Úsudek Jagičův o p. Šemberovi.

Ke staročeským památkám, proti kterým pan A. V. Šembera boj podstoupil, chová se prof. Jagič s nedůvěrou a skepticky, ale to mu nevadí, aby neviděl a nekáral chyb, kterých se p. Šembera dopouští. Jeho úsudek o panu Šemberovi má za takových okolností zvláštní váhu, poněvadž se nemůže vytýkati, že přichází od "strany protivné". S této, totiž "protivné" strany přinesl Světozor již několik úsudků o p. Šemberovi, dnes pak v následujících slovích Jagičových podáváme úsudek strany neprotivné, - audiatur et altera pars. Jagič podává totiž v nejnovějším svazku svého Archivu (V. 1., str.174-176) zprávu o našich článcích ve Světozoru č. 29 a 30, ve kterých jsme ukázali, že nejnovější p. Šemberův spis Kdo sepsal Rukopis Kralodvorský r. 1817 zakládá se na chybě, ješto Svobodovu Ódu na mír tištěnou r. 1820 klade do r. 1815, ano jest dokázáno, že vzdělání její tištěné 1820 docela jest jiné než bylo 1815. Prof. Jagič uznává, že pan Šembera tím je poražen, a dokládá: "Da muss ich also dem Herrn Šembera der Vorwurf einer nicht hinreichenden Vorsicht machen; dieser Mangel an Vorsicht hatte sich schon bei der Verdächtigung des Mastičkář gerade zu Mangel an Kritik gesteigert ... es geht aber dem ehren werthen Literaturhistoriker die eigentliche philologische Akribie gänzlich ab." Ke kritice a akribii filologické potřebí jest důkladných vědomostí a bystrého ducha; prof. Jagič shledává a praví, že se panu Šemberovi kritiky a akribie úplně nrdostává, což znamená tolik, že se panu Šemberovi úplně nedostává potřebných vědomostí a potřebné bystrosti. Úsudek tento je zajisté zdrcující a my bohužel nemůžeme říci, že by se prof. Jagič mýlil.