Osobnosti rkp. sporu

Slavnost hoříněvská
Jan Neruda
Hlas (9. září 1862)

Za nejkrásnějšího počasí vyjeli jsme o sedmé hodině ranní ze Smiřic. Nebe se rozesmálo na vznešenou slavnost naši, jako by chtělo souhlas svůj azurovým svým skvostem, jasným svým úsměvem na jevo dáti. Obava, že se zkazí Hořiněves nepříznivým počasím jako před nedávnem Borová, *)

*) Slavnost v Hořiněvsi byla konána dne 7. září 1862. Slavnost Havlíčkova v Borové dne 19. srpna 1862.

vymizela z duší, těšíme se na den v každém ohledu krásný. Divná to paralela připadá mysli. Když se světila památka bojovníka na poli politickém, na poli trním a balvany utrpení posetém, jež vyrovnati lidstvu se snad ještě dlouho nepoštěstí, bylo i nebe zasmušilé jako kdysi tvář oslavence borovského, když do mračen české budoucnosti hleděl; když slavíme paměť Hankovu, jemuž se na cestu životní Musy co nejlíbezněji usmívaly, usmívá se i nebe.

Jedeme rozkošnou krajinou, pěknými stromořadími, na pohodlných vozech. Sedlských ozdobami pokrytých vozů mihá se v pravo v levo, jako při všech národních slavnostech našich; nebudu ani krasochuť našeho lidu, často již popisovanou, znovu popisovati, ani rozmlouvati o jeho zvláštní službovolnosti, o níž již tak často mluveno a velebeno. V kočáru před námi journalisty jedoucím, trikolory ozdobeném, sedí Palacký a Rieger, musí stále a na všechny strany pozdravovati a děkovati dobrým venkovanům. My pak vzadu slyšíme prostomyslné a nadšené výroky těchto, z nichž by se celá vlastenecká anthologie sestaviti mohla. Před vozy cválají slavnostní dva jezdci.

Cesta nás vede dvěma přívětivými dědinami, Rodovem a Račicemi; prvější napsal na svou vítací, chvojím pokrytou bránu plamenně červenou barvou: "Vítáme vás!" druhé provolávají tímže spůsobem: "Zdař bůh!" a "Sláva národu!"

A již jsme přirazili k Hoříněvsi, rodišti Hankovu.

U slavnostní brány, na níž český lev a trikolorní "Vítejte nám", čeká místní zastupitelstvo a husté davy lidstva. Kočáry zarazí, hřímající "Sláva!" vítá miláčky sebevědomého lidu. Ctihodný kmet pronáší vítací slova hlasem pohnutím se třesoucím, nad míru dojemným; malé děvčátko odříkává dovedně své slavnostní veršíky. Mluví o zásluhách "otcův národa", o synovské vděčnosti lidu, o nadějích v mladém pokolení se zakládajících, a o krásné budoucnosti. Její hlásek jest tak pevný, zní tak stříbrně, že posluchači až volno kolem srdce, že i dětské to slovo vzbudí v něm pevnou naději v krásnou budoucnost.

Průvod se hne při hlučné střelbě a hudbě ku předu. Napřed vlajou korouhve cechovní, v průvodu se hnou tisíce svátečně oděných lidí.

Hořiněves, ač výstavné místo, poskytuje přece přicházejícímu od Smiřic obraz jednoduché jen vísky. Nízké domky a doškové ty stříšky mimovolně připomínají Kollárovo slovo o kolébkách v "chýžkách" stojících, z nichž vlasti vyjdou největší oslavy.

Domy a domky jsou ozdobeny (vyjma toliko místní faru!), skoro na všech čteš "Vítej nám" "Na zdar" a jiné pozdravy. Hesla se střídají: "Slavme slavně slávu Slavův"; "Českým slovem k srdci, srdcem k vlasti" atd., vedou nás až ku kolosálnímu nadpisu, známému to heslu Havlíčkovu: "Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, zrádcem přece nebudu!"

Před domem obecního radního pana Vácslava Pražáka zarazíme. Horlivý tento národovec byl již vše k uvítání hostí učinil, u něho měli míti Palacký a Rieger středivý stánek svůj. Před domem p. Pražákovým vztýčeny jsou lesklé prapory devíti zpěváckých spolků, jichž bylo četnějšími či slabšími deputacemi ovšem více než devět zastoupeno; byloť se do Hořiněvsi sešlo přes tři sta zpěváků. Po několika již minutách bylo prostranství naplněno lidstvem, jenž sobě žádal, aby opět a opět spatřovati mohl tváře svých předních mužů. Provolání "Slávy" nebralo ani konce, vycvičená hudba hrála, lid se hrnul vždy nový a nový. Na patnáct tisíc hádám množstvi v malém Hořiněvsi se sešlé, zajisté že bylo více. Také jaroměřský "Sokol" přitáhl se svým praporem, na němž heslo "Tužme se!" Nečítá mnoho členů sice, mezi přišlými členy viděli jsme ale postavy velmi rázné a mužné. Též prapor jednoho ze zpěváckých spolků byl nešen statným jedním Sokolem, jehož zvláště krásný černý a dlouhý vous všeobecný obdiv vzbuzoval.

Čas do času přijížděly vozy ozdobami svými zvláště poutající. Jeden z nich, vezoucí celou kolonii paniček a dívek, byl přetvořen na pohodlnou velkou besídku. Po koních byla stěna improvizované besídky té zcela uzavřena; na bílé půdě skvělo se přes celou stěnu červenou literou veliké "Sláva vlasti!" Ostatní ozdoby byly trikolorní. Slovanských trikolorů viděli jsme v Hořiněvsi vůbec více než při jiných, dřívějších slavnostech svých, skoro s každého domu vlála nějaká, a na hřebenech domů přednějších byly velikosti nevšední. -

Dle programu byly po jedenácté hodině slavné služby boží, načež průvod v dobrém přádku od kostela se k rodinnému domu Hankovu odebral. Mezi tím byl řišský poslanec p. doktor Klaudy taktéž do Hoříněvsi přibyl a do kostela vešel. Jakmile jej lid vycházejícího na schůdky chrámové spatřil, provolána jest také jemu hlučná "Sláva!"

Počátek průvodu činily prápory zpěváckých spolků, po nichž následovali zpěváci dle hlasů seřazení. Za zpěváky šli četní hosté, obklopeni hořícími svítilnami, za hostmi těmi pak deputace měst a jiných obcí. Lid se hrnul sílou přemocnou, neboť každý chtěl dostati se na prostranství před domkem slavnostním, jež jest dosti obmezené v poměru k přítomnému množství.

"Dům v Hořiněvsi, v němž Vácslav Hanka se narodil", zní podpis obrazu v slavnostní brožůrce obsaženého a až na perspektivu vůkolí dosti provedeného a dům ten jest sám v skutečnosti opět obrazem, jest prototypem české nezámožné chýže, vyzývajícícm k blízce ležícím reflexím o slabých počátcích, z jakých se bujně nyní rozkládající se národní život náš rozvíjel, ano z velké části posud rozvíjí. Vystupující průčelí domu povznešeného jest nad malou, čtyřmi dřevěnými sloupy tvořenou besídku. Nad besídkou touto byly květinné okrasy kolem černobílé roušky, kteráž zahalovala medallion s poprsím Hankovým; pod medallionem stálo chvojím pokryté a stužkami ozdobené řečniště, zároveň určené pro dirigenta zpěvných sborů. Dirigentem tím, a to velmi dovedným i energickým, byl pan Styblík, ředitel zpěváckého spolku královéhradeckého.

Kolem tribuny utvořili zpěváci polokruh, v jehož středu stáli přední hosté.

Čtenářstvu "Hlasu" jest slavnostní program již z několikerých oznámení dosti znám.

Velebný chorál svatováclavský učinil důstojný počátek. Na to následovala taktéž již v "Hlasu" otištěná a šíře tedy známá řeč Karla Sladkovského. Dojmem řeči, čistým poetickým vzletem se vyznamenávající, byl veliký. Zvučný hlas rázně přednášejícího a přece dobře nyancujícího řečníka rozléhal se jasně zvdor velkému množství lidu, a každé místo k slavnosti Hankově, k národnímu životu našemu se vztahují, bylo s jásotem přijato. Jásot dosáhl nejvyššího stupně, když řečník po závěrečných slovech: "i veškerým národům slovanským k oslavě nechť rozžehne se!" roušku s medaillonu strhl a drahá tvář oslavencova ctitelům jeho se objevila.

Pamětní, z kovu ulitý medaillon Hankův má as tři střevíce v průměru. Poprsí je dosti zdařilé co do podrobnosti, bylo by však neškodilo, kdyby se byla tvář podala více v plnosti než v polozoru; tím by byla zároveň vynikala prospěšněji silná kdysi postava zesnulého. Kolem medaillonu vine se zlatým písmem na černé půdě heslo: "Národy nehasnou, dokud jazyk žije." Pod medaillonem jest pamětní tabulka, na níž nápis: "Zde se narodil Václav Hanka dne 10. června roku 1791."

Následující na odhalení slavnostní sbor Zvonařův (text od Jos. Ad. Šrůtka) byl pro hudbyznalé zajímavou novinkou. Známy jsou přednosti přesných skladeb Zvonařových, v nejnovějším plodu tom, jejž nejspíše také v Praze při některé reprodukci "Hlaholu" uslyšíte, objevují se opět a svědčí o velkém znateli slohu chorálního.

Po řeči provolali shromáždění slávu řečníku Sladkovskému, po sboru skladatelům Zvonařovi a Šrůtkovi.

Po skončeném obřadu odhalení odebrali se všichni hosté nazpět k vykázaným jim místnostem. Pro čelnější osoby byla velká hostina uchystána u přívětivého hostitele pana Pražáka; avšak i pospolitě obědvající zpěváci i hosté ostatní byli s učiněnými zařízeními v rozdílných hostinských místech velmi spokojeni.

Mezi obědem hrála hudba před domem páně Pražákovým, před nímž se byly opět prápory zpěváckých spolků postavily, vybranější skladby. Brzy bylo zase prostranství naplněno, a mezi hodujícími nahoře i mezi lidem dole vzmáhal se vždy větší a větší enthusiasmus. Při šumícím šampaňském, štědře se pěnícím, pronešeno mnoho významných přípitků (v orig. příspěvků). Palacký náš pronesl milý všem nám přípitek na památku Hankovu, p. Pražák "všem bojovníkům za svobodu a práva národní, zejmena pak Palackému a Riegrovi", doktor Rieger "mužům od pluhu", p. Pelikán Karlu Sladkovskému, tento "kněžstvu a učitelstvu národnímu", na to pak opět p. Pelikán dru. Klaudymu co statnému obhajci dra. Grégra, dále dr. Klaudy dru. Grégrovi, pak "paním českým", a Karel Sladkovský "děvám českým". Lid sobě žádal ale, aby mužové přední přistoupili k oknu, a přistupující byli pak nekonečným jásotem uvítáni.

Z otevřeného okna promluvil nejdříve doktor Klaudy asi v ten smysl, že slavnost dnešní platí muži, který naznačil i klestil dráhu tu, po kteréž nyní mladší síly k prospěchu vlasti kráčejí. Historie nám ukazuje, že každá nová myšlenka vzbuzuje i zápas nový, k morálnímu zápasu takému buďte vždy připraveni a nepodlehnete! Pokud jsme byli svorni, zvítězili jsme vždy, svorností budem i nadál vítěziti. Vysílají k nám missionáře, kteří dokazovati mají nám velebnost německé říše; vy však buďte missionáři sami sobě a zvěstujte ostatním, že národ náš více nevyhyne!

Na to mluvil doktor Rieger: "Jest pověst po Čechách o Blaníku a rytířích v něm spějících, kteří probudí se v den nejvyššího nebezpečí a sklíčenou vlast opět osvobodí. Pověst ta jest již vyplněna. Otevřela a otvírá se země a vycházejí bojovníci ozbrojení mečem nadšení, brněním národnosti, štítem práva a pravdy. Bojovníci ti nevycházejí najednou, objevují se tu i tam, jak jich právě zapotřebí. A již blíží se zase věk zlatý našeho štěstí a naší slávy!"

Palacký děkuje za skvělé úkazy národního uvědomění. "Před třicíti lety bylo mrtvo a pusto; nikdy bych se byl nenadál, že nejvřelejší tužby mé za dobu poměrně tak krátkou podobně se uskuteční!"

Po každé z krátkých těchto řečí odpovídal hlas lidu jako hřímající bouře.

Nadšení bylo všeobecné, vřelost nejvyšší, když jsme se odebírali k besedě v zámecké zahradě pod šírým nebem uchystané.

Nad vchodem zahradním bylo významné heslo "Kde Čech, tu zpěv". Uvnitř bylo pro zpěváky upraveno velké podium, zelením, prápory, a uprostřed podobiznou J. V. císaře pána ozdobené.

Mezi prvním a druhým oddílem koncertu, jehož jednotlivé piecy obecenstvo, čítající na deset tisíc hlav, velmi vděčně přijímalo, četl pan továrník Červený z Králové Hradce četné přípisy slavnostního výboru hořiněveského došlé. Zemský poslanec, školní rada pan Wenzig, dal se voličům svým omluviti, že osobně k slavnosti přijíti nemůže. Turnovský zpěvácký spolek oznámil již 4. září, že zastoupen bude čtyřmi údy.

Z Vysokého Mýta došel telegram následující: "Sláva zesnulému, nezapomenutelnému Hankovi. Sláva shromážděným ctitelům jeho provolávají cestující pardubičtí rolníci, jež povolání jejich vede do Litomyšle, aby zde zarazili spolek okresní." (Podepsáni jsou: Bubeník, místopředseda, Pulpán, sekretář, Mandis, výbor.)

Zpěvácký spolek chotěbořských psal: "Srdečný pozdrav vzkazuje zpěvácký spolek chot. slavnostnímu ředitelství a všem zpěváckým spolkům shromážděným v Hořiněvsi k oslavě památky zvěčnělého výtečníka českého Václava Hanky. Sláva buditelům české národnosti! Provoláváme Vám srdečně na zdar!" (Hrbáček, předseda, Ninger, výbor.) Ostatně byl i mimo přípis spolek chotěbořský jedním členem svým při slavnosti zastoupen.

Městská rada rožmitálská: "Dnes slavíte památku muže, který v středu našem se zrodil, z lidu byl a jedině pro něj žil, který, když hrozná bouře strom národa slovanského vyvrátit a zničit hrozila, neohroženě o něj pečoval, a v dobách trudných i radostných věrně při něm stál, až konečně osudem nemilosrdným pronásledován v hrob klesl. Nemohouce osobně na této velevýznamné slavnosti podílu vzíti, voláme Vám z útrob srdce "Na zdar!" a přejeme Vám, byste Vy i my touto slavností cíle žádoucího dosáhli. Sláva památce Václava Hanky, neunaveného hajitele národu našeho! Ještě jednou Sláva zvěčněnému tomu bratru našemu a sláva všem, jenž s ním stejně smýšlejí!"

Zpěvácký spolek "Jasoň" v Brodě Něm.: "Radostí zaplesalo srdce naše nad zprávou, že Vácslavu Hankovi, jehožto zásluhy o naši vlast jsou nesčitatelny, zasazena bude na jeho rodinném domě památní deska a podobizna. Hrdé může býti místo, kteréž jest kolébkou takového syna vlasti. I Vy to cítíte a chováte co praví národovci vřelou úctu ku každému bojovníku pro blaho a rozkvět vlasti své; nejlepší toho důkazem jest slavnost uspořádaná k 7. září b. r. Litujeme však, že není spolku našemu pro velkou vzdálenost možno, by se úplně v slavnosti účastnil. Odesílajíce tedy pouze representaci a vzkazujíce Vám, jakož i všem, kdož přítomni budou, bratrský, srdečný pozdrav, provoláváme Vám mnohokráte Sláva!"

Z Králové Dvora od městské rady: "Jelikož objevením Rukopisu Králodvorského Vaceslav Hanka, jemužto ku poctě dnešní slavnost se odbývá, město naše světoznámým učinil, nemohou opomenouti občané, kterýmžto nemožno bylo v slavnosti se súčastniti, by následujícím přípisem vřelé city srdce svého neprojevili. Památce nezapomenutelného nálezce Rukopisu Kralodvorského, Vaceslava Hanky Sláva! Statečným vůdcům českého národa, Palackému a Riegrovi Sláva! Sláva všem účastníkům dnešní slavnosti, našemu vlasteneckému rolnictvu, sbratřeným spolkům zpěváckým, údům pravice říšské rady co obhajcům práva a pravdy. Všem horlivým národovcům: "nedejme se!"

Zástupitelstvo města Týniště nad Orlicí: "Uznávajíce nesmrtelné zásluhy krajana našeho V. H. o veškeré vlasti slovanské, provoláváme věčné jeho památce sláva! Slavnosti a vzájemnosti slovanské Na zdar! Vůdcům a buditelům národů slovanských Sláva! Sláva zpěváckým spolkům v Hořiněvsi zastoupeným!"

Ze Záboře: "Velectěnému výboru slavnosti Hankovy, ctěným zpěváckým spolkům a všem vřelým účastníkům u kolébky Hankovy shromážděným srdečný pozdrav a Sláva! Třikrát pak sláva nálezci literárního pokladu, rukopisu Kralodvorského, tichému geniu, od jeho přátel a ctitelů." - Přípis tento, poštou přibylý, jest psán na blanketu telegramném a má následující památní doušku: "Nemoha se v čechách s telegrafem po česku smluviti, popadl jsem v kanceláři tento blanket, napsal naň depeši, nechal podepsat a zanes na poštu." Všeobecně zaznělo na to: "Hanba je to!" Ráznými slovy promluvil pan Červený po přečtení originální a rovnoprávnost rakouskou charakterisující doušky té o národnostních našich poměrech, dovolávaje se znění diplomu řínového, a kladl na srdce všem přítomným, aby se rovnoprávnosti zákonitou cestou úsilovně domáhali.

Z dalších pronášek při besedě učiněných uvádíme ještě slávu J. V. císaři pánu a Slávu bratrskému národu polskému.

Na srdečné, vřele líčící vyznávání pana Červeného, aby slavnost zvýšena byla aktem dobročinným a sice sbírkou ve prospěch pohořelých v Lomnici, následoval všeobecný jásot. Sličné sběratelky měly v několika okamžicích značnou částku 260 zl. 70 kr. pohromadě.

Po besedě odebralo se celé shromáždění k domu Hankovu, kdež se zpívala velebná píseň naše "Kde domov můj". Krásná slavnost se za všeobecné nadšenosti a srdečnosti skončila.

Na zpáteční cestě zavítali jsme ještě jednou k přednostovi smiřickému panu Sedláčkovi, kdež opět hudba vítala a bavila.

Při odjezdu ze smiřického nádraží zněl jásot, hudba, zpěv i hlučná střelba.