Boj o Rukopisy - po 25 letech.
Č A S
středa 15. února 1911
Strana 7:
Před 25 lety.
Ve sporu a boji o rukopisy Královédvorský a Zelenohorský pociťoval jsem
především mravní význam pro náš národ, totiž že vynikající spisovatelé
chtěli národu pomoci nepravdou, lží. Lež bývá zbraní slabého, potlačeného, a
lež sama je slabá. Jest sebeklamem, sebeobelháváním. Falešné rukopisy nám
nepomohly. Přímo úžasem mne naplňovaly důkazy obhájců, že podvrhy jsou
základem všeho našeho kulturního úsilí; že se bez nich propadneme. Obhájcové
to pojímali docela materialisticky - speciálně tato nekritičnost mne
dráždívala. Ze samého počátku jsem rukopisný boj posuzoval symptomaticky:
jelikož jsme v důležitém oboru duchovním prokázali takové slabosti, jaký byl
a je náš stav celkový, jak dovedeme myslit a usilovat v oborech jiných a
zejména také prakticky? Neodpovídá falešnosti rukopisné falešnost
politická, hospodářská atd.? Odtud úsilí moje po kritické revisi našeho
snažení obrodního, o snažení vědomější. Odtud pokračování ve filosofii
historie Dobrovským a Kollárem započaté. Odtud další moje snahy sociální a
politické. Odtud realism, jak jsem jej pojímal a posud pojímám.
Vídeň, 14. února 1911.
(Telefonem).
T. G. Masaryk.
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná