Osobnosti rkp. sporu

VŮDCE GENERACÍ
Díl první.
Masarykův sborník
časopis pro studium života a díla T. G. Masaryka
Praha 1930-1931.

Strana 396 až 414:
Jazykové problémy v Masarykově díle
(Roman Jakobson)

Strana 407:

Ve spisu O studiu děl básnických, v Příspěvcích k aesthetickému rozboru Rukopisu Královédvorského a Rukopisu Zelenohorského, v referátech o jednotlivých dílech básnických - Masaryk stále má na zřeteli podstatný rozdíl mezi řečí básnickou a prosaickou (viz na příklad O studiu děl básnických, 33), mezi básnickou řečí umělou a lidovou (Athenaeum, III, 276), mezi řečí vázanou a nevázanou. Trefně ukazuje na příklad na spojitost mezi beršem a syntaxí: souvětí podřadná v českém krátkém lyrickém verši pokládá za nepřípustnou nepoetickou rozvláčnost. (Čas, III, 383-384). Dotýká se četných problémů poetického jazyka - stylové jednoty slovníka (O studiu děl básnických, 39), semasiologisace zvukových prostředků, které říká "onomatopoesie ve smyslu slova nejširším" (40-41). básnické funkce metafor (41-42), úlohy metonymií v básnických charakteristikách (46), motivovanosti básnického děje (O studiu děl básnických, 34-38; Athenaeum III, 277-293). Poskytuje zdařilý rozbor složených slov v českém básnictví (Athenaeum III, 293) a básnické funkce bezpodmětných vět (O studiu děl básnických, 43-45). Velmi dovedně srovnává báseň a její cizojazyčný ohlas (viz na příklad O studiu děl básnických, 34, 43-45; Čas IV, 551; Lorda Byrona Hebrejské melodie, dvojí překlad Vrchlického a Sládka) anebo různá básnická zpracování stejného námětu (O studiu děl básnických, 34-38). Řeči, jak poznamenal už Jakubec, všímá si Masaryk skoro u každého spisovatele, kterého posuzoval (Slavia I, 348).

Ale i v poetice rovněž jako v ostatních oborech linguistiky, Masarykovi jde spíše o to, aby jen upozornil na problém, aby naznačil směr bádání, aby položil otázku, aby vytkl odborníkovi nový pracovní program. Tak na příklad zdůrazňuje, že měl by se vypátrati poměr slov a pojmů u jednotlivých básníků (O studiu děl básnických, 34), nebo je si jist, že metrika a gramatika podají "důkaz, že básně Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského z nové češtiny byly předělávány do staré" (Athenaeum III, 298).

Strana 413:

Krásnou ilustrací organisátorské péče Masarykovy je rukopisný boj. V historickém dopise Gebauerovi, kterým ho Masaryk vybízí k zevrubné revisi obou Rukopisů, zdůrazňuje, že jen linguistika může podati o pravosti Rukopisů výklady objektivně rozhodčí (Athenaeum III, 164-168). Jazykozpyt pokládal za zkušební kámen ve sporu rukopisném, s druhé však strany interpretoval tento spor jako důležitou etapu ve vývoji české linguistiky: "stal se inventarisováním filologických vědomostí a zdá se, že spějeme tu k zakončení směru po výtce historického, totiž studia jazyka staročeského" (Česká otázka, 149).