Vladimír Karbusický, autor hudebně sociologických a hudebně antropologických prací, se ve svém díle Báje, mýty, dějiny 1 zabývá nejstaršími českými pověstmi, především pověstí o lucké válce a pověstí přemyslovskou. Dovozuje, že i v Čechách musela existovat hrdinská epika a její pěvci, stejně jako u jiných národů.
Hledá také veršovou formu staré české epiky. Upozorňuje, že u zpěvných epických veršů a písní nelze vycházet z počtu slabik, ale z počtu taktů. Rytmus řeči se přizpůsobuje hudebnímu metru. Za prazáklad indoevropského verše považuje Karbusický čtyřtaktí, podle srovnávací metriky známého německého teoretika verše Hermanna Usenera2.
Jde-li o epický přednes, je třeba předpokládat delší metrum, tzv. Langzeilen, vzniklé zdvojením rytmických motivů. První čtyřtaktí má vzestupnou melodii (Anvers), druhé čtyřtaktí je sestupné (Abvers). Mezi nimi je výrazná césura. Takové metrum pozorujeme především u verše nibelunžského (Píseň o Nibelunzích, Píseň o Hildebrandovi). Počet slabik v Anversu bývá proměnlivý, Abvers bývá pravidelnější o pěti slabikách, se třemi přízvuky, má funkci pětislabičné klauzule s posledním taktem prázdným, případně obsahujícím předtaktí dalšího verše.
V Merseburských zaříkadlech z 9. století pozorujeme ve vzestupné
části verše hromadění slabik a různé nepravidelnosti. Po
cézuře následuje pravidelná pětislabičná klauzule; např.
Phol ende Vuodan / vuorun zi holza
dü wuart demo baldere volon / sin vuoz bilenkit…
Také u ruských bylin, zejména u bylin epických, je první část verše slabičně nepravidelná a druhá obsahuje pravidelnou pětislabičnou klauzuli. Nejrozšířenější bylinný verš má půdorys 8 + 5 slabik. Tento rozměr nalezl Karbusický u 85 % veršů ze 470 melodických formulí ze sbírek A. D. Grigorjeva3 a A. M. Astachovové4. Rozměr 8 + 5 slabik najdeme také v mladší písni o Hildebrandovi a ve slovanských lidových písních5:
Chodí šohaj kole domu / rád by vešel k nám (mor.)
Kdo sa pustí do lubosti / musí múdrý být (slov.)
S tamtej strony jezioreczka / jeda dworzanie, jeden mówi do drugiego / wianeczek plynie (pol.)
Vino pije Dojčin Petar, / varadinski ban (sch.)
Přistupme ke hledání staročeského
epického verše. Podle srovnávacích výzkumů je zřejmé, že stará dvorská epika
postupně přecházela mezi potulné hudebníky, spielmanny, až ke
kramářské písni. U písní potulných zpěváků tedy můžeme
předpokládat zachování původního epického metra. Skutečně v
typicky epickém oslovení publika u takových písní nacházíme
dvoučlenné metrum, vzestupnou část a sestupnou část v podobě
pětislabičné klauzule:
Račtež poslúchati / panny i panie,
coť vám chci spievati / nové skládanie.6
Karbusický rozebírá zejména epickou skladbu o Štemberkovi7:
Račte poslúchati, co / vám chci zpievati,
coť se stalo dávno / v městě v Mělníku.
Sebrali se páni / spolu měšťěné.
A tuť jsú se spolu / pilně radili
a o Štemberkovi / zradu skládali,
a kterak by Štemberka / života zbavili.
A když jsú se spolu / pilně radili,
ihned Štemberkovi / před se kázali:
„A poslúchaj, Štemberku, / co mluví páni!
Každá strofa má tři dlouhé verše s césurou, po níž následuje pětislabičná klauzule se třemi akcenty. Vzestupné části mají 6 nebo 7 slabik (jen v 16-ti % veršů jsou kratší nebo delší). Obsahem písně je milostná avantýra, láska Štemberka k měšťanské dcerce a zákeřná pomsta měšťanů.
Třířádkové strofy považuje Karbusický za české specifikum, jehož počátky spadají do 9. až 11. století.
Karbusický také rozebral všechna metra nápěvů, které byly v 15. a 16.
století notovány8.
Zjistil, že třířádkové strofy s tímto epickým metrem se
vyskytují nápadně často u epických písní, méně často u
lyricko-epických, ale i u lyrických. Zvláště zdůrazňuje
epickou piseň Muránský zámek, protože nemá německá předtaktí
jako jiné písně z této sbírky
a je pravděpodobně českého původu.
Muránský zámek / v Uherskej zemi,
na vysokej skále / jest postavený,
bílý svítí se / mezi horami,
zdi, bašty, palácové / pěkně spravení
Z našich sporných památek vyhovuje zde uvedenému metru především
Píseň Vyšehradská.
I u ní pozorujeme verše ze dvou částí, nepravidelnosti a
pětislabičné klauzule. Tak výzkumy Karbusického přispívají k
osvětlení dosud neznámého metra Písně Vyšehradské (objevené
roku 1816). Nyní bychom ji zapsali takto:
Ha ty náše slunce / Vyšegrade tvrd
ty směle i hrdě / na příkřě stoješ
na skále stog jesi / vsěm cuzím po strach
Pod tobú řeka / bystrá valí sě
valí sě řeka / Vhltava jará
Po kraju řeky / Vhltavy čisty
stojí síla chvrastia / po chládeček mil.
Tu slavíček malý / veselo pěje
pěje i mútno / kako srdečko
radost /žal jeho čuje
Kéž jáz jesm slavíček / v zeleném luzě
ruče bych tamo lecial / kdě drahá chodí
večerem pozdno / když vsě milost budí
vsěliký živok / velím snabzenstviem jejie želé
jáz nebožčík tužu / po tobě, lepá
pomiluj chuda
Zpočátku vidíme poměrně pravidelné 3 ´ 3 strofy, později se struktura rozpadá, verše „večerem...“
a „vsěliký…“
jsou jakoby obráceny.
Toto metrum nacházíme také v Kytici z RK. (Viz též paralela ke Kytici
v uvedeném verši z polské písně.) Verše Kyt. se téměř
pravidelně rozpadají na 5 + 5 slabik. Epika Rukopisů by měla být
starší než Kytice a Píseň Vyšehradská. Uvedené metrum se v ní
nevyskytuje. Snad přednes rukopisné epiky využíval méně tónů,
naopak kompozice vzestupných a sestupných částí veršů
potřebuje více tónů, čímž se blíží novějším a současným
písním.
Je nutné zmínit, že Karbusický při svých výzkumech vycházel z
odvážných úvah okolo rodokmenu přemyslovských knížat. Jelikož
však přináší také množství dokladů z nesporných
středověkých písní, je pro naše účely stanovení metra Písně
Vyšehradské možno vyjít pouze z nesporného materiálu.
Zjištěné metrum odporuje pojetí Písně Vyšehradské jako krycího falza
k Rukopisům, naopak svědčí o její pravosti.
1
Karbusický, V.: Báje,
mýty a dějiny. Mladá fronta, Praha 1995.
2
Usener, H.: Altgriechischer Versbau. Ein Versuch vergleichender Metrik.
Bonn 1887.
3
Grigorjev, A. D.: Byliny a historické písně archangelské.
Praha 1939.
4
Astachova, A. M., Bazanov V. G., Putilov B. N.: Byliny
Pečory i Zimněgo berega, novyje zapisy. Moskva/Leningrad 1961.
5
Příklady ze sbírky Zima, L.: Nacrt naše metrike narodne obzirom na stihove drugich naroda a osobito
Slovenâ. Rad jugoslavenske akademiji znanosti i umetnosti, kn 49. Zagreb 1879, s. 22.
6
Edice v Lehár, J.: Česká středověká lyrika.
Vyšehrad, Praha 1990, s. 230–231.
7
Edice v Lehár, J.: Česká středověká lyrika.
Vyšehrad, Praha 1990, s. 240–242
8
Hostinský, O.: 36 nápěvů světských písní českého lidu z XVI. století.
Praha 1892.
