Osobnosti rkp. sporu

Z P R Á V Y
ČESKOSLOVENSKÉ
SPOLEČNOSTI
R U K O P I S N É
Číslo 17.-18.
V Praze, 1. října 1938.

Strana 10:
Ladislav Matoušek
Ferdinand Strejček: Mezi Hradcem a Boleslaví.

Ferdinand Strejček: Mezi Hradcem a Boleslaví, 1938, str. 110, neprodejný tisk pro přátele autorovy. Něžná kniha vzpomínek, kterou autor vydal ke svým 60. narozeninám, jest bohatým příspěvkem k poznání doby a osob, jež zde defilují. Znalec otázky rukopisné na každém kroku potkává osoby, s kterými se seznámil v rukopisovém sporu a zase všechny ty zápory, které se jevily tam, vidí i zde ve vypravování nestranného literárního historika. Vzpomínky Strejčkovi čtou se jako román, který ale je pravdivý. Prof. Strejček byl předurčen k dráze universitní a jenom zášť a nepřátelství zavedly jej z jeho milované Prahy do menšího městečka. "Ranní ropuchy", které musil na každém kroku polýkat nijak nezeslabily však jeho snahu pomáhati odstrčeným a pravdě. Naše oficielní věda takové pracovníky ovšem nemiluje a Strejček zažil všechny útrapy, jichž se dožívají obránci Rukopisů tím spíše, že skoro všude utkával se Strejček také s našimi odpůrci. Ve spisku defilují osoby nám známé, jakoby byly vystřiženy z některého protirukopisového manifestu. Poučná je historie s Arn. Krausem (Ranní ropuchy) nebo s univ. prof. J. P(olívkou) v kap. "Protivenství za nic a pro nic". Setkáváme se také s obránci, jako E. Mourkem aj. Nejcennější pro otázku RKZ je kapitola o právu odstrčených, kde popisuje Strejček své práce na obranu našich buditelů hanobených bez dostatečného důvodu a důkazu. Tak přišel na pořad také Hanka a Linda, o jejichž autorství RKZ Strejček mluví jako o nemožnosti. Zde zaznamenává pak názor, který jemu na dotaz o autorství obou v otázce RKZ vyslovil a později i napsal prof. Král, spolupracovník Masarykův. Projev prof. Krále je datován z r. 1916-17 a s překvapením dovídáme se, že Král nevěřil, že by Hanka a Linda mohli těchto děl stvořiti sami. Když takto Král Strejčkovi odpověděl, rozhodl se Strejček své názory na Hanku a Lindu zveřejnit. Píše:

"Mně nešlo o zkomplikování otázky rukopisové, nýbrž o očistu jména Lindova, proto jsem pak již dlouho neotálel a otiskl v Topičově Sborníku na rok 1918 informativní článek "Lindova spisovatelská činnost r. 1817", kde jsem logicky dokazoval nemožnost spolupráce Lindovy o Rukopisech".

Dnešní obrana mohla by bez pochyb Strejčkovi povědět, co ho za tato slova, dobře a objektivně míněná, mohlo očekávat. Tento názor, i když nemluvil pro RKZ, podkopával celou práci athénčíků. Proto to dopadlo takto:

"Jak jsem se postupně dovídal, byl jsem dán většinou spolupracovníků Laichtrových přímo do klatby, tištěné repliky jsem se nedočkal, zato mi prof. Jaroslav Vlček, který mi léta před tím byl velmi nakloněn a chystal pro moji "Sbírku souvislé četby školní" řadu svých spisů (mám velmi pěkné a poučné důkazy jeho mimořádné důvěry), vzkázal velmi rozhořčeně, protože jsem se prý dal na stranu Barešovu (Bareš tehdy vydával časopis na rehabilitaci Rukopisů), že se mnou přerušuje veškeré styky. V pravdě také na mne zanevřel, a kde mohl, jednal proti mně. Ale o tom nebudu psát..."

Tak se tedy zachovávají odpůrci RKZ k těm, kdož i jen trochu otřesou jejich autoritami. A tak je nám osud prof. Strejčka, který není objájcem pravosti RKZ, velmi blízký. Prožíváme stejné zdvořilůstky od odpůrců jako on. A přejeme mu ze srdce, aby ještě hodně let pracoval svým způsobem na odstraňování křivd a nepravd. Na jeho hrobě nebude státi skromný pomníček, jak jej Strejček v závěru popisuje. V budoucnu přijdou jiní, kteří budou odstraňovat křivdy, jako je odstraňuje dnes Strejček. A pak mnohé pomníky se rozpadnou a místo nich postaví jiné a lepší. Mezi těmi pak bude pomník jeho.

ZPRÁVY ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI RUKOPISNÉ
Vydává Čsl. společnost rukopisná. Řídí redakční kruh. Vychází nejméně čtyřikrát do roka. Příspěvky adresujte Společnosti, Praha I., Konviktská 5. Cena jednoho čísla Kč 1,- (pro členy Společnosti zdarma). Formát 30 x 22 cm.