VŮDCE GENERACÍ
Díl první.
Masarykův sborník
časopis pro studium života a díla T. G. Masaryka
Praha 1930-1931.
Strana 256 až 281:
O Masarykovu filosofii našich dějin
(F. M. Bartoš)
V myšlenkovém díle Masarykově, tak bohatém a mnohostranném, zaujímá
pojetí našich dějin místo zvláště významné. Je to zjev vzácný a pozoruhodný:
Masaryk, profesor filosofie, politik a nakonec státník, doznává sám, že
rozhodujícími pro jeho vývoj a všechen směr jeho života byly dějiny.
...
Strana 271:
V závěrečné husitské studii ... vykládá sedmdesátiletý Palacký znovu
zanedbanost dějin naší reformace hlavně útlakem censury, neboť "s předu již
stíhala klatba vše, cokoli uchylovalo se s předepsané dráhy". Toť zároveň
odpověď Pekařovu výkladu o tom, jak v době před rokem 1848 tonula prý všecka
naše literatura v ovzduší romantiky a opíjela se radostným studiem
staroslovanské idyly, nemajíc prý tušení o velikosti českých dějin v době
husitské. Kdyby prý to tušení byla měla, nebyli by Hanka a jeho druhové
padělali Rukopisy. Vysvětlení je daleko jednodušší. Stačí jen připomenout na
příklad historii oslavné kantáty na Žižkovo vítězství na Vítkově, složené
roku 1817 mladým Františkem Šírem (Antonín Truhlář, František Šír, 1882; 12,
24). Je to významný dokument obdivu mladého buditelského pokolení pro
husitskou dobu a jejího velikého bohatýra. Byla ovšem rozšiřována pouze
rukopisně a hudební provedení (hudbu složil skladatel Max Kníže) se ukázalo
nemožným. Báseň směla potom vyjíti po letech, ale teprve, když byla
předložena censuře ne jako Bitva na Žižkově, nýbrž s názvem Hon Jaroslava na
Tatary u Olomouce, v kterémžto přepracování byl refrén: "Toť jest
Žižka, vůdce a ředitel náš" nahrazen slovy: "Toť jest Hvězdohorský"
(Šternberk) ... A ještě černý censor, pověstný křižovník Zimmermann,
vymýtil všude slovo "svoboda" a "tyran". A táž censura donutila Václava
anku, že svoji "Husitskou" vydal za píseň století patnáctého. (Stanislav
Souček: Dvě pozdní mystifikace Hankovy, 1924).
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná