Museum král. Českého chová ve své sbírce rukopisů jednotlivý list pergaménový, jenž na jedné straně známou z Rukopisu Kralodvorského báseň Jelen, na druhé pak český text jedné ze tří králi Václavu připočtených německých písní milostných obsahuje. Tento list se dostal do našeho Musea v dubnu r. 1819 prostřednictvím tehdejšího nejvyššího purkrabí J. Exc. p. Frant. hraběte Kolovrata-Libšteinského, spolu s přípisem nebožtíka Zimmermanna, kněze řádu křižovnického a skriptora při c. k. Pražské universitní knihovně, kterýmžto přípisem on dotčený rukopis co nejstarší, jak udává, z 12. stol. pocházející památku literatury české p. nejvyššímu purkrabí podává, aniž při tom čehož dotýká o nalezišti aneb o spůsobu, jakýmž v držení tohoto listu přišel.
Dobrovský dal si snímek tohoto rukopisu učiniti, kterýž se též v našem Museu chová, a položil v poznámce na obálku připsané jeho stáří do 13. stol., a sice za tou příčinou, že překlad písně krále Václava I. obsahuje.
Tiskem vydal poprvé tento český text p. V. Hanka ve svých Starobylých skládáních (sv. V. str. 220); i považovali jej někteří za originál, německý pak text za překlad, jejž nějaký kočující pěvec německý při dvoře krále Václava učinil a jemu věnoval, náhled to, proti němuž se soudné strany odpor se kladl, jmenovitě pak od p. Palackého v Dějinách národu Českého (II. 1. p. 97), kdež on tuto báseň sladkou slátaninou (ein süsses Verbiage) bez určitého rázu a idey nazývá.
Okolnost, že v české literatuře skoro vesměs této písni jen jakási zevnější, ne však zvláštní vnitřní cena se přisuzovala, a pak i ta okolnost, že kritičtí mužové, ježto rukopis viděli, jmenovitě Dobrovský, kterýž tenkráte v takových věcech spíše k přílišné podezřivosti než k lehkověrnosti se nachyloval, žádné pochybnosti o něm nepronesli, služiž k vysvětlení toho, že nikdo na paleografické vyšetření jeho nepomyslil. Toť se nestalo, i když p. prof. Dr. M. Haupt ve Zprávách o jednáních Lipské společnosti nauk (VIII, st. 257) z vnitřních filologických důvodů o starém původu českého textu jakousi pochybnost pronesl, neboť učiněné námitky byly zajisté takové, že z nich podvrženost textu nutně nevyplývala, jakož i dotčený ostrovtipný a učený kritik s určitostí své pochybnosti o pravosti jeho nepronesl.
Znovu o věc tu zavadil r. 1856 p. Dr. Jul. Fejfalík, a na jeho zadání ustanovil Výbor Musea král. Českého v sezení svém dne 13. ledna 1857 kommissí z pp. archiváře K. J. Erbena, prof. V. V. Tomka a J. E. Vocela k palaeografickému vyšetření onoho rukopisu. Kommissí požádala p. bibliotekáře Dra. P. J. Šafaříka a později též p. prof. Dr. Fridr. Rochledera, aby se v tomto vyšetřování účastnili, a podala již v sezení Výboru musejního dne 17. února 1857 zprávu o výsledku své práce, jenž se tuto v krátkosti u veřejnou známost uvádí.
Na první pohled zbudily jak písmo tak inkoust rukopisu u kommissí podezření, a když pouhým již okem a ještě patrněji pomocí skla stopy staršího odstraněného písma pod nynějším textem viděti bylo, vzrostlo toto podezření ještě více a došlo později užitím lučebných prostředků úplného stvrzení. Potřela se totiž některá místa po krajích a v textu sirníkem ammonatým a později v přítomnosti p. prof. Dra. Rochledera ferrocyanovodíkem, i zjevily se docela patrně písmena, ozdoby a známky dřívějšího textu, a sice nejen po kraji, ale pod a mezi řádkami nynějšího textu. Nemůže tedy býti pochyby, že nynější český text na palimpsestu napsán jest. Původní, škrábáním pergaménu odstraněný latinský text nese ale, jak písmena, ozdoby a známky užitím prostředků lučebních se zjevivší patrně dosvědčují, na sobě ráz mnohem novější doby než písmo písně milostné. Onyno totiž musejí se do 15. stol. klásti, kdežto nynější český text za písmo 13. ano 12. stol. jmín býti chce; nemůže tedy býti pochyby, že výrobek mnohem pozdější doby a s úmyslem podvodu předsevzaté nápodobení staršího písma jest.
V. Nebeský
sekretář Mus. kr. Česk.