Osobnosti rkp. sporu

Z P R Á V Y
ČESKOSLOVENSKÉ
SPOLEČNOSTI
R U K O P I S N É
Číslo 13.
V Praze, 20. října 1937.

Strana 3 a 4:
Lad. Matoušek
Příspěvek k technickému popisu RK.

V popisech rukopisu Královédvorského udává se obvykle, že pozůstává ze 12 listů a 2 proužků, nebo 5 dvojlistů a 2 dvojlistů neúplných a pod., ale obyčejně se nepopisují bližší údaje týkající se někdejšího vzhledu rukopisu. Při zběžném prohlédnutí originálu je dnes těžko učinit si o tom náležitý obraz, neboť jednotlivé listy jsou v samostatných skelných krytech a jejich vzájemná souvislost se těžko postřehne.

Snad proto také zůstal téměř neznám, nebo lépe řečeno zapomenut fakt, že torso rukopisu Královédvorského, které se nám dochovalo z dávnověku, pozůstává vlastně ze dvou tors. Mezi oběma je mezera 4 listů. První část skládá se ze dvou proužků a pak následuje 10 úplných listů, tedy až po list 12. Druhá část má jen dva listy, jež obyčejně číslujeme 13 a 14.

Skutečnost tato, poprve zaznamenaná ve Vrťátkově fotografickém vydání RK r. 1862 (str. 2), vzbudí patrně překvapení v kruzích znalců, neboť při čtení obsahu RK nenacházíme v něm žádné mezery. Zvláštní náhodou je totiž poslední strana prvé části ukončena nadpisem "Počíná sě kapitole osmmecietmá třetích knih o písních" a první strana druhého torsa začíná básní "Poletova holub". To způsobuje, že textová mezera není patrna. S faktem ztracených 4 listů budeme se však musit smířit, jak svědčí velmi přesný protokol o vyjímání RK z vazby z r. 1861, který zde otiskujeme v autentickém znění podle fotografických snímků z archivu Čsl. společnosti rukopisné [*] (originál jest ve sbírkách Nár. musea):

[*] Tímto protokolem počínáme otiskovat neznámý listinný materiál vztahující se k RKZ.

PROTOKOL
sepsaný dne 19. května 1861 v letní čítárně
Českého museum o jedenácté hodině před polednem u přítomnosti podepsaných.

Příčina: Vynětí rukopisu Královédvorského z vazby, aby mohl dle ustanovení výboru musejního fotografován býti.

1. Shledalo se, prvé než se k rozvázání přistoupilo, že dva listy z rukopisu vyňaty byly a dány zvlášť pod sklo, aby obecenstvu byly na odiv. Listy ty byly prvotně od sebe odděleny, ale později přilepením proužku pergamenu spojeny. Při čemž pan professor Wocel poznamenal, že nebožtík bibliothekař po prvním odsouzení redaktora Tagesbotu obávaje se, aby rukopis od jeho protivníků nebyl museu odcizen, rukopis do svého psacího pultu zavřel a pouze tyto dva lístky na odiv obecenstvu za sklo položil.

2. Ostatek rukopisu záležel ve dvou vkladcích a každý jich svázán byl hrubými nitmi, tak že v rukopise ve prohybu na pěti místech dosti veliké díry zůstaly. Tyto nitě byly od přítomných pozorně přeřezány a jednotlivé listy rukopisu, jakož i čistý nepopsaný pergamen, který za každým listem byl vložen, vyňaty.

3. Hledělo se k tomu, že rukopis také již napřed svázán býti musel; z té příčiny prohlíženy byly jednotlivé listy, mají-li na sobě stopy a jaké prvotní vazby. I stopy dvojího sešívání jsou, jedno: tenkými nitmi; po kterých zůstaly dírky malé a blízko sebe, druhé: vazba knihařská dvě větší díry po sobě zůstavivší. Vkladky takových tenkých známek po nitích na sobě neukazují.

4. Po rozebrání shledalo se, když se jednotlivé listy rukopisu držely proti světlu, že některé z nich měly rovné špinavé pruhy, totiž třetí list s hůry dolu a zároveň třetí se šestým souběžně s písmem pruh na příč, taktéž čtvrtý a pátý list pruh na příč souběžně s písmem. Devátý a desátý list, kteří, jakož pod č. 1. dotčeno bylo, dohromady jsou slepeni, mají také své pruhy na příč souběžně s písmem, ale na rozličných místech: devátý u prostředku a desátý o prst níže, z čehož patrno, že oba náležely k rozličným sešitkům, totiž: devátý list k sešitku prvnímu a desátý k druhému. Odtud se vysvětluje, že jsou samy o sobě a že při posledním vázání musily proužkem pergamenu spojeny býti, poněvadž jich druhé polovice jsou ztraceny. Jedenáctý a čtrnáctý lístek mají pruh společný, s písmem souběžný. Dvanáctý má pruh s hůry dolů v týchž místech jako třetí; dvanáctý pak a třináctý list mají zároveň pruh souběžný s písmem. Z toho se shledalo, že list třetí a šestý, potom dvanáctý a třináctý z jednoho a téhož kusu pergamenu záležejí.

5. K těmto dvěma sešitkům hledíc, tak jak jsou, musil se každý skládati s desíti lístků; z prvního však sešitku schází první list docela, z druhého a třetího listu zůstaly jen dva úzké proužky. Z druhého však sešitku chybí poslední list docela a uprostřed sešitku toho tam kde se podle nápisu na konci listu dvanáctého počínati měla kapitule osmmecítmá třetích kněh, scházejí čtyry listy, tak že píseň "Poletova holub" na třináctém lístku jest jen pokračování té kapitoly a nikoli počátek. Že pak v prostředku skutečně čtyry lístky chybí, které někdy vypadly, dokazuje patrně i široký žlábek v prohybu vazby. Při tom sluší také poznamenati, že právě uprostřed prvního ani druhého sešitu žádný pergamenový list přivázán nebyl, nýbrž jen mezi všemi ostatními.

6. Vložené listy byly od rukopisu odděleny a zvláště schovány, rukopis pak sám panu bibliothekaři odevzdán, aby se mohl připraviti k fotografování.

Tímto protokol dokonán a podpisy přítomných opatřen.

V Praze na den seslání ducha svatého r. 1861.

J. Er. Wocel, J. Wenzig, K. J. Erben, Karel Štorch,
A. J. Vrťátko, Emanuel L. Engel, žák VII. lat. třídy, co svědek.

Aby bylo možno si učiniti názornější obraz o celé věci, připojujeme schematické znázornění dnešního stavu RK a rekonstrukci stavu původního, na níž křížkem jsou vyznačeny scházející části.

Zbytky RK patří tedy ke dvěma vkladkům (svazečkům). Na listech 9 a 10 můžeme se přesvědčit dodnes podle zbytků otvorů vazby, že každý z nich náležel k sousední části a také stav přehybů a otvorů po nitích na dvojlistech 11-14 a 12-13 ukazuje hodně přesvědčivě, že mezi listy 12 a 13 se v původním rukopise opravdu nacházely ještě listy další, patrně čtyři. Všechny uváděné detaily lze sledovati na světlotiskových reprodukcích RK ve vydání Vojtěchově - Flajšhansově.

Hra náhod usvědčuje někdy zločince. Zde náhoda přinesla nám nový nepřímý důkaz pravosti RK. Zajímavou shodou okolností ztratily se z RK 4 listy, které tvořily vlastně samostatný celek a ztrátu tu bychom nezpozorovali, kdybychom nestudovali technické složení rukopisn. Odpůrci pravosti RK jsou postaveni nyní před nebezpečný problém, jak stav RK vysvětlit: buďto Hanka tyto 4 ztracené listy opravdu vyrobil a potom zase bezdůvodně zničil, což se mu tak dokonale povedlo, že textová mezera se nepozoruje, anebo nemaje dostatek pergamenu tyto listy postrádal, ale pak by byl musel první torso psát pozpátku (aby konec 27. kap. souhlasil s koncem str. 24). Tertium non datur. - Tato fantastická řešení sotva se však odváží některý odpůrce zastávat.

Studium stavu RK přináší nám nové, neznámé detaily, které svědčí naprosto pro pravost zlomku a potvrzují osudy RK, tak jak je známe z různých svědectví. Schema rekonstruovaného stavu ukazuje, jak RK byl postupně ničen. V prvé řadě podlehly vnější listy pozůstalých 2 vkladků a pak ničivý živel (Vaňura?) přikročil k listům 1 a 2, z nichž zůstaly jen proužky. Z druhé vkladky vytrousily se dva vnitřní dvojlisty a tak ze vzácné staročeské památky zůstalo nám dochováno nakonec jen 20+4 stránky, aby nám dosvědčily vysoký stav české kultury v minulosti.

ZPRÁVY ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI RUKOPISNÉ
Vydává Čsl. společnost rukopisná. Řídí redakční kruh. Vychází nejméně čtyřikrát do roka. Příspěvky adresujte Společnosti, Praha I., Konviktská 5. Cena jednoho čísla Kč 1,- (pro členy Společnosti zdarma). Formát 30 x 22 cm.