Osobnosti rkp. sporu

První president republiky
česko-slovenské
M A S A R Y K
Napsal Arnošt Denis, profesor na Sorbonně.
(Revue Bleue ze dne 28. června 1919.)
Autorisovaný překlad Dra Jindřicha Vančury.
Nakladatel F. Šimáček v Praze.

Strana 14 až 16:

Masaryk cítil se schopným znovu povznést tento úkol vyznavače pravdy. Sotva přišel do Prahy, zakládá vědeckou revui, Athenaeum (1883), jež při otázkách českých používá zásad současné metody a hodlá šířit ideje západní. Heslem redakce je: věda a poctivost. Dokazuje téměř hned upřímnost svého přesvědčení tím, že vedením Masarykovým činí útok na pravost rukopisů.

V letech 1817-1818 odkryty byly v Čechách dva rukopisy. Rukopis Zelenohorský se soudem Libušiným, z něhož některé verše staly se od té doby populárními: "Nechvalno nám v Němcech iskat pravdu; u nás pravda po zákonu svatu, juže prinesechu otci naši." Rukopis Králodvorský obsahuje vedle několika lyrických básní epická vypravování věnovaná bojům Čechú proti nájezdníkům nepřátelským. Přes okolnosti více než podezřelé, za jakých byly objeveny, a přes výslovnou zdrželivost nejpovolanějších filologů tyto rukopisy, přijaté od počátku s nadšením od vlastenců, zůstaly předmětem pověrečného kultu. Jakou báječnou odpověď bylo lze dát Němcům, kteří s Čechy rádi jednali jako s barbary! Jak by barbarským byl národ, který měl podobné nároky šlechtické a který již v XII. a XIII. století dostoupil tak vysoké úrovně vzdělanosti! Rukopisy staly se jako paladiem slovanské národnosti v Čechách, symbolem vlastenectví. biblí, k níž se zvedaly zraky se zbožným pohnutím; nejodvážnější vykládači pouštěli se do jejich studia jen s chvěním. Několikrát některé hlavy bázlivé chtěly varovat lid, naznačovaly gramatické zvláštnosti a historické pravděnepodobnosti, jichž se jen hemžilo v rukopisech. Jejich odvaha byla přísně strestána; byli dáni do kletby, jejich díla pohřbena v soustavném mlčení; jejich jména byla předmětem opovržení a hrůzy.

Masaryk znal žalostný příběh svých předchůdců a věděl, že předsudky a pošetilost použijí zbraní otrávených. Ale nebezpečenství ho spíše vábí než odstrašuje; je stvořen k boji, pravil jeden z mužů, kteří ho vybízeli k zápasu, aby ho potom zapřel. Roku 1886 s pomocí některých z předních představltelů mladé university, Gebauera, slavného filologa, a Golla, vůdce nové školy historické, organisuje vědeckou výpravu, aby dokázal, že rukopisy, tak vhodně odkryté roku 1817, jsou v skutečnosti jen smělým padělkem, jehož původci byli Hanka a někteří romantikové kolem něho seskupení. Důvody filologické, historické, paleografické, sociologické, jež přinášel Masaryk a jeho pomocníci, byly tak rozhodné, že od první chvíle nestranní kritikové nechovali žádné pochybnosti. Obhájci rukopisů, neschopni udržet boj na půdě vědecké, vznítili vášně lidu. Denní tisk nadávkami a urážkami zahrnul bezbožníky, sahající svatokrádežnou rukou na posvátnou archu. Nejsmělejší duchové odsuzovali jejich cynism. Sám Neruda, jenž měl dost odvahy a jenž byl prohlašován za zrádce a odpadlíka, protože opouštěl staré tradice, smutně potřásal hlavou: "A proč to říkat veřejně a vůči cizině?" Heyduk, nestor české literatury, hlásal, že povinností učencovou je zatajit své pochyby spíše, nežli odvážně zneuctít cit národní. Moudří opakovali: Běda tomu, skrze koho pohoršení přichází. Vůči této zuřivosti a této slabosti Masaryk se dovolával rady Husovy:

"Nemůže-li pravda být projevena bez pohoršení, lépe je přijmout pohoršení, nežli opustit pravdu." - "Čest národa," odpovídal těm, kdo ho obviňovali, že zmenšuje slávu národa, "vyžaduje, abychom poznávali a hájili pravdu. Je větší odvaha a zásluha přiznat svůj blud, nežli hájit podvod, třeba byl sdílen celým národem."

První president republiky česko-slovenské Masaryk
napsal Arnošt Denis, profesor na Sorbonně. (Revue Bleue ze dne 28. června 1919.) Autorisovaný překlad Dra Jindřicha Vančury. Nakladatel F. Šimáček v Praze. Cena v Praze 90 h. Formát 17 x 11 cm. Počet stran 20.

Knihovna České společnosti rukopisné v Praze [sign. 57]