CO JSOU RUKOPISY
Rukopisy Královédvorský (RK) a Zelenohorský (RZ) jsou podle jedněch padělky středověkých rukopisů, které byly vyrobeny v době národního obrození, podle jiných jde o skutečně středověké rukopisy.
Nesporné je, že to jsou svérázná literární díla, která nemají v české literatuře obdoby. Jako nenacházíme nic podobného ve středověké literatuře, tak ani v době národního obrození, která Rukopisy uctívala jako národní poklad, se nikomu nepodařilo napsat dílo podobné. Přitom například Karel Hynek Mácha řekl, že jediným a nejlepším vzorem básnictví našeho je sbírka, chovaná v tak zvaném Rukopisu kralodvorském.
Bylo kdesi napsáno, že Rukopisy čnějí z české literatury jako bludný balvan.
Rukopisy totiž mají na rozdíl od české středověké i pozdější literatury pohanského ducha a mají většinou pohanský obsah - bitvy a hrdinské činy, kdežto ostatní zachované památky jsou všechny křesťanské a popisují životy svatých, zázraky apod.
U mnoha jiných národů se dochovaly pohanské hrdinské eposy a hrdinské písně - a v jejich obsahu, skladební technice a poetických ozdobách nacházíme podobnosti s Rukopisy.
Rozeberme si v dnešní přednášce literární znaky Rukopisů, čili samotný jejich text. Přitom se budeme zabývat pouze epickými písněmi. V závorce je někdy uveden překlad do nové češtiny, většinou je to překlad básníka Kamila Bednáře.
JAK RUKOPISY VYPADAJÍ
RZ: dva dvoulisty (8 stran), přibližné velikosti 22x16 cm, hrubý hnědošedý pergamen se zeleným písmem a červenými velkými písmeny, objeven r. 1817. Obsahuje zlomek eposu Libušin soud a zlomek jiné písně. Podle tvarů písma a jazyka z 9. - 13. století.
RK: Sedm malých dvoulistů jemného bělavého pergamenu, z nichž dva listy byly ustřiženy a zachovaly se z nich jen proužky. Písmo světle rezavé až oranžové, ozdobné iniciály. Objeven r. 1817. Rukopis královédvorský obsahuje 5 krátkých epických neboli hrdinských písní (epyllií), 2 zlomky hrdinských písní, baladu, romanci a 6 lyrických písní. Podle tvarů písma a jazyka z 13. - 14. století.
OBSAH RUKOPISŮ
Obsah Rukopisu Zelenohorského
Libušin soud: rozsouzení bratří Chrudoše a Šťáhlava o dědictví, Chrudoš urazí soudkyni - kněžnu Libuši a ta se vzdává soudnictví a vybízí sněm k volbě vladaře, další text se nezachoval
Obsah hrdinských písní Rukopisu Královédvorského
(v textu RK jsou uvedeny názvy písní, ale běžně se písně nazývají podle jmen hlavních postav)
Oldřich (původní název O pobití Polanů a vyhnání jich z Prahy): zachovalý konec písně, o dobytí Prahy a vyhnání Poláků knížetem Oldřichem
Beneš Heřmanóv (O pobití Sasíků): jak prostí (kmetští) lidé bez pomoci krále a jeho vojska vyhnali Sasy z Čech
Jaroslav (O velkých bojích křesťanů s Tatary): o tatarském vpádu do Evropy a o bitvě na Hostýně a u Olomouce
Čestmír (O vítězství nad Vlaslavem): jak Čestmír s vojsky knížete Neklana porazil Lučany, vedené Vlaslavem
Ludiše a Lubor (O slavném sědání): o rytířském turnaji (neboli sědání)
Záboj (O velikém pobití): o velikém pobití franckého vojska, které chtělo pokřesťanštit pohanské Čechy
Popisy bitev
Vždy jsou opěvovány bitvy vítězné. Poraženým se milost nedávala a byli do jednoho pobiti.
Písně RK popisují různé válečné lsti a taktiky. V písni Oldřich je sídlo nepřítele v noci tiše obsazeno a poté jsou překvapení nepřátelé pobiti. V písni Záboj se útočí na nepřátelský střed, čímž měly být ochromeny i rozptýlené síly nepřítele. V písni Čestmír vidíme nejen důmyslné dobytí dvou hradů, ale i celou válečnou politiku: Čestmír si získá spojence slibem velké kořisti, maří rozmluvu, jež by mohla navodit poraženeckou náladu, před válečnými akcemi popřeje vojákům odpočinek, šetří jejich životy vystavěním krytů proti kládám a střelám.
Rukopisy líčí i další činnosti, související s válčením: Záboj svolává muže a přemlouvá je, aby vyrazili do boje; v Jaroslavu porada o dalším trvání boje, věštění výsledku bitvy, v Beneši popis nepřátelského plenění.
Jako zbraně jsou uvedeny: sekyra, meč, nůž, mlat, oštěp, kopí, luk a šípy, dřevce, palice, kyj, cepy, klády, balvany z lomu.
Vyvrcholením skladby bývá souboj náčelníků obou stran.
Žebříček hodnot
Nepřítel může být popsán nesympaticky, ale neupírá se mu statečnost, bojovnost a dovedné zacházení se zbraněmi. Tím se hrdinské písně liší od novější literatury. Autoři starých eposů si dobře uvědomovali, že čím byl nepřítel statečnější, tím větší je cena vítězství.
Nejvíce nenávisti a pohrdání vzbuzuje ve vypravěčích (pěvcích) i v hrdinech zrada. Smrt zrádce je vylíčena i s drsnými detaily, které v jiných soubojích chybí: "i vyrazi Čmír proti Vlaslavu v lútú sěč./ Ranú, opět ranú, srazi Vlaslav dolóv./ Vlaslav strašno po zemi sě koti/ i v bok, i v zad, vstáti nemóžéše./ Morena jej sypáše v noc črnú./ Kypieše krev ze silna Vlaslava,/ po zeleně trávě v syrú zemiu teče./ Aj, a vyjde duša z řvúcéj huby,/vyletě na drvo a po drvech sěmo tamo,/ doniž mrtev nezžen."
(i vyrazil Čestmír na Vlaslava
do líté seče
a ranou a novou ranou
Vlaslava srazí k zemi.
Strašně Vlaslav na zemi se zmítá,
z boku na záda zmítá, vstát nemůže;
Morana jej uvrhla v noc temnou.
Krev kypěla z Vlaslava silného
po zelené trávě v syrou zemi.
Aj, a vyjde duše z chroptících úst,
vylétne na stromy a po stromech těká
sem a tam, dokud mrtvý
nebude zžehnut.)
Všimněme si, jak na rozdíl od novější konvence starší píseň klidně hovoří o řvoucí hubě.
Stejně bez rozpaků pěvec sděluje i nadávky, kterými se protivníci častují během boje: "Aj, ty zhovadilý,/ ty veliká potvoro hadóv,"; "Aj, ty vraže, běs v tě!/ Čemu ty nášu krev píješi?"
Objektivita
V písních se hovoří převážně o tom, co kdo udělal a co kdo řekl. Pocity jednotlivců do hrdinských písní nepatří, pokud nesouvisejí přímo s dějem. (To je velký rozdíl oproti moderní literatuře.)
Pocity, které souvisejí s dějem, jsou uvedeny stručně a ve spojení s jednáním postavy a s řečí. Má-li Čestmír vyrazit do boje, je to v písni popsáno takto: "I vsta Čmir i vzradova sě,/ radostně sně svój ščít črn dvú zubú/ i sně se ščítem i mlat i nepronikavý helm. Pode vsě drva vložie oběti bohóm./ Bujno zvoláše Čmír na voje./ V skořě voje v řady idú)"
(I vstal Čestmír rozradován,
radostně sňal
štít svůj černý, dvouzubý,
se štítem sňal mlat
i přilbu neporazitelnou.
Pod stromy všude položil
oběti bohům.
S ohněm promluvil Čestmír k vojskům -
a vojska v řadách vyšla.)
Podobně vztek Chrudošův se vyjadřuje ve spojení s jeho pohyby a řečí: "Vstanu Chrudoš ot Otavy krivy,/žleč sě jemu rozli po útrobě,/ trasechu sě lútosťú vši údi. Máchnu rukú, zarve jarým turem:/ Gore ptencém…"
Vzhled postav
Vzhled mužů není popisován téměř vůbec. Popisy ženské krásy jsou schematické, málo konkrétní. "Ta dci na div slična bieše/ těla urostlého krásně,/ líce jmieše ovsěm bielé,/ na lícéch rumenci ktviechu/ oči jako nebe jasné,/ i po jejéj bieléj šíji/ vlasi zlatostvúci vějú,/ u prsténcéch skadeřeni."
Nevídaně krásná byla,
těla krásně urostlého,
líce měla běloskvoucí,
v lících ruměnce jí kvetly,
oči jako nebe jasné
a po její bílé šíji
zlaté vlasy vlnily se,
do prstenců zkadeřeny.
Takový popis by se dal použít i v jiné písni jako popis jiné ženy.
SKLADBA RUKOPISŮ
Formule a formulové obraty
Staří pěvci hrdinských písní se nesnažili o původnost, ale spíše o napodobení a zdokonalení starších vzorů. Aby se písně jednodušeji pamatovaly a skládaly, měli pěvci v zásobě ustálená slovní spojení, která dnes nazýváme formule a formulové obraty. Tato ustálená spojení se v písních na vhodných místech opakovala.
I v Rukopisech nalézáme takové formule - obraty, které by se daly využít i v jiných skladbách. Například začátek písně Jaroslav: "Zvěstuju vám pověst veleslavnú/ o velikých pótkách, lutých bojéch./Nastojte i ves svój um sbierajte,/ nastojte, i nadivno vám sluchu!"
(Zvěstuji vám pověst nejvýš slavnou
o velikých půtkách, krutých bojích,
slyšte jen a hlavy otvírejte,
slyšte jen a všemu podivte se!)
Takovýto začátek by pěvec mohl použít u více písní.
Jako ustálené obraty se v Rukopisech užívají sousloví jako černý les, jasné slunce, ručí (rychlí) koni, slavný kněz, tvrdý hrad, silná paže, lútý vrah.
Opakování některých slov
V hrdinském eposu i v Rukopisech, líčí-li pěvec v jedné písni dva stejné děje, používá stejných nebo jen málo obměněných slov. Např. v písni Ludiše, když po každém utkání na turnaji zazní hudba, je to vždy uvedeno slovy "Zevzně hlahol trub i kotlóv" a tím vzniká jakýsi refrén.
Nebo je-li vydán rozkaz, který je přesně vykonán, líčí se to velmi podobnými slovy: "Nynie vsedni ty na ručie koně,/prolétni lesy jeleniem skokem tamo v dúbravu./Tam s cesty skála bohóm zmilená,/ na jéje vrchu obětuj bohóm,/ bohóm, svým spásám,/ za vícestvie v zádech, za vícestvie v přědě. (…) I vsěde Vojmír na ručie koně,/ proletě lesy jeleniem skokem/ tamo v dúbravu na dráhu ke skále./ Na vrsě skály zanieti oběť bohóm, svým spásám/ za vícestvie v zádech, za vícestvie v přědě."
Ty nyní sedni na rychlé koně,
prolétni lesy jelením skokem
tam do doubravy:
tam u cesty ční skála,
bohům milá,
a na jejím vrcholku obětuj bohům,
bohům zachráncům svým,
za vítězství minulé
i za vítězství příští!
I vsedl Vojmír na rychlé koně,
proletěl lesy jelením skokem
tam do doubravy
nad cestou k skále.
Na vrcholku skály
zažehl oběť
bohům zachráncům svým
za vítězství minulé
i vítězství příští.
Také vlastní jména se často opakují a není tu střídání různými opisy, jichž užívají novodobí autoři (třeba "náš hrdina" aj.)
Pořádkumilovnost
Při popisu se postupuje jedním směrem, netěká se sem a tam. Jako ve známém popisu ranní Prahy, nejprve je zmíněna Vltava, za ní pražský hrad, za ním vrchy a za nimi východ slunce: "Vltava sě kúřie v raniej pářě,/ za Prahu sě promodrujú vrsi,/ za vrchy vzchod šedý projasňuje."
Gnómy
Písně jsou prokládány krátkými příslovími neboli gnómami, např.: "Čemu čelo proti skále vzpřieci,/ liška oblúdi tur jarohlavý" (Na co čelem odporovat skále? / Přelstí liška tura bujarého!). "Kdaž hada potřieti chceši, na hlavu najjistěje." Nebo známé Běda mužům, kterým žena vládne, v Rukopise Zelenohorském zní takto: "Gore ptencém, k nim sě zmija vnorí,/ gore mužém, imže žena vlade!" (Běda ptákům, k nimž se zmije vplíží,/ běda mužům, kterým žena vládne!) Všimněme si, jak se dá zahromovat při přednesu slov "Gore ptencém,… gore mužém …", kdežto slovo "běda" tak vztekle nelze vyslovit (měkké ě).
BÁSNICKÉ OZDOBY
Figury
V hrdinské poezii je oblíbené i opakování jednotlivých slov, takzvané figury. Opakují se slova na začátku verše, na konci verše apod. Příklady figur z RK:
anafora … "Nevzmožno nám déle žízňú tráti,/ nevzmožno pro žízn vojevati." (Nemůžeme dál vydržet žízní, nemožno nám v žízni bojovati.)
symploké …"I vyrazi Záboj v přěd jako krupobitie,/ i vyrazi Slavoj v bok jim jako krupobitie"
epizeuxis … "Prvý boj nám stracen, stracen vterý."
epanastrofa …"i počěchu ticho govoriti,/ govoriti ticho mezu sobú" (i počali tiše hovořiti, hovořiti tiše mezi sebou)
Přirovnání
V písních najdeme jednoduchá přirovnání "meč padáše … jako drvo se skály", "mrch ležéše jak v lese dřievie", voje se hrnuly k hradu "jako ledovití mraci", "řváše na hradě Kruvoj řvániem býka",
i složitěji popsaná přirovnání a paralely, jako přirovnání Zábojova vojska k ostříži: "I po krajinách vezdě v šíř i v šíř/ lútý ostřiež rozepě svoje křiedle svoje dlúzě/ bystro létá za ptactvem;/ Zábojevi voji rozehnachu sě v šíř,/ vezdě po vlastech hnachu lúto po vrazéch,/ vezdě srážechu je i stúpáchu koni,/ nocú pod lunú za nimi lúto,/ dnem pod sluncem za nimi lúto,/ i opěty temnú nocú, i po noci šedým jutrem."
(Jako dravý ostříž po krajích
vždy šíř a šíř
rozpíná křídla dlouze,
když bystře pronásleduje ptactvo,
tak Zábojova vojska
se vějířem rozvinula,
všude po krajinách
hnala nepřátele,
všude je srážela,
deptala kopyty koní.
Za noci pod lunou jim byla
divoce v patách,
ve dne pod sluncem jim byla
divoce v patách
a opět temnou nocí
a po noci dál šedým jitrem!)
Složená přídavná jména (epiteton ornans)
Pro ozdobu se užívají složená slova, jako voda stříbropěnná, běloskvoucí říza, skřek hrózonosný, les dlúhopustý. Jsou to slova, vymyšlená čistě pro estetický účinek. Podobné složeniny se vyskytují často v eposech homérských, v latinské poezii i v jiných starších skladbách. Srovnejme s nevkusnými složeninami od známých básníků českého obrození: jiskrosršný, tučnotrávný, temnohučný, krásnohubá.
Metafora
Metafora je přenesení slova na představu, která je původní představě v něčem podobná, ačkoliv patří do sféry zcela jiné. Vezměme příklad z nové češtiny: jehnědám se říká kočičky, protože na dotek připomínají kočičí srst.
Příklady z RK:
"Záboj bratřě, ty udatný lve", "hořúciema očima", "přetrže sě ticho", "strach uderi u Polany", noc "rozvali sě k zemi i k oblakóm" (noc se rozvalila k zemi i k oblakům)
Metonymie
Metonymie je přenesení názvu na základě věcné souvislosti. Řekneme například, že celý dům se seběhl a myslíme tím, že se seběhli všichni lidé z domu.
Příklady z RK:
"koni neste našu krutost", "hrabivé meče" vojínů, Kruvoj "řváše chrabrost v svoje ludi"
"srdice udatno" udatné srdce, "hněv v útrobách", "kto rozplaka vaše hlasy" … zde není zřejmé, zda jde o básnické vyjádření, nebo zda si pohané skutečně představují sídlo duševních pochodů a stavů v určitých orgánech
Zvukomalba
V Rukopisech se vyskytuje zvukomalba, která by vynikla v ústním přednesu - např. ticho je naznačeno hromaděním hlásek "ch" ve verších: "Ticho, vsě tichúnko./ V tichej Praze chytro pokrychu sě". Hromaděním hlásky "u" a "y" je naznačeno temné dunění hudebních nástrojů ve verších: "uderichu rány bubny hromné, vyrazichu zvuky trúby hlučné".
Názorná vyjádření
"za Prahu sě promodrujú vrsi,/ za vrchy vzchod šedý projasňuje."… o pozvolném úsvitu
"deň sě rozhořieva"
"pohynem-li žiezňú" … zemřeme-li jeden po druhém
vojáci jeli na koních rychle, "skok na skok"
tábor Tatarů je velký "do nedozíráma daleka"
"střely dščichu jako přieval z mrakóv" střely dštily (pršely) jako příval z mraků
"radost (…) zajiskři z radostnú zrakú"
"podskoči" naň vrah … pohyb zákeřného vraha
Jazykové zvláštnosti
Z jazykových zvláštností uveďme jenom jednu:
Rukopisy obsahují relativně málo slov s předponami a příponami, naopak mnoho slov "kořenných", která jsou tvořena pouze kořenem slova.
Podstatná jména: chod (= chůze), tah (dlouhým tahem = tažením), lom (lom oštěpů), vid (= vidění), prask (= praskání), kot (kot vetchých dřev; srov. kotit se, překotit se), div (= podívání), blesk (= blýskání; "blesk mečév"), krok (= kráčení; "hotovi nohu v krok"), roj (= rojení), chřest (= chřestění); lutosť (= rozlícenost)
Slovesa bez předpon: téci m. utíkat, palovat m. upalovat ("palováše tu, kto téci móže" = upaloval, kdo mohl utíkat), chopit m. uchopit ("chopi Záboj ščít"), kynout m. pokynout ("kynu Beneš" ve významu "pokynul")
Použitím uvedených a některých dalších literárních postupů se autorům Rukopisů povedlo zdánlivě nemožné - jazyk Rukopisů je ozdobný a zároveň střízlivý a hutný.
Rukopisy na internetu:
Stránky České společnosti rukopisné (plný text Rukopisů, konference, Jazykovědný a Estetický rozbor od PhDr. Julia Enderse, historie rukopisného sporu) … www.rukopisy-rkz.cz