Osobnosti rkp. sporu

Z P R Á V Y
ČESKÉ SPOLEČNOSTI
R U K O P I S N É
Číslo 4. (řada II.)
V Praze, 15. prosince 1939.

Strana 63:
NEMOHU MLČETI.

Pod tímto názvem uveřejnil v Lumíru ze dne 25. října t.r. docent Karlovy university Dr. Zdeněk Kalista (použiv při tom pouze šifry) odporný útok na zakladatele moderní rukopisové obrany, prof. F. Mareše, domnívaje se patrně, že tímto způsobem oslaví nejlépe dvaaosmdesátiny tohoto vynikajícího českého filosofa. Noticka je tak charakteristická pro české odpůrce pravosti RKZ, že z důvodů dokumentárních ji celou přetiskujeme a připojujeme nčkolik poznámek. Z. K. píše v Lumíru:

"V posledním čísle Čes. čas. hist. (2. seš., XLV. roč.) byl otištěn článek Josefa Pekaře "Rukopisy se stanoviska historického". Jsou to vlastně dvě práce Pekařovy: jednak stati, otištěné 29. května a 5. a 12. června 1927 v Národních listech pod názvem, opakujícím se v nadpisu nového článku, jednak nedokončený rukopis, který byl nalezen v pozůstalosli historikově s označením "RZ 1935". Obě části však mají v podstatě týž cíl: chtějí shrnouti historickou argumentaci, obracející se proti pravosti obou domněle staročeských památek - rukopisu Královédvorského a rukopisu Zelenohorského. - O článku zmínil se v jednom z předprázdninových čísel "Národní Obnovy" Dr. Josef Hobzek a zaznamenal stručně, co obě studie Pekařovy přinášejí. V 31. čísle letošního ročníku "Národnl Obnovy" ozval se však proti stručnému referátu Hobzkovu Prof. Dr. F. Mareš - a to způsobem, k němuž opravdu jako žák Pekařův nemohu mlčeti. Nechci se zabývati argumenty, které Mareš ve své odezvě zvedá proti Pekařově zdůvodnění podvrženosti obou památek rukopisných: v té věci nedostal se prof. Mareš nad zcela laické názory a vědomosti a považoval bych proto za zbytečné plýtvání místem v Lumíru, kdybych na ně reagoval. Ale vážnost, jíž prof. Mareš v našem vědeckém světě pro jiné svoje práce, než jsou obrany rukopisné, požívá, nutí mne, abych se obrátil proti těm místům jeho "zaslána", kde dotýká se v jisté míře Pekařovy vědecké cti, případně je s to, aby pokřivil mínění veřejnosti o Pekařových názorech na Rukopisy v posledních letech jeho života. Mareš se ptá nejprve, proč nedošlo k vydání proponované brožury, pro kterou Pekař svoje nedokončené pojednání psal, a dochází "k pravděpodobnostnímu závěru", že to způsobila odpověď několika chemiků přírodovědecké fakulty Karlovy, daná redaktoru připravované brožury 26. dubna 1935 a podepírající pravděpodobnost mínění, že RK pochází z XIV. věku. "Jest tedy" - pokračuje pak - pravděpodobnostní otázka, nestalo-li se uveřejnění Pekařova článku po jeho smrti po jeho vůli. Možno totiž pravděpodobnostně soudit, že vůči určitému (sic!) výroku pěti chemiků o stáří písma RK Josef Pekař již si nebyl zcela jist objektivní platností svých důkazů padělanosti Rukopisů, třebas i sám subjektivně byl o nich přesvědčen." Myslím, že nebylo třeba tolika pravděpodobností, kolik jich profesor Mareš sebral v těchto několika řádcích. Profesor Mareš se mohl lehce přesvědčiti o tom, že Pekař zůstal svým názorům na Rukopisy věren až do smrti - kdyby se byl zabral jen poněkud do Pekařovy práce historické. Dávno po té, co měl příležitost seznati svrchu dotčený "pravděpodobnostní" (a ne "určitý"!) posudek pěti chemiků Karlovy university z dubna 1935, na samém sklonku resp. počátku r. 1936 publikoval Pekař v XLI. ročníku ČČH referát o práci J. Melicha "A tábor szóröl", který vlastně svou podstatou - důkazem, že slovo "tábor" v RK, pocházejícím domněle z XIV. věku, nemůže býti doloženo dříve, jak z dob pohusitských - míří zřetelně do řad obhájců rukopisných. A také ve své učebnici dějin československých pro nejvyšší třídu středních škol, nad jejíž novou úpravou ještě v posledních měsících svého života bděl, ponechal Pekař zmínku o Rukopisech beze změny. Proti Marešovu "pravděpodobnostnímu výpočtu", pro nějž není žádných positivních důkazů, svědčí tyto okolnosti zcela jasně, že nemůže býti u Pekaře řeči o nějaké nejistotě resp. opatrnictví, jež schovává raději nedokončenou práci do šuplete. Proč nedošlo k uzavření studie z r. 1935, mohu pak vysvětliti - jako člověk, který právě k této studii Pekařovi, prací přetíženému, pomáhal snášeti materiál - sám: byla to těžká choroba Pekařova, propuknuvší z jara 1936, jež znemožnila mu v ní pokračovati."

Kalista, jak vidno, považuje za nutné hájit ČČH, v němž dopustili se činu, tak specielně patřícího odpůrcům. V době, kdy neexistuje vědeckých odborníků, kteří mohli by postavit proti stanovisku RKZ věcný argument, nestyděli se ČČH přetisknout práci mrtvého učence, ještě k tomu 12 roků zastaralou a dávno prodiskutovanou. Tato skutečnost se dá kvalifikovat jen jako důkaz nemohoucnosti nebo zbabělosti. Ale docent Kalista pokouší se naznačovati, jakoby toto otištění dálo se v intencích posledních názorů Pekařových před jeho smrtí. K tomu tedy chci říci také několik slov, třebaže neshledávám dostatečný časový odstup, aby o těchto věcech mělo býti hovořeno. Když však Z. K. se toho nebojí, tedy je spravedlivé poučiti jej o několika věcech, které patrně jsou mu neznámy (zvláště je-li on autorem úvodu k přetisknutým článkům Pekařovým v ČČH). Pekař hrál smutnou roli ve sporu o RKZ již před 25 lety. On byl aranžérem smutně proslulého vědeckého manifestu o podvrženosti RKZ r. 1911, kterým do vědy mělo se zavádět násilí a když, r. 1927 tato truchlivá historie s manifestem č. II. byla opakována, zase nacházíme jméno Pekařovo jako vedoucího kampaně proti prof. Marešovi v Nár. Listech. Již v r. 1911 dán byl příslib spisu proti RKZ, tento příslib byl znovu opakován 1927, ale zůstal příslibem dodnes. A v r. 1935, kdy k manifestu č. III. nebyla už odvaha, byla aspoň odvaha k novému slibu spisku, který ovšem zase nevyšel, ačkoliv veřejnost bylu mystifikována v Ot. nauč. slovníku, jakoby byl vyšel. To jsou tedy podivné vědecké metody, pane docente, a tím smutnější, že se v nich vyskytuje jméno Pekařovo. Ale o mrtvých jen pravdu! V posledních letech Pekař se sporu o RKZ zřejmě vzdaloval. Jeho vystoupení ve schůzích Hist. klubu 13. a 20. listopadu 1931 je smutno připomínat. Pekař jako předseda veřejného večera odmítnul pozvanému prof. Marešovi slovo na obhajobu, když týž byl tam Flajšhansem napadán. To jsou metody ještě podivnější, pane docente a dáváme Vám na vůli obhajovati je! Dají se vysvětlovati jen subjektivní - osobní - zaujatostí Pekařovou. - Dr. Kalista zmiňuje se o článku Pekařově "A tábor szoról" z r. 1936 na důkaz toho, že Pekař účastnil se aktivně odporu RKZ až do posledku. Zdá se, že Dr. Kalistovi tedy musíme připomenout jemu známou skutečnost, že Pekař nenalezl slova na svou obranu proti stěžejní práci orientalisty P. O. Zamfiresca z ledna 1936, který Pekařovu argumentaci o "táboře" rozdrtil. Pekař dovedl nalézt ovšem slova proti Melichovi, poněvadž materiál pro toto dodali jsme mu - my, to jste také nevěděl, pane docente? Skutečnost, že se Pekař k posledku odmlčel, nedá se sprovodit ze světa. O tom mlčení Pekařově psal jsem podrobně již r. 1936 v Tanku a Pekař mlčel dále. ČČH chce nyní násilně oživovati Pekaře, asi proto, že z žijících historiků není nikoho, kdo by se nebál vrhnouti své jméno do boje proti RKZ a kdo by tak činil z přesvědčení. - O ostatních uvozovkových narážkách Dr. Kalisty nebudem se rozšiřovat; každý z našich čtenářů zná všechno z autentických znění a zhodnotí sám Kalistovy útoky. Ostatně počkáme raději, až Dr. Kalista do sporu o RKZ promluví méně osobně a předloží sám materiál, který dosud pomáhal jen snášeti. Takto zatím nevíme, zda "v otázce "podvrženosti" památek rukopisných dostal se nad zcela laické názory a nevědomosti odpůrců RKZ a proto hychom zatím plýtvali jen místem ve Zprávách, kdybychom již teď na ně reagovali".
L. Matoušek.

ZPRÁVY ČESKÉ SPOLEČNOSTI RUKOPISNÉ
Vydává Česká společnost rukopisná. Řídí redakční kruh. Vychází nejméně čtyřikrát do roka. Příspěvky adresujte Společnosti, Praha I., Konviktská 5. Cena jednoho čísla K 2,- (pro členy Společnosti zdarma). Formát 30 x 22 cm.