Jindřich Šohájek
PAMĚTI
RKZ.
Pamětí díl VI., část 4.
Vzpomínky, úvahy a komentáře.
Česká společnost rukopisná.
(rukopis - 464 stran)
Strana 245 až 247:
Návštěva Hořiněvsi, rodiště Václava Hanky.
S Dr. Vladimírem Zákrejsem jsme se rozhodli využít mého pobytu
v Hradci Králové k návštěvě Hořiněvsi. Dne 25. června 1941,
za krásného rána v 5:38 vypravili jsme se vlakem přes Sadovou do
Hněvčevsi. Kupodivu ráz krajiny kolem Sadové souhlasil s mojí představou
bojiště z r. 1866 a obrazem tragicky známým "Mrtvá baterie" od
Sochora. V Hněvčevsi od kostela bylo vidět na chlumy kol Sadové, kde
vykrvácelo tolik českých životů marně pro německou věc. Na rodném statku
dr. Jana Podlipného, starosty Č.O.S. a vřelého ctitele Rukopisů umístěn
je umělecky vypravený reliéf. Dr. Zákrejs se domníval, že matrika s
křestním zápisem Václava Hanky je v Hněvčevsi. Tamní farář nás odkázal do
Hořiněvsi. Po hodinovém putování přes Benátky, kus podél trati, kus hlavní
cestou dospěli jsme do Hořiněvsi, velké osady s chrámem a zámkem.
Následovala naše prohlídka Hankova rodného stavení, hospodářství s dvorem a
zahradou. Rodný dům Hankův čp. 10 (v r. 1791 č. 7).
Dle Josefa Volfa "Z pamětí starého českého sedláka" (Hradec Králové
1932), str. 16, měřila plocha světnice 9 m délky a 8 m šířky.
Okna do hospody 1,10 m výšky a 0.9 m šířky. Výška stropu od
podlahy po stropní prkna 2.90 m. Výška střechy od stropu do hřebenu
5.80 m. Dle týchž pamětí konána slavnost v Hořiněvsi 15.9.1862. Na domě
Hankově zasazena pamětní deska. Veliká účast z venkova. Řečníci Palacký,
Rieger, dr. Brauner. Palacký vyzdvižen od několika mužů do výše za
velkých ovací. Tamže str. 142: Ludmila Hušková byla bývalou milenkou
spisovatele Václava Hanky z Hořiněvsi. Z té doby prý pochází Hankova
píseň "Když jsem svou Lidušku vyprovázel domů". Prohlédli jsme interiéry
domu. Hanka narodil se ve světnici v levém křídle (zamřížované okno). Na
domku je pamětní deska - kruhový medailon s reliéfem Hankovy podoby. Deska
nese nápis "Národy nehasnou, dokud jazyk žije". Hanka má na prsou a na klopě
u kabátu řád (sv. Anna, sv. Vladimír). Deska pod kruhem má nápis
"Zde se narodil Václav Hanka dne 10. června 1871. Pomník
Hankův (z dílny Mořice Černila). Na kameném podstavci (se
4 lvy) z hořického pískovce v životní velikosti s nápisem vpředu
"Václav Hanka", na zadní straně "Buditeli a pěstiteli vzájemnosti
všeslovanské věnuje komité V. Hanky dne 24. srpna 1890". Za
pomníkem je stará hruška dle pamětníků před 80 léty stále stejně silná;
lze o ní důvodně tvrdit, že stála již při Hankově zrození. Usedlost koupil i
s polnostmi 80 korců Hankův děd. Po Hankových byl majitelem Josef Roll.
Takovýto výsadní hostinec měl povinnost mít stále jednu prázdnou komůrku pro
cestující. Po jeho smrti koupil pozůstalost v dražbě Říha z Vrchovnice.
Tento obdržel od památkového úřadu na opravu 20-22000 K; obnosu toho
užil k odstranění krytiny z došků a šindele na obytném stavení. Zřídil
krytinu z plochých tvárnic tzv. falcovaných. Příspěvky k historii domu a
pomníku podal svěže dosud vypadající občan, snad kostelník 78-letý.
Návštěvou na faře. Pan farář nás pohostil mešním vínem. Místní
informace o Hankovi nám podal obecní kronikář Vojtěch Všetečka, obchodník
koloniálním zbožím. Jeho "Pamětní kniha" a "Obecní kronika" vedle různých
záznamů událostí obsahuje přesný matrikový zápis Hankův, poznámky o Hankově
oslavě r. 1862 aj. Z literatury má Jungamnnovy Dějiny
z r. 1845 a Komenského Labyrint světa. Kronikář vypravuje o vzniku
požáru H. domu, který však byl uhašen bez zvláštní škody. Má obsáhlou
bibliografii o Hankovi, kterou Hořiněvsi věnoval Václav Šubrt z Jaroměře
(dům Spořitelny) s prosbou, aby jednou byla uveřejněna. Pan Všetečka mi ji
zapůjčil do Prahy k opsání. Též v Miletíně žije soukromník, vlastní různé
památky na Hanku. Ve Smiřicích (bydlí v Račicích) sbírá pan Vorel hankovské
památky. V Hořiněvsi žije pan Šaroun, k němuž jezdil bývalý kostelník z
DKnL Šafr. Vybízel ho, by každému říkal, že on, Šafr zvedl RK při nálezu a
Hankovi podal. To prý odpřísáhl na smrtelné posteli. Bývalý starosta Josef
Jakoubek, 70 let, nyní správce kampeličky, sokol, doplňuje některé údaje
Všetečkovy. Na zdi jednoho domu jsme viděli plakát (psaný), že N.S. v
Hořiněvsi pořádá v neděli 21.6.1941 u Šafrů Hankův vzpomínkový večer.
Začátek v 8 hodin. Po programu volná zábava. Obědvali jsme v
hostinci pana Šafra, kde zůstala od oslavy Hankova veliká sádrová busta a
model Hankova rodného domku. Po občerstvení v hospodě "U Hušků" na nádraží
(přítomni pp. Jakoubek, Všetečka), odjeli jsme ve 4 hod. odpoledne přes
Smiřice do Hradce, kam jsme přijeli po 6 hod. večer. Vědomosti občanů s
nimiž jsme v meritu Rukopisů mluvili, nejsou valné. Bylo jim zdůrazněno, že
Hanka nemá nic společného s RZ. Nález RK je vlastně Šafrův. Hanka na něm
provedl různé menší opravy, chybně ho četl a vykládal. Na návrh dr. Zákrejse
mají si občané Hořiněvsi podati k Č.S.R. žádost za věnování některých
publikací se zřetelem k Hankovi, které jim rozmnoží známost o jejich slavném
rodáku (pro připravované museum). Těžce nesou, že jejich rodák je nařknut ze
špatnosti. Osobně znali účastníky sporu Šafra, Hanku, který na své rodiště
nezapomínal, ba jehož přičiněním náležela Hořiněves v letech šedesátých k
nejpokročilejším obcím na Hradecku. Místní kampelička má přes
5,000.000 K vkladů. Dr. Zákrejs jel do Hořiněvsi, ač tam byl již
2x, aby zjistil do jaké míry je pravdou, že dle Gebauera je u Hořiněvsi les
jménem Vražba. Dotazovali jsme se starých, mladých, zdali tam skutečně je.
Kronikář Všetečka prohlásil, že prohlédl všechny záznamy, katastrální mapy
od počátku 18. století až na naše dny, ale na slovo "vražba" nikde
nepřišel. Je záhada, kdo tuto námitku vynalezl. Při návštěvě v hradeckém
museu (o týden později) na plastické mapě Královéhradeckého bojiště
z r. 1866 je označen zeleně "Les Vražba" - je cca 1 hod. pěšky
od Hořiněvsi na cestě Hořiněves - Račice přes Hořicko na Habřinu. Dialekt
hořiněveský, kterým patrně mluvil Hanka, dodnes se udržel.
atd. atd. atd.
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná