Osobnosti rkp. sporu

A T H E N A E U M
listy pro literaturu a kritiku vědeckou
Ročník III. Číslo VI. (15. březen 1886)

Strana 200 a 201:
Některé pochybnosti palaeografické a pod.
Napsal T. G. Masaryk

Vědeckých kritikův nemůže teď býti tajno, že RK. i RZ. velmi podrobně a pečlivě musí býti palaeograficky prozkoumány: neboť důvody, které jsme tu v "Athenaeu" uvedli, zkoumání takové dojista dělají nutným, a to tím více, protože posud přesné palaeografické zkoumání nebylo provedeno.

Protože však s mnohých stran slýchati, že palaeografických pochybností nebylo předneseno, dovolujeme si některé pochybnosti vysloviti; většinou vzbudily se v nás při čtení p. Vrťátkova úvodu při vyd. fotografickém.

1. Nápadný je veliký počet rasur.

RK. dle úvodu p. Vrťátkova při vydání fotogr. má 2 proužky a 12 lístků; dohromady 28 stran (4 kusé, 24 plné); na 24 stránkách plných jest 792 řádek (Vrť. str. 6) řádky jsou krátké: 36 až 47 písmen (ib.). Kolik tu je rasur?

Odpověď na to máme z popisu p. prof. Maška v Listech fil. a paed. 1876: na 24 stránkách napočetl p. Mašek 1. 41 rasur jistých, a mimo to 2. uvozuje několik pochybných. Jiných korrektur (mimo rasury) je podle téhož popisu p. Maškova asi též tolik, co rasur; ergo: na každých 10 řádečků přichází tu jedna změna (rasurou neb korrekturou).

Poptával jsem se, zná-li se jiný rkp. se změnami tak hojnými? nikdo mi nevěděl pro to příkladu; i v Alexandreidě Budějovicko-Musejní je podle popisu v Musejníku 1881 rasur nepoměrně méně (ve 346 verších asi 7 či 10?), a i to je (v Alx.) mnoho, jinde prý není skoro žádných. *)

*) Z několika stran proneseno mínění, že Hanka (nebo kdo jiný) do pravého rukopisu vepsal chyby své buď aby uvedl rukopis ve shodu se svou grammatikou, aneb aby RK. se shodoval s jeho podvržky atd. To by bylo možným, ale mámy rasury popsány od Maška ve Filolog. Listech 1876 i vidíme, že místa obsahující Hankovské hrubé chyby grammatické jsou neporušena.

2. Jak vysvětliti, že na 4 stranách těch dvou proužků nejsou - dle prof. Maška - žádné rasury?

Proužky ty jsou více než 1/25 RKho, měla by se tedy na nich alespoň jedna rasura (nepochybná) najíti.

3. Podle p. Vrťátka (Úvod str. 2) jest v pergamenové vrstvě mezi str. 24. a 25. mezera 4 listů. Na str. 24. končí se nápis "kapitoly", na str. 25. začíná se píseň "Poletova holub": je to v RK jediný případ, kde text z listu předcházejícího nepřebíhá na následující:

a) snad vypadly čtyři listy již popsané? V tom případě je to náhoda podivná, že nic nikde nepřebíhalo ...

b)snad vypadly čtyři listy dříve než napsán byl obsah? V tom případě opět náhoda, že text právě před mezerou dobře se končí a potom dobře začíná znovu.

4. Nápadnou byla mně okolnosť, že některá slova RK. psána jsou s dvojitým rr: dle p. Vrťátka jsou to:


          hrrnu   (2krát)
          hrrdlo  (7krát)
          wrrhu   (jednou)
          wrrsi   (jednou).

Napadlo mně, zdali ta dvojitá rr mají nějaký význam a ptal jsem se znalce; i slyšel jsem, že rr za samohl. r psává se, ale velmi zřídka, poměrně prý často v rkp. Hradeckém. Protože však, jak jsme slyšeli, Hanka tento rkp. znal před objevením RK., učinil jsem - na zdař Bůh - závěr, zdali slova RK. s dvojitým rr nejsou také v rkp. Hradeckém: byli jsme víc než překvapeni, když se domněnka ta potvrdila, neboť slova s rr v RK. skutečně mívají také rr v rkp. Hradeckém:

       v RK hrrnu:  v rkp. Hrad.  hrrnyechu  ve vyd. Paterově,  str.  24.
                                  shrrnu      "  "       "       "    12.
       v RK hrrdlo: v rkp. Hrad.  hrrdlo      "  "       "       "   272.
       v RK wrrhu:  v rkp. Hrad.  wrrze       "  "       "       "    18.
                                  wrrziem     "  "       "       "   254.
                                  wrrczy      "  "       "       "   372.
       v RK wrrsi:  v rkp. Hrad.  wrrch       "  "       "       "   352.
                                  wrrchem     "  "       "       "    34.

Soudný čtenář se dovtípí, co taková podivná verifikace mohla by znamenati: to, že pisatel RK. za vzor užíval rkp. Hradecký napodobě ho i v takovýchto gramm. nezávažných věcech. Neboť pravděpodobnosť, že by právě ta 4 slova v rkp. Hradeckém i v K. byla psána s rr náhodou, je velmi malá.

5. Slyšíme (str. 199), že písař RK. zvolil si, abychom to jednoduše naznačili, nepříhodnou abecedu: není takový případ napadný a podezřelý?

6. Není nápadno, že pergamen RK. je velmi tenký? Čteme Č.M. 1881, str. 147, že blana na jednom (jen na jednom?) místě je "neobyčejně tenká".

7. Srovnával jsem písmo (fotogr. vydání) RK. se mnohými rkp. starými a hlavně s rkp. ze XIV. věku. Nezdá se mně, že písmo RK. vyniká pravidelností a že by tahy písma byly nápadně stejné a pevnou rukou prováděné. Tak např. str. 12, 20, 26 nikterak se nevyznamenávají úhledným a pěkným písmem.

Dojista písmo musejního rkp. Mastičkáře a Buděj. Alex. je lepší, nežli RK.

8. Přeptával jsem se velmi dobrých palaeografů, zdali nápodoba starého písma je tak nesnadná, jak se u nás říkává, a slyším, že nikoliv. Je např. faktum, že falešné "Libušino proroctví" - chované v Museu - mnohem pěknější a lepší má písmo, nežli RK.

Obzvláště k jedné věci bych pozornosť obrátil. Okolo 1817 a ještě dlouho po tom bylo písmo (švabach) vůbec podobnější s písmem třeba i XIV. věku; v době té se proto napodobitel starého písma nemusil tolik namáhati, jak se nyní zdá nám, kteřížto odvykli jsme švabachu a brkovému peru.

9. RK. a RZ. - jak uznávají odborníci - má veliké a mnohé chyby a odchylky v řeči, chyby a odchylky, které se v rkpech jiných nevyskytují. Proč by právě RK. a RZ. měly tolik chyb závažných? Říká se, že prý chyb těch písaři se dopustili; avšak proč právě při našich rkpech dopustili se písaři, čeho jinde se nedopouštěli? Ostatně ani možným není, aby písaři dopustili se chyb, jakou např. je hrubé "zaměšiti" ve smysle = zaškarediti se a pod! Neniť slovo to na jednom místě, ale na více! Chyby písařské, vznikající přepsáním, vynecháním, nahrazením slova slovem druhým atd. docela jiné jsou, nežli chyby RKho a RZho - o tom ani nemluvíc, že i Hanka chyb těch před objevením RKho a RZho v "Uvedení" se dopustil. Tak mnohé a veliké chyby daly by se snad poněkud vysvětliti hypothesí, že RK. a RZ. velmi často se opisovaly, snad od písařů češtiny neznalých atd. Avšak kdyby se rukopisy tak často byly opisovaly, byl by o nich Dalimil aj. něco věděli a byly by se právě tak v několika recensích zachovaly, jak Alexandreis a j. rkpy.

Slýchati často, že prý i jiné rkpy mají chyby. Není pochybnosti, že by se z celé rukopisné literatury naší dalo nasbírati tolik a mnohem více chyb, kolik jich je v RKém a RZém, ač sotva tak velikých: avšak to byly by chyby celé literatury, kdežto nám tu na několika málo stránkách tak mnoho a tak velikých chyb se vyskytá. To, tuším, je unicum: povážíme-li, že není obsah rkpů takový, aby mu obyčejný písař český nerozuměl.

Parallelná místa k básním RKho a RZho.

Předkládajíce prvou čásť parallelných míst k básním obou rkpů chceme soudného čtenáře přesvědčiti, že slovesný a umělecký obsah rkpů nevymyká se době, ve které byly objeveny, a že tedy neplatna jest námitka, že by okolo r. 1817 něco podobného jako je RK. a RZ. se nebylo mohlo složiti.

Podáváme napřed shodná místa hlavně ze spisů novějších: později podobným způsobem s rkpy srovnáme starší památky literarní původní i cizí.