Zdeněk Mahler
Ano, Masaryk
2002
Strana 32 až 34:
Pokud české dění pokulhávalo za vysokými nároky, nedal se Masaryk ve své
kritičnosti ničím odradit (postižení si mnohdy stěžovali na jeho prudkost a
povýšenost) - doslova otřes ve veřejnosti vyvolal, když podnítil
tzv. boj o Rukopisy. Jak známo, byly počátkem 19. století,
v jeho romantické fázi, profesorem Václavem Hankou "objeveny" staré
pergameny s básnickou skladbou o slávě českého dávnověku. Národní sebevědomí
se tím mocně nadchlo. Údajně starobylý epos inspiroval čelné umělce k
vynikajícím dílům: Mánesa a Alše k malířským cyklům, Myslbeka k heroickým
sochám, rovněž Smetanova Libuše byla inspirována Rukopisy, obdobně i veškerá
výzdoba Národního divadla. Jenomže Masaryk nepřeslechl hlasy zahraničních i
některých domácích vědců, kteří vyslovovali pochybnosti, zda nejde o
dokumenty podvržené, o falza. Masaryk si položil základní otázku mravního
charakteru: zda lze budovat budoucnost na lži. Věděl, že otevře-li tento
problém, vznikne nesmírně choulostivá situace. Ale co naplat, k tomu
ozdravnému řezu se muselo přikročit. A tak v roce 1886 v časopise
Athenaeum profesor Masaryk vyzval odborníky, aby se k problému bez zábran
vyslovili. Jenomže diskuse vědců byla záhy žurnalisty přenesena na stránky
denního tisku - rozpoutaly se veřejné vášně a sklouzly až do hospod, kde se
hlasovalo o pravosti Rukopisů. Ale především rozpoutala se obrovská štvanice
zaměřená proti Masarykovi. A probíhala všude, dokonce i pod střechou
vily zvané Osvěta, kde v druhém. patře Masaryk s rodinou bydlel a kde první
patro obýval majitel a hlavní zastánce pravosti Rukopisů Václav Vlček. Dům
málem explodoval! Nacionální fanatici s oblibou pojmenovávali své psy
Masarykovým jménem. Masaryk byl obviněn z cynické svatokrádeže jakožto ten,
kdo byl podplacen zednáři. Nejvíc ho ovšem ranilo, když jeho kolegové
zastrašeně zmlkali. A nejen to: sledoval, že dochází k denunciaci, k
pokusům, aby byl vypuzen z pražské university. Udání putovalo do Vídně až k
císaři. Ačkoli Masaryk měl působit jako mimořádný profesor pouze tři roky s
tím, že pak bude povýšen na profesora řádného, musel čekat čtrnáct let, což
bylo ovšem citelně spojeno s platem. Byl nařčen z toho, že kazí mládež, že
je filosofem národní sebevraždy. Čelní básníci, ať už to byla třeba Eliška
Krásnohorská nebo Hejduk, psali verše tohoto typu: "Vás věru nezrodila matka
česká, spíš netvorná, zlo sálající saň, jež nad hlavou nám perutěmi pleská a
stále žádá české krve daň." Vrcholem se stala veřejná klatba a Masarykovo
vyloučení z národa, jež otiskly Národní listy: "Jdi k čertu, ohavný zrádče,
přimkni se se svou pochybnou duševní troškou a se svou mravní mizerií, ke
komu chceš. Jen neopovažuj se už ani užívati našeho posvátného jazyka a
pokáleti jej svým podlým duchem a otravným dechem. Jdi, přimkni se k
nepříteli, jemuž sloužíš. Zapomeň, že jsi kráčel po české půdě. My tě z
našeho národního těla vylučujeme jako šerednou hlízu. Jdi, utec z této svaté
země, než se pod tebou otevře, aby tě pohltila!" Z těch nadávek a odsudků
lze sestavit celou knihu - Masaryk tedy rovněž proslul jako nejtupenější
člověk v Čechách. (V té době Charlottě, která porodila syna Jana,
pomáhala v domácnosti Masarykova matka - češtinu si opět oživila, německy už
se jen modlila. Že by k ní strašné nájezdy nepronikly? Brzy nato zemřela.)
Zdeněk Mahler: Ano, Masaryk
V roce 2002 vydalo Nakladatelství PRIMUS, Praha 1, Vězeňská 7.
Fotografie a obrazový materiál z archivu Zdeňka Mahlera.
Formát 10,5 x20 cm. Počet stran 96.
Městská knihovna v Praze [sign. G 5515]
© Zdeněk Mahler
© PRIMUS