšem, poněvadž o stč. nářečích jsou velmi kusé zprávy; proto se (podobně jako Vojtíšek paleografií latinskou) ohradil staročeskou "normální" gramatikou; tu ovšem od Gebauerových dob platí pravidlo quod non est in actis, non erat in mundo.

Methoda chybná, stavějící důkaz nepravosti RKZ na vlastním nevědění.
Ladislav Matoušek.
Karel Třeska.

ZPRÁVY ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI RUKOPISNÉ
Vydává Čsl. společnost rukopisná. Řídí redakční kruh. Vychází nejméně čtyřikrát do roka. Příspěvky adresujte Společnosti, Praha I., Konviktská 5. Cena jednoho čísla Kč 1,- (pro členy Společnosti zdarma). Formát 30 x 22 cm.