Korespondence
Tomáše Garrigua Masaryka
Dopis od Dr. Jana Kvíčaly

List důvěrný.   Kv.

Velectěný pane kollego,

Málo kdy jsem byl tak nemile dojat jako včera při čtení Vašeho listu.
Nemám bohužel času, abych o všech věcech, kteréž se ve Vašem listě naskytují, mínění své Vám projevil; požádal jsem však prof. Gebauera, aby Vám sdělení o tom učinil. Předpokládal jsem totiž, že prof. Gebauer o listě, jejž jste mi zaslal, ví.
Abych krátce a bez obalu smysl a účel Vašeho listu naznačil, tedy pravím: Vy mne vyzýváte, abych ihned do Athenaea článek napsal ve směru, jejž Vy mně naznačujete. Pro ten případ, kdybych tak neučinil, dáváte mi dosti důrazně na srozuměnou, že v Athenaeu "dějiny uveřejnění 1. článku prof. Gebauera" uveřejníte a že při tom o návštěvě, kterou jste Vy s prof. Gebauerem u mne vykonali a o rozmluvě, která při té příležitosti byla vedena, obecenstvu zprávu podáte. Jen pro ten případ, že bych já sám své mínění "zjevil", chcete mne ušetřiti a pravíte, že pak "rozumí se, že toho neučiníte".
Jest to tedy patrná presse, kteráž mne zármutkem, ale také nevolí a trpkým pocitem naplnila.
Odpovídám na to určitě a jasně toto: Já nedávám svého svolení k tomu, abyste k zamýšleným "dějinám uveřejnění 1. článku prof. Gebauera" použil soukromé a důvěrné rozmluvy, která byla v mém bytě vedena. Váš list zakládá se na mylném mínění, že já onu rozmluvu nepokládám za důvěrnou, nýbrž za takovou, kterou by každý dle své libosti mohl obecenstvu předložiti.
Jsem jist, že po tomto mém prohlášení uveřejnění zamýšlené pokládati budete za nemožné. Kdyby se však stalo, což dle mého přesvědčení se nestane, pokládal bych to za čin nepřátelský, a nebyl bych ani na okamžik v rozpacích, co bych měl učiniti.
Trpký pocit vzbuzuje ve mně zvláště Vaše sdělení "mám o schůzi naší zevrubný protokol" atd. Tedy za tím účelem a s tou intencí jste přišel ke mně, abyste jako vyšetřující soudce mne jako svědka vyslechl a o tom si pak "zevrubný protokol" sepsal! Proč pak jste mně to, velectěný pane kollego, nesdělil hned před rozmluvou, abych věděl dobře, čeho se mám nadíti? Byl bych pak věděl, co opatrnost káže.
Rozhodně musím popříti Vaše tvrzení, že bych já nebyl při oné schůzi o své zamilované myšlénce shromáždění notabilit (čili jak jste doslovně pravil "notablův") se zmínil. Není-li o té věci ve Vašem "zevrubném protokole" zmínky, není to žádným důkazem, poněvadž i v obšírném protokole nebývá vždy víc obsaženo a nemůže býti obsaženo. Kdybyste ten "zevrubný protokol" byl mně k verifikaci předložil, zajisté bych nebyl opominul o žádoucné doplnění Vás požádati.
Vím jistě, a nemůže ani jinak býti, než že při naší schůzi jsem také opět tuto myšlenku o schůzi notablův, ve které by se o věci důstojně jednalo, přednesl.
Mým protokollem jest má dobrá paměť a to vědomí, že ona idea o "schůzi notablův" byla takořka mé "ceterum censeo". Vždycky, kdykoliv jsem s prof. Geb. o této otázce mluvil, pronesl jsem tuto myšlénku a chtěl jsem k uskutečnění takové schůze působiti. Věc se zmařila tím, že prof. Gebauer mínil, že po Hattalových článcích v "Nár. L." jest absolutní nutnost, aby vystoupil veřejně.
Jiných omylů, které se ve Vašem listě nalezají, nechávám zatím. Sděluji pak ještě toto:
Co já v příčině sporu o RK učiním, to učiním sám ze své vůle, a já sám rozhodnu a ustanovím si, kdy a kde to učiním. A sice odhodlán jsem byl již dříve, ne snad teprv od včerejška, a jsem odhodlán, v příštím sešitě Listů filologických své stanovisko vyznačiti a své mínění vysloviti, při čemž neváhám sděliti, že dle mého mínění boj s obou stran způsobem z části nepřiměřeným a politování hodným se vede. Že ve svém článku na důležitost zkoušky palaeografické poukáži, čehož Vy ve svém listě žádáte, rozumí se samo sebou a musil bych to i bez Vašeho listu učiniti. Lituji tedy upřímně, že mi byl tento list zaslán, který mne uráží a hořkostí naplňuje, neboť to, čeho si přejete, se v hlavní věci stane, avšak tím způsobem, který já uznám za vhodný. To jsem ostatně již také naznačil v "Hlase Národa" před delší dobou a sdělil jsem to vícekráte prof. Gebauerovi, i opětoval jsem to včera.
List tento pokládám za důvěrný, jak jsem hned v čele listu naznačil. Také Váš včerejší dopis pokládati budu za důvěrný, jak jsem i samému prof. Gebauerovi řekl, jemuž jsem jen všeobecně obsah listu naznačil. Pravím výslovně, že list Váš budu pokládati za důvěrný, ač jste Vy sám výslovně mně toho neuložil. Doufám, že nenastane eventualita, abych byl nucen od svého úmyslu, pokládati tyto dva listy za důvěrné, upustiti.
Na konci podotýkám zcela určitě, že v celém listě svém neměl jsem úmyslu Vás uraziti, avšak nemohu jinak než s hořkostí psáti o listě, který se mne takovýmto nešetrným způsobem dotkl.

V Praze dne 8. července 1886.

S úctou kollegiální
dr. J. Kvíčala.

Archiv Masarykova ústavu

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná