Abychom však přešli in medias res, položíme tu znění dvou ruských písní,
jejichžto sloučením "Růže" RKho co do formy i co do idee, ba dokonce co do
slov celá je konstruována.
Ach ty sade, ty můj sadečku Ach ty růže, krásná růže
Zelený sade, můj vinohrade
Čemu ty sade raně rozkvétáš čemus raně rozkvetla?
Rozkvetavši sade usycháš rozkvetavši pomrzla?
Zemi listím sade ustýláš? Pomrzavši usvědla?
Usvědavši opadla?
(Na to dívka se sadem rozmlouvá a s milým,
aby buď přicházel neb odřekl a pokračuje:)
Ja večer, večer mladičká Večer sěděch, dlúho sěděch
Dlouho večera proseděla do kuropěnie sěděch:
Až do samého svítání nic doždati nemožech
Vše loučky jsem spálila vše dřezhy, lúčky sežech.
všechny družky unavila
Pořad tebe, můj milý, očekávala.
(Tím končí se píseň. V druhé písni ruské dívka
milému větrem zkazuje, že měla zlý sen:)
Jakoby mně mladinké Usnuch, snieše mi sě ve sně,
Na pravé ruce na malíčku jako by mně nebožce
Rozesmeknul se můj zlatý prsten na pravej ruce z prsta
Vypadal z něho drahý kámen svlekl sě zlatý prstének
Rozpletal sa můj rusý vrkoč smekl se drahý kamének
Vypletala se růžová pentle kamének nenadidech
Růžová pentle Jaroslavská Zmilitka sě nedoždech.
Dar mého milého
Přestatného dobrého junáka.
(V textě Čelakovského stojí: "razpajalsja", ve překladu
"rozesmeknul se". Ruské slovo mnohem je význačnější a pěknější nežli české.
- Český text RK je podán dle 15. vyd. Hankova).
Tuto nápadnou podobu "Růže" s rusk. básněmi spozoroval u nás prvý
Čelakovský vydávaje slov. písně své (r. 1822 sequ.). V I. sv.
str. 123. praví v poznámce: "Srovnejme tyto řádky s naším staročeským
(v. Růže a žežhulička v RK.), a tak se více stejných míst nalézá,
o čemž jindy více". Ve III. sv. 1827. str. 228. poznamenává:
"Jest to pouhá náhoda? či příčina takové podobnosti hlouběji a sice v
pradávných časech hledaná býti musí? - Kdo to rozhodne? Divná věc jistě!
..."
Po této poznámce Svoboda-Hanka v úvodu k 2. vydání RK. 1829,
str. 67. vysvětluje podobnosť tím, že snad "nešťastný Sviatopolk, u
výhostu až k českým pomezím dojda, okolo r. 1019, ty písně s sebou
přinesl".
Svobodovi-Hankovi tedy nezdálo se možným - a nám taky ne! - že by
původní stará národní píseň česká shodovala se i myšlenkovým postupem,
formou a slovy téměř cele se dvěma (starými?) původními národními písněmi
ruskými. Tuším, že by takovouto shodu nikdo nemohl předpokládati: proto na
př. podezřelé shody "milostné písně krále Václava" s německou nikdo
nepopíral (srv. Svoboda 2. vyd. RK., str. 193.) a jen o to šlo
vykladatelům, je-li česká píseň originální nebo německá. Teď arci víme, že
německá je původní a že česká je nový překlad.
Podobně i při "Růži" jde o to, zdali česká píseň převzata a zdělána z
ruských v době staré nebo nové.
a) Svoboda-Hanka sám napověděl, že prý písně ruské přinesl "nešťastný
Sviatopolk" r. 1019 přišedši jako vyhnanec "až k českým pomezím". Je to
pravděpodobná hypothese? Kdo trochu kriticky dovede mysliti, takové bujné
domněnce, v sobě samé nejasné, neuvěří. Kde je nějaký, jen poněkud
spolehlivý důkaz, že "nešťastný" Sviatopolk píseň tu k nám donesl před téměř
900 lety? A přinesl ji k nám přišed jen "až k českým mezím"? Měli
tehdejší ruští vyhnanci političtí tolik starostí o národní písně milostné?
A z kterého kraje Ruska písně ty vlastně pocházejí, ať už jsou
starší neb novější? Stává se častěji, že národní písně splývají, že ze dvou
stává se jedna? atd.
Dle všech pravidel logiky hypothese Svobody-Hanky a všecky podobné - že
by k nám ty ruské písně byly došly v XI. století neb později,
třeba ve XIII. věku atp. - nemají téměř žádné pravděpodobnosti.
b) Za to hypothese, že nový básník český - řekněme Hanka - ruské básně
znal a ze dvou jednu udělal, je mnohem pravděpodobnější.
Uvážíme-li totiž, že Hankovi nesmíme ve všem nekriticky věřiti, protože
podobných podvodů sám neb jiní s jeho vědomím se dopouštěli, povážíme-li, že
sbírka našich písní z různých příčin a důvodů věcných je značně podezřelá, a
že Hanka sám byl básnicky nadaný, pak uzná každý, že možnosť druhá mnohem je
větší nežli prvá.
Že však Hanka a jeho vrstevníci obě písně ruské před objevením RK znali,
toho máme důvody závažné. Obě písně ruské uveřejněny byly před
r. 1817.
První z nich - u Čelakovského III., 130 - uveřejněna byla již 1790 ve
sbírce, kterou Ivan Prač v Petrohradě vydal (2. vyd. 1806,
3. vyd. 1815). Sbírka ta Hankovi byla známa: neboť byl r. 1814
hlavním spolupracovníkem "Hromádkových Novin" a "Prvotin", a v těch téhož
r. 1814 22. srpna, str. 122 odkazuje se k této sbírce; je tam
otisknuta jedna z písní jejich, a vysloveno je politování, že my Čechové
posud takových sbírek písní národních nemáme.
Druhá píseň - Čelakovský nazval ji v I. sv., str. 122. "Nehezký sen" -
vytištěna byla již roku 1810 v knize "Novějšij všeobščij pěsennik", Moskva,
2. čásť, č. 155., p. 188.
Že Hanka i tuto sbírku znal, domýšleti se můžeme z toho, že Čelakovský
ve svých slov. písních uveřejňuje písně i z této sbírky a že v úvodu
k I. sv. praví: "Dobrotivostí pana Hanky sebrání to, podáním jak
svých nasklizených, tak také z větší sbírky p. Šafaříka vytažených
slovanských písní se rozhojnilo".
c) Hypothesa naše, že "Růže" nevyvinula se jako píseň národní a z ducha
české poesie lidové, se podporuje chybami, které tu jsou proti duchu jazyka:
"čemu si raně rozkvetla, rozkvétavši pomrzla, pomrzavši usvědla" (v.
Athenaeum, str. 158.). Zde odporují si slovesa děje skonalého a
neskonalého, rozkvetla a rozkvétavši, pomrzla a pomrzavši, cítíme ten odpor.
Chyby takové nemohl se dopustiti skladatel z lidu; a kdyby se jí byl
dopustil, píseň jeho byla by narazila na odpor, nebyla by se líbila, nebyla
by se tradicí šířila a nebyla by se až do sbírky RK. dostala. Snadněji a
spíše mohl se dopustiti té chyby nedosti obratný novočeský předělavatel.
V originale ruském jsou tu veskrze slovesa neskonalá: rascvětaješ,
roscvětavši zasychaješ, ustilaješ. Předělatel se od toho odchýlil, klade
střídavě sloveso neskonalé a skonalé, tím pochybil proti duchu českého
jazyka a tím se prozradil, že není z kruhu básníků národních. --
Dle toho tedy smíme uzavříti, že píseň "Růže" velice je podezřelá a že
veliká je pravděpodobnosť, že udělána jest od novějšího básníka českého dle
ruských vzorů.
Možno namítati: proč pak Čelakovský a po něm mnozí jiní k pochybnostem
takovým nedospěli? Proto, že nálezům a Hankovi osobně dobromyslně
důvěřovali, jak viděti z celého vývoje sporu našeho a jak posud vidíme z
nekritickosti mnohých, ba z veliké většiny českých obhájců rkpů. Nyní však,
kdy proti Hankovi samému a proti obsahu pochybnosti jsou zdůvodněné, souditi
musí každý vědecký kritik, jak my soudíme.
K dotvrzení své posavadní argumentace měli bychom ještě aesthetické
důvody a hlavně ten, že lyrické básně RK. nejsou básně, jak vyšly z úst lidu
prostého, ale že jsou to básně vzdělaným básníkem přetvořované, jsouce
jedním slovem ohlasem písní národních. To platí o "Kytici": prostá národní
píseň sotva by měla kytici z viol a růží, ale rozmarinku, jakož i skutečně
vidíme z následujícího rozboru "Kytice". "Zbyhoň" dokonce prozrazuje umělce
z tzv. vyšší třídy národa; podobně i "Jahody" vymykají se prostému
slohu a prostým obrazům písni lidových. Totéž platí o "Jelenu" atd.
Konečně vidíme v lyrických básních RK. nejen umělé, ale nepěkné věci
takové, jakých by se lidový básník, dokonce básník středověký nedopustil.
O tom promluvíme budoucně v aesthetickém rozboru.
Píseň "Růže" není však jediná, která se podobným způsobem před 1817 dala
konstruovati: můžemeť, bohužel, i krásnou "Kytici" sobě sestrojiti z písní,
které Hankovi (a kruhu jeho) do r. 1817 známy byly: dvě
nejkrásnější a obsahem svým nejvýznačnější písně takto dají se sestaviti!!
Předně přečteme si druhou polovici Hankovy básně "Na sebe".
... Zahovořila Zahřmělo nebe.
Moje matička: "Gdybych věděla
"Gdybych věděla Malé robátko.
Moje robátko. Že z tebe bude
Že z tebe bude Lichý, zrádný Čech;
Věrný, zdárný Čech; Opletla bych tě
Ovanula bych Krutou rohoží.
Tebe róžemi S krutou rohoží
Tebe róžemi V trní hodila."
Libovonnými"
O básni této praví Glückselig (V. Hanka 1852 str. 8.): "Diesen - (totiž
vlasteneckým) - Gefühlen gab Hanka Worte in seinem ersten, unmittelbarsten,
ihn am meisten charakterisierenden Gedichte". Máme tu tedy báseň Hankovu
udělanou několik let před r. 1817.
Báseň tato již sama "Kytici" v podezření veliké přivádí. Ale podezření
roste, vzpomeneme-li podobné ke "Kytici" básně vydané v Hankově
"Prostonárodní Srbské Muse" 1817, tedy básně, kterou Hanka dojista před
objevením RK. znal dobu delší, protože musil dříve písně vyhledávati a
překládati, nežli překlad mohl tiskem vyjíti. Čteme pak ve sbírce dotčené na
str. 20. báseň nadepsanou "Tkanice a dívka".
Sedí dívka na vysoko, zlatem bych tě uvíjela,
na vysoko na široko, i perlami ozdobila.
svilu (= hedvábí) přede, svilu plete, Kdybych znala má tkanice,
a s tkanicí si hovoří: že tě starý bude nosit,
Kdybych znala má tkanice! lýkem bych tě opletala
že tě mladík bude nosit; a rohožem propletala,
svilou bych tě opletala, kopřivami ozdobila.
Oběma těmito básněmi "Kytice" přichází v největší podezření. Co však
říci máme o shodě "Kytice" s následující národní písní ze Sbírky
Čelakovského, jejižto Předmluva nám, jak jsme slyšeli, povídá, že Hanka sám
národní písně pilně sbíral a znal?
Píseň ta zní (Čelakovský I. c. I, 12):
Když jsem šel skrze dubový les jistě ta má milá bude
přepadla mne dřímota: za vodičkou studenou.
a za hlavou mně do rána
rozmarina vykvetla. Šly ráno k řece panenky
do věder nabíraly,
Pořezal jsem všecky pruty, a pruty k nim z rozmariny
dohromady spletené: k samej lávce plynuly.
ty jsem pustil po vodičce,
po vodičce studené. Tu mlynářovic Liduška
po nich se nahýbala,
Ta, která ji lovit bude, a nešťastná holubinka
rozmarinu zelenou, do vodičky upadla.
Následující verše popisují pohřeb Liduščin. - Jednotlivé rozdíly
zajímavy jsou pro toho, kdo aestheticky by srovnal "Kytici" s básní touto
podrobněji, a specialně pro toho, kdo by vystihoval rozdíl básní lidových a
ohlasu takových básní. Tam pustil jinoch rozmarinkové pruty po studené
vodičce - tu pustil jinoch kytici z viol a růží po chladné vodici. -
Rozmarinka se sázívá v kyprou zemi skutečně, o kytici z viol a růží může se
tak říci jen ve smyslu nevlastním. - Tam máme "vodičku" - zde "vodici" a
"zemici", tam jen vědra, zde kovaná vědra.
Dala-li báseň srbská Hankovi formu a částečně i obsah, dala mu naše
národní píseň hlavní myšlénku a některá význačná slova do ("věder" nabíraly
atd.).
Kdo tu ještě nevidí, že lyrické básně RKho velice jsou podezřelé, ten
buď i viděti nemůže neb nechce. Vidíme dojista, že jedna z nejpěknějších
písní RKho "Růže" je takořka slovný překlad dvou ruských písní obecně
známých před 1817; druhá a snad nejkrásnější píseň RKho - Kytice - je s
části přebásněním národní písně srbské, taktéž známé obecně před 1817, a s
částí jest ohlasem národní písně české, vytištěné 1822, ale známé dávno před
tím, neboť (podle slov vydavatelových) pro sbírku tu shledávaly se písně ode
dávna a také Hanka k ní přispěl; - k tomu přebásnění srbské a j. národní
písně slovanské, taktéž před 1817 známé, napodobiteli byly na snadě.
Můžeme-li takto dvě nejkrásnější písně RKho konstruovati, tím snáze daly
by se sestrojiti ostatní písně. To tím je pravděpodobnější, že nejsou všecky
ty básně tak krásné jako "Růže" a "Kytice"; v "Jelenu" i "Zbyhoni" na př.
jsou místa nepěkná a nejasná, podobně jako v básní "Na sebe" přidán je
nemotorný verš "Zahřmělo nebe".
B.
Naše pochybnosť o starobylosti "Růže" má pro palaeografické ohledání RK.
závažný důsledek.
Píseň "Růže" nalézá se totiž na 28. str. naší sbírky; dle vývodů
podaných na str. 200. tvoří str. 25., 26., 27., 28. jeden
nepřetržitý celek a tím touž pochybnosť, kterou míti musíme proti "Róži" (a
"Kytici"), proti všem básním napsaným na těchto stránkách vysloviti musíme.
Jsou to však básně: "Zbyhoň", "Kytice", "Jahody", "Jelen", ("Růže"),
"Zezhulice", "Opuštěná", "Skřivánek", tj. všecky lyrické básně naší
sbírky. *)
*) Podezření proti starobylosti lyrických písní poněkud
sesiluje se i tím, že "Jelen" našel se na lístku, na kterém podvržena
"Milostná píseň krále Václava" byla napsána. Ovšem prý Hanka a jeho pomahači
tento starší opis "Jelena" (hkásící se písmem do 1230-50) udělali, aby RK
lépe obhájili; psychologicky je pochopitelno, že by usvědčení falsatoři
pravý rkp. novým falsem chtěli hájiti; ale ještě lépe pochopíme snahu,
falsum hájiti falsem a proto, když proti rkpům tak vážné jsou pochybnosti,
"nález skriptora Zimmermanna" RK. a specialně lyrickou čásť jeho opět jen
uvádí v podezření.
To opět má veliký význam svůj. O těchto básních totiž nikdo nemůže z
obsahu jejich stáří určiti. Stáří národních písní lyrických obyčejně nedá se
určiti: dojista nikdo z obsahu písní RKho nemůže tvrditi, že písně ty musily
vzniknouti před XIV. st., obzvláště když vidíme, že "Růže" a "Kytice"
daly se na počátku toho století ze známých dosud písní sestaviti a ostatní,
jak Čelakovský později udělal, "ohlasem" ubásniti.
Nedá-li se z obsahu stáří lyrických básní určiti, musí nám hlavně
grammatika a palaeognosie pomoci. Neboť je patrno, jaký význam v otázce naší
má grammatický rozbor a specialně rozbor lyrických písní. Musí nám ukázati,
zdali se v řeči zachovaly starobylé formy a ze které asi doby. A podobně
palaeografie nejen "Růži" a "Kytici", ale všecky básně na str. 25.-28.
obzvláště musí prohlednouti.
Pro ostatní básně RK., pro básně epické nic nejde z těchto zde vývodův,
ovšem jen pochybnosť, mohou-li býti pravými, jsou-li s básněmi tak
pochybnými sebrány v jedno.
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná