Osobnosti rkp. sporu

T. G. Masaryk
Česká otázka
1924

Našeho obrození čtvrtá doba: časové směry a tužby.

Strana 173 až 175:

60.

Spor o RKZ: jeho význam vědecký a národní. Odstranění podvržených rukopisův úkol mravní a vědecký nové university. Revise starovlasteneckých názorů o minulosti. Pokračování ve vědecké činnosti Dobrovského. Proč žurnalistika hájila rukopisy? Žurnalistika a nová škola vědecká. Spor se rozšiřuje a nastává kritická revise vší národní organisace duchovní, konečně i politické. Dva tábory: starovlastenecký a kriticko-vědecký.

Jestliže po těchto stručných poznámkách o našem vysokém učení přikročujeme ke skizzování směrův a snah nynějších, nemusíme výslovně se šířit o tom, že podáváme skutečně jen skizzy - obsah nynějšího kulturního snažení našeho je příliš složitý, aby se dal stručně vyčerpat. Avška kdo pozorně sledoval analysi dob dřívějších, i v těchto aforismech nalezne dostatečného osvětlení.

Osvícenské a obrodní snahy vysokého učení velmi záhy projevily se ve sporu o tzv. rukopisy Královédvorský a Zelenohorský. Spory vlekly se od časů Dobrovského, tedy právě od samých počátkův obrození - musily přirozeně literární základy, jež při obrození hrály roli tak význačnou, býti ohledány, jakmile se o jejich pravosti i doma pochybovalo. Byl to čestný úkol nové university a úkol národní. Obsahem podvržených rukopisů konstruována byla domnělá minulost slovanská a česká - obraz minulosti té musil býti opraven. Byl požadavek netoliko národní mravnosti, nýbrž i prospěchu, odstraniti pozlátko a ukázati minulost pravou a takto odčiniti pobloudění některých křisitelů, kteří v závodě s kulturní prací ostatních národů spokojovali se zdáním. Význam rukopisného sporu a vížících se k němu bojů dalších leží pro mne v tomto mravním momentu.

Zavrhováním Hankových podvrhů nastal ovšem nové generaci i nový vědecký úkol, nahraditi falešnou minulost pravou a neméně skvělou, ba skvělejší, nežli se starovědecká škola vlastenecká domnívala.

Spory a boje o rukopisy dostaly tak široký rozsah z dvojích příčin. Přirozeně i mládež, a mládež školní, do víru sporů byla vtažena proto, že rukopisy byly předmětem vyučování a na nich budovalo se alespoň slavnostní nadšení vlastenecké. Před tím pochybování o rukopisech vždy bylo v kruhu užším potlačeno, ale nyní se to již nepodařilo; naopak spor se stal všenárodním, jak se ho chopila žurnalistika, stavíc se proti nezastrašené kritice vědecké. Spor se stal bojem dvou osvětných orgánů, vědy a žurnalistiky.

Pokud měli jsme universitu jen německou, žurnalistika byla vůdcem akademické mládeže ve všech otázkách národních; tím, že někteří profesorové nám nepřátelští ve mnohém se stavěli proti našim osvětným tužbám - byly čestné a nikoli tak ojedinělé výjimky, jak se u nás říkalo -, naše žurnalistika byla obhájcem mladších pokolení, akademicky vzdělaných.

Poměry se změnily, jakmile jsme měli universitu svou a profesorstvo přirozeně přišlo v intimnější poměr k akademické mládeži. Žurnalistika - zejména mocné ještě "Nár. Listy" - postavila se proti mladší generaci vědecké, a spor byl pak netoliko o obsah rukopisů, nýbrž o svobodu myšlení. Žurnalistika svobodomyslná sloužící pokroku, stala se zpátečnickou; na omluvu její budiž ovšem připomenuto, že proti mladší generaci vědecké stála i starší generace vědecká, alespoň spisovatelská a učitelská. Mužové, jako Tomek aj., neštítili se v otázce vědecké hlasovati. Vůbec starovlastenecké zpátečnictví vyžadovalo nejedno sacrifizio del' intelletto a je smutno a nepěkno vzpomínati, jaké v tom směru oběti se přinášely a přijímaly.

Už proto spor o rukopisy se šířil a prohluboval, brzy nešlo jen o národní rozum, než i o národní mravnost; přirozeně a docela logicky zahájená takto kritika vedla k revisi celé duchovní organisace národní, až konečně i politické. Ustavily se dva tábory, starovlastenecký a pokrokový.