České Slovo
Ústřední orgán Československé strany národně socialistické
Číslo 103.  II. vydání
Praha v pátek 1. května 1936.
Strana 3:
Neznámý dopis T. G. Masarykův o tom, jak propukl spor o Rukopisy.
Historický dokument po prvé uveřejněný.

Laskavostí prof. dr. B. Vydry, známého kulturního pracovníka polsko-československého, můžeme dnes v "Českém Slově" uveřejniti nesmírně zajímavý a dosud zcela neznámý dopis T. G. Masarykův z r. 1888, který vysvětluje, z jakých pohnutek a za jakých okolností zasáhl mladý Masaryk tenkrát do boje o rukopisy. Dopis zároveň obsahuje v lapidárním výrazu Masarykovo kulturní a mravní vyznání víry. Prof. T. G. Masaryk zaslal tento dopis, když byl v Moskvě, polskému slavistovi B. Grabowskému. B. Grabowski (zemřel r. 1900) byl žák varšavského profesora Č. na Hlavní škole F. B. Květa; stal se brzy nositelem slovanské myšlenky v Polsku v poslední čtvrtině 19. století. Hlavní svůj zájem obrátil k Čechům a Chorvatům, s jejichž předními kulturními pracovníky udržoval čilé spojení. Výrazná postava T. G. Masaryka nemohla ujíti jeho pozornosti a oba mužové záhy se seznámili a navázali trvalé styky. Grabowski, romanticky celkem chápající slovanskou myšlenku, ba i pod dojmem informací svých českých přátel, nejednou skepticky posuzoval činnost Masarykovu. Uvedený dopis je zároveň obhajobou práce Masarykovy. Dopis uveřejňujeme věrně podle originálu se všemi slohovými a gramatickými odchylkami od dnešního psaní.

Moskva 25.III.88.

Ctěný Pane Profesore,

k milému listu Vašemu odpovídám, jak vidíte z Moskvy, kamž jsem před několika dny přijel z Varšavy. Jsem tu v Rusku po druhé a studuji, abych to krátce řekl, slov. otázku. jmenovitě ruskou a polskou. Co se posledního týká, ve Varšavě p. dr. Karlowicz několik dní tak milé a laskavé služby mně prokázal a k poznání poměrů tolik mně přispěl, že jemu a jeho přátelům (p. Swietochowskému aj.) velice jsem zavázán.
- Karlowicz Jan (+ 1903), polský filolog a etnograf.
- Swietochowski Al. (* 1849), polský spisovatel a filosof positivista.
Co ze svého pozorování mně vyplyne, snad brzy alespoň po částích, v Athenaeum budete čísti. -
Dovolte mně teď, abych Vám stručně objasnil situaci a specialně ukázal na to, co mne se týká.

titulek:  O Masarykových začátcích v Praze

Já jsem se neprovinil ničím, praničím, a předce jsem pronásledován až do krve; jak a proč, povím tímto historickým věci výkladem.
Byl jsem docentem Vídeňské university a česká universita povolala mne 1882 do Prahy. (Jaký můj tehdejší životní směr byl, poznáte z mé práce "Der Selbstmord" atd.) V Praze záhy jsem si zjednal oblibu; ale poznával jsem vždy jasněji, že postavení mé bude velmi těžké. Proč? My jsme tlakem staletým a jinými histor. příčinami demoralisováni; já však poznával, že budu musiti tak, jak i druzí, vystoupiti proti zhoubným směrům. Mně tím více připadl úkol ten, proto že hlavní můj předmět je sociologie.
Nevystoupil jsem však nijak přímo, nijak offensivně. Přečtěte si prosím, moji práci o Pascalovi a Brokleovi a uvidíte, oč mně šlo a co jsem chtěl: mravní opravdovost a v vědě vyšší stanovisko. Napsal jsem o Brokleovi studii proto, že u nás historie nejvíce se pěstuje, ovšem duchem nedobrým. Napsal jsem pak studium děl básnických a opět nepřímo na pokleslost naší belletrie jsem ukázal.
Z těch mých prací, prosím, suďte, nikoliv dle toho, co se o mně psalo a snad ještě píše...
Vedle těchto prací menších napsal jsem česky "Konkretnou logiku", opět z ní poznáte totéž úsilí. (Pošlu Vám německý překlad, proto že je úplnější.)
Vedle toho založil jsem s několika kolegy "Athenaeum", abychom nejen kritisovali, ale hlavně z cizích literatur vědecké myšlenky (v referátech o důležitějších spisech) přinášeli, - toť úkol Athenaea hlavně a práce čistě positivní. Athenaeum a ovšem mé odchylné od rozšířených náhledů myšlenky udělaly mi mnoho nepřátel; každý kritisovaný soptil na mne. Ovšem zároveň měl jsem i mnoho přátel, aspoň uznávajících mou snahu.
Tak stály věci do 1886 do února. Byl jsem v Praze (a Slovanům) homo novus, nestaral se o mne nikdo, t.j. mohl jsem dosti klidně pracovati.
Tu zčista jasna přišel spor rukopisný. V Athen. únor 1886 přišel Gebauerův 1. článek a můj List ke Gebauerovi. Po tom sledovaly články ostatní. Prosím, přečtěte si věci: jsou nejen věcně zajímavy, ale i pro poměry české velmi charakteristické.
Nár. Listy začaly rukopisy hájiti a proti mně štvali pak všichni nespokojenci a tak jsem se stal zrádcem, nihilistou, a bůh ví čím, a já nejsem nic než člověk, který si přeje, abychom svůj národní život postavili na mravní základ.

titulek:  Jak byl Masaryk zatažen do boje o rukopisy

Abych stručně vyjasnil situaci: v rukopisné otázce propůjčil jsem Athenaeum byv požádán o to kollegou Kvíčalou, já sám bych nebyl proti rkpům vystoupil, ač jsem je měl za falešné. Nevystoupil bych, prot že moje esthetické a sociologické důvody nejsou tak přístupné širším kruhům. Když vřava novinářská začala - (proč, povím hned) - Kvíčala zapřel své přesvědčení a aby se kryl, štval proti mně a mým soudruhům a tak se stalo, že i na universitě naší dva tábory příkře se postavily proti sobě. Zuřivost tzv. obhájců jest takřka psychosní a vysvětluje se jen tím, že neběží a neběželo při ruk. sporu o rukopisy, ale o osoby: rukopisy staly se dvěma stranám znamením, jak ve Švédsku čepice a klobouky. Boj jde hloub, o to běží, zorganisovati novou stranu společensko literární, která by základy našeho bytu střízlivě a upřímně shledávala a proti korrupci se postavila.
Že právě z university podnět vyšel, je pochopitelno, a nestalo se, si parva licet componere magnis (je-li dovoleno srovnávat malé věci velkými, poz. red.) právě u nás po prvé.
Tedy ne o rukopisy, ale o bytí nebytí staré korrupce šlo: my před nepřítelem tak naučili jsme se lháti, že jsme konečně i sobě samým lhali. - Toť vše. A když přišli lidé čestnější, kteří chtěli pravdu, byli zatracováni a kaceřováni.

titulek:  Role Národních Listů v boji

Že žurnalistika a specialně Nár. Listy tak urputně se proti nám postavily, toť jednoduché: pokud byla jen něm. universita, publicistika měla veliký a jediný vliv na studentstvo a se studenty i na profesory; obzvláště N. Listy vliv měly značný. Českou universitou vliv ten ztrácela tou měrou, kterou necenila čistě vědeckou práci; a proto postavila se naše žurnalistika ve znamení rukopisů proti mladé generaci pracujících. (K tomu přistupuje osobní záležitost: Grégr, majitel N. Listů, chtěl mne, právě před vyjitím 1. článku proti rkpům, získati za redaktora vědeckého feuilletonu svého listu; byl jsem ochoten, ale činil jsem různé podmínky a proto, že jsem se nepoddal, Grégr na mne zanevřel. O té věci částečně i veřejně jsem psal, ukázav z listu Grégra samého, že jeho redakce nevěřila v rukopisy a že předce je hájila atp. - nepěkné prádlo.)
Strach před tzv. veřejným míněním byl tak veliký, že i mnozí učenci zapírali své přesvědčení; zkrátka, asi 1 1/2 roku vládl u nás terrorism žurnalistiky, který byl jen s počátku inkoustový, později však neštítil se pronásledovati hmotně. To je smutná kapitola naší obecné mravnosti. -
To je tak in nuce hlavní podstata věci.

titulek:  O Masarykově poměru k Času

Přistoupím teď k "Času" a s ním k listu poměru.
"Čas" nebyl a není můj orgán. Založili jej někteří mladší spisovatelé, hlavně professorové gymnasijní a měl býti po výtce orgánem pro kritiku belletristickou. Při založení "Času" nijak jsem nebyl zúčastněn, leda že p. Herbenovi a Klírovi (Jarosl.) tu i tam na potkání nějak něčím poradil. Ovšem mladší tato generace pojala za své idee, které ve sporu o rkpy pronikly.
"Času" 1. č. vyšlo v prosinci (20.) 1886 a zůstal nepovšimnut. N. Listy samy ohlásily vyjití. Tu z čista jasna, myslím že v březnu 1887, kdy několik měsíců po 1. čísle N. Listy spustily plnou hubou úvodník "Filosofové samovraždy", ve kterém článku denuncují 1. č. Času pro programní článek, že hlásá národní samovraždu, nihilism a že dle toho poznati lze mne, že své idee o samovraždě vštěpuji teď mládeži a národu. Článek ten pochází od Ferd. Schulze! Proč Schulz tak psal hned povím, zatím ke věci se obracím:
1. já ovšem ve své knize o "samovraždě" psal proti samovraždě - rozumí se samo sebou;
2. já toho článku Času nepsal;
3. ostatně v něm ani není to, co N. Listy hledaly, ačkoli článek sám je nejasný. (Vytýkal jsem to p. Herbenovi hned po obdržení 1. čísla.);
4. a konečně vůbec při objevení Času neměl jsem žádného přímého vlivu.

titulek:  O tom tehdejším nihilismu

Po N. Listech všude zase o "nihilismu" atp. se křičelo, vřava z rukop. přenesena na toto pole. Tak stal jsen se "nihilistou" a se mnou mnozí jiní. (Tomu hlasu podlehl Jste i Vy, ctěný pane professore, neznaje poměrů: já otázky o přenárodnění nikdy nikde nepostavil a vůbec o nějakém mém protinárodním, nevlasteneckém jednání nemůže být řeči.)
Abyste poznal, oč při všem běželo, povím teď proč Schulz propůjčil se k tomu paličskému článku.
Nehledíc k jeho charakteru - slušný člověk nikdy by se tak surové lži nedopustil! - bál se asi o svou "Zlatou Prahu"; já totiž učinil, že Otto vydávati se jal nový Naučný Slovník, Schulz bál se, že by illustrovaný N. Slovník ubil "Zl. Prahu" - toť asi vše, proč povstal proti mně jakožto redaktorovi. (Teď vzdal jsem se redakce.) Ve všem vidíte boj dvou směrů, názorů.
Řekl jsem, že "Čas" není můj orgán. Neříkám tím, že nepropaguje některé mé idee; naopak teď mám na něj vliv přímý, ale vliv ten dostal jsem tím článkem, který mne donutil - seč mohu, pomáhati mladým lidem.
Z listu Vašeho vidím dále, že se Vám směr "Času" zdá býti příliš negativním. Do jisté míry máte pravdu; ač jeho kritiky belletrie a některé články jsou i positivními. Negativnosť je mu vnucena N. Listy, stal se nechtě orgánem kritiky našich žurnálův. Ale je to práce nad míru potřebná a záslužná. (Tak ve všem, i zde při "Času" osobní záležitosti kalívají věci. Pan Herben byl v redakci N. Listův asi rok: když počala rukopisní bitva, napsal do venkovského listu články proti rkpům, p. Grégr ho na místě propustil.) -
Tím asi na rychlo vyčerpal jsem, co říci mám in sua re. Chcete-li do věci lépe vniknouti, račte si prohlédnouti Čas celý a Athenaeum, ne-li celé, tedy alespoň od rukop. článků počínajíc. Já sám dovolím si Vám přislati některé své práce. Přejete-li si pak informaci, obraťte se prosím, buď na mne, nebo k dr. Herbenovi; ještě lépe by Vám posloužil p. prof. Ferd. Jokl, teď na reálce v Jičíně (v Čechách).

titulek:  Masaryk o svém vlastenectví

Konečně při posuzování našich poměrů, nezapomínejte, prosím, na to že jsme byli pod nátlakem cizím a že proto historicky charakter náš zkalen, ne však, jak doufám podstatně; jakkoli tedy velmi rozhodně jsem se postavil proti lži nás svírající, odpouštím svým protivníkům úplně. Je mi jich upřimně líto; a oni, nemýlím-li se, již poznávají, co se stalo. Pochopuji dobře, že mým snahám neporozuměli: málo lidí pochopuje, že můžeme milovati národ, i když jeho slabosti a špatnosti známe a zatracujeme. Většina lidí to, co miluje, zároveň i nekriticky zbožňuje. A myslím, že kdo vší silou svou postaví se proti proudu obecnému, nečiní tak z nelásky: co by mu bylo do toho, čeho nemiluje? Právě to bolí, co milujeme, ale co poznáváme býti nesprávným: co nemilujeme, je nám lhostejno.
Těšil jsem se velice z listu Vašeho, Pane Professore, a mám naději, že naše poznání bude pravdě nějak užitečné. Odpusťte konečně, že jsem Vám neposloužil lépe; jsem však zaňat jinými věcmi, a tak vytrhnut z Pražského ovzduší, že o něm ani nedovedu náležitě psáti. Budu Vám povděčen, povíte-li mně, jestli a jak moje zpráva Vás uspokojila. Pište mně, prosím do Kijeva, poste restante.
(Budu tam asi za 2 neděle.)

S uctivým poručením
T. G. Masaryk.
©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná