Osobnosti rkp. sporu

Václav Bolemír Nebeský
Z Wídně
1845

Kwěty, ročník 12., číslo 24 (25.2.1845), strana 95:
Z Wídně.
VII.

Někteří se wynasnažují nás přeswědčit, že jsme byli polobarbaři, nežli se nad námi slitowali, a nám nějakou wzdělanost udělili. Kdo wšak jen poněkud w naši starší dobu nahlídl, uwidí, že česká wzdělanost wysoko wynikala, když byl národní duch ještě zachowalý, a že národ náš zárodky w sobě chowal, které ale skoro wždy zase zmařeny byly; když práwě w krásném rozkwětu zjewowati se počaly. Nejskwělejší toho důkaz je Králodworský rukopis. Porownáme-li jej s plody básnickými souwěkými německými, musíme se přiznati, že je přewyšuje w jistém ohledu. Jakáž to jemnost, ušlechtilost, souměrnost a čistá lidskost panuje w této naší památce! wše je w ní jasné, milé, outlé; zbožnou, hlubokou a w prawdě rekowskou mysl je w ní wšude pozorowati, tak že, ač i co báseň wysoko wyniká, ještě důležitější je co pomník naší národní powahy, když ještě ryzou a zachowalou byla, a co pomník naší dáwné wzdělanosti a ušlechtilosti. Pohledneme-li na wýtwor tehdejší německý k. p. Niebelungen - jaký to rozdíl! Wše je tu welikánské, ohromné, každá básnická postawa kolos, ale wše krwawé, hrůzné, temné, osoby se pohybují jako welké stroje hněwem a pomstou hnané, schází jim naskrze ona souměrná, přirozená a jemná lidskost, jakou w našem králodworském rukopisu a u Řeků zwlášrě pozorujeme. Ta kolosalnost je přehnána až k monstrosnímu, k. p. jaká to ženská postawa! Oštěpem, který sotwa 12 mužů uneslo, hází, a w swadební komnatě powěsí muže, kterýž práwě nebyl také malý a slabý, na kolík za pas. Lest, zrada, surowost, krwolačnost a šílený jakýsi wztek (wztek Berserkowský) jsou w nich hlawními žiwly. Bylo by to welmi zajímawé porownání mezi rekem staročeským, aneb hellenským a rekem w Nibelungách. Člowěk se musí diwiti a žasnouti nad stwůrami podobnými Nibelungám, jako nad hranolemi obrowskými z čediče; to ale nelahodí duši a nekojí mysl naši, jako to činí králodworský rukopis aneb Homer.

Druhý wýtečný pomník krásné české powahy, jakou byla we swé ryzosti a čistotě je kniha, jak se zdá, málo u nás známá - totiž: Žiwot Jana Augusty od Blahoslawa, wydán od J. Fr. Šumawského. Tento spis měli by wšickni čísti, kteří nám utrhují na naši národní cti, a jistotně by museli míti uctu před powahou, jaká se tam jewí. Ta mírnost, jemnost, poctiwost, skromná ale neustupná odhodlanost málo kde jinde se nachází, jako zde. Při welké jadrnosti a moudré rozumnosti celého smejšlení je wšude jakási naiwní rozšafnost. Tento spis dá se porownati w mnohém ohledu s Xenophontowými pamětnostmi Sokrata; onu souměrnost beze wšech hran a bezewší zloby proti odpůrcům, tu souměrnost, která we wší psotě a zlobě a strasti žiwota zachowáwá duši mírnou a lepou, mají obě knihy stejně. Takowých starých pokladů snad ještě mnoho čeká na wykopání. P. Fr. Šumawský získal welkou zásluhu wydáním tohoto spisu, a je podiwno, že až posud nikdo naň neučinil obecenstwo pozorné. Několika těmi slowy chci to učiniti, ačkoliw jen powrchně a lehce, jakož to w takowýchto listech okamžikowých býti může; obšírnější pojednání by ale zajisté již dáwno byl zasloužil, jakoby již také čas byl, o králodworském rukopisu něco obšírného a důkladného powědíti, aby celá cena té památky, cena dějepisná, mluwozpytná, krasoumná byla wyložena, zwláště ale aby bylo poukázáno, jaký skwělý pomník staročeské powahy národní a ušlechtilosti w něm je zachowán.
W. N.

K W Ě T Y. Národní zábawník pro Čechy, Morawany, Slowáky a Slezany.
Wedením a wydáwáním Jar. Pospíšila. Dwanáctý ročník. 1845. Časopis tento se we skladu Pospíšilowu (na betlemském plácku, na Starém Městě č. 350) wydáwá po půlarších třikráte za týden, a sice w outerý, we čtwrtek a w sobotu.

Národní knihovna v Praze [http://kramerius.nkp.cz/]