ALMANACH RUKOPISNÉ OBRANY
IV
NEKLAN 1997
Strana 36 až 41:
Poznámky ke Kašparovu přepisu RKZ
Robert J. Hřebíček
Zde rozebíraný Kašparův paleografický přepis Rukopisů je součástí sborníku:
RKZ - dnešní stav poznání, Academia, Praha 1969.
I.
Nejprve ke sborníku vůbec - jeho obsah i autoři jsou povětšinou známí,
nebudu se tedy o těchto věcech rozepisovat. Než, něco málo musíme
podotknout: I. díl, obsahující paleografický, literárně vědný,
historický, historicko právní a jazykovědný rozbor Rukopisů, je, Bohu žel,
na přemnoha místech pln poznámek naprosto nevhodných vědecké práce; zde mám
na mysli hlavně mnohdy až sprosté hanění povah i schopností obránců RKZ,
zatímco u odpůrců je tomu přesně naopak, ačkoli právě čelní realisté, tj.
povětšinou odpůrci, postupovali při dokazování nepravosti RKZ značně
podivnými methodami - vzpomeňme kupř. J. Gebauera (jehož schopnosti i
charakter jsou ve sborníku vynášeny až do nebe) a jeho naprosto zavádějící a
tendenční výklady o berlínské modři pod starým zlatem v RK nebo překrucování
a zlehčování výsledků bádání Ant. Bělohoubka. Naproti tomu vůdčí
osobnost obrany, prof. Mareš, je napadán nejen pro své dílo, ale i pro
svůj charakter, ačkoli tento muž by měl být příkladem právě pro svoji povahu
a přímost cest, po nichž se jako vědec ubíral.
Ačkoli sborník se pyšní podtitulem "dnešní stav poznání", nemůžeme
očekávat nic nového - nejsou akceptovány poznatky obránců či poznatky nějak
svědčící pro pravost Rukopisů. Stále a stále jsou opakovány obranou již
mnohokráte vyvrácené důvody "Athenčíků" - inu, prvý díl naprosto přijímá
"vědecké methody realismu" jak o nich pojednal prof. dr. Frant.
Mareš ve své přednášce r. 1927.
Díl II. je už v tomto ohledu lepší - Laiskeho bibliografie je
skvělá a lze na ni odkázat kohokoli. Také Kašparův paleografický přepis je
dobrý - černou ovcí jsou ovšem úvody k samotným Rukopisům - velké omyly a
nejasnosti tu jsou, hlavně naráží-li autor na hmotnou stránku Rukopisů, jak
ještě uvidíme. Připojeny jsou i fotografie obou Rukopisů, ty ovšem, zvláště
v případě drobného RK, jsou v tak malém měřítku nepoužitelné k badatelským
účelům.
Velkým nedostatkem je nezařazení přepisu RK i RZ v novočeském pravopise,
zvláště když znalost těchto textů je při jejich studiu pochopitelně hlavní
věcí a z paleograf. přepisu ani fotografií toho člověk neznalý staré
češtiny a rukopisů moc nevyčte. (Podezřívavý obránce mohl by namítnout, že
je to tah ze strany odpůrců - doufejme, že nikoli).
II.
Přistupme nyní k samotné práci J. Kašpara.
Rukopis Královédvorský (RK)
Str. 275: "Písmo je drobné a nevyrovnané." Nevyrovnané není, jak
může každý posoudit z fotografie.
Str. 276: "Rukopis prodělal od doby svého vzniku na počátku
devatenáctého století (důraz ode mne) v detailech určité změny
opravami textu a chem. zkouškami." Zde se autor dopustil velice hrubé
chyby, klada bez jakýchkoli důvodů hned z počátku a beze studu do
stol. 19. sepsání RK - to není práce příliš objektivní.
Na téže straně popisuje autor chem. zkoušky z let 1880 a 1886, konkrétně
zkoušky razur - Hankovy opravy zmizely již po omývání destilovanou vodou a
pod nimi, po setření sirníkem amonným, objevilo se písmo původní. Jaké
obrovské následky však toto zjištění má pro pravost RK se autor ale už
nezmiňuje. Přitom právě na tom můžeme postavit základní důkaz pravosti.
Písmo psané Hankou na poč. 19. věku zmizelo, neboť doznalo pramálo
chemických změn, zatímco písmo ostatní bylo již úplně sloučeno s hmotou
pergamenu. Takový úkaz může nastat jen působením mnoha stovek let, jak se
shodují všichni badatelé v oblasti hmotného průzkumu RKZ. (Více o tom vizme
Almanach rukopisné obrany III). Výjimku tvoří jen práce Ivanovova a jeho
společníků - ta ovšem neprošla oponenturou (viz Almanachy II a III) a
proto musíme brát zřetel jen ke zkouškám předchozím, jež hovoří jednoznačně
pro pravost obou R.
Další věc: přepis. Autor rozhodl se členit rukopis na jednotlivá slova,
což ovšem není v RK provedeno přesně a správně - jako ostatně ve všech
středověkých rukopisech. Zde se ale Kašpar dopouští jedné mamutí chyby. Je
mi záhadou, proč zas a opět přepisuje zvolání "ajta" dohromady. Vždyť právě
toto "nemožné a nedoložené" (vzpomeňme oblíbené formulky
p. prof. Flajšhanse) citoslovce napáchalo mnoho zla při
jazykovědných výzkumech RK. A už r. 1893 prof. Seykora zjistil, že
"ajta" je jen klam vzniklý drobností a hustotou písma RK. Správně má býti
"Aj, ta", zvlášť, což jest zvolání ve stč. možné a doložené. Už v dobách
předválečných jednalo se o věc notoricky známou, takže se chtě nechtě vtírá
myšlenka, že se nejedná pouze o omyl, nýbrž, o záměr na podporu jisté
tendence.
Další chyba je na str. 27 přepisu RK, řádek 13, kde Kašpar
mylně přepisuje "parohama" místo správného "parohoma". Chybný duál je možný
v ostatní stč. literatuře, ale nikoli v tomto ohledu bezchybném RK. (Za
upozornění a výklad děkuji dr. Endersovi).
Jinak je ovšem nutno uznat, že Kašparův přepis je záslužným činem, což
potvrzují i důležité poznámky. Kašpar se ale mohl vyvarovat některých
špatný dojem o RK vzbuzujících poznámek, jako je např. pozn. 34a:
"Čárka nad e posunuta poněkud vlevo. Má zřejmě vzbudit zdání, že
patří k předcházejícímu í." V tom není těžké vycítit jedovatý osten. Ono se
to má tak: čárka nad e buď zdání vzbuzuje, tedy patří předcházejícímu
í, nebo zdání nevzbuzuje, tedy í nepatří.
Str. 277: Teď malá poznámečka: všimněme si, když na str. 277
Kašpar uvádí různé edice RK, že Hankovy edice (jichž bylo požehnaně) se
navzájem liší. Těžko by ovšem padělatel přepisoval svůj padělek
všude jinak, dopouštěje se při tom i silných chyb.
Následuje rozebírání zkratek. Zkratky pro slabiku pro bylo v RK
užito správně, ne tak se zkratkami pro slabiky per a par,
jichž je v RK užíváno jako pre a pri (jedná se o p s na lince
přeťatým dříkem). O tom však pojednali již Palacký s Šafaříkem (ačkoli ve
věci RZ) ve svých Ältesten Denkmäler (viz Almanach III). V češtině nejsou
slabiky per a par obvyklé natolik, jako v latině - opačně je
tomu se slabikami pri a pre (při a pře). Písař
proto, což je logické, užil této zkratky "chybně", aby si ulehčil práci.
Palacký a Šafařík počítali též se staročeskou písařskou školou, což se
při objektivním názoru na věc nezdá nemožné, ačkoli paleograf Fiala má pro
tuto myšlenku jen slova posměchu. Vrzalík poukázal na dostatek "chybných"
zkratek z ostatní stč. literatury. Zkratka per pro pře byla
doložena též, ovšem až z roku 1477; oproti Fialovu 17. století je to
přeci jen pokrok. Každopádně dosavadní výsledek zkoumání zkratek není zas
až tak "definitivní", aby jím mohl např. pan Jaromír Slomek "oponovat"
Endersovu Jazykovědnému rozboru. (Viz ARO II či Knihomol 13/1993).
Rukopis Zelenohorský (RZ)
Str. 315:
"Pergamen je linkován týmž železito-měďnatým zeleným inkoustem...",
"Písmen psaných zeleným inkoustem..." Všude, kde se autor zmiňuje o
zeleném inkoustu, dopouští se hrubé chyby. RZ není psán žádným
zeleným inkoustem. Na jeho napsání bylo užito normálního železito-měďnatého
inkoustu. Nálezce Kovář, jak uvádí, setřel vlhkou houbou prach z rukopisu a
písmo zezelenalo. Tento jev nebyl znám nikomu v době J. Dobrovského,
ale totéž se později stalo Palackému a Šafaříkovi při Rajhradském rkp. Během
dlouhých staletí se hmota písma rozložila, měď vnikla hluboko do
pergamenu (odtud zelené zbarvení písma) jak dokazují výzkumné fotografie
prof. Vojtěcha. Kovář vlhkou houbou rozetřel černou, ztrouchnivělou
část písma a objevilo se písmo zelené. Tedy žádný zelený inkoust. To je
nevývratný důkaz pravosti RZ, neboť pochod chemický nelze nijak uměle
navodit.
V Athenaeu vyšel kdysi návod na přípravu zeleného inkoustu dle
jarmarečního receptu Krameriova kalendáře, ale už autory nenapadlo jej
namíchat a vyzkoušet. Napadlo to ale jiné - a ti zjistili, že látka takto
připravená je sice zelená, ale není s ní možno napsat nikdy nic.
Str. 315-316:
Kašpar upozorňuje na červené značky - v podobě písmen a na zelené značky v
podobě seskupení 3-4 teček. (Ty jsou mnohdy vepsány do červených útvarů,
někdy upomínajících na svastiku. Kolda (Rukopisy a věda) se zmiňuje o
mincích, na nichž je vyražen týž znak).
Tady ovšem uplatňuje p. Kašpar klasickou methodu, kdy to, čemu
nerozumíme, prohlásíme za bezúčelné. Tak Kašpar nakládá s těmito značkami.
Jsou podle něho psány přes náhodně vybraná písmena a nemají jiného významu
než co ozdoby. Co již toho bylo o těch značkách napsáno! Hlavně jako o
pomůckách ku zpěvu či přednesu - vizme třeba Palackého a Šafaříkovo Älteste
Denkmäler (ARO III). Chabě by Hanka, maje k dispozici skvělého malíře
Horčičku, vyzdobil svůj padělek. Nu, dost toho. Ovšem za zmínku stojí
autorova poznámka, že písmena (červená) jsou malována přes zelené
písmo - tedy Ivanovův hlavní důkaz padělanosti RZ padá? Červené litery
nejsou tedy zbytkem původního, vyškrabovaného textu? Že by zkušený paleograf
Kašpar nepoznal co je navrchu a co je vespod?!
Závěrem chci podotknout, že Kašparova práce je jednou z nejlepších a
nejobjektivnějších prací ve Sborníku. A přes to je zde tolik věcí hodných
kritických připomínek. NIHIL NOVI SUB SOLE!
© Robert Jan Hřebíček
© Česká společnost rukopisná