Osobnosti rkp. sporu

Dr. Legis-Glückselig
a Rukopis Kralodvorský
Jan Neruda Hlas (2. prosince 1864)

Divný to nadpis, viďte, ještě divněji ale vypadá to spojení ve skutečnosi! Rukopis sám za ně nemůže a z nás "Čechomanů" také nikdo; musí tedy vše viset na panu doktorovi Legis-Glückseligu *)

*) Legis-Glückselig (* 1806 v Praze + 1867), německý spisovatel. Zabýval se hojně studiem starých památek nordických. Již r. 1852-53 ironicky psal o Rukopisech. Znovu se Rukopisy zabývá r. 1863 a 1864.

a musíme již vyslyšet, co sám povídá. Napovídal toho ve čtyrech pokračováních dost a to věci velmi pěkné.

Pan doktor Glückselig vypravuje, že byl návštěvou u Dobrovského, když Hanka k tomuto nalezený právě Rukopis přinesl. Dále pak, že šel pan doktor, "dostatečně nuděn a ničeho nemysle", hned na to od Dobrovského domů. Důležité to faktum tlačilo pana doktora čtyřicet let - jaká to vytrvalá síla! Nyní ale to už nemohl a nemohl vydržet, neboť možno, že se odebéře dnes či zítra na věčnost, "a pak je amen po svědectví posledního pozemského pamětníka a Čechomanové učiní z rukopisu, co chtíti budou." Co by asi z pravého rukopisu učinit chtěli než pravý rukopis, to ovšem věc nám i panu doktorovi úplně neznámá. Zdá se, že pan doktor při tomto tvrzení opět jednou dostatečně ničeho nemyslel, a možno, že by nové faktum to po nějakých čtyřiceti letech sám zase přiznal.

Pan doktor snaží se dokázati, že Rukopis kralodvorský musí být pravý. Rukopis toho důkazu nepotřebuje a český národ také ne; nevíme tedy, čím jsme sobě toho zasloužili a musíme laskavému pánu potvrdit, co napsal; "pravda, že Čechomanové sobě toho ode mne nezasloužili." Z toho vysvitá, že hledí pan doktor zachránit Rukopis ne pro vědu nebo český národ, nýbž jen pro ty Čechomany, - českého národa vůbec pan doktor ani nezná! Že ale je Rukopis kralodvorský každému, i nejprostšímu Čechu známý i drahý, musí národnostní cit u nás býti u každého až k manii rozčílený; nepozorovali jsme toho sice posud, konstatujem ale s radostí. Ovšem je Čechomanie, věc nebezpečná, vždyť sám již prostý "čechismus vede v každém směru ad absurdum" - praví pan doktor.

Pan doktor sobě se svým svědectvím nesmírně pospíšil. V dobrém uvážení své smrtelnosti rozumoval as, že Rukopis náš na všechen spůsob alespoň tak dlouho bude žíti jako Slovanstvo samo, a že by tedy neškodilo, kdyby se jmeno páně doktorovo tak trochu na Rukopis zavěsilo. - "Dicht unter des Kolumbus namen", dí Heinův "Romanzero". Pan doktor již vidí, že opravdu jeho laskavosti nezasluhujem.

Když bylo r. 1858 ve Vídni dáno heslo, že se mají stůj co stůj památky dřevní vzdělanosti české o kredit připravit, děly se ve Vídni i v Praze divné věci. Výše své dosáhl bující nesmysl ovšem v Praze, neboť Praha musí k slavné historii své připojit již i neslavnou upomínku tu, že porodila největší, nejnáruživější a bohudíky i nejpitomnější odpůrce českého národa. Absolvovaní gymnasisté a lidé, kteří ani slůvka českého dobře nerozuměli, psali "filologické" články o staročeských písemních památkách. Z těch dob dovedl by leckdo z nás vypravovat tu či onu zajímavou historku, - nevyskytlo se ale nesmrtelných Kolumbů, kteří by za přivěšení jmena stáli!

Práce byla marna: vědecký svět, i mimoslovanský, skoumal nanovo, a kde byla dříve jen víra, nastoupilo nyní nezvratné přesvědčení. Vídenští páni viděli, že ti, kterým byli svěřili boření staročeské vzdělanosti, byli rovněž nedostatečni jak náruživi. Oheň těch na filologickém ušáku ješících Sancho Pansů šel příliš daleko; měli dokázat, že nebylo u nás takového "kulturního" křišťálu, o jakém fragmenty, "Sněmy" a "Libušin soud" mluví a dokazovali, že vůbec nebylo ničeho, ba ani národních písní. Věc byla zkažena.

Nesmírného namáhání bylo by však škoda bývalo. I zdá se, že sobě umínili nechati nám velkomyslně alespoň Rukopis kralodvorský, jen když uzmou Rukopis zelenohorský. Glückseligův passus "zwölfhundertjährige kultur aufzufinden", jakož i celý kyselosladký spůsob jeho článku tomu velmi nasvědčuje. A byť se dovedl zcela sladce usmívat a opravdu diplomaticky psát, již firma "Constitutionelle oesterreichische zeitung" zmařila by plány jeho. Jediné co by snad mátlo, byla by otázka: A což tu nebylo již nikoho lepšího a obratnějšího? Že se pan doktor Glückselig bez ostýchání pustil do boření Rukopisu zelenohorského, to vysvětlí konečně kapitola z psychologie o lidských slabostech snadno. Vždyť tvrdí pan doktor sám, že jest na poli vědeckém ofensiva nepoměrně snadnější než defensiva!

Ostentativně poznamenal pisatel na konci svého článku: "Ve Vídni, 8. listopadu (na den bělohorské bitvy) 1864." Myslí snad, že nám novou Bílou horu opatřil, nebo chce paměť truchlou lidumilným svým činem poněkud vyhladit? Jedno i druhé bylo by stejně obmezené, ano pro svou ostentativnost směšné. Bílá Hora - Rukopis kralodvorský - doktor Legis Glückselig!!