Osobnosti rkp. sporu

Zlatá Praha
1887-1888

Zlatá Praha Ročník 5., číslo 25. (11.5.1888), strana 394-395:

Václav Nebeský.

V druhý svátek svatodušní bude slavnostně zasazena pamětní deska na rodném domku muže, který písemnictví českému prokázal velikých, na vždy platných služeb, bude oslavena památka českého básníka, aesthetika a literárního historika, Václava Nebeského. Přinášejíce k této literární slavnosti podobiznu oslavencovu, připojujeme stručný obraz jeho života a kulturního působení.

Václav Nebeský narodil se dne 18. srpna 1818 v rozkošné, romanticky a básnicky proslavené (Máchův román Cikáni) krajině, na Novém dvoře, samotě mezi Kokořínem a Jestřebicemi severně od Mělníka. Obě národnosti, česká a německá, mají v oněch místech právě své rozhraní. Obě také sloučeny byly nad kolébkou Václava Nebeského! Otec byl Čech, matka Němkyně. Však v rodině mluvilo se téměř výhradně česky. Nicméně mladý Václav poznal jazyk německý velmi záhy, poněvadž škola i fara, k níž samota Nový dvůr přináležela, byly německé. Dosáhnuv desátého roku, Václav dán byl z domova i do té německé farní vesnice, Vidimě, aby u tamějšího faráře nabyl přípravy pro gymnasium. Přišel na Litoměřické r. 1830. Ve třídách humanitních oblíbil si zvláště básnickou literaturu řeckou. Homér, Sofokles a Anakreon stali se jdeho miláčky. Roku 1836 vstoupil na filosofické školy v Praze a pokračoval tu pilně ve svých studiích řeckých. Zároveň horlivě pěstoval filosofii dle soustavy Herbartovy. Teprv později poznal také Fichtea, Hegla, Schellinga, ba dostal se až na mystiky německé. Také mythologie měla pro něho mocný půvab. O jazyku a písemnictví českém nevěděl z Litoměřic mnoho; znal toliko Kralodvorský rukopis v německém překladu Svobodově a pak některé básně Čelakovského a Kolára, rovněž v německém překladu Wenzigově; v originálu nebylo mu z české literatury známo nic. O národnosti české slýchal v Litoměřicích jen to, že jest odsouzena, aby co nejdříve zahynula. Teprve v Praze nabyl vědomí svého národního původu a poznal šlechetné a obětovné snahy, směřující k zachování a zvelebení národa a jazyka českého. Vstoupil v řadu vlastencův a zároveň spisovatelův, básníkův českých. První jeho pokusy veršované vyšly ve Květech; také Včela, Vlastimil a Vesna otiskovaly jeho básně. Skončiv školy filosofické, Nebeský nebral se obvyklou drahou dále, nevstoupil ihned na některou fakultu ke studiu odbornému, životnímu. Filosofická badání zaměstnávala ho i potom, až ho uvedla na fakultu lékařskou. Však hlava jeho byla plna mystiky a romantiky, tak že po odbytých studiích theoretických neměl k lékařské praxi ani nejmenší chuti. Proto ani nedokončiv fakultu přijal vychovatelství ve Vídni. Zde pobyl od r. 1843-1846 a věnoval se studiu literární historie a aesthetiky. Ovoce těchto badání hlavně v oboru poesie byla řada článkův o nejdůležitějších památkách staré básnické literatury české, kterouž Nebeský probíral a zkoumal ve vnitřním duchovním spojení s ostatními literaturami, zejména střední a západní Evropy. Časopis českého musea přinesl literárně-kritické úvahy V. Nebeského a upoutal pozornosť českých spisovatelských i vlasteneckých kruhův na mladého učence. Jsouť v ročnících řečeného časopisu uloženy rozbory básní: Tristam, Alexandreis, Mastičkář, Zlomky legend, Ježíšovo mládí, Spor duše s tělem, O sedmi mudrcích, Osiřelé dítě, Májový sen, Písně milostné krále Václava, Legenda o svatém Alexiovi, Rukopis Kralodvorský atd. Všeobecně uznáno, že do českého písemnictví přibyla síla neocenitelné důležitosti, že v něm pracuje aesthetik hluboké a všestranné vzdělanosti, vytříbeného vkusu a pronikavého důmyslu. Za svého pobytu ve Vídni V. Nebeský sepsal a vydal (1844) také svou báseň Protichůdci, výsledek své přírodnicko-filosofické nálady. Roku 1846 vrátil se do Prahy a přijal místo vychovatelské v domě rytíře Neuberka, upřímného přítele národa a písemnictví českého. V& nbsp;tomto postavení Nebeský setrval až do r. 1852. Tím časem činnosť jeho literární nejen se rozšířila, ale obrátil se také k jinému oboru. Už r. 1847 Havlíček odevzdal mu redakci Včely, Nebeský v ní uveřejnil novelu Visionář. Zároveň počal na jazyk český převáděti komédie Aristofanovy. V letech 1849 a 1850 vyšly v časopise musejním dvě: Acharnští a Rytíři.

Rok 1848 strhl také Václava Nebeského do ruchu politického. Byl zvolen do Národního výboru a jsa účasten v přípravách a jednáních při sjezdu slovanském, Nebeský octnul se v samém popředí tehdejších vlasteneckých a politických snah. Zvláště když po přání Havlíčkově vstoupil do redakce Národních Novin. Po zatčení Havlíčkově Nebeský ujal se i hlavního řízení tohoto časopisu, jejž spravoval ovšem jen na krátko, pokud totiž nebyl zvolen do sněmu říšského. Však ještě před rozpuštěním sněmu Kroměřížského vzdal se mandátu a vrátil se ke studiím. R. 1849 nabyl práva docentského na universitě Pražské, však nechtěje opustiti vychovatelství v domě barona neuberka a uvázav se (1850) v redakci Časopisu musejního ani nenastoupil svůj učitelský úřad, v němž zajisté by byl velmi prospěl. Jeho spojení s Českým museem upevnilo se ještě více, když r. 1851 po Erbenovi stal se tajemníkem tohoto nejpřednějšího ústavu vlasteneckého. Redakci Musejníka, pro nějž sepsal (1850 a 1852) velikou svou studii o Shakespearovi, vzácnou monografii o Calderonovi (1858), úvahu o Římské satiře atd, Nebeský spravoval až do r. 1861. Tohoto roku vrátil se opět ke svým studiím a pracem v literatuře řecké a přeložil dvě truchlohry Aischylovy, Eumenidy a Promethea, jež Matice česká vydala tiskem. Nedlouho potom vyšla prací Nebeského společně s Jos. Čejkou Kytice z romancí španělských a r. 1863 překlad Novořeckých národních písní. K padesátileté slavnosti založení Českého musea Nebeský r. 1868 sepsal dějiny tohoto ústavu. Roku 1870 vyšel jeho překlad Aristofanovy komédie Žáby a 1871 překlad Terentiovy veselohry Bratří. Hlavní význam a síla literární činnosti Václava Nebeského spočívá jednak v jeho překladech, jednak v aesthetických rozborech básnických děl klasických z písemnictví řeckého, španělského, anglického a novořeckého. V tomto směru Nebeský v literatuře české jest autoritou. Jeho překlady dostihují naskrze výše originálův a přispěly značnou měrou k obohacení a uměleckému prohloubání jazyka českého, jakož i k rozšíření vědomostí o literatuře světové. Jakožto aesthetik a kritik Václav Nebeský mezi spisovateli českými své doby neměl sobě rovna, úsudek jeho o básnickém krásnu a kulturní ceně spisův, jichžto výkladu se podjal, založen na nejdůkladnějších studiích, měl u nás rozhodnou, nepopíratelnou váhu a působil velmi blahodárně na vyšší duchovní vzdělání i spisovatelstva i čtenářstva českého. Jeho rozbory Shakespeara, Calderona a Rukopisu Kralodvorského jsou u nás posud vzorem studií aestheticko-literárních. Kdyby Václav Nebeský se byl dostal na universitu Pražskou jakožto profesor literatury české, jakož k tomu měl úplné právo dle stanov Královské učené společnosti nauk, jížto byl členem, byl by zajisté býval ve svém nejvlastnějším povolání; ale když za to počátkem školního roku 1871-1872 sami čeští posluchači fakulty filosofické žádali, stanovy kr. společnosti byly úřadně změněny, jen aby učenec český, ve svém oboru tak vynikající, k veřejnému působení na prospěch svého národa nebyl připuštěn. V původních básnických skladbách Václav Nebeský jeví se jakožto lyrik, a sice rázu reflektivního. Jeho hlavní báseň Protichůdci má duchovní příbuznosť s Máchovým Májem, jen že vedle romantiky mystika v nich ještě více horuje než v básni Máchově. Ten nádech poesie Nebeského dostala z jeho studií filosofických na universitě Pražské. V básních drobných zachvívá sentimentálnosť Lenauovská, abychom užili přirovnání; ale poetická tvořivosť Nebeského byla naskrze samostatná, názor jeho životní úplně vlastní a bohatý. - Po dlouhé a trapné chorobě V. Nebeský skonal v Praze dne 17. srpna 1882. Lyrické jeho básně vyšly v Poetických besedách r. 1886. Akademický spolek Říp slavnostním zasazením pamětní desky na rodném domku Václava Bolemíra Nebeského vykonává skutek upřímné piety, s kterouž celý národ český chová ve své mysli ušlechtilého pěvce.

strana 399:

O svátcích Svatodušních, a sice v pondělí, dne 21. května, odhalí akad. kraj. spolek Říp básníkovi V. B. Nebeskému v rodišti jeho v Novém Dvoře u Kokořína pamětní desku, provedenou sochařem Pražským, panem Žďárským.

Zlatá Praha
Obrázkový časopis pro zábavu a poučení. Ročník 5. 1887-1888. Redaktor Ferd. Schulz. Majitel, vydavatel a nakladatel J. Otto. Tiskem knihtiskárny J. Otty v Praze, na Karlově náměstí č. 34n.