Osobnosti rkp. sporu

Listy filologické.
Ročník třicátý.
1903

Strana 319 a 320:
Drobné zprávy.

Zasloužené pozornosti málem by byl ušel nejnovější příspěvek k obraně RK, vyšlý ve feuilletonu Klatovských listů č. 34 ze dne 23/VIII 1902, jehož autorem je J. Ošťádal. Ocenění RK v "Literatuře české devatenáctého století" a Gebauerův článek v loňských Listech fil. o slovese zamiesiti nedaly patrně autorovi spáti, a aby nebylo ticho nadobro, napsal článek "Sv. Hostýn či Sv. Kopeček?" Bylo totiž vytčeno RK, že skladatel písně o Jaroslavovi spletl Sv. Kopeček s Hostýnem. Ošťádal ovšem dokazuje, že tomu tak není; ba naopak: "namítatel" nebyl ani na Hostýně ani na Sv. Kopečku, a byl-li, ničeho si pořádně nevšiml, ani také zpěvu o Jaroslavovi pozorně si nepřečetl! Spojuje prý to, co se na Hostýně sběhlo, a to, co se událo u Olomouce, v jedno, jako by to byl jeden děj, ale jsou to děje dva, dvě různé části děje zpěvem opěvaného. Musíme (pak ovšem přestává diskusse!) tomu (prý) rozuměti tak, jakož pěvec chce, abychom rozuměli, pak vzdálenost Hostýna nám nic nepřekáží, poněvadž, když roje ze všech vlastí táhly k Olomúci, mohli také Tataři, vzdavše se dobývání Hostýna, táhnouti, kam jim bylo libo. Že "básník" nenapsal někde pod čarou, jak chce, abychom mu rozuměli.

A aby nikdo nezůstal v bludném domnění, že snad filologické námitky jsou přesvědčivější, autor dodává nádavkem ku předešlému vyvrácení jedné z nich, na kterou prý prof. Gebauer patrně klade váhu, ježto ji v [lonských] Listech filolog. opakoval. Týká se slovesa "zamiesiti". V Čestmíru položeno docela správně: zamiesichu sě voji = zamísili se voje. V Jelenu je sloveso to prý ve smyslu zpola přeneseném; "lútý vrah zamiesizraky zlobú zápolená" znamená: vrah zamísil nebo zamíchal zraky, t.j. zakoulek očima, ale "zakoulel" nevystihuje zcela smyslu, poněvadž "zamíchal zraky" zde znamená nejen pohyb očí, ale i onen změněný výraz očí každému známý (jak k tomu přišlo sloveso zamiesiti = zamíchati?). V Jaroslavu konečně je podezřelé sloveso ve smyslu zcela přeneseném: "zamiesi sě chám jich krutým hněvem" znamená tolik, jako "útroby chámovy se krutým hněvem zamíchaly, duše chámova se krutým hněvem zkormoutila"; chám se zamračil a hněv jeho se zračil nejen v obličeji, ale i v celém hnutí těla! Snad tedy se kroutil hněvy nebo dostal ze zlosti křeče? A teď si pochvaluje náš obránce: "Nuže laskavý čtenáři, rci, je-li na těchto místech co závadného a je-li mnoho důmyslu filologického potřebí, aby se to poznalo?" A hned si odpovídá, že nemnoho; spíše měl říci, že žádného.

A jako je vzorná jeho semasiologie, tak neméně vzorná je i jeho methoda a argumentace. Jelikož "dokázal" neoprávněnost námitky o Hostýnu, můžeme (prý) z této jedné námítky souditi o všech ostatních, že jsou rovněž bez podstaty! A filologické námítky výslovně doporoučí takto čtenáři: "Nuže, rozmilý čtenáři, tu máš ty filologické námítky, nebo můžeš doufati, že ostatní nebudou míti váhy větší". Cena RK objeví se prý zevrubným rozborem, které nebude proveden za den, poněvadž nebude snadnou prací, ale jednou k němu dojíti musí. Myslím, že nebude pochybovati nikdo, že "zamíchá"-li se hodně hláskoslovím, tvaroslovím a skladbou staročeskou, nezvratně se dokáže pravost obou rkpů; ale nebude to práce nesnadná, zvláště musí-li se např. zpěv o Jaroslavu počítati k nejdojemějšímu, co kdy starobylá epika vytvořila. Ostatně není s tím na spěch; neboť prý podnik ten (totiž upříti pravost RK) zůstává bez úspěchu! h

Strana 396:
Drobné zprávy.

V posledním sešitě Listů fil. zmínili jsme se krátce o novém pokusu vysvětliti jednak slovo zamiesiti v RK, jednak známou situaci na Hostýně a u Olomúce. Učinili jsme tak, hodlajíce prospěti p. Ošťádalovi: chtěli jsme mu ukázati na dvě chyby, jichž patrně on sám nevidí a na něř proto musí být od jiných upozorněn, že totiž 1. nesmí souditi z jakosti námítky jedné o jakosti ostatních, a 2. že nesprávně a naprosto nemožně vykládá vývoj významu slova zamiesiti. Na několik oněch řádkův odpověděl p. Ošťádal v Listech Klatovských ze dne 11. července 1903. Opakuje totéž, co řekl dříve, abychom to pochopili. Ale po této jeho "odpovědi" vzdáváme se slova; neboť vidíme, že s filologem rázu p. Ošťádala, jemuž se zdá semasiologie "jakousi vědeckou mlhou", nemůžeme vésti sporu o slovo zamiesiti. Než aby pan Ošťádal netápal na bezcestí, dáváme mu přátelskou radu, jak si musí vésti, chce-li ve svém podniku pokračovati: musí "nalézti text skutečně starý, který by měl slovo zamiesiti v dokladech kvalitativně stejných s doklady RK, zejména s doklady z Jar. a Jel.", jak napsal již prof. Gebauer v těchto Listech XXIII (1896); podaří-li se mu to, nebude ještě u konce, nýbrž musí se starati o vyvrácení celé hekatomby námítek dalších. Neboť vybrati si dvě námítky a domnívati se, že vyvrácením jich (ovšem zdánlivým) dokázána je i neplatnost ostatních, to je počínání bláhové; a neméně bláhové je upírati učencům cizím, jako je E. Denis, jehož projev v minulém čísle Listů otištěný se rovněž p. Ošťádalovi nelíbí, možnost samostatného úsudku o našem padělku a domnívati se zcela bezdůvodně, že učenci cizí "prostě věří jménům vysoce postavených odpůrců pravosti rukopisů, nemohouce znáti ani oceniti všeho, co se pro a proti o tomto sporu již psalo, píše a ještě bude psáti".
oh

Autorem poznámek je Oldřich Hujer, jednatel Jednoty českých filologů. Oldřich Hujer (25.11.1880 - 4.6.1942), po maturitě na příbramském gymnasiu vystudoval Filosofickou fakultu pražské university se zaměřením na srovnávací jazykozpyt indoevropský.

Knihovna Akademie věd ČR