Strana 388 a 389:

Toho roku 1928 proskakovaly zvěsti, že můj rodný Pelhřimov, vedle Rukopisů moje láska, dostane dar prvního řádu - velkolepé Dějiny, na nichž krajan univ. profesor dr. Jos. Dobiáš více let pracuje. Znal jsem ze studií nadšeného autochtona, jeho mimořádná láska k rodnému městu už z dřívějších let byla mi známa a byla zárukou, že to bude dílo vpravdě monumentální. Vyšlý I. díl "Dějin Pelhřimova" do doby Husovy předstihl očekávání. Kritika domácí i zahraniční vyzněla nadšeně, dokonce Berlín psal, že je to dílo evropského, ne-li světového formátu. Obdiv můj neznal mezí, jak je možno o malém městě zapadlé Vysočiny vykouzliti dílo tak obsažné a úrovně prvotřídní. Vyhověl jsem přání dra Jana Frieda, kustoda pelhř. musea, abych v Praze pro dějiny agitoval. Knihu jsem po chvílích četl a srovnával s dějinami V. Petrů, a "Pelhřimovem" dra Polesnýho-Wirtha a se vším, co dosud o Pelhřimovu vyšlo. Šlo mi především o menší synthesu, obraz slávy a utrpení malého města, o jakési "malé dějiny" v kostce, viděné z ptačí perspektivy. Svoje myšlenky o Pelhřimovu nahozené na papír na požádání přednesl jsem 7.1.1929 ve shromáždění pražských "Pelhřimováků a krajanů" v Nár. domě na Král. Vinohradech. Projev můj byl s nadšením přijat; ihned se sešlo 2.000 K na "Dějiny" a prodalo několik desítek exemplářů. Projev byl otištěn celý v Týdeníku Českomoravské vysočiny (28.1., 2.2., 16.2.1929). Uveřejněn je v II. díle mých "Pamětí". Na přání správy Musea napsal jsem propagační leták, který byl rozeslán všem krajanům po vlastech českých rozptýleným. Po létech vyšel druhý a třetí díl "Dějin Pelhřimova" až do Bílé Hory. Prof. Dobiáš věnoval mi před tím separát stavovské války 1618-1620, v níž Pelhřimov hrál velmi důležitou úlohu dějinou. Při své šedesátce ujistil mne autor písemně nadějí, že dílo dokončí. Tak dostalo se městu Pelhřimovu díla, na němž s nevšední láskou, pílí a obětavostí vedle autora bralo podíl jen několik nadšených idealistů, díla, na něž může být Pelhřimov hrdý. Přesto slyšel jsem nejednou výtku, že je to dílo spíše vědecké, než populární. Snad podobní kritikové by si přáli román propletený napínavými společenskými sensacemi o tragedii vzestupu a pádu jednotlivých rodin. Akce s "Dějinami" znamenala pro mne značnou ztrátu času na úkor rukopisného studia, takže jsem mohl vývoj rkp. událostí sledovat jen z časopiseckých zpráv.