Osobnosti rkp. sporu

Národní listy
Slovo o chemickém zkoumání
Rukopisů královédvorského a zelenohorského.
13. a 26. března 1886

Národní listy (č. 72, 13.3.1886, příl. s. 1):
Julius Stoklasa
Slovo o chemickém zkoumání Rukopisů
královédvorského a zelenohorského.

Nepřičinil bych slabého slova svého k polemice pravosti neb nepravosti starých našich památek, kdyby argumentace protivníků vedla se prostředky cennovými a hodnověrnými.

Přečtěme si však, co píše pan prof. Masaryk v otevřeném listu panu prof. Gebauerovi v Athenaeu číslo páté:

"Chemická analyse tuším nám říci má, je-li inkoust starý. K tomu konci ovšem by nedostačil průkaz, že inkoust R. je z téže látky, ze které nepochybné staré inkousty jsou složeny, vždyť i v 19. stol. tentýž inkoust může zhotoviti každý, i nechemik dle receptů starých, o kterých se snadno můžeme poučiti. Musilo by se tedy ukázati, je-li inkoust v RK a RZ asi tak rozložený působením doby, jak při památkách nepodezřelých. Avšak nezdá se mi, že by se důkaz ten dal provésti tak, že by skepse nebyla možna. Předně musil by chemik inkousty jiných starých památek srovnávati: bude takových rukopisů mu popřáno? A bude mu speciálně českých památek popřáno? Dejme tomu, že budou. Vzniká otázka: nelze si pomysliti okolnosti, které dotčený rozklad inkoustu urychlily tak, že by i za 10 let inkoust tak se mohl proměniti, jak za jiných okolností inkoust starý 500 let?
Slovem, pochybuji, že chemický rozbor R. spornou věc rozhodne. Dokladem toho svého mínění sIouží mně Zpráva o lučebném prozkoumání rasur musejních zlomků Alexandreidy a RK v ČM str. 137 uveřejněná."

Z celé této enunciace zříme, že pan prof. T. G. Masaryk bezpochyby nezná aneb znáti nechce, že RZ již roku 1835, dále r. 1840 a konečně 1858 chemicky zkoumán byl.

Roku 1835 navlhčeno bylo od tehdejšího kustoda čes. musea, známého učence Augusta Jos. Cordy za přítomnosti Pavla Jos. Šafaříka a Frant. Palackého slovo "ogubi" v Libušině soudu koncentrovanou tinkturou duběnkovou; slovo to za nedlouho zčernalo a pergamen jen slabě zhnědnul. Důkaz, že Rkp. je železitý.

Později v památném spisu: "Die ält. D. der böhm. Sprache" uvádí se resumé mikrochemického výzkumu Augusta Jos. Cordy.

S nevšední pílí prozkoumav inkoust i pergamen, jakož i okrasy písmen doznává, že inkoust je železitý a že prodlením doby zplesnivěním zezelenal. Ke kolorování okras užito bylo neznámým kaligrafem rumělky a minia. Corda přirovnávaje za působení Františka Palackého i Pavla Šafaříka vlastnosti inkoustů jiných starých památek (jako fragmentu cyrilského písma z Codexu z IX. století, kláštera v Rajhradě na Moravě) shledal na písmu jemnou suchou vrstvičku barvy hnědé, která po smytí zjevila taktéž písmo zelené, vůbec nalezl tytéž úkazy jako při písmu našich starých památek.

Parere Aug. Jos. Cordy vrcholí v úplnou starobylost písma RZ - tedy po 20 letech (Corda zkoumal již rukopis dříve, prve nežli publikoval roku 1840 druhého ledna výsledek badání), neshledal ničeho podezřelého, co by jen v nejmenším upomínati mohlo na falsifikát.

Roku 1859 počal Tagesbote aus Böhmen za redakce Davida Kuha přinášeti články namířené proti pravosti RK a Z.

V polemice vytýkána rukopisu pochybnost nejen se stanoviska paleografického, aestetického a historického, nýbrž v ohledu chemickém dovozováno, že prý Rukopis nemůže být ani starý, an pergamen připravml jest dle způsobu Darsetova.

Profesor chemie na polytechnice pražské, Jan Staněk ve schůzi sboru musea království českého dne 28. XI. 1858 zřejmě a nezvratně dokázal lichost a bezcennost námitek v Tagesbotu uveřejněných. Jan Staněk ve své přednášce vyjádřil se následovně:

"Dopisovatel Tagesbotův nalézá se na stanovisku, jehož mrzkost ani nejpřísnější slovo dostatečně nenaznačí."

Nejpodstatnější výminka vědy jest poctivost, jakého ducha pak jest ten, kdo ve jménu vědy a pravdy lež hájí?

Co se připravení pergamenu od Darseta prý týče, neudává Darset, jak se pergamen připravuje, nýbrž jak se pomocí železnatých solí jezabelově barví. Dopisovatel Tagesbotu vytrhl, neviděv ani rukopisu Libušina soudu z pojednání Palackého a Šafaříka slovo "isabelgelb", kterýmž slovem barvu pergamenu naznačují a vyvrací věc, kterouž byl sám na pranýř vystavil.

Komu napadlo tvrditi, že Libušin soud je jezabelově zharven? A kdyby tomu tak bylo, nevyvrátila by chemická zkouška od Cordy celou tuto budovu domyslů?

Reakce na železo je v písmu patrná, nikdy ale ne na pergamenu. Sirníkem amonatým, ferrocyanidem draselnatým objeví se nám inkoust jako železitý, pergamen ale zůstává neporušený. Jasný dokument, že v pergamenu žádného železa není, což by býti muselo, kdyby byl Darsetovým způsobem připraven. Co se týká zeleného písma Libušina soudu, jest každému chemikovi známo, že jsou četné třísloviny, jež dávají se solemi železitými reakci zelenou i tmavěmodrou. (Viz v ohledu tom nové studie J. Wattse a Francouze Müntze v Berl. Bericht, kdež mnohé věci poutavé nám zjevují, pro výzkum našeho Rkp. důležité.)

Nemohl býti psán Rkps takovým inkoustem, v němž byly obě sloučeniny?

Zelená se vsála do pergamenu, tmavá sraženina však zůstala co okoralá část na povrchu a byla později (mytím) odstraněna. I ta okolnost jest k víře podobna, že tmavý inkoust splesnivěním sezelenal (nač již Corda naráží).

Tak se tedy chemická námitka v Tagesbotu vystavená ukazuje jako bizarní výmysl.

Co vůbec dá se dále chemickými zkouškami na starých pergamenech ukázati? Především byl-li pergamen již dříve popsán a zdali na setřeném písmu znovu psáno bylo. V tom ohledu přesvědčí nás reakce sulfocyanidem draselnatým v okamžení, zdali na pergamenu jest nejmenší stopa inkoustu setřelého písma; poněvadž takové dosti hojné stopy v tom písmě zůstávají, vystoupí náležitým připravením starší písmo pod novějším a rozřeší v mnohých případech nastalou pochybnost. K dotvrzení toho všeho demonstroval ke konci prof. Staněk na starých pergamenových rukopisech způsoby, jakými setřené písmo se poznává, jakož i jak se železité inkousty ke kyselině tříslové chovají.

Opět příspěvek ke starobylosti Rukopisu, o kterém zase pan prof. Masaryk ničeho nepíše.

K vyzvání prof. Martina Hattaly zkoumala komise, v níž zasedali pánové: bibliotekář Vrťátko, Vojtěch Šafařík a Hattala dne 2. III. 1880 rasury musejních zlomků Alexandreidy a RK - s výsledkem, který zajisté již každému znám jest. Prve nežli skončím, dovolím si ještě uvésti výrok proslulého chemika Hermanna Kolbeho, býv. profesora na universitě v Lipsku:

"Když prohlédl jsem ty slavné památky české při návštěvě Musea v Praze a řečeno mi bylo, že upírá se písmu starobylost, podivil jsem se té naivnosti a zdálo se mi, že snad se tak činí jen proto, - aby se více psalo."

Ani mysleti si nemůžeme, že by domnělý padělatel(!) starých památek, mohl konati tak rozsáhlé experimenty, až by konečně nalezl onen modus přípravy inkoustu, který by šáliti mohl znalce, jež pozorovali i zkoumali veškeré okolnosti, zdali by inkoust uměle napodoben nebyl. Pan profesor Masaryk ovšem myslí, že je to věcí snadnou a jednoduchou, dle starého receptu na pergamenu tak psáti, by již paleograf i chemik neměl ani tušení, že písmo není původu starobylého. Nuže, nechť to pan profesor zkusí!

Difficile est satiram non scribere.

Vedle těchto poznámek, objasňujících poněkud palčivý stav nynějšího sporu, postavme větu pana prof. Gebauera:

"Budou-li tyto zkoušky (chemické a paleografické) s to, aby bezpečně dokázaly starobylost RKského a RZského, podřídí se tomu pochybnosti filologické a pro odchylky jazykové bude nám očekávati a hledati pravděpodobných výkladů jiných."

Arciť! Jestiť sladké dělati z povinnosti ctnost! Kdyby chemie dokázala, že rukopisy jsou z třináctého a desátého století, pak by musila páně profesorova gramatika ovšem se podříditi. Ale chemie toho dokázati nemůže.

Leč i takto, kdy ani z ohledu paleografického, tím méně z chemického důkazův o nepravosti podati nelze, ba když dosavadní, snad dostatečné výsledky chemikovy potvrzují shodu rukopisů s jinými starými památkami a když paleograf (známá explorace prof. Emlera) rovněž proti nim nic říci nemá, zbývá zase jen gramatika, které však opět pan prof. Gebauer sám nevěří.

Není tedy důkaz per absurdum na snadě? Čemu nelze dokázati nepravost, to je pravé.

Národní listy (č. 85, 26.3.1886, příl. s. 1):
Julius Stoklasa
O chemickém zkoumání Rukopisů
královédvorského a zelenohorského.

Nejnovější číslo Athenaea přináší materiály ku vědeckému posouzení RK a Z z péra p. prof. Dr. T. G. Masaryka. Ve příloze třetí hledí vyvraceti fakta, jež jsem byl v čís. 72 NL publikoval. Pan Masaryk praví, že slovo mé bylo "nerozvážné" a diví se, proč i "mužové odborně vzdělaní" spor zbytečně prodlužují. - K výroku tomu dovoluji si tolik podotknouti, že nebyla úvaha moje snad výsledkem efemerního vzplanutí, jak by se v jiném případě mohlo snad právem tvrditi. Již v r. 1879 ve Vídni povzbuen prof. Šemberou, snažil jsem se seznámiti se s hodnotou chemického průzkumu starých našich památek. A tehdáž pátral jsem, zdali by vynalézti se mohl modus přípravy inkoustu, jenž by posloužil ku zhotovení manuskriptu, podobného Zelenohorskému. Experimenty mé zůstaly však plně bez výsledku.

Pan T. G. Masaryk praví v Athenaeu č. 5, že inkousty si může každý vyrobiti dle receptů starých, jež jsou prý každému na snadě. To bylo od pana profesora "nerozvážně" řečeno.

Prostudoval jsem a prohledal mnoho spisů cizojazčných, pojednávajících o přípravě a vlastnostech inkoustu, ale podnes nenalezl jsem nejmenší zprávy o konstituci železitého inkoustu, jehož v dobách klasických a v šedém středověku užíváno bylo. Známo je jen, že inkoust ten železitý (respektive železnatý) byl, avšak způsob přípravy je podnes neznám.

Plinius a Vitruvius užívali inkoustu, jenž vyroben byl ze smíšeniny jemných sazí, klihu a gumy.

Discorides udává i poměr těchto tří látek. Avšak tato explorace jest též jedinou, jež známa jest o přípřavě inkoustů starých. A ink ust dle ní připravený není železitý! Zatím masy rukopisů z dob klasických v jazyku latinském a řeckém psány byly fakticky inkoustem obsahujícím sírany železnaté a železité a manuscripty ty na mnohých místech teprve působením chemických agentií (najmě sirníku amonatého) čitelnými se staly. Leč příprava takových inkoustů jest - terra incognita.

Pan profesor T. G. Masaryk ve své disikusi v posledním čísle Athenaea podává skutečně vážné a důležité argumenty se stanoviska srovnávacího, uvedením přemnohých parafrází s novějšími díly literárními, avšak ve stati "palegrafické ohledy RK a RZ", dále ve příloze první, si nejen na mnohých místech sám odporuje, ale důvody soudného pozorovatele nepřesvědčuje.

Nuže pohlédněme na str. 218 Athenaea č. VI. - co píše pod čarou:

"Corda vydal dvě parere. V prvém konstatuje o inkoustu RZ, že je železitý, o stáří jeho však ničeho si netroufá rozhodnouti, hlavně pro nepokročilost organidké chemie.

Toto parere je z roku 1840, dne 2. února (správně 2. ledna!).

Téhož roku 7. března týž Corda podává parere druhé, ve kterém dle analogie dvou kodexů, jednoho ze století XII. a druhého ze XIII. století konstatuje:

a) že inkoust RZ byl takový, jakého posud - rozuměj do 1840 - se užívalo (železitý). Toto mínění opravuje, že prý inkoust jiný.

b) dále však Corda prohlašuje, že RZ, soudíc dle písma, je velmi starý a dokládá, že starší je nežli ostatní české rukopisy tehdy známé. - Parere toto nedostačuje! Corda chemicky nezkoumal inkoust Rzho samého, jen inkoust podobnýdh rukopisů jiných a že tedy soud per analogiam dělá.

Nezkoušel RZ chemicky, není-li palimpsest, profesor Sickl tvrdí, že inkoust je organický, to však je prý makavým důvodem, že RZ - je falsum."

Jaká to úžasná míra konfuse složena je do těchto několika řádků. Prosím totoť jest logika páně Masarykova!!

Tedy Corda vydal parere dvě. V prvém konstatuje, že inkoust RZ je železitý. Pan Masaryk, řka toto - a ihned zase na konci, že Corda inkoust RZ neprozkoumal.

Mohl Corda pouhým zrakovým odhadnutím konstatovati, že inkoust RZ jest železitý?

Tak asi to pan Masaryk myslil řka, že chemicky zkoumán nebyl. Já však opět prohlašuji s veškerou určitostí, že Corda skutečně roku 1835 před očima Pavla Šafaříka a Fr. Palackého navlhčil slovo "ogubi" z RZ tinkturou duběnkovou a že slovo to zanedlouho zčernalo. Konečně v prosinci roku 1839 zkoumal inkoust poznovu a sice ferrocyanidem draselnatým a přišel k poznání, že zelenavá barva inkoustu nejen Rz-ho, ale i jiných starých památek, jež paleografové za falsa prohlásili, nemá vznik z barvy organické, nýbrž inkoust všech těchto prastarých manuscriptů jest železitý. Nejen chemické i fysikálné vlastnosti byly souhlasné. Tak po smytí suché jemné vrstvičky barvy hnědé - zjevilo se písmo zelenavé.

Pan profesor J. Gebauer též v čísle VI. Athenaea píše:

"Chemie mohla by bezpečně nalézti, je-li či není-li rukopis palimpsest. A jiná otázka pro ni by byla: jsou-li RK a RZ staré jen asi 70 let či 500 a více let?"

Zříme, že dříve pan Masaryk a nyní opět pan Gebauer výzkum po 20 letech, jejž provedl Aug. Jos. Corda úplně ignorují.

K parere Aug. Cordy dodávám jen, že by rukopis nebyl psán cele jedním inkoustem, nelze si ani mysleti. Či má zato pan Masaryk, že neznámý kaligraf užil ku každému řádku inkoustu jinak připraveného? - Zajímavé jest, že pojednou ví pan Masaryk o zkoumání některých našich starých manuscriptů; avšak ještě v listu panu Gebauerovi - praví "velice moudře":

"Předně musil by chemik inkousty jiných starých památek srovnávati, bude mu takových rukopisův popřáno? A bude mu specielně českých památek popřáno?"

Jest to důkaz, že pan Masaryk na základě delších studií popírá pravost RK a RZ??? Zvláštní jest, že neuznává pan Masaryk schopnosti Cordovy k podobným pracím a že věří více Sicklovi a Steinmannovi. Onen byl sice slovutným paleografem, ne však takovým chemikem.

Pokud pak jsem sledoval vědeckou kvalifikaci Cordovu a Steinmannovu, resumuji, že studie Cordovy s daleko větší soudností a věcnou znalostí psány jsou než Steinmannovy. Jakožto doklad sem sice nepatřící, avšak přece charakteristický, máme-li na paměti devotnost páně Masarykovu vůči kapacitám všem cizím, jenom ne českým, uvádím jaké parere učinil Steinmann o železité vodě města S., již pisatel sám přesně zkoušel a různé poměry důkladně uvážil. Steinmann nalezl látky, které tam ani existovati nemohly a jiných důležitých úplně opomenul. Celá jeho explikace čpí bizarností a naprostou neznalostí.

Ke konci něco ke Třetí příloze č. VI. Ath., kterou dedikoval p. Masaryk výhradně mně.

ad a) Ve svém "Slovu o chem. zkoumání" v NL připomínal jsem p. M., "že nezná nebo znáti nechce", že RZ byl již chemicky zkoumán, ač on ve svém listě vskutku mluvil jen o rasurové komisi, která zkoumala RK a Alex. Z toho důvodu, abych ukázal, že se mu jedná skutečně jen o dokumentaci, že rukopisy naše jsou falsifikáty. Promine mi laskavě pan profesor, že dovoluji si jej upozorniti, že enunciace jeho měla býti nepředpojata, na dlouhých studiích založena a s celým stadiem chemického výzkumu seznámena, ale "neslušné" bylo vyhlašovati do světa, že RK a RZ jest falsum, aniž by sám o tom přesvědčen byl.

ad b) o Steinmannovi etc. odbyto.

ad c) Že chemikové nebudou asi s to dokázati, jak starý je RK, není ještě proň "zničující prognostikou" a nebude jim dotud, dokud nedokáže pevně jeho nepravost jinými vědeckými způsoby.

ad d) Pan Masaryk opravdu sofisticky má mně za zlé, že jsem se dovolával zároveň prof. Dra. Emlera a Františka Palackého. Onen prý klade RZ do století XIII., tento do IX. - Vždyť nám tu nejde o to zda byl psán v onom nebo onom století do inclusive XIII., nýbrž o to, kdy byl básněn.

ad e) Nerozhoduje-li autorita Kolbeho ve sporu našem, rozhoduje tím méně Steinmannova a Sicklova.

Ostatně ujišťuji p. Masaryka, že jsem dalek dovolávati se pouhých autorit na obhájení rukopisných památek našich; souhlasím úplně a se mnou celá řada chemiků, aby rukopisy prozkoumány byly na základě moderních vymožeností a exaktních výzkumů co do povahy inkoustu a co do chování se jich pergamenu, jakož i co se týče působení v ně vlhka nebo sucha atd., abychom konečně pevně a nezvratně poznali stav jejich obou. Plán celé analyse chemické, jak se navrhuje, byl by dostatečný, avšak také badání nebude jen prací jednotlivce, nýbrž několika chemiků po více roků, neboť jen experimenty komparativními s jinými manuscripty zjeví se nám vzájemně reakce chemické mezi pergamenem a inkoustem železitým.

Důležité bude dále ohledání chemické známých fals (MpkV, LP, Glosy v MV atd.) zdali inkoust tají obdobnou konstituci s RZ a RK.

Zříme vůbec, že ve sporu tak eminentně choulostivém jest třeba pouhých dokladů nikoliv hyperskepticismus.

Sapienti sat!