A T H E N A E U M
listy pro literaturu a kritiku vědeckou
Ročník III.  Číslo VI. (15. březen 1886)
Strana 205 až 215:
Srovnání epických básní RK. a RZ. s novějšími díly literarními.
Sestavili:
J. Truhlář, J. Vančura, Jaroslav Vlček, Karel Černý a T. G. Masaryk  *)

*)  Shodu rkpů s Jungmannovým překladem Miltonova Ztraceného Ráje uznamenal (snad) nejdříve skriptor univ. bibl. p. Jos. Truhlář. Byv jím upozorněn poprosil jsem jmenované pány, aby s námi rkpy se Ztrac. Rájem srovnávali; výtěžek té práce tu předkládáme.

Jak jsme dokázali, že lyrické básně RK. okolo r. 1817 mohly povstati, tak dokazujeme nyní, že i epické básně RK. a RZ. mohly vzniknouti v téže době.
Důkaz ten provedeme zatím srovnáním RK. a RZ. s Jungmannovým překladem Miltonova Ztraceného Ráje. K tomu již přidáme parallelná místa z některých jiných novějších literarních prací českých známých všeobecně před r. 1817.  *)
*)  Citováno je dle různých vydání Ráje: latinské cifry značí díl prvého vydání z r. 1811; arabské cifry vedle nich značí stránky. - Stránky prostě udané odkazují k vyd. z r. 1843, stránky s veršem k vydání z r. 1873. Jungmann počal překlad Ztraceného Ráje 1800, dokončen byv 1801 vyšel tiskem teprve 1811. Překlad Chateaubriandovy Attaly vyšel 1806, citujeme dle vydání z r. 1843. "Hlasatel" Nejedlého vyšel poprvé 1806 a vycházel až do 1808 inc.

I. 

byvšie  blahosť (Záb.),                blahosti ztrátu I. 4, 55, 91, 96, 116,
Rostúpi sě bodrosť v myslech (Lud.),                      136, 140, 229, 230;
                                       bodrý, bodro
                                       bodrosť srdce  v "Heřmanu" často;

Tobě protiv jemu braně silná, ostrá    I kdožto znal posavád té líté braně
(Zbyh.); I vzena sě svoju braň         moc? (I. 7); a ztříštěnými braněmi
(Zbyh.); nohu v krok i ruku v braň     a praporci (I. 18); na něm slavných
(Záb.) atd.,                           Serafů leskne se braň (I. 29); item
                                       I. 30, 54, 77, 185, 197, 205, 254;
                                       II. 247, 248; vozy braně plamenné
                                       (II. 270);
atd. [... pokračování ...]

II. 

Čestm. 161: Čemu čelo protiv skále   Čemu dlíme, praví nám raditelé vojny 34.
  vapřieci? a jinde (dativ účelný);    Než čemu nám? 122. Čemuž dlíme,
  Záboj: čemu ty našu krev piješi?     strachem trnouce? 303. Čemu dvojí
                                       ony úkazy? II. 224.;

Jar. 272: když mu teplú krev sě      Ztr. ráj 250: udá mi se zříti dobročinný
  udá zřieti,                          strom; udá se mu I. 74, 163, 148 a
                                       často; udá-li se jemu zříti děvici
                                       II 108;
atd. [... pokračování ...]

III. 

Figury: Aj, Vletavo, če mútíši vodu,     Ó bezpříkladná milosti,
        če mútíši vodu striebropěnú?     milosti jen v bohu možná.
        (Zel. 1-2)                       (Ztr. ráj  79.)
                                         - - i stálé hvězdy míjejí,
        kegdy mě vadíta rodná bratry,    míjejí i křišťálovou oblohu.
        rodná bratry o dědiny otné       (Ztr. ráj 82.)
        (Zel. 8-9) atd.                  Skrz nesčíslné množství hvězd,
                                         z dáli hvězd, a z blízka světů
                                         jinakých,
                                         světů jinakých neb blahých ostrovů.
                                         (ib. 85.)
                                         Toho slova pak mi pýcha zbraňuje,
                                         zbraňuje mi bázeň studu před duchy.
                                         (ib. 94.)
atd. [... pokračování ...]

Přehledneme-li teď kritickým okem tyto nápadné shody RK. a RZho hlavně se překlady Jungmannovými a obzvláště se Ztraceným Rájem, dospějeme asi k těmto závěrům. *)
*)  Za tyto vývody zodpověden jest podepsaný.      T. G. Masaryk
I. Miltonův Ráj slyne svou velikou obsažností, tím totiž, že mnoho pojmův a slov v sobě chová, jsa zrcadlem ducha hlubokého a velikého. Proto překlad díla tak výtečného, jakým Ztracený Ráj jest, vyžaduje velikou copia verborum a značné umělecké dovednosti.
Překlad Jungmannův ty vlastnosti má; dojista v něm vidíme velikána řeči, který nám později dal svůj Slovník: podávať nám Ztracený Ráj v rouše básnickém velikou čásť toho, co Slovník poskytuje ve přesné formě slovníkové.
Ku překládání Ztraceného Ráje Jungmann mnohá a mnohá slova-pojmy musil shledávati a částečně tvořiti. Přirozeným zdrojem byly české památky staré, tehdy zapomenuté a ostatní jazyky slovanské. I vidíme tedy, že veliký počet slov v Ráji vzat jest ze starých památek (z Trojanských letopisův, z bible aj.), jako např.: braň, váleti = válčiti, hbitý atd. Mnoho slov čerpal z bibli Bratrské, jak už předmět sám jej k tomu vedl; i jeví se nám Ráj Jungmannův jako most, který spojuje starší češtinu najmě Bratrskou s naší modernou, spojující takto starší řeč naši s novější.
Vedle tohoto hlavního pramene starší literatury české Jungmann s rozvahou a jemným taktem zavádí do spisovné češtiny a specialně i do svého Ráje slova polská, ruská a slovanská vůbec; tak např. zavádí slova děva, úpor, trudný atd. Ovšem doba tehdejší takovémuto literarnímu panslavismu byla nakloněna a často i způsobem poněkud násilným, jak vidíme např. u Hanky.
Tuto takovou řeč Ztraceného Ráje (a mnohých jiných plodů Jungmannových) vykazují nám RK. a RZ. ve shodě tak načité a nápadné, že nemůžeme nežli říci, že řeč rukopisů se řeči Ztraceného Ráje se takořka docela shoduje. Dojista smíme říci, že nějaký básník, který vhloubil se ve studium Ztraceného Ráje a poklady jeho slovesné a technické vyčerpal, náležitě byl připraven, aby epické básně RK. a RZho okolo 1817 složil. Ovšem neříkáme, že čerpal jen ze Ztraceného Ráje, neboť RK. a RZ. shodují se i s jinými staršími i mladšími plody naší i cizí literatury, jak budoucně ukážeme. Ale tolik tvrdíme, že slovesný a umělecký obsah Ztraceného Ráje dostatečnou byl průpravou pro sepsání epických básní RK. a RZho. A právě i tím Ráj připravoval, že sám ze staré a starší češtiny mnohá a mnohá slova obnovoval; básník RK. a RZho mohl slova ta ovšem i ze starší literatury sám čerpati, ale mohl mnohé z nich i v Ráji najíti, a v Ráji slova ta měl spracovaná ve veliký poetický celek a, co obzvláště váží, měl je spracovaná ve veliké a dobré básni epické, ve které mezi jiným boje velikou čásť spisu zaujímají, které i epickým básním RK. hlavním jsou předmětem. Tím pak poněkud jímavý a nadaný básník k napodobení epických básní menších a malých obzvláště dobře mohl býti připraven.
Proto tuším, právem smíme prohlásiti, že veliká shoda v copia verborum RK. a RZho a Ztraceného Ráje (a jiných spisů Jungmannových) nutí k závěru, že RK. a RZ. ani slovesným ani uměleckým obsahem nevymykají se době svého objevení. Doba, která vydati mohla Ztracený Ráj, právě tak dobře zroditi mohla epické básně RK a RZho.
Tím pak vyvráceno jest nikým nedokázané a přece stále opakované tvrzení, že prý RK. a RZ. nemohly býti okolo 1817 novým básníkem českým zdělány.
II. Že pak skutečně básně RK. a RZho nejsou starší nežli Jungmannův Ztracený Ráj, toho důkaz plyne z těchto podrobných úvah:
1. Copia verborum sama o sobě Ztraceného Ráje a RK. a RZho je tak shodna, že není veliká možnosť, aby obě díla nebyla v naznačeném poměru příčinném. Neboť, jak každý vidí (I, II, III), prokázána je shoda ve slovech nikoliv obyčejných, ale význačných a význačnějších. Obyčejnějších, ač nápadných znění jsme ani nepřinesli.
2. Obzvláště pak nutí k závěru námi učiněnému shody sub II. uvedené: takové podivné syntaktické a lexikálné shody nemohou býti nahodilými. Rozebeřme si na př. jen některé.
a) Ta vrchol: v češtině pravidlem je, že deminutiva rod mají svých slov jednoduchých (vrch, tedy ten vrchol, ten vršek atd.). Proti tomu pravidlu starý Čech by se neprohřešil; v novější době tak mohlo se státi, protože cit pro správnosť řeči nebyl tak silný, obzvláště v době znovuzrození, kdy i dobří spisovatelé v neobyčejnosti hledají nevšední značivosť.
b) Upěti považovalo se posud za [...] = utíkati, pospíchati (v. Slovník Jungm. a Kottův). Slovo prý tvořeno je dle spěti, jako by spěti = s+pěti; avšak kmen tohoto slovesa je spě, u+pěti je tedy chyba: a takové nápadné chyby dopustil se básník před XIV. st. a pak, nevěda o ní, básník-grammatik 19. st.?
c) I v Ráji i v RK. a RZ. vyskytují se tyže syntaktické zvláštnosti a dílem chyby (sub II.).
d) V rkp. máme polonismy, rusismy atp., a specialně slova Jungmannova a jinými zavedená vědomě.
3. Konečně velikou váhu mají shodné básnické obrazy, kterých naše rukopisy a Ztracený Ráj užívají (sub III.). Obraz, jak by hory s horami válely, je tak prazvláštní a určitý, že není snadno možným, aby Milton podobně byl vytvořil obraz: hora o horu se stýká litým srážením; obraz tento hodí se taky jen do Ztr. Ráje, ve kterém celá příroda boje se účastní, do Čestm. však pro svou velikoleposť nijak se nehodí. Podobné nápadné obrazy básnické jsou: dýmem jest nám veleni jeho - všecko jest ... dým atd.
Sem patří také měření času, které u každého národa bývá určité; kroky dnové tam, kroky slunečné zde, bylo pět sluncí - bylo sedmadvacáté slunce atd.
Vidíme specialně tatáž epitheta ornatia tam i zde: varyto zvučno - zvučné harfy, Vlaslav nadutý - nadutý samovládce atd.
Také vidíme shodu v utváření složených slov. Tato shoda vůbec je velmi nápadná. Právě v době našeho znovuzrození tvořily se, jak vidíme z literatury, mnohé složeniny a často nepěkné a zbytečné; uslyšíme však v aesthetickém rozboru, že složená slova RK. a RZho málo jsou podařená a pěkná.
Uvážíme-li všecko to, o čem shody nás poučují, musíme, tuším, prohlásiti, že epické básně RK. a RZho nejsou starší, nežli český překlad Ztraceného Ráje Miltonova.
Shoda tato neváží méně, nežli shoda jedné části Jaroslava s Milionem a obzvláště proto váží tolik, že vyskytá se při domnělém zlomku básní, neobsahujících více nežli 12-14 lístků: kdyby rukopisy naše měly alespoň 500.000 veršů, pak byla by shoda méně podezřelá, ale tak, jak věci se mají teď, podezření dle počtu pravděpodobnosti vzrůstá ve fysickou jistotu.
Kdyby Ztracený Ráj byl básní původní, mohla by se alespoň nějakými byť i slabými důvody odvážná hypothese podepírati, že shoda je nahodilá, že básník tu i tam vážil z ducha národního atp.; ale Ztracený Ráj a Atala jsou překlady moderních děl cizích. Překladatel musil ad hoc vytvořiti řeč hlavně na základě starých památek; řeč ta vrstevníkům od 1811-1817 byla všeobecně známa a jak vidíme z literatury doby té, mocně působila. Řeč ta pak nalézá se v RK. a RZ. ve mnohých a mnohých docela určitých a konkretných podrobnostech: pravděpodobnosť, že by epické básně RK. a RZho byly před českým překladem Ztraceného Ráje a podobných děl (přeložených i původních) vznikla, je proto velmi malá, tím menší, protože jsou povážlivé důvody proti pravosti RK. a RZho se stránky jiné, grammatické, kulturní a aesthetické.
Obzvláště pak sesilují se naše vývody těmito důvody, váženými se stránky grammatické. Zaráží totiž nejen moderný duch a způsob básní, jak ukážeme, ale i řeč všecka není jako řeč stará, jak jsem už v Listu svém pověděl. Řeč RK. a RZho nikterak nedělá dojem pravé a ryzí češtiny staré, ale staré češtiny strojené. Vazba a syntaxe je rozhodně novověká, stará slova a staré formy jsou v syntaktickém vazivu moderním.
Sem patří po zdání našem mnohé rusismy RZho a slovanská slova obou rukopisů vůbec; sem hledí moderné složeniny a, opakujeme, to závažné faktum, že syntaxis není stará, srovnáme-li ji se syntaxí starších památek. Ráz řeči však, myslím, nesmíme v jednotlivých slovech, ale mnohem více v celé vazbě hledati.
Tyto naše pochybnosti, tuším, sesilují se i tím, že v rukopisech je mnoho a hrubých germanismův a vůbec chyb, kterých Čech ve XIV. a před XIV. st. se nemohl dopustiti: chybné pády při slovesích atd., atd.
Konečně s této stránky ještě i toho musíme vzpomenouti, že dokázaná falsa v Mater Verborum patrně měla býti dokladem pro mnohá slova novější a jinoslovanská, vyskytující se v RK. a RZ. Pro lyrické básně jsou to např. slova: blána (pro "blánku" ve Skřivánku), děvice, kuropění, lýko; podivno, že jsou to právě slova "Růže" a "Kytice", tedy básní, které z jiných důvodů patrnějších za nové musili jsme prohlásiti. Pro RZ. napočetl jsem slov asi 17 a mezi nimi taková, kterých pro starobylá zařízení rodinné a obecní vůbec potřeba by bylo, jako např.: bratr rodný, čeleď, dědina, pravda, právo, prvenec, sněm, stolec, nález, věščby atd.
Konečně pro RK. nápadným způsobem jsou tak mnohá slova v M.V. falšovaná, která k popisu bitvy jsou potřebná, jako: bodrý, hrot, chrabrosť, kyčle, lutý, mlat, oštěp, půtka, stan, střela, svět (= consilium), štít, vojevoda atd.
To všecko povídám ne jako odborník, ale přednáším to k zesílení svých vývodů, že totiž - resumuji -:
A. RK. a RZ. ani slovesnou ani formalnou stránkou nevymyká se době okolo roku 1817, a že
B. možnosť, že by RK. a RZ. byl starší nežli Jungmannův překlad Ztr. Ráje, je velmi malá, tak malá, že dle pravidel indukce hypothese opačná, tj. hypothese naše, nabývá dostatečné jistoty.
III. Otázka, kdo básně epické RK. a RZho okolo 1817 udělati mohl anebo skutečně udělal, tím, co posud podáno, ovšem nikterak není rozřešena. Nemyslím, že otázka ta snadně a s jistotou se dá zodpověděti.
Kdo otázkou touto se bude obírati, studovati bude tehdejší spisovatele po stránce slovesné i formalné, bude studovati memoiry doby a konečně bude mu potřeba, aby si jasný a určitý soud udělal o věcné a specialně i umělecké hodnotě jak epických tak lyrických básní RK. a RZho. Z toho všeho pak si udělá soud, např. kdo asi okolo roku 1817 postačoval ke sdělání básní rukopisných, zdali tolik měl vědecké a umělecké síly, aby opíraje se hlavně o důkladné studium Ztraceného Ráje a Jungmannových prací vůbec díla taková mohl vytvořiti.
Neboť vzpomeneme si, že nápodoba ovládá svět myšlénkový a specialně umělecký, jak např. vidíme z našeho tzv. "dorostu", napodobujícího slova a formu skvělejších vzorů; v něm. literatuře tak Körner Schillera napodobil až do krajnosti atd.
Rozřešení otázky té však vymyká se našemu úkolu.

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná