Národní listy
Materiál k chemickém prozkoumání
Rukopisu královédvorského a zelenohorského.
18. a 19. května 1886
Národní listy  (č. 137, 18.5.1886, příl. s. 1):
Julius Stoklasa
Materiál k chemickém prozkoumání
Rukopisu královédvorského a zelenohorského.

Munificencí některých vzácných příznivců byly mi popřány k chemickému badání latinské pergamenové manuscripty 13. století; zkoumáním shledal jsem tak zajímavá fakta, že nemeškám v krátké úvaze nejdůležitější sděliti. -
Prve, nežli přistoupím k resumé, dovolím si v malém rámci načrtnouti, co víme o starých inkoustech ze spisů starších i novějších.
Plinius uvádí v "Hist. Nat." ,jako součástky inkoustu saze a gumu. Marcianus Capella připomíná poprve odvar duběnkový (gallarum gummeosque commixtio). Též barvivo ze šťávy Sepie obecné (Sepia officinalis). Ale nad tyto způsoby nepoměrně většího rozšíření došel inkoust kovový (minerálný) - jehož konstituce úplně však není známa.
Dle nejnovějšího badání soudí J. Wattenbach ve svém díle "Das Schriftwesen im Mittelalter", Lipsko, 1875, že rozšíření nejhojnějšího dostávalo se inkoustu z modré skalice a z duběnek. Max Pettenhofer na základě pozorování a zkoumámí manuscriptů z dob klasických se prohlásil, že snad z gumy, modré skalice a sazí inkoust byl vyroben. Inkoust ten vsál se v pergamen, že smýti ho nebylo možno (doklady podává též Wattenbach).
Středověký spisovatel Theophilus píše v "Diversarum artium schedula" ze 12. století o inkoustu ze skalice a gumy, z duběnek, vína a octa, z odvaru hlohového (Crategus oxydcantha). Z Codexu z roku 1412 v kapitole: Ad faciendum bonum incaustum dovídáme se zpráv obdobných; též recepty publikované v Archivu redigovaném Jiřím Pertzem (Archiv der Gesselschaft für ältere Geschichte, Band X., 1848) nepřináší nijakých novostí.
Píše zejména:
Ad faciendum bonum atramentum: Vitrioli quarta mediata sit uncia gumma Integra sit galle, super addas octa falerni. -
Inkoust ze skalice, duběnek, gumy a vína pronáší Pertz ve středověku za nejrozšířenější. Pravý charakter inkoustů starých celkem neznáme - jako i přípravy jejich. Nutno konstatovati, že zakryta nám jest tato veledůležitá palaeognostická stránka rouškou temnou!! - - - -
Svým vlastním zkoumáním dospěl jsem k poznání, že užíváno bylo inkoustu připraveného pomocí solí měďnatých a železnatých.
Inkoust měďňatý vyroben byl pravděnejpodobněji ze síranu měďnatého čili z modré skalice, železnatý ze síranu železnatého čili ze skalice zelené, při čemž ovšem užíváno rozdílných ingrediencí organických.
Makroskopickým výzkumem, za spolupůsobení agentií chemických shledáme, zdali inkoust je železnatý, železnato-měďnatý nebo dokonce měďnatý.
Manuscripty s inkoustem měďnatým bývají obyčejně zelenavé nebo špinavě zelenavé - pergamen na manuscriptu ze 12. století jest až na spodní stranu látkou měďnatou prosáklý.
Sůl měďnatá v inkoustu působí časem v albuminoid či proteid pergamenu, že povstává sloučenina barvy zelené, jíž lze pod mikroskopem úplně isolovati od ostatní látky pergamenové.
Dobře jest, proprati kousek takového popsaného pergamenu ve vodě destilované. Písmo jasně vystoupí buď zelenavě nebo zelenavěhnědě (při inkoustu měďnato-železnatém), ale nezmizí - a díváme-li se pak na pergamen proti světlu zříme, že písmo jest s pergamenem (t. j. s proteidem pergamenu) úplně sloučeno v čistě zelenou nebo zelenohnědou substanc. Analysi mikrochemickou sledovati lze zajímavé reakce na sloučeniny měďnaté; konečně pozoruje se, kterak sytě zelená masa jeví při zvětšení úplně jinou konstituci než popsaný pergamen.
Onu masu, jíž tvoří glutin (albuminoid či proteid pergamenu) se síranem měďnatým, možno uměle si připravit. A její vlastnosti jsou zcela obdobny, reakce její docela tytéž, jako vykazuje přirozená masa na rukopisedh. Umělá tato masa jest konstituce rosolovité a tuhne, usíchajíc ve hmotu klihovitou, zelenou; nelze jí tudíž ovšem užíti při psaní. -
Mnohé rukopisy v našem museu mají na některých místech písmo černavé - avšak spodní vrstva je čistě zelená. Jest pravděpodobno, že hořejní vrstvička má huď původ v sazích aneb ve sloučenině železité (při inkoustu měďnato-železnatém). Propereme-li destilovanou vodou takový manuscript, zbude písmo zcela zelené.
Za přítomnosti p. bibliotekáře Vrťátka a kustoda p. Patery, smývali jsme zelené písmo N ve slově argento na straně 59 rukopisu ze druhé pol. 14. stol. i zůstalo na konec neporušeně a čistě zeleným. Vedle stojící křížek byl hnědý; když jsme jej několikráte promyli, objevil se nám rovněž zeleným.
Tentýž úkaz podal manuscript z IX. století "Martyrologium Romanum". - Rukoptsy úplně prohnilé a na polo rozpadlé jeví mnohdy celá místa zelenavá. - Příčina jest patrně zase sůl měďnatá, jež vlhkostí povzbuzována vsávala se do širších a širších periferií. Takové případy shledal jsem na Polyglotním zlomku žalmu verše prvního (ze 14. stol.), jakož i na manuscriptu "O pouštění krve žilou".
Na rukopise ze 14. století byly mi k disposici ozdobné iniciálky a i ty jsem chemicky prozkoumal.
Výsledek byl, že barveny jsou azuritem (dvojuhličitanem trojmědnatým) a malachitem (uhličitanem dvojmědnatým). Vrstvičku barvy modré a zelené jsem seškrabal a pergamen propral, načež pozoroval jsem pod drobnohledem opět albuminoid mědnatý zelenavě zbarvený, jako při písmu. Analysou pak došel jsem k reakcím harmonickým s dřívějšími.
Tolik zatím o inkoustu mědnatém.
Inkoust železnatý tvoří na povrchu tmavou, též rezavou vrstvičku, která se rozpouští již ve slabé kyselině chlorovodíkové a reaguje zřetelně na železo.
Sloučeniny s albuminoidem jsou hnědé i špinavě žluté, nevnikajíce až do spodní vrstvy pergamenu.
Inkoustem železnatým psán jest dle výzkumu prof. Vojtěcha Šafaříka rukopis Královédvorský, Alexandreis budějovicko-musejní. Per analogiam soudím, že i Mastičkář, Život sv. Štěpána atd.
V Mastičkáři připsané jest slovo V. Hankou quisty - jež ale každý laik pozná - dle novějšího exterieru inkoustu.
Přípisek k 109. žalmu (mezi řádky) - glos v Mater Verborum užil falsátor - patrně barvy rezavé - aby též označil inkoustu železitost.
Neméně zajímavá jsou falsa: Milostná píseň krále Václava, Libušino Proroctví a píseň pod Vyšehradem; makroskopickým pozorováním zříme barvy moderní. By ale totéž písmo tím více starobylosti nabylo, přimaloval k písmenkům jednotlivým - zelené odstíny - obyčejným barvivem.
Falsa jsou tak neopatrně a tak bez důmyslu zhotovena, že teprve zříme, jak plané jsou domněnky o padělání RZ a RK.

Národní listy  (č. 138, 19.5.1886, příl. s. 1):
Dokončení.

Uvažme vše, co nalezl jsem při výzkumu manuscriptů s inkoustem mědnatým a železnatým z 12. a 13. století a prostudujme nyní parere Cordy o Rukopisu Zelenohorském a exploraci jeho z let dřívějších (z r. 1835), jež píšou Pavel Šafařík a Palacký (Die ältesten Denkmäller der böhmischen Sprache 1840), strana 20:
"Die ganze Tinte ist, ihrer materiellen und wägbaren Substanz nach, von dem Manuscripte verschwunden, und nicht ein Atom davon ist auf der Oberfläche des Pergaments geblieben; was man von ihr sieht, ist nicht als der blosse Eindruck, die Wirkung, die einst der Tintenstoff auf das Pergament hervorgebracht, die feine Flüssigkeit, die dasselbe eingesogen und absorbirt hat, von der es aufs innigste durchdrungen und modificirt ist, ohne dass irgend etwas mehr von der Tintenmasse auf demselben aufläge. Mit andern Worten: es ist auf dem Pergamente kein Agglomerat oder Niederschlag von Tintenstaub mehr vorhanden, den man, wie bei alten Schriften gewöhnlich, ablösen, wegradieren oder wegwischen könnte: sondern was van der Tinte übrig geblieben, ist dasjenige, was in die Substanz des Pergaments eingedrungen ist, was sich mit ihr chemisch verbunden, und die Fasern mil der Tintenfarbe durch und durch imprägniert hat."
Nezříme tu frapantní souhlas s makroskopickým výzkumem naším? Corda nalezl sloučeninu inkoustu - s pergamenem, čili dle pozorování našeho, sůl minerální sloučenu s proteidem pergamenu již v r. 1835 - tedy ne ani po 20 letech!...
Pozorováním písma Rukopisu Zelenohorského - objeví se nám skutečně slabým zvětšením úplně obdobná substance - jak při manuscriptu z 12. století s inkoustem mědnatým. Jest zelená - a činí dojem sloučeniny glutinu se síranem mědnatým.
Než čtěme dále parere Cordy:
"Was die Tinte betrift, so kann ich dieselbe nur für Eisentinte erklären, wie die rückgebliebenen Spuren derselben mit Reagentien unbezweifelt darthun. Welcher Art aber diese Eisentinte war, ist unenträthselbar, denn es ist nicht möglich, nachzuweisen, ob es eine mit Eisenvitriol und Galläpfeln, oder mittelst Eisenbeitze und einer Rindenabkochung beraitete war, da die eigentliche Tinte durch das Abwischen verschwunden ist, und nur die so denkwürdige grüne Verbindung von Eisen mit der Pergamentfaser zurückgelassen hat. Wir kennen jetzt keine solche grüne Eisenverbindung, mil thierischem Leime, oder einem andern thierischen Stoffe, jedoch ist die Chemie organischer Verbindung der Art zu neu um auf solche Fragen, wie die vorliegende antworten zu können..."
Síran železnatý ovšem netvoří substance s glutinem (proteidem pergamenu) zelenou - ale za to síran mědnatý.
To ovšem nebylo vše Cordovi známo - a proto ani netuše, že sám prohlašuje inkoust za mědnato-železnatý píše, že obdržel mimo jiných reakcí též s ferrocyanidem draselnatým reakci krvavě červenou (citlivé zkoumadlo na měď). I v mikroskopickém výzkumu diví se, proč u RZ jeví písmo vlákna barvu zelenou, kdežto tak mnohé jiné rukopisy, jím zkoumané, měly vlákna žlutavá neb hnědá. Resumé ze všeho vyzírá - že jest Rukopis Zelenohorský psán inkoustem železnato-mědnatým, aneb dokonce mědnatým. Nejen makro i mikroskopický výzkum úplně souhlasí s paralelním porovnáním manuskriptů 12. - 13. století.
Harmonické objevy v příčině konstituce glutinu pergamenu se solí mědnatou budou zajisté nití Ariadny, jež povedou nás z labyrinthu lichých domněnek o nepravosti RZ. Neboť tolik dnes již mohu konstatovati, že jen stáří a délka času byla s to vyvolati vzájemnou kopulaci.
Byť i nebyl výzkum chemický - jejž Corda provedl - úplně správný - však mikroskopicky nápadně se shoduje s porovnáním manuscriptů 12. a 13. století. - Co se týče qualifikace mikroskopické - o té pochybovati nám nelze, neboť sám Alex. Humbold poznamenává Augusta Josefa Cordu jako zručného a talentovaného mikroskopika. August J. Corda publikoval nejen mnoho cenných bádání z oboru phytopalaeontologie, ale celá řada histologických a fysiologických studií pojistila mu jméno světové.
V kritickém stadiu nalézati se bude celá frakce, jež prohlašuje Rukopis Zelenohorský za falsum - pakli se potvrdí s celou určitostí, že inkoust byl mědnatý neb železnato-mědnatý. Jest známo, že teprve v letech šedesátých určili měď chemikové v manuscriptech z dob klasických a středověku.
Tedy ani Jiří Pertz (zřel RZ v roku 1843), ni dr J. Wattenbach (prohlížel RZ v roku 1848), ni dr. prof. Sickel - netušili - že písmo zelené vyvolává inkoust mědnatý.
Dr. Theodor Sickel, profesor palaeografie na universitě vídeňské, přednáší již r. 1858: "Libušin soud" psán jest inkoustem šťávozeleným, jenž jest zřejmou známkou falsifikace, poněvadž ve starých památkách užívalo se toliko inkoustu černého a červeného a zelená barva, kde se shledává, jest jenom účinek oxydace na některých místech rukopisu vzduchu vydaných. (Šembera: Libušin Soud, 1879).
Ptám se: mohl věděti domnělý falsátor, že připravován byl inkoust pomocí skalice [*] již r. 1810-1816?
[*]  zřejmě vynecháno: "modré" (poznámka L. Matoušek)
Šafařík, Palacký, Corda, Staněk, profesor chemie na polytechnice pražské, soudili o RZ, že psán jest inkoustem pouze železnatým - neboť že by existoval inkoust mědnatý, neměli všichni ani tušení.
Náš falsátor byl tedy i obratný chemik, který již na počátku století prozkoumal manuscripty cizí a zvěděl, že staří užívali inkoustu mědnatého, on pak na základě dlouholetých experimentů připravil si inkoust, jenž vyvolal sloučeniny s proteidem pergamenu - jako vidíme u jiných, nepadělaných manuscriptů pergamenových!
Prosím pánové - zde zříte Vaši paralogii.
Než nejsme ještě u konce se zkoumáním RZ a RK, naopak v počátcích, snaha naše nese se na základě vymožeností exaktních, v cizině získaných, manuscripty naše brániti - pokud chemie i mikroskopie jest s to, náhodné otázky palaeografické řešiti.

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná