VACESLAV  HANKA
zemřel!
ČAS  (13. ledna 1861)

Oděj se v smutek, národe náš, opět do hrobu sklesl věrný syn a dobrodinec Tvůj.
Již potácel jsi se, národe náš drahý, na pokraji záhuby věčné, jižjiž hrana Tobě zaznívala, tu skrovná hrstka mužův, Bohem nadšených, opět Tě vzkřísila a nových sil dodala. Ne zbraní hlomozem, ale tichou prací vytrvalou a obětavostí svatou zachovali Tě věrní synové a křísitelé - skrovné hrstce mužův děkuje život svůj mnoho miliónův! Většinu jich již chladná země jímá a dnes opět odňat nám jeden, jehož život celý jen vlasti patřil jediné.
Nenarodil se v paláci slavný nebožtík aniž pocházel z rodu skvějícího se dlouhou řadou předkův, ale spravdila se na něm slova přítele jeho a spolukřesitele, "že často více může pro vlast pastýřova chýžka, nežli tábor, z něhož válčil Žižka". Vyšelť z jádra lidu našeho, jemuž se zasvětil úplně.
Vaceslav Hanka vzorem jest, co zmůže vůle neoblomná, pilnost a vytrvatost neustupná. On poznav národ svůj a pomilovav jej, umínil sobě, veškerých sil svých vynaložiti, aby přispěl k jeho probuzení a oživení. A neminul se cíle svého - toť ale také jedinou jeho náhradou, ovšem náhradou neocenitelnou. I sám osud vyznamenal neunavnou činnost jeho - dopřálť mu, že odkryl poklad národu svému, jímž nabyl nového vzletu mocného a slávy mezi národy druhými. Rukopis kralodvorský a pošlý z něho vzlet novějšího básnictví našeho - toť pomník Hankův - pomník to věčně živoucí.
Poznav také důležitost, aby se sblížili sbratření národové slovanští, přispěl valně k tomu, že vzájemnost slovanská přestala býti u nás pouhým slovem, nýbrž v život vstoupila. Hanka slavně k tomu se přičinil, že nás poznali Slované východní a jižní. Mnohý z krajin těchto k nám zavítavší v Národním museu našem setkav se s Hankou nových nabyl myšlének, jež pak šířil po vlasti své.
Když r. 1848 nastal nám život politický, dokázal Hanka, ač tenkráte již šedý starec, smýšlením rázným a neohroženým, že miloval svobodu. V čas sjezdu slovanského osvědčil účastenství horlivého a politický spolek "Slovanská Lípa" honositi se mohl po celou dobu trvání svého, že Hanka v čele jeho stál co předseda.
A jakého to přítele ztratila mládež naše studující! Kdo z nás mladších přiležitost měl, sblížiti se tomuto výtečníkovi, nikdy zajisté nezapomene nevšední laskavosti jeho a neobyčejné ochotnosti, jimiž každému vždy a ve všem přispěl radou a činem.
Včera o 6 hodině večerní dokonal starec sedmdesátiletý život svůj - a smrtí touto způsobena bolestná mezera v šiku obhájců národnosti naší.
Smutným průvodem, nebožtíkovi vzdávajíce poslední čest, doprovodíme tělesné jeho pozůstatky ku hrobu, kdež vložíme jej v lůno matky naší. Dopřejme mu lehkého odpočinku, jehož sobě byl zasloužil dlouholetou pilností svou - dokud ale žíti bude národ náš, nepřestane se ozývati po vší vlasti upřímné a srdečné:

Vděčná pamět a sláva Vaceslavu Hankovi!

Čas č. 12. z 13. ledna 1861 (V čele listu. Anonymně.)

Dílo Jana Nerudy XXIV - Literatura I.
Do konce let šedesátých. Uspořádal Dr. Miloslav Novotný. Upravil V. H. Brunner. Nakladatelé Kvasnička a Hampl v Praze 1925. Tiskem Politiky.
(Strana 254 a 255:  Vaceslav Hanka zemřel!)
©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná