Doslovný přepis části z tv cyklu o T. G. Masarykovi týkající se rukopisného sporu, vypravuje dr. Zdeněk Mahler.

"Když se Masaryk poprvé vlomil do českého veřejného života, bylo to v souvislosti s tzv. rukopisnými boji. Jak víte, v romantické části 19. století byly takzvaně objeveny staré pergameny s básnickou skladbou o slávě českého dávnověku. Nadchlo to českou veřejnost a inspirovalo čelné umělce k výrazným vynikajícím dílům. Mánesa k cyklům, Alše rovněž, Myslbeka k některým sochám, rovněž Smetanova Libuše byla inspirována Rukopisy. Dá se říci, že výzdoba Národního divadla a jmenovitě pak královských salónků, ve kterých se právě nacházíme, měla zde svůj podnět. Jenomže Masaryk už dávno sledoval hlasy z venčí i od některých domácích vědců, kteří vyslovovali pochybnosti, zda jde o pravé dokumenty nebo o falsa, o podvržené. Položil si základní otázku mravního charakteru, zda můžeme budovat svoji budoucnost na lži. Věděl, že otevře-li tento problém, vznikne nesmírně bolestivá situace. Ale co naplat, on se k tomu ozdravnému řezu rozhodl. A tak v roce 1886 Masaryk ve svém časopise Athenaeum vyzval odbornou veřejnost, aby se k tomuto problému bez zábran vyslovila. Jenomže odborná diskuse byla záhy žurnalisty přenesena na stránky denního tisku. Rozpoutaly se vášně a vedly tak daleko, že se dokonce hlasovalo po hospodách o pravosti Rukopisů. Ale především rozpoutala se obrovská štvanice. Ta štvanice byla zaměřena především na Masaryka jako iniciátora. Probíhala paradoxně pod střechou vily zvané Osvěta, kde ve 2. patře bydlel Masaryk s rodinou a v 1. patře bydlel majitel a hlavní zastánce pravosti Rukopisů Vlček. Ta vila málem explodovala. Vlastenečtí matadoři s oblibou pojmenovávali své psy Masarykovým jménem. Masaryk byl označen z cynické svatokrádeže, jakožto ten, kdo byl podplacen zednáři. Nejvíce ho ovšem ranilo, když jeho odborní kolegové zmlkali a nejen to, když věděl, že dochází k denunciacím, k pokusům, aby byl vypuzen z Pražské university. Ty denunciace, jak věděl, šly do Vídně až k císaři. Ačkoliv Masaryk měl působit jako mimořádný profesor pouze tři roky a pak měl být povýšen na řádného, musel čekat 14 let, což bylo pochopitelně spojeno citelně i s platem. Byl nařčen z toho, že kazí mládež, že je filosofem národní sebevraždy, a tak se tedy stalo, že byl doslova proklet a z národa vykázán. Čelní básníci, ať už to byla Eliška Krásnohorská nebo třeba Hejduk, psali verše tohoto typu:

        Vás věru nezrodila matka česká,
        spíš netvorná, zlo sálající saň,
        jež nad hlavou nám perutěmi tleská
        a stále žádá české krve daň.

        Jdi k čertu, ohavný zrádče a přimkni se svou pochybnou
        duševní troškou a svou mravní mizérií ke komu chceš.
        Jen neopovažuj se už ani užívati našeho posvátného jazyka
        a pokáleti jej svým podlým duchem a otravným dechem.
        Jdi, přimkni se k nepříteli, jemuž sloužíš,
        zapomeň, že jsi kráčel po české půdě,
        my tě z našeho národního těla vylučujeme, jakož šerednou hlízu.
        Jdi, uteč z této Svaté země,
        než se pod tebou otevře, aby tě pohltila.

Česká televize 1997