Milý Julie,

Rukop. Kralodv. můžeš se ujmout směle a troufale. Dle mého svatého přesvědčení je pravý jako květ na lučině, v zahradě, v lese - pravý přirozený květ. Počínání těch lidí je herostratské a hloupé zároveň. Vlastně je to jen osobní hádka mezi Geb. a Hattalou; kdyby Hattala dokazoval nepravost, bude Geb. dokazovat pravost, najisto! To můžeš směle říci. Do toho jejich poměru není ale národu pranic. Kdyby Geb., Masaryk et tutti quanti, na něž je už nejvyšší čas posvítiti sobě ve jménu a na prospěch č. university, něco vůbec věděli, ale vlastenecky by jednat chtěli, byla by cesta jejich přirozeně následující: sestavili by se tiše v anketu, přibrali všechny možné paleografy naše a třeba i cizí, filology, chemiky atd., prozkoumali dopodrobna a vydali pak rezultát - ať už by byl pak jakýkoli, to by bylo jedno. Tohle vylézání s věcí nehotovou, s pouhým podezříváním, není vlastenecky poctivé.

Neboť i když se pak ukáže, že Rukopis je předce pravý, "semper aliquid haeret" - cizina, id est Němci, zde v tomto případě budou vždycky dokazovat, že tento, poněvadž "i někteří nepředpojatí Češi" atd. ...

Gebauerovi i jiným je snadno "dokazovat", vždyť z toho nenásleduje, že musí také vskutku dokázat. Máli člověk jen trochu důmyslu, může vědeckými prostředky našeho 19. ba už 20. věku dokazovat všechno. A také to lidé dělají. Dle Geb. způsobu je pralehko na př. dokazovat, že Tomek a Vrchlický, dle jazyku nejsou ani ze stejné doby, že buď Tomek nebo Vrchlický je falsifikátorem.

Máme to divný lid na naší universitě. Ještě nedokázali všichni ti noví a mladí nic; ale už a nejprve se starali o vydávání "Böhm. Revue", pro případ, že by předce snad něco někdy dokázali. Do té "Böhmische" by dali zajisté i ty své pitomé důminky proti Rukopisu, jen aby si mezi Němci učinili jméno.

Nepochopitelno je, jak může Gebauer žádat také znovu zkoušky co nejdůkladněji již odbyté. Např. stran inkoustu. Všimni si v tom ohledu, co napsal mu teď v odpověď kratičkého Kalousek do Osvěty (konec toho článku).

Co se týče Tvé důminky, nebylo by po mém náhledu dobře teď ji pronésti; lid by se stal nedůvěřivý. Ostatně je jeden svědek, který praví, že viděl rukopis Kral. tam už několik let před Hankou (čti: Muzejník, 1859, str. 404-406). Estetický rozbor je ovšem důležitý, ale nelze hned něco říci, aby se nedostaly do toho fráse. Mám dobrou radu: pošli hned Hattalovi lístek, aby Tě ještě dnes nebo časně zítra navštívil a přiveď řeč na to. Přesvědčil jsem se, že má H. věc po té stránce výborně promyšlenu, tak jak by od něho nikdo neočekával. On poukazuje k různým individualitám jednotlivých básní, k individuálnímu rozdílu mezi jednotlivými, ku zcela různému věku, v němž asi povstaly, zcela odpovídajícímu ethickému, mravnímu tedy obsahu (Záboj pohanský, prostě jasně epický - Jaroslav křesťansko- romantický), také ku pohlavní lásce, jak se různě jeví (na př. ve Zbyhoni a zas v německo-romantické .. již "Ludiše a Lubor") atd. Ještě to H. myslím, nikde nenapsal - to by tak byla kapitola pro nás. Promyšleno všechno v tom směru má najisto. Dle jeho konklusí pak musilo by bývalo být falsifikátorů ihned asi deset (básníků) samých různých a geniálních individualit, k tomu ještě arci pak jiní na starý pergamen, inkoust, písmo atd. Kde se posud falsifikátor na světě objevil, dovedl vždy jen básně jedné individuality, ne hned tolika.

Co se týče "Lib. soudu", tu mluví pro pravost nesmírná ta dramatická síla; nejen u nás, , nýbrž i v celém Slovanstvu nebylo tenkráte nikoho, kdo by to byl dovedl.

Tolik zatím. Je ještě těžko mít systém. Mohu jen ještě jednou radit: poptej se Hattaly.

Piš bez náruživosti, ale vřele, jak činíváš. Já bych nadával, já bych nedovedl být klidný.

Prof. Dr. Feistmantel přinesl mi pěkný článek o mravech a zvycích v Indii. Je v rozměru jeho článku onehdejšího. Chceš ho už? Udělej mu místo ano?